Nesvéprávnost neznamená nezapsatelnost do veřejného rejstříku a nepříčetnost

Radka Macháčková

Tento článek se zaměřuje na nenápadný problém, o kterém se v současné době moc nemluví, přestože existuje již dlouhou dobu, minimálně od roku 2012. Jedná se o ochranu osob s omezenou svéprávností[1] které nebyly hospitalizovány v odborných zařízeních, ať již sociálního či zdravotnického typu, a současně nemají žádnou osobu blízkou, která by se stala jejich opatrovníkem, a je jim tak určen opatrovník veřejný.

Název tohoto článku vymezuje dvě oblasti, které bych chtěla podrobněji rozebrat, navzdory skutečnosti, že problémů nesvéprávných osob a jejich veřejných opatrovníků je mnohem více (např. zkuste se veřejného opatrovníka zeptat, jaký je to pocit mít bankovní účty svých opatrovanců vedených v bankách pod rodným číslem veřejného opatrovníka, především pokud jsou na opatrovance vedeny exekuce a veřejný opatrovník by si rád požádal o hypoteční úvěr).[2] Zaměřuji se pouze na problematiku zapsání osob s omezenou svéprávností do veřejných rejstříků a s tím spojených trestných činů, které nesvéprávná osoba spáchá jako statutární zástupce obchodní korporace, nikoliv násilných trestných činů. I osoba omezená ve svéprávnosti může být trestně stíhána za poměrně sofistikované trestné činy, jako je např. úvěrový podvod, zpronevěra.

Rozhodně nebude v tomto článku zaměřena pozornost na samostatné řízení o omezení svéprávnosti, jeho podmínky či postavení procesního opatrovníka. Článek se zaměřuje na situace, kdy již soud rozhodl po náležitém řízení a přezkoumání zdravotního stavu posuzované osoby, že je nutné omezit určitou osobu ve svéprávnosti, a zasáhnout tak do jejích základních lidských práv, a to z důvodu její ochrany před závažnou újmou, kterou by si mohla svým jednáním sama způsobit.

Podnětem k jeho napsání je reálný případ z advokátní praxe, kdy jsem byla ustanovena jako obhájce ex offo osobě, která je dlouhodobě omezena ve svéprávnosti, až na právní jednání v běžných záležitostech, a přesto je stíhána za úvěrový podvod.[3] S ohledem na tuto skutečnost se dále zaměřuji jen na trestný čin úvěrového podvodu.

Možnosti zjištění informace, že osoba je nesvéprávná

Jak již bylo uvedeno výše, nejsou všechny osoby, kterým byla v nějakém rozsahu omezena svéprávnost, hospitalizovány v psychiatrických léčebnách či umístěny v zařízeních sociálních služeb. V lepším případě se o ně stará opatrovník z členů rodiny, pokud však rodinu nemají, je jim určen opatrovník veřejný. Zpravidla není nesvéprávnost na první pohled seznatelná, resp. její posuzování pouze dle vzhledu či jednání může být velmi ošemetná záležitost.

Údaj o omezení svéprávnosti byl uveden v občanských průkazech až do konce roku 2011, od 1. ledna 2012 již tento údaj v občanských průkazech nenaleznete, a to z důvodu, že tato informace byla považována za dehonestující důstojnost osob s omezenou svéprávností, neboť škála omezení svéprávnosti může být značně široká.

Rozsah omezení svéprávnosti je obsažen ve výroku rozsudku, kterým se určitá osoba ve svéprávnosti omezuje. Bohužel, soudy nemají jednotný vzor, jakým způsobem má omezení svéprávnosti v rozsudku být popsáno, někdy je ve výroku určen výčet činností, které nesvéprávná osoba bez opatrovníka nemůže činit, jindy je výrok koncipován tak, že osoba není způsobilá činit žádná právní jednání s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech v rozsahu nakládání s majetkem v hodnotě nepřesahující určitou částku, např. 1 000 Kč týdně. Výčet jednání ve výroku rozsudku není považován za vhodné řešení, neboť zpravidla soud opomene některá jednání podmínit účastí opatrovníka. Dále nesmíme zapomínat na skutečnost, že omezení svéprávnosti může mít i rozličný obsah ve vazbě na zdravotní stav posuzované osoby. Tak může být některá osoba omezena ve svéprávnosti pouze u nakládání s finančními prostředky nad určitou částku (např. nad částku 1 000 000 Kč) či u právních jednání týkajících se jen majetkových dispozic u nemovitých věcí. Lze tedy uzavřít, že neexistuje jednotný postup, jakým se rozsah omezení svéprávnosti vymezuje.

Variabilita možností omezení svéprávnosti správně reflektuje konkrétní zdravotní stav posuzované osoby, ale na druhé straně opravdu může být údaj týkající se omezení svéprávnosti uvedený v občanském průkazu pro některé osoby citlivý a ponižující.

V souvislosti se zněním výroku rozsudku, kterým se omezuje svéprávnost určité osoby, považuji za nutné dále zmínit určitý volný výklad soudů po přijetí nového občanského zákoníku.[4] Omezení svéprávnosti je považováno za nejzásadnější zásah do základních lidských práv, a tak některé soudy u osob, které byly trvale hospitalizovány ve zdravotnickém zařízení, protože jejich zdravotní stav byl natolik závažný, že se nemohly pohybovat v normálním životě, neomezovaly svéprávnost těchto osob, ale volily menší zásahy do jejich práv. Nicméně Nejvyšší soud tento přístup soudů odmítl s tím, že nedostatečně chrání osoby nesvéprávné před způsobením újmy.[5] Ve vazbě na tuto změnu při rozhodování o omezení svéprávnosti nelze očekávat, že vymezení rozsahu omezení svéprávnosti bude napříč různými soudy jednotné.

Kam se tedy údaj o omezení svéprávnosti zaznamenává?

Rozsudek o omezení svéprávnosti je doručován posuzovanému, procesnímu opatrovníkovi a ustanovenému opatrovníkovi. Tyto osoby jej mají k dispozici, při jednání za opatrovance se opatrovníci pravomocným rozhodnutím prokazují, dále jej používají při zneplatňování uzavřených smluv mezi opatrovancem a třetími osobami, zejména např. se společnostmi, které poskytují finanční půjčky či úvěry.

Dále se rozsudek o omezení svéprávnosti zaznamenává do agendového informačního systému evidence obyvatel,[6] ve kterém se uvádí datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti, včetně uvedení čísla jednacího a označení soudu, který o omezení svéprávnosti rozhodl, jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo opatrovníka, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení omezení svéprávnosti.[7]

Informace o omezení svéprávnosti a o jejím rozsahu je tedy uvedena v centrální evidenci obyvatel, ke které mají zásadně přístup státní úřady/orgány, mezi něž lze zcela jistě zařadit i soudy. Dále si může každá osoba vyžádat výpis z centrální evidence obyvatel. Za osoby, jimž byla svéprávnost omezena, může v určitých případech podat žádost o poskytnutí údajů z centrální evidence obyvatel jejich opatrovník.[8]

Pokud jednáte s osobou, u které máte pochybnosti, zda není náhodou omezena ve své svéprávnosti, můžete po ní vyžadovat předložení výpisu z centrální evidence obyvatel, který nad veškerou pochybnost prokáže, zda předmětná osoba je či není svéprávná. Avšak bez součinnosti této osoby se běžný občan není schopen dozvědět, zda je určitá osoba omezena ve své svéprávnosti, či nikoliv.

Lze uzavřít, že do centrální evidence obyvatel, ve které je zaznamenána informace o omezení svéprávnosti fyzické osoby, mají přístup ministerstva, jiné správní úřady a soudy bez součinnosti vyhledávané osoby. Do centrální evidence obyvatel nemají přístup advokáti, notáři či jiné osoby, které ověřují podpisy na listinách. Bez spolupráce nesvéprávné osoby, která by si požádala o výpis z evidence obyvatel, tak nemá běžný člověk ani profesionál typu advokáta či notáře šanci zjistit, zda osoba, se kterou jedná (které případně ověřuje podpis), je plně svéprávná, či nikoliv.

Pro ochranu třetích osob i osob omezených ve svéprávnosti byl uveden údaj o omezení svéprávnosti v občanských průkazech, kdy všichni mohli poměrně snadno zjistit, že osoba má omezenou svéprávnost. Nyní však tento údaj v občanských průkazech dlouhodobě schází, a tak jediným zdrojem týkajícím se nesvéprávnosti člověka je centrální evidence obyvatel, do které však běžný člověk nemá přístup. Předmětný údaj však nereflektoval rozmanitost rozsahu omezení svéprávnosti člověka.

Již v době, kdy se diskutovalo, že bude údaj o omezení svéprávnosti z občanského průkazu vyškrtnut, upozorňovala odborná veřejnost na úskalí neuvedení informace týkající se omezení svéprávnosti v občanských průkazech.[9] Hlavní výtky mířily především proti snazšímu a jednoduššímu zne­užití osob, jimž byla svéprávnost omezena. Varování však nedopadla na úrodnou půdu, údaj o omezení svéprávnosti byl z občanského průkazu vymazán a začalo docházet ke zneužívání nesvéprávných osob jako „bílých koní“ u obchodních společností.

Zapisování nesvéprávných osob do veřejných rejstříků

Ačkoliv v České republice existuje větší počet veřejných rejstříků, zaměřím se především na obchodní rejstřík, do kterého jsou zapisovány obchodní společnosti.

Zásadně se nemůže každá osoba stát statutárním orgánem obchodní společnosti, ať již jednatelem, či členem představenstva. K tomu, aby byla navržená osoba zapsána do obchodního rejstříku, musí splňovat podmínky pro zápis statutárního orgánu, které jsou upraveny v jednotlivých zákonech (v o. z., z. o. k.,[10] zákonu o veřejných rejstřících,[11] živnostenském zákonu[12]).

Zkráceně a zjednodušeně řečeno, k tomu, aby mohla být osoba zapsána jako statutární orgán obchodní společnosti, musí splňovat základní podmínku uvedenou v občanském zákoníku[13] – musí být plně svéprávná. Opětovně je i tato podmínka uvedena v živnostenském zákoně,[14] když mezi všeobecné podmínky pro provozování živnosti jsou zařazeny dvě: a) plná svéprávnost, b) bezúhonnost.[15]

Osoba omezená ve svéprávnosti nemá být (a neměla by být) zapsána do obchodního rejstříku, protože nesplňuje ani základní podmínku uvedenou v § 152 o. z.

Všichni, kdo alespoň jednou zapisovali osobu jako statutární orgán do obchodního rejstříku, se setkali s prohlášením statutárního orgánu,[16] že splňuje podmínky občanského zákoníku a živnostenského zákona, tedy že je bezúhonná a plně svéprávná. Na tomto prohlášení je nutný ověřený podpis zapisované osoby. Osoby ověřující podpis (advokát, notář, úředník) si k ověření podpisu vyžádají občanský průkaz, na jehož základě provedou ověření podpisu. Při ověření podpisu nelze zjistit, že osoba, které se podpis ověřuje, je nesvéprávná. Následně se všechny dokumenty potřebné k zápisu změn do obchodního rejstříku, tedy i k zápisu statutárního orgánu, předloží rejstříkovému soudu nebo notáři k zapsání. Rejstříkový soud, případně notář, pokud má k dispozici všechny podklady, změny zapíše. Rejstříkový soud v případě, kdy má k dispozici prohlášení statutárního orgánu o svéprávnosti, ale i v případě, kdy toto prohlášení u návrhu na zápis nových skutečností chybí, neprověřuje navržené zapisované osoby přes centrální evidenci obyvatel. Tedy ani rejstříkový soud při zápisu statutárního orgánu do obchodního rejstříku nezjišťuje, zda je osoba opravdu plně svéprávná, či nikoliv.

S ohledem na výše uvedené se po roce 2012 stalo bohužel skutečností, že nesvéprávné osoby jsou zapisovány do obchodního rejstříku, ačkoliv nesplňují základní podmínku pro zápis. Tato skutečnost ve vazbě na materiální publicitu obchodního rejstříku, kdy všechny údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou vůči třetím osobám považovány za skutečný a správný právní stav, pokud jednají v důvěře v zápis uvedený v obchodním rejstříku, způsobuje možnosti dalšího zneužití nesvéprávných osob zapsaných jako statutární orgány obchodních společností.

Pokud osobě, jejíž svéprávnost byla omezena až na nakládání s finančními prostředky ve výši 1 000 Kč týdně, nabídne někdo odměnu ve výši 5 000 Kč za pár podpisů na dokumentech, kterým tato osoba obsahově není schopna porozumět, lze si velmi těžko představit, že této lákavé nabídce osoba s omezenou svéprávnosti odolá. Tak může být velmi snadno zapsána jednatelem společnosti s ručením omezeným i osoba nesvéprávná. A pokud si někdo vytipuje takto zranitelnou osobu a nechá ji zapsat jako statutární orgán do obchodního rejstříku, tak ji pak velmi snadno může zneužít i při páchání trestné činnosti, jako jsou úvěrové podvody, kde potřebuje obchodní společnost, na kterou se nechá načerpat úvěr.

Při zápisu nesvéprávných osob do obchodního rejstříku stát, resp. rejstříkový soud, zcela selhává při ochraně osob s omezenou svéprávností. Pokud soud na jedné straně uzavře, že zdravotní stav určité osoby je natolik závažný, že je nutné chránit ji omezením svéprávnosti, tak by to měl být opět soud, který zajistí, že nesvéprávné osoby nebudou zneužívány jako statutární orgány, a měl by zajistit ochranu jejich práv.

V případě, že lze zjistit nesvéprávnost určité osoby pouze z centrální evidence obyvatel, měl by rejstříkový soud provádět kontrolu osob navrhovaných k zápisu do obchodního rejstříku navzdory prohlášení, že navrhovaná osoba je plně svéprávná, prostřednictvím systému centrální evidence obyvatel. Pokud tuto kontrolu není schopen rejstříkový soud zajistit, tak z jakého důvodu se vůbec zapisuje údaj týkající se omezení svéprávnosti do centrální evidence obyvatel? Jestliže si tuto informaci není schopen zkontrolovat ani rej­stříkový soud, jak má zjistit nesvéprávnost osoby, se kterou jedná, běžný člověk, který nemá k dispozici přístup do centrální evidence obyvatel? V případě, že následně po zápisu do obchodního rejstříku jedná ať již fyzická, nebo právnická osoba v důvěře v zápis v obchodním rejstříku s nesvéprávnou osobou jako statutárním orgánem obchodní společnosti, měl by stát pravděpodobně odpovídat za neplatnost uzavřených smluv, neboť zapsal neplatný údaj do obchodního rejstříku (osoba s omezenou svéprávností vůbec nemohla být jako statutární orgán obchodní společnosti zvolena), a současně by měl stát odpovídat i za škodu tím vzniklou.

Rejstříkový soud tak zcela selhává při ochraně nesvéprávných osob, ačkoliv ověření skutečnosti, zda navrhovaná osoba je či není omezena ve svéprávnosti, by mělo být právě v pravomoci rejstříkového soudu, který by měl mít přístup do centrální evidence obyvatel. Je smutné, když soud omezí osobu ve svéprávnosti a zapíše tento údaj do centrální evidence obyvatel, ale současně není soud schopen zajistit ochranu těchto osob při zápisu do obchodního či jiného veřejného rejstříku jednoduchou kontrolou informací právě z centrální evidence obyvatel.

Situace se zápisem nesvéprávných osob do obchodního rejstříku je o to absurdnější, že již nyní si rejstříkové soudy bezúhonnost statutárních orgánů ověřují a zajišťují samy, po doplnění všech podstatných údajů. Rejstříkové soudy jsou si schopny zajistit výpis z rejstříku trestů, ale nejsou schopny zkontrolovat údaje navrhované osoby v centrální evidenci obyvatel. Jak je možné, že u splnění podmínky bezúhonnosti kontrola ze strany rejstříkového soudu probíhá, ale u podmínky plné svéprávnosti nikoliv?

Zapisování nesvéprávných osob do obchodního rejstříku následně musí napravovat opatrovník této osoby, který může podat podnět příslušnému rejstříkovému soudu k výmazu této osoby z obchodního rejstříku. Podnět však může být podán až poté, co se opatrovník o zápisu opatrovance do obchodního rejstříku dozvěděl, což zpravidla bývá až v případě zjištění nějakého závažného problému ve formě podané žaloby na plnění či usnesení o zahájení trestního stíhání. V případě podání žaloby a nemožnosti jejího doručení žalovanému si totiž soud vyžádá výpis z centrální evidence osob, čímž zjistí, že žalovaná osoba je omezena ve svéprávnosti a má ustanoveného opatrovníka. Lze navrhnout, aby opatrovník činil pravidelnou kontrolu jmen svých opatrovanců v obchodním rejstříku, což je možné v případě, že jich má na starosti nízký počet, ale při větším počtu svěřených osob se neúměrně zvyšuje pracovní zatíženost veřejného opatrovníka. Navíc, osoby veřejného opatrovníka zpravidla o možnosti kontroly obchodního rejstříku online dle jména fyzické osoby nevědí. Mimo jiné bych předpokládala, že pokud veřejný opatrovník informuje rejstříkový soud o zapsání nesvéprávné osoby jako statutárního orgánu u jedné obchodní společnosti, soud sám ze své pravomoci prověří tuto zapsanou osobu i u jiných zapsaných obchodních společností ve své působnosti. Bohužel se tak však neděje.[17]

Zápis osob s omezenou svéprávností jako statutárních orgánů obchodních společností poměrně závažně narušuje již zmíněnou materiální publicitu obchodního rejstříku. Zapsáním nesvéprávné osoby do obchodního rejstříku tak rej­stříkový soud označuje za platné jednání (volbu statutárního orgánu), které však je ze své podstaty neplatné, resp. neexistující, neboť na rozhodnutí o volbě nesvéprávné osoby se musí pohlížet jako na nikdy neučiněné. Ale zapsáním nesvéprávné osoby do obchodní rejstříku činí tuto volbu rejstříkový soud platnou ve vazbě na princip materiální publicity. Je proto otázkou, zda by rejstříkové soudy neměly nést odpovědnost za „zlegalizování“ neplatného právního jednání vůči třetím osobám, které jednají v důvěře v zápis obchodního rejstříku.

Řešení popsaného problému – zapisování nesvéprávných osob do obchodního rejstříku, je dle mého názoru poměrně jednoduché – zavedení kontroly údajů ze strany rejstříkového soudu u osob navrhovaných na zápis do obchodního rejstříku prostřednictvím centrální evidence obyvatel. Jednoduchým úkonem, tedy kontrolou osoby navrhované na zápis do obchodního rejstříku v centrální evidenci obyvatel, a následným nezapsáním nesvéprávné osoby by se zvýšila ochrana těchto osob před jejich zneužitím zločinnými strukturami. Rejstříkové soudy si již nyní ověřují bezúhonnost osoby navržené k zápisu do obchodního rejstříku prostřednictvím přístupu do rejstříku trestů, ale nejsou schopny ověřit, že navržená osoba splňuje základní podmínku – plnou svéprávnost.

Nesvéprávná osoba stíhaná pro trestné činy, které spáchala jako statutární orgán obchodní společnosti

S ohledem na výše popsané lze uzavřít, že nesvéprávná osoba, která může být a v některých případech i je zapsána jako statutární orgán obchodní společnosti, může být stíhána pro sofistikované trestné činy, jako je úvěrový podvod.

Většině odborné veřejnosti je zcela zřejmé, že nesvéprávnost není synonymem pro nepříčetnost, a nelze tedy jednoduše uzavřít, že kdo je omezen ve svéprávnosti, je současně i nepříčetný dle trestního zákoníku.[18]

V rámci trestního řízení se vždy posuzuje, zda osoba stíhaná pro trestný čin měla v době jeho spáchání zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti. Okolnost, že je určitá osoba nesvéprávná, pak pouze indikuje, že musí být vypracován znalecký posudek pro trestní řízení ohledně zachování rozpoznávací a ovládací schopnosti v době spáchání skutku. I nesvéprávná osoba samozřejmě může spáchat násilnou trestnou činnost typu loupeže, ublížení na zdraví a za ni být odsouzena, pokud její schopnost rozpoznávací a ovládací byla zachována.

Nicméně, v případě trestného činu úvěrového podvodu existují dle mého názoru určité pochybnosti. Pokud je nesvéprávná osoba omezena tak, že není způsobilá činit žádná právní jednání s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech v rozsahu nakládání s majetkem v hodnotě nepřesahující částku 1 000 Kč týdně, tedy je schopna uzavřít např. jednoduché kupní smlouvy při nakupování základních potřeb v obchodě, ale žádné komplikovanější smluvní typy (již není schopna si sama zakoupit mobilní telefon nebo televizor), považuji stíhání pro sofistikovanou trestnou činnost jako člena statutárního orgánu za poněkud kontraproduktivní. Pokud vezmeme v úvahu, že je nutné k žádosti o úvěr předkládat účetní závěrky společnosti a další dokumenty prokazující solventnost obchodní společnosti, nelze očekávat, že tyto dokumenty budou předloženy nesvéprávnou osobou. Nesvéprávná osoba je užívána v těchto případech hlavními aktéry trestné činnosti, kteří vědí o její nesvéprávnosti a o jejím zapsání jako statutárního orgánu obchodní společnosti v obchodním rejstříku, jako podpisový nástroj. Lze stěží uzavřít, že nesvéprávná osoba, která není schopna pochopit ani základní podmínky nájemní smlouvy, má intelektuální schopnosti k pochopení důsledků podpisu úvěrové smlouvy pro společnost.

Motivace nesvéprávných osob k podpisu dokumentů, u kterých nejsou schopné pochopit jejich obsah, je opět zřejmá. Finanční odměna ve výši několika tisíc korun českých je pro osoby omezené ve svéprávnosti velice lákává, neboť nevidí důsledek ve formě zavázání společnosti k placení úvěru ve výši několika milionů korun českých. Pochopení tohoto důsledku je zcela zřejmě nad intelektuální schopnosti nesvéprávné osoby. Ke spáchání úvěrového podvodu pak může postačovat jedna schůzka, na které nesvéprávný člověk podepíše několik dokumentů, jejichž obsah mu nic neříká, a nemůže jej tedy ani pochopit.

Všechna právní jednání, která nesvéprávná osoba učiní bez schválení a spolupodpisu opatrovníka, jsou neplatná.[19] Pokud by se druhá smluvní strana smlouvy domáhala na nesvéprávné osobě plnění, neměla by v řízení uspět, neboť smlouva je neplatná.[20] Bohužel zpravidla druhá smluvní strana neví o nesvéprávnosti osoby, domáhá se tak plnění soudně, a v tomto okamžiku do celého procesu vstupuje opatrovník, který nesvéprávnou osobu v rámci soudního řízení, ve kterém bude uzavřeno, že smlouva je neplatná, zastupuje.

S ohledem na výše uvedené je i smlouva o úvěru uzavřená nesvéprávnou osobou jako statutárním orgánem obchodní společnosti neplatná, neboť nebyla spolupodepsána opatrovníkem. Nicméně ani tato skutečnost neznamená, že proti nesvéprávné osobě nebude vedeno trestní řízení z důvodu podezření na spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Dále nesmíme zapomínat, že v rámci trestního řízení může poškozený požadovat náhradu škody po osobě trestně stíhané.

Dochází tak k téměř absurdní situaci, kdy neplatná smlouva o úvěru uzavřená s nesvéprávnou osobou je hlavním důkazem jejího úmyslu spáchat uvěrový podvod v rámci trestního řízení. Dále může poškozený požadovat na základě neplatné smlouvy náhradu škody po nesvéprávné osobě v rámci trestního řízení.

Úvěrová smlouva, která je neplatná, je hlavním důkazem viny nesvéprávné osoby v trestním řízení a prokazuje se jí úmysl nesvéprávné osoby spáchat trestný čin. V rámci trestního řízení bude nutné nechat vypracovat znalecký posudek, který bude posuzovat, zda osoba omezená ve svéprávnosti měla či neměla v době spáchání trestního činu zachovánu schopnost rozpoznávací a ovládací, a to s ohledem na svůj zdravotní stav. V případě, že obě schopnosti (rozpoznávací i ovládací) byly v době spáchání trestného činu zachovány, je možné nesvéprávnou osobu trestně stíhat, ačkoliv smlouva o úvěru, na základě které je vedeno trestní stíhání, je neplatná, neboť tato osoba není schopna v rámci občanského života uzavřít jakoukoliv smlouvu bez přítomnosti svého opatrovníka, jelikož není schopna pochopit její obsah. Pokud byla alespoň jedna schopnost (rozpoznávací či ovládací) nesvéprávné osoby podstatně snížena, může být v rámci trestního řízení využit institut zmenšené příčetnosti,[21] pokud nejméně jedna schopnost zcela vymizela, tak není nesvéprávná osoba trestně odpovědná, neboť bude chybět naplnění subjektivní stránky trestného činu.[22]

Závěr

Okolnost, že osoba nesvéprávná se pohybuje normálně mezi námi a běžné osoby nejsou schopny zjistit skutečnost, že je omezená ve svéprávnosti, může vést k dalekosáhlým důsledkům. V rámci tohoto článku jsem se zaměřila jen na některé z nich, a to především na skutečnost, že nesvéprávné osoby mohou být zapsány jako statutární orgány do obchodního rejstříku bez větších problémů, ačkoliv nesplňují ani základní podmínku pro výkon funkce statutárního orgánu stanovenou občanským zákoníkem. Současně pak mohou být využívány jinými osobami ke spáchání majetkových trestných činů právě z jejich pozice statutárního orgánu.

Zamezení výše uvedeného zneužívání nesvéprávných osob může mít několik řešení.

Prvním řešením, aby nedocházelo ke zneužívání nesvéprávných osob jako bílých koní, je navrácení údaje o omezení svéprávnosti do občanských průkazů. Výhodou a současně možnou nevýhodou je, že k občanskému průkazu má přístup velký počet lidí, a některé osoby by uvedení tohoto údaje proto mohly považovat za ponižující a za zasahující do jejich práv.

Nicméně nikde není právně stanoveno, že osobě nesvéprávné nelze ověřit její podpis. Údaj o omezení svéprávnosti v občanském průkazu by měl vést všechny osoby k přiměřené opatrnosti a požádat např. tuto osobu o předložení výpisu z centrální evidence obyvatel, aby se zjistil rozsah omezení svéprávnosti. Toto řešení by zabránilo nákladům na soudní řízení týkající se zneplatňování uzavřených smluv s nesvéprávnou osobou, neboť občanský průkaz si zpravidla vyžádá při podpisu smluv většina subjektů v rámci předběžné opatrnosti. Samozřejmě nelze očekávat, že by nedocházelo k uzavírání žádných smluv, které by byly předmětem soudního řízení i nadále, ale jejich počet by byl zcela jistě nižší. Výhodou by dále bylo ulehčení práce veřejných opatrovníků, i částečné odbřemenění zatíženosti soudů. Ačkoliv by znovuzavedení informace o omezení svéprávnosti do občanského průkazu bylo pro ochranu nesvéprávných osob nezpochybnitelně výhodné a nejvíce nesvéprávné osoby chránící, je možné akceptovat i opačné názory, které tyto informace považují za nedůstojné a poškozující tuto osobu.

Jak bylo uvedeno výše, může být rozsah omezení svéprávnosti velice rozmanitý. Je možné navrhnout, aby do občanských průkazů byl zaznamenán údaj o omezení svéprávnosti jen u osob, kterým byla svéprávnost omezena největším možným způsobem. O skutečnosti, zda se údaj o omezení svéprávnosti zapíše či nezapíše do občanského průkazu, by mohl rozhodnout soud v rámci řízení o omezení svéprávnosti (tento soud totiž musí náležitě zjistit zdravotní stav posuzované osoby). Pokud by soud rozhodl o omezení svéprávnosti, až na samostatné právní jednání v běžných záležitostech, bylo by to důvodem pro zapsání údaje o omezení svéprávnosti do občanského průkazu. S tím by mohl být spojen právní rámec, že osobám, které mají v občanském průkazu uveden údaj o omezení svéprávnosti, nelze ověřit podpis. Bez ověřeného podpisu na prohlášení statutárního orgánu by následně rejstříkové soudy tuto osobu nezapsaly do obchodního rejstříku.

Druhým možným řešením, pokud by se na navrácení údaje o omezení svéprávnosti nenašla obecná shoda, je zpřístupnění údajů v centrální evidenci obyvatel osobám, které ověřují podpis na různých dokumentech. Nicméně, opět by se měl rozlišit rozsah omezení svéprávnosti u jednotlivých osob, zda jim je možné ověřit podpis, či nikoliv. O rozsahu a o zapsání údaje do centrální evidence obyvatel by opět rozhodoval soud v rámci řízení o omezení svéprávnosti. A tento údaj by měl z centrální evidence obyvatel jednoznačně vyplývat. Ověřující osoby by pak odpovídaly za to, že ověřily podpis nesvéprávné osoby na různých dokumentech, např. i na prohlášení důležitých pro zápis do obchodního rejstříku. V současné době však podpis ověřuje velký počet osob. Nejedná se pouze o advokáty či notáře, ale i o úředníky. Dálkový přístup do centrální evidence obyvatel by musel být navržen tak, aby k němu měly přístup opravdu pouze osoby oprávněné k ověření podpisů. Toto lze zajistit u advokátů či notářů, u úředníků, kteří by přistupovali přes portál veřejné správy, by to již bylo komplikovanější. S ohledem na plánovanou elektronickou ověřovací knihu by tato kniha mohla být propojena s centrální evidencí osob, a osobu, která podpis ověřuje, by po zapsání údajů ověřované osoby na její nesvéprávnost upozornila.

Poslední řešení uvedeného problému se současně jeví jako nejméně zasahující do soukromí osob s omezenou svéprávností. Rejstříkové soudy by prováděly kontrolu osob navrhovaných k zápisu do obchodního rejstříku přes centrální evidenci obyvatel. Jednoduchou kontrolou údajů v centrální evidenci obyvatel by totiž rejstříkový soud zjistil, že osoba navrhovaná jako statutární orgán je omezena ve svéprávnosti, a tedy by ji vůbec jako statutární orgán nezapsal. Nesvéprávné osoby by nemohly být zneužívány jako „bílí koně“ u obchodních společností a případně dále zneužity k majetkové trestné činnosti, neboť by nebyly jako statutární orgány zapsány. Ochrana osobních údajů z centrální evidence obyvatel by byla zcela jistě zajištěna, protože soudy již mají přístup do centrální evidence obyvatel. Je proto zcela nepochopitelné, že tento jednoduchý krok, který by byl i z hlediska úpravy nastaveného systému pravděpodobně nejsnazší, není ze strany rejstříkového soudu prováděn. Neprověření osoby pomocí centrální evidence obyvatel je o to více zarážející ve vazbě na skutečnost, že samy rejstříkové soudy jsou schopny ověřit bezúhonnost osoby navržené k zápisu do obchodního rejstříku. Pokud je prováděna již tato kontrola, je požadavek na kontrolu svéprávnosti osob ze strany rejstříkového soudu zcela legitimní.

V případě, když již stát jednou vynaložil dostatečné úsilí na posouzení zdravotního stavu posuzované osoby v rámci řízení o omezení svéprávnosti, ve kterém uhradil odměnu za zpracovaný znalecký posudek (vedle odměny procesního opatrovníka), je zcela absurdní, že je možné osobu s omezenou svéprávností zapsat do obchodního rejstříku jako statutární orgán obchodní společnosti, když rejstříkový soud může informace ohledně navrhované osoby zkontrolovat v centrální evidenci obyvatel. Neučinění tohoto jednoduchého procesního úkonu ze strany rejstříkového soudu je zcela nepochopitelné.

Se zapsáním nesvéprávné osoby do obchodního rejstříku jsou spojeny další náklady, související s napravením stavu neodpovídajícího skutečnosti. Jakmile se veřejný opatrovník dozví o zapsání opatrovance do obchodního rejstříku, musí podat žádost o jeho výmaz. Dále nesmíme zapomínat i na skutečnost, že v rámci případného trestního řízení je zpracován nový znalecký posudek, který posuzuje zachování schopnosti ovládací a rozpoznávací v době spáchání skutku, který je opět hrazen státem. Dále je nutné ustanovit osobě s omezenou svéprávností obhájce ex offo. Všechny výše uvedené náklady se jeví jako zbytečné, neboť kdyby nebyla nesvéprávná osoba zapsána do obchodního rejstříku, neprobíhalo by ani trestní řízení spojené s trestnou činností této osoby jako statutárního orgánu.

Závěrem lze říci, že by bylo dostatečné, aby opravdu nemohla být osoba omezená ve svéprávnosti zapsána do obchodního rejstříku, když k zabránění zápisu může dojít ze strany rejstříkového soudu kontrolou údajů v centrální evidenci obyvatel. Soud již v minulosti rozhodl, že ochrana osob s omezenou svéprávností je nutná, a k zabránění jejich zneužití jako statutárních orgánů obchodních společností ze stran třetích osob by postačovalo nezapisovat je jako statutáry do obchodního rejstříku.

 

JUDr. Radka Macháčková působí jako advokátka v Praze

Foto: canva.com


[1] V rámci tohoto článku bude jako zkratka pro osobu s omezenou svéprávností používán pojem „nesvéprávná osoba“, přestože pojem nesvéprávnost neexistuje.

[2] Poměrně zajímavou sondou do práce veřejných opatrovníků je diplomová práce Bc. Miroslavy Andělové z roku 2018 s názvem: Praktické důsledky omezení svéprávnosti z pohledu veřejných opatrovníků, zdroj: https://theses.cz/id)hevv5q/DP_-_Praktick_dsledky_omezen_svprvnosti_z_pohledu_veejnch.pdf.

[3] Předmětné trestní řízení je i v době sepsání tohoto článku pořád ve fázi vyšetřování, ačkoliv jsem byla určena jako obhájce již na podzim roku 2017, neboť se jedná o větší skupinu obviněných, kde modus operandi dvou hlavních aktérů byl vždy stejný, jen využívali větší počet jednatelů v různých společnostech.

[4] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „občanský zákoník“ či „o. z.“).

[5] K této problematice blíže článek P. Vrcha: K rozhodování o svéprávnosti člověka, zdroj: https://vrcha.webnode.cz/news/k-rozhodovani-o-svepravnosti-cloveka).

[6] Dále bude v tomto článku používán pojem centrální evidence obyvatel jako zkratka pro agendový informační systém evidence obyvatel.

[7] § 3 odst. 3 písm. l) zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“).

[8] § 8 odst. 8 zákona o evidenci obyvatel.

[9] https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=7003.

[10] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. o. k.“).

[11] Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“).

[12] Zákon č. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“).

[13] § 152 o. z.

[14] § 46 odst. 1 z. o. k.

[15] § 6 živnostenského zákona.

[16] § 12 zákona o veřejných rejstřících.

[17] Osoba, která byla omezena ve svéprávnosti a jíž jsem byla ustanovena jako obhájce ex offo, byla zapsána v několika obchodních společnostech, všechny měly či mají sídlo v Praze. Při zrušení jedné společnosti s likvidací byl rejstříkový soud informován v roce 2015, že statutární orgán je osobou nesvéprávnou. Navzdory této skutečnosti byla tato nesvéprávná osoba zapisována jako statutární orgán jiných společností ještě v průběhu roku 2016. Pro zajímavost, soud vůbec neposuzoval skutečnost, že nesvéprávná osoba nemohla být zvolena jako statutární orgán, ale důvodem pro jmenování jiného likvidátora bylo, že nesvéprávná osoba funkci jednatele nevykonávala a neměla k tomu ani nikdy vůli, nikoliv, že osoba nesplňuje základní podmínky pro výkon funkce statutárního orgánu.

[18] § 26 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“).

[19] § 581 o. z.

[20] Nicméně, žalobce by mohl v případě neplatnosti smlouvy požadovat vydání bezdůvodného obohacení.

[21] § 27 tr. zákoníku.

[22] § 26 tr. zákoníku.

Go to TOP