Soudní dvůr Evropské unie svým rozsudkem ze dne 15. dubna 2021 ve věci C-733/19 Nizozemsko v. Rada Evropské unie a Evropský parlament zamítl žalobu Nizozemska podanou proti zákazu rybolovu plavidly používajícími pulzní elektrický proud. Unijní normotvůrce má v této oblasti širokou posuzovací pravomoc a není povinen přijmout legislativní rozhodnutí pouze na základě vědeckých a technických stanovisek.

V roce 2019 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie nová pravidla pro zachování rybolovných zdrojů a ochranu mořských ekosystémů[1]. Na jejich základě jsou zakázány některá destruktivní lovná zařízení nebo metody, které využívají výbušnin, jedů, omamných látek, elektrického proudu, pneumatických kladiv nebo jiných perkusních nástrojů, vlečných zařízení a drapáků ke sběru rudých korálů nebo jiných druhů korálů nebo korálovitých druhů a některých harpun. Během přechodného období (do 30. června 2021) je však za určitých, přesně stanovených podmínek nadále možné používání pulzní elektrické vlečné sítě.

Dne 4. října 2019 podalo Nizozemsko k Soudnímu dvoru žalobu na zrušení ustanovení tohoto nařízení týkajících se rybářských plavidel používajících pulzní elektrický proud. Nizozemsko především tvrdilo, že unijní normotvůrce nevycházel z nejlepších dostupných vědeckých stanovisek k srovnání ekologických dopadů mezi rybolovem za pomoci pulzní elektrické vlečné sítě a tradičním rybolovem prováděným prostřednictvím vlečné sítě vlečené za pomoci výložníků po bocích lodi, při rybolovu jazyka obecného v Severním moři.

V rozsudku nyní Soudní dvůr nejprve připomněl, že unijní normotvůrce nemá povinnost vycházet při legislativním rozhodování o technických opatřeních pouze z dostupných vědeckých a technických stanovisek. Navíc má unijní normotvůrce v oblasti rybolovu širokou posuzovací pravomoc.

Unijní soud se tedy musí při přezkumu omezit na ověření, zda dotčené opatření není stiženo vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení nebo zneužití pravomoci nebo zda tento normotvůrce zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci.

Podle Soudního dvora přitom všechny argumenty předložené Nizozemskem nedokládají zjevnou nepřiměřenost dotčených technických opatření. Ačkoli vědecká stanoviska označila určité výhody rybolovu za pomoci pulzní elektrické vlečné sítě ve srovnání s rybolovem prostřednictvím vlečné sítě vlečené za pomoci výložníků po bocích lodi, vyplynulo z těchto stanovisek rovněž to, že dosud nebyla plně vyhodnocena řada zbytkových rizik souvisejících s první z těchto metod. Kromě toho unijní normotvůrce dostatečně vysvětlil důvody, proč se od vědeckých stanovisek při přijetí dotčených ustanovení odchýlil. Tyto dostupné vědecké a technické studie vedle toho sice obsahují někdy rozdílná posouzení rozsahu negativních dopadů rybolovu za pomoci pulzní elektrické vlečné sítě, avšak žádná z nich na rozdíl od toho, co tvrdí Nizozemsko, neuvádí, že tato metoda nemá negativní dopad na životní prostředí.

Stran tvrzení Nizozemska, které vychází z inovativního charakteru rybolovu za pomoci pulzní elektrické vlečné sítě, Soudní dvůr poznamenal, že unijní cíl podpory vědeckého a technického pokroku neznamená, že normotvůrce musí do legislativního aktu provést každou novou techniku pouze z toho důvodu, že je inovativní. Soudní dvůr proto žalobu Nizozemska v plném rozsahu zamítl.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1241 ze dne 20.června 2019 o zachování rybolovných zdrojů a ochraně mořských ekosystémů pomocí technických opatření, o změně nařízení Rady (ES) č. 1967/2006, (ES) č. 1224/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013, (EU) 2016/1139, (EU) 2018/973, (EU) 2019/472 a (EU) 2019/1022 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 894/97, (ES) č. 850/98, (ES) č. 2549/2000, (ES) č. 254/2002, (ES) č. 812/2004 a (ES) č. 2187/2005 (Úř. věst. 2019, L 198, s. 105).