Činovníci ČAK angažovaní v kárném řízení by měli v záležitostech kárné odpovědnosti vystupovat navenek s maximální dávkou zdrženlivosti a rezervovanosti. Článek nazvaný „Rozšíření kárné odpovědnosti advokátů ve jménu AML“ však vybízí k reakci.

Dne 1. 1. 2021 nabyl účinnosti zákon č. 527/2020 Sb., jímž byl mj. novelizován zákon o advokacii. Touto zákonnou změnou bylo vloženo do ust. § 17 slovo „zejména“. Toto zákonné ustanovení tedy nyní zní: „Advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.“

 V Advokátním deníku byl v návaznosti na tuto změnu uveřejněn výše zmíněný článek s potřebou nastalé změny zákona polemizující.

Důvodová zpráva poukazuje na nutnost úpravy v souvislosti se změnou AML zákona. Toto zdůvodnění je přinejmenším nevýstižné.

Autoři zmíněného článku správně podrobují kritice odůvodnění rozsudku NSS ze dne 31. 5. 2004 sp. zn. 5 As 34/2003. Extenzivní výklad zákona o advokacii ve znění před poslední novelou však nebyl, ať již Městským soudem v Praze, či Nejvyšším správním soudem v Brně, sdílen vždy.

Etický kodex, prostřednictvím něhož je chování a jednání advokáta hodnoceno, se neopíral o jednoznačné zákonné zmocnění, které se dosud odvozovalo též od znění ust. § 5 odst. 1 písm. j) zákona o advokacii (advokátní slib).

V kárných řízeních bylo mnohdy nutné se vypořádávat s argumentací, že přec určité jednání kárně obviněného, které nemělo původ ve výkonu advokacie, nemělo být kvalifikováno jako kárné provinění, když dotyčný kárně projednávaný advokát v dané věci nejednal (nepostupoval) „při výkonu advokacie“.

V mnou komentovaném článku je jeho autorem respektováno, že kárná odpovědnost i doposud dopadala při aplikaci znění zákona o advokacii před novelou na případy, které nemohly být přímo pod pojem „výkon advokacie“ podřazovány. Bylo však nutno si vždy klást otázku, zda používání etického kodexu nejde nad rámec zákonného zmocnění daného ust. § 17 zákona o advokacii před novelou. Novela tento problém vyřešila.

Je účelné nahlédnout do právní úpravy chování příslušníků jiných právnických profesí v soukromí, z níž vyjímám:

• soudci – zákon č. 6/2002 Sb. ukládá v § 80 „soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce …“
• policisté – zákon č. 361/2003 Sb. ukládá v § 45 „chovat se a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru …“
• notáři – zákon č. 358/1992 Sb. ukládá v § 48 (za kárné provinění je považováno) „závažné nebo opětovné narušení důstojnosti notářského povolání jeho chováním …“
• státní zástupci – zákon č. 283/1993 Sb. v § 24 ukládá „státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo … ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství …“
• exekutoři – zákon č. 120/2001 Sb. v § 116 je definován kárný delikt mj. jako „jednání, jímž exekutor narušuje důstojnost exekutorského povolání …“

Článek se nese dále na vlně nedůvodných obav z nepatřičného postihování advokátů za mimoprofesní jednání v soukromé sféře. Je zde učiněn neúspěšný pokus stanovení meze (hranice), za níž by kárná pravomoc orgánů ČAK neměla zasahovat.

Závěrem

Zůstal nepochopen pojem „důstojnost advokátního stavu“, který je považován za mýtus (cosi smyšleného, cosi, co neexistuje). Ovšem pojem „důstojnost advokátního stavu“ je pojmem právním, jde o relativně neurčitou dispozici, která je součástí právní normy vtělenou do ust. § 17 zákona o advokacii a článku 4 Etického kodexu. Tedy sice relativně neurčitou, ale nikoli mýtickou. Kárně postižitelným chováním byly a jsou takové excesy advokáta, které pro svou četnost či závažnost vrhají špatné světlo na profesi jako celek. Kritizovaná novela tedy pouze nastoluje rovnováhu mezi Etickým kodexem a dikcí zákonnou.

Závěrem si dovolím citovat z inspirativní publikace prof. JUDr. Alexandry Krskové, CSc., Etické desatero začínajícího advokáta „Advokacie se považovala za formu umění a advokáti za aristokracii podřízenou nepsané morálce či gentlemanské dohodě. Angličané to vyjádřili jednoduše slovy, že muž v taláru se musí vyhnout všemu, co ho kompromituje jako gentlemana.“

Obsah zmíněného citátu, jehož koloritem jsou v současné době vulgarity z úst hlavy státu a vládnutí trestně stíhaného premiéra, nemůžeme vzít cele za měřítko pro posuzování chování advokáta, který již dávno přestal být aristokratem. Zkusme se však oné definici alespoň přiblížit. Mít na paměti úctu k právům druhých a hodnoty, kterými jsou zdvořilost, disciplína, altruismus.

Autor JUDr. Bohuslav Sedlatý je předsedou odvolací kárné komise ČAK.
Foto: canva.com