Protiústavní normotvorba se stává čím dál více běžnou

V prvním ročníku právnické fakulty se budoucí právníci učí základy práva a právní vědy. Učí se jeho dějiny, zásady a principy. První skutečné právo pak nasávají na hodinách ústavního práva. Ústava a ústavní pořádek totiž představují základní kameny nejen právního řádu, ale i českého státu vůbec.  Běžné zákony a předpisy nižší právní síly z nich pak musí vycházet a musí být v souladu s ústavními principy nejen přijímány, ale ústavně souladný musí být zejména jejich obsah.

V posledním roce jsme však svědky až hystericky turbulentní covidové normotvorby, která si co do formy přijímání i vlastního normativního obsahu s ústavním pořádkem příliš hlavu neláme. Řada zákonů je přijímána ve stavu legislativní nouze, přestože nebyly splněny podmínky pro jeho vyhlášení. V případě dalších zákonů si s vyhlášením stavu legislativní nouze nikdo těžkou hlavu nedělal a byly přijaty způsobem a s rychlostí, jako by stav legislativní nouze vyhlášen byl.

Příprava právních předpisů za pomoci komisí složených z řad odborníků a navazující mezirezortní připomínková řízení či předkládání návrhů Legislativní radě vlády zmizely v propadlišti dějin. Normotvorba už není založena na věcných argumentech, analýze, ale stále více na hysterii, domněnkách, hoaxech a co hůř, vědomí, že v době této jepičí legislativy většina norem bude mít časovou působnost tak krátkou, že ani při nejlepší vůli nebude v možnostech Ústavního soudu efektivně zasáhnout prostřednictvím abstraktní kontroly norem. Řízení o návrzích na zrušení vládních i parlamentních předpisů jsou pak často Ústavním soudem zastavena bez rozhodnutí ve věci, neboť napadená norma po podání návrhu na její zrušení pozbyla účinnosti.

Jako právníkovi je mi těžko u srdce, když si uvědomím, že současné legislativní dění fakticky připomíná z doby, kdy platila Ústava Československé republiky z 9. května 1948, která ústavní soud ani nezřídila. Vláda spolu se zákonodárcem se totiž chovají způsobem zcela vylučujícím možnost Ústavního soudu být plnohodnotným orgánem ochrany ústavnosti.

Když nedávno Ústavní soud zrušil část vládních opatření, požadoval, aby další opatření byla adresná, založená na analýzách, přiměřená a při jejich přijímání bylo váženo, zda jsou skutečně přiměřená vzhledem ke sledovanému cíli anebo zda nejsou na místě mírnější opatření. Ústavní soud rovněž zdůraznil, že každé opatření musí být odůvodněno. Tyto závěry byly sice převzaty do pandemického zákona, ale ten na činnost vlády a Parlamentu nedopadá.

Praxe řetězení zákonů krátkodobé časové působnosti přijímaných bez řádné analýzy potřebnosti, proporcionality a odůvodnění tak pokračuje dál. Řízení o abstraktní kontrole norem je totiž z hlediska času a možnosti efektivní ochrany pro občany proti takové praxi bezzubé a na rozdíl od opatření Ministerstva zdravotnictví stát za škodu způsobenou protiústavními zákony nenese odpovědnost.

Jen doufám, že tento zlozvyk zákonodárce s námi nezůstane na věky.

JUDr. Antonín Blažek, advokát
Ilustrační foto: Pixabay

 

Go to TOP