Leges, Praha 2020, 176 stran, 360 Kč.

Nakladatelství Leges vydalo v srpnu 2020 právní monografii s názvem Vazba v trestním řízení, jejíž autorkou je odborná asistentka z Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, JUDr. Ingrid Galovcová, Ph.D. Jak již název napovídá, monografie je zaměřena na vazbu jakožto institut ultima ratio k zajištění obviněného v trestním řízení. Autorka si klade za cíl posoudit, zda právní úprava procesní vazby v českém trestním řádu odpovídá mezinárodním standardům, zda odpovídá požadavkům vyplývajícím z principu spravedlivého procesu a zda a v jaké míře jsou nutné legislativní změny.

Monografie se dělí na šest kapitol a její rozsah činí 176 stran, na kterých se autorka velmi svědomitě a důkladně vymezenému tématu věnuje. Jak sama autorka předesílá v úvodu, publikace je věnována především institutu vazby dle trestního řádu, je však nutné podotknout, že ve své práci neopomíjí ani vymezení specifik vazby dle zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Monografie vychází nejen z tuzemských zdrojů, v souvislosti s nimiž autorka poukazuje na stále trvající aktuálnost některých poznatků ze starší literatury věnující se tématu vazby. Ve značné míře jsou zastoupeny i zdroje zahraniční provenience a bohatá judikatura tuzemských i nadnárodních soudů. Autorka zároveň do publikace reflektuje své vlastní postřehy a stávající právní úpravu zdařile podrobuje konstruktivní kritice.

Kapitola první, „Vazba a její význam v trestním řízení“, postupně pojednává o institutu vazby a jeho využívání v trestním procesu. Dále svou pozornost autorka zaměřuje na historický vývoj a využití vazby v relaci ke stavu vězeňské populace ve výkonu vazby.

Ve druhé kapitole monografie nazvané „Vazba jako zásah do základních práv a svobod jednotlivce“ se autorka věnuje ústavněprávním a mezinárodním aspektům řešené problematiky. Publikace v této části blíže rozebírá institut vazby v kontextu ústavněprávních záruk práv na svobodu, a to i s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, jejíž vliv na rozhodování o vazbě je také předmětem rozboru uvedené kapitoly. Dále se autorka zabývá zásadou presumpce neviny a její reflexí při rozhodování o vazbě. Vhodně zdůrazňuje, že vliv této zásady na rozhodování o vazbě nelze zcela opomíjet. V této souvislosti předkládá i konkrétní příklady ze zahraničí, z nichž je zřejmé, že samotný výkon vazby může mít i humánnější formu, a to za současného naplnění zajišťovacího účelu vazby. Kapitola druhá obsahuje též pojednání o vlivu legislativy EU na vnitrostátní úpravu vazby, včetně předestření rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie.

Kapitola třetí nazvaná „Materiální vazební právo a problémy aplikační praxe“ představuje rozbor jednotlivých pozitivních i negativních podmínek pro vzetí a ponechání obviněného ve vazbě. Konkrétně autorka analyzuje otázku důvodnosti trestního stíhání, jednotlivé důvody vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. řádu (útěkovou, koluzní a předstižnou), okolnosti vylučující možnost vzetí obviněného do vazby, včetně výjimek z těchto negativních podmínek vazby. Zabývá se také ochranou poškozeného jakožto důvodem vazby.

Kapitola čtvrtá, „Vazba jako institut ultima ratio“, obsahuje rozbor jednotlivých opatření nahrazujících vazbu. Jedná se o záruku zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby, slib obviněného, dohled probačního úředníka, předběžná opatření, peněžitou záruku či o zákaz vycestování. Vyzdvihnout je třeba zejména pasáž věnovanou problematice elektronického monitoringu, v níž autorka popisuje nejen současný stav a praktické aspekty tohoto institutu, nýbrž se zamýšlí i nad důvody, proč není soudní praxí využíván ve větší míře, načež představuje návrhy na zlepšení jeho fungování. V samostatné podkapitole se věnuje i možnostem náhrady vazby u mladistvých obviněných.

Kapitola pátá je detailním pojednáním o formálním vazebním právu. Autorka svou pozornost zaměřuje na úlohu jednotlivých orgánů rozhodujících o vazbě a na procesní předpoklady pro rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby. Stranou v této souvislosti neponechává ani problematiku principu kontradiktornosti, zejména je-li o vzetí do vazby rozhodováno v přípravném řízení. Další výklad věnovala vazebnímu zasedání, předpokladům pro jeho konání, přítomnosti osob při něm či rozsahu dokazování. Dále se autorka v této kapitole zabývá stížností jakožto opravným prostředkem proti rozhodnutí o vazbě a nejvyšší přípustnou dobou trvání vazby.

V šesté kapitole se zamýšlí nad vazbou v kontextu moderního trestního řízení a představuje návrhy de lege ferenda.

Publikace dr. Galovcové představuje ucelený výklad materiálního a formálního vazebního práva. Cíl vytčený v úvodu své publikace beze zbytku splnila. Jde o velmi přehlednou a čtivě sepsanou monografii, která je vzhledem ke svému obsahu vhodná pro velmi široký okruh potenciálních čtenářů – pro posluchače vysokých škol, kterým napomůže zorientovat se v problematice vazby, která je pro ně často velmi složitá, dále též pro soudce, státní zástupce či obhájce, kteří v publikaci mohou nalézt odpovědi na některé aplikační problémy, ale také pro laiky, kteří se o problematiku trestního řízení zajímají.

JUDr. DALIBOR ŠELLENG, Ph.D., odborný asistent na Katedře trestního práva Právnické fakulty UK a asistent soudce u Obvodního soudu pro Prahu 4