Dne 17. února 2021 zveřejnil Ústavní soud nález sp. zn. II. ÚS 1564/20, podle něhož platí, že právní úprava náhrady újmy na přirozených právech člověka vychází z antropocentrické koncepce, jež má v intencích obecných garancí občanského zákoníku (ustanovení § 3) chránit lidský život, zdraví, osobnostní statky a v neposlední řadě „svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého“ (§ 81 odst. 1). Patrna je tu zřejmá shoda soukromoprávní regulace s doktrínou lidských práv, jejímiž justifikačními důvody jsou mj. lidské potřeby, tužby a přání.

Ačkoli zákonodárce poskytl v rámci úpravy předmětného odškodnění již úvodem prostor pro náhradu nemajetkové újmy způsobené duševními útrapami (§ 2956), v nárokové rovině upřednostnil tradiční varietu práv na náhradu bolesti a ztížení společenského uplatnění (ustanovení § 2958), na náhradu nákladů péče o zdraví (resp. léčení, § 2960), na peněžité kompenzace (ustanovení § 2962 a násl.) a přidal též právo na zadostiučinění (satisfakci) proti úmyslně jednajícímu škůdci (§ 2957). Právo poškozeného na náhradu duševních útrap (psychického strádání) se za stávající interpretace ocitlo v podobě „další nemajetkové újmy“ v zóně mezi z časového hlediska spíše jednorázovou náhradou bolesti a náhradou ztížení společenského uplatnění, svázanou s trvalým stavem. Škodní děje tu mají spočívat v jednorázových či opakovaných ztrátách a strádáních poškozeného, zapříčiněných omezením jeho tělesné i duševní integrity a znamenajících omezení v jeho soukromém a rodinném životě. Obecné soudy pak mají povinnost, jakkoli to může být spojeno s výkladovými obtížemi, rozpoznat – při řádně uplatněných a relevantních žalobních tvrzeních – tyto situace a posléze v objektivizovatelných případech přiznat náhradu nemajetkové újmy, byť půjde o náhradu přiměřenou v relaci k ostatním dílčím nárokům tohoto druhu.

Stěžovatel napadl rozhodnutí obecných soudů, kterými nebylo vyhověno jeho žalobě na náhradu újmy na přirozených právech člověka podle § 2956 a násl. občanského zákoníku (OZ). Tvrdil, že dosud nebyly odškodněny jeho duševní útrapy po úraze při automobilové nehodě, jejímž následkem byla mj. amputace dolní končetiny, těžké zranění hlavy a poškození dalších orgánů. Popsal následky svých zranění včetně psychického strádání, kterým trpí v celém období po úraze. Obecné soudy však dovodily, že tato újma na zdraví stěžovatele byla již odškodněna v rámci dílčích nároků na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění.

Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy jednotlivé újmy na zdraví stěžovatele dostatečně neodlišily. V rámci § 2958 o. z. jsou upraveny tři dílčí nároky, a to nárok na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění a konečně nárok na náhradu tzv. další nemajetkové újmy vzniklé poškozením zdraví. Právě pod posledně uvedený nárok lze duševní útrapy, resp. některé jednorázové či opakované události v životě poškozeného po úraze, podřadit. Tímto směrem je třeba vést další řízení, přičemž nelze opomenout ani skutečnost, že příslušná metodika odškodňování dalších dvou dílčích nároků podle § 2958 o. z. (bolest, ztížení společenského uplatnění) předmětné aspekty psychického strádání nevyčerpává.

Druhý senát Ústavního soudu vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na ochranu tělesné integrity zaručené čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20 vyhlášený dne 17. února 2021 naleznete ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com