Vnitrostátní únosy nezletilých dětí II., tentokrát o bydlišti, škole, lékaři…

Termínem “vnitrostátní únos” označujeme protiprávní přemístění nezletilého dítěte jedním rodičem proti vůli či bez souhlasu rodiče druhého. Takové jednání je porušením rodičovské odpovědnosti upravené v ustanoveních § 865 až 980 občanského zákoníku. Advokáti se s vnitrostátními únosy setkávají ve své praxi stále častěji, jak ukázalo první sympozium věnované této problematice, které proběhlo v srpnu loňského roku. Proto ve čtvrtek 11. února 2021 uspořádala Česká advokátní komora pokračování diskuse v online verzi, zaměřené tentokrát na bydliště dítěte, školu, volbu lékaře a formulaci petitu předběžného opatření.

Diskuse, kterou moderovala prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová, se zúčastnilo devět panelistů a sedm desítek advokátů připojených před systém Webex.

V úvodu vystoupil ústavní soudce JUDr. Tomáš Lichovník, který advokátům doporučil, aby se zdrželi ústavních stížností ve věcech předběžných opatření, neboť Ústavní soud je v drtivé většině případů odmítá pro předčasnost. Ačkoliv mají i zamítavá usnesení judikatorní charakter a advokáti by měli věnovat pečlivou pozornost jejich odůvodnění, nelze se spolehnout na právní větu a je třeba vzít v úvahu příběh a kontext rozhodnutí. Jako užitečný zdroj ke studia pak uvedl následující rozhodnutí: sp. zn. I ÚS 955/15, sp. zn. I. ÚS 3784/19, sp. zn. I ÚS 112/18, sp. zn I. ÚS 780/19, sp. zn I. ÚS 2996/17, sp. zn. IV. ÚS 4156/19, sp. zn. IV. ÚS 3200/20. Zabránit vnitrostátním únosům lze jedině rychlostí edukace či rozhodnutí, protože jakmile se vytvoří vazby v novém místě, je obtížné protiprávnost jednání rodiče napravovat.

Druhou panelistkou byla emeritní opatrovnická soudkyně JUDr. Hana Nová, podle které vnitrostátní únos jednoznačně zasahuje do práv dítěte, protože druhému rodiči zamezí v rodičovské odpovědnosti, ve výchovném působení, v rozhodování a v možnosti poskytovat dítěti osobní příklad. Nejzásadnějším důsledkem únosu je jednostranné rozhodnutí o bydlišti dítěte. Poukázala na důvodovou zprávu k ustanovení § 858 obč. zák., podle které žádná instituce s výjimkou opatrovnického soudu nemůže měnit rozsah rodičovské odpovědnosti. Velkým otazníkem je proto utajené bydlení, do něhož se někdy uchylují oběti domácího násilí. Petit návrhu na vydání předběžného opatření by měl znít: (Soud ukládá matce povinnost nezletilého navrátit do původního bydliště.) Další komplikací v případě únosu dítěte je zajištění jeho zdravotní péče, neboť kapitační platby poskytované jeho dětskému praktickému lékaři mohou být poskytovány jen jednomu lékaři. (Ke stejné komplikaci dochází v případě střídavé péče, žijí-li rodiče odděleně v takové vzdálenosti, že návštěva jednoho lékaře je vyloučena.)

Pak vystoupil předseda Okresního soudu ve Vsetíně JUDr. Pavel Kotrady. Upozornil, že „rychlé“ předběžné opatření lze vydat jen na návrh a bez návrhu a bez skutečností tvrzených a doložených v návrhu nemůže soud ani upravit mezi rodiči styk. Až na výjimečné případy nesmí rodič bez souhlasu druhého rodiče dítěti změnit faktické bydliště. Odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 149/20, sp. zn. I. ÚS 3784/19, sp. zn. III. ÚS 149/20, sp. zn. II. ÚS 2344/18 a zejména na sp. zn. I. ÚS 112/18, podle něhož se rodič nemůže stále stěhovat a libovolně určovat bydliště dítěte. Doporučení pro opomenutého rodiče zní: nesmí otálet, musí okamžitě v řádu nejlépe dnů či týdnů situaci řešit. Po delší době bychom navrácením potrestali samo dítě. Pozor na příslušnost soudů, neřídí se trvalým pobytem, ale místem bydliště dítěte, na němž se rodiče naposledy shodli. Pozor také na přesnou terminologii: termín „trvalé bydliště“ právně neexistuje.

Dalším panelistou byl soudce Okresního soudu v Mostě Mgr. Martin Beneš. Potvrdil, že probíraná materie je velmi důležitá pro rodiče i pro děti. Zahraniční jurisdikce dovolují přestěhování maximálně v rámci okresu či obvodu soudu, přibližně do vzdálenosti 30 km. V této vzdálenosti má význam vychovávat dítě, s tou se dá při styku rodičů pracovat. Rostoucí vzdálenost nekomplikuje život jen druhému rodiči, ale zejména dítěti, který na cestách stráví mnoho času. Soud by měl častěji rodiče informovat, že porušení rodičovské odpovědnosti může být důvodem pro svěření dítěte do péče druhého rodiče. Na protiprávní přemístění dítěte u nás panuje chybný společenský pohled, k nesprávné kultuře sami přispíváme. Největším nedostatkem je nízká informovanost rodičů, kteří se musí o koncepci rodičovské odpovědnosti dovědět. Justice je bohužel jediným místem, odkud se to doví. Nezbytná je proto hromadná edukace. Zkázonosné pak je, pokud soud nekoná dostatečně rychle.

Po dr. Benešovi vystoupil správní soudce Krajského soudu v Brně Mgr. Petr Sedlák, Ph.D. Připomněl nejnovější nález Ústavního soudu, který se týká předběžných opatření, a pak se zaměřil na rozhodování o škole dítěte. Školy vycházejí z vyvratitelné domněnky, že rodič jedná se souhlasem druhého rodiče. Návrh na zápis dítěte do školského zařízení podléhá správnímu přezkumu, návrh podává dítě zastoupené zákonným zástupcem. Druhý rodič se musí pokusit nesoulad překonat, a pokud se mu to nepodaří, avizovat správnímu orgánu svůj nesouhlas. Jestliže nastane neshoda rodičů ohledně školy nezletilého dítěte, má správní orgán přerušit řízení o zápisu dítěte a odkázat rodiče na opatrovnický soud. Správní orgán (škola) není oprávněn spor rodičů řešit, jeho úkolem je pouze zkoumat, zda dítě splňuje podmínky pro zápis do školy (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. IV. As 281/2015). Úkolem rodičů je podat návrh k soudu natolik včas, aby soud stihl rozhodnout do zahájení školní docházky. Pokud soud nestihne rozhodnout, je nutné zastavit probíhající správní řízení jako bezpředmětné. Odmítnutý rodič musí jednat ihned ve shodě s pravidlem, že právo přeje bdělým (viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn- 28 Co 158/2013). Největším problémem je, jak elegantně zjistit, do které školy zapsal nespolupracující rodič dítě, abychom zabránili kobercovému náletu na české soudy. V rámci diskuse bylo zmiňováno, zda by v této věci by mohl pomoci OSPOD, avšak ten se často brání spolupráci s odůvodněním, že nejde o ohrožené dítě a jeho postup by byl překročením jeho oprávnění dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Po obědě vystoupila advokátka Mgr. Alena Vlachová, která konstatovala, že otcové odcházejí z domácnosti sami a jsou naprosto svobodní ve svém rozhodování, zatímco matky opouštějí domácnost s dětmi a rodičovská odpovědnost jejich svobodu omezuje. Dítě rodiče poutá. Pokud chce matka změnu, musí soudu předložit důkazy, zatímco otci stačí uplatnit právo veta. Advokáti a soudy se setkávají výlučně s narušenými vztahy, které právo jen obtížně napravuje. Výjimkami z rodičovské odpovědnosti jsou patologie (domácí násilí, alkohol, drogy, trestná činnost, duševní poruchy, tedy skutečnosti, které vedou k omezení rodičovské odpovědnosti). Řešením je jen osvěta a edukace. Je třeba vést rodiče k odpovědnosti za svůj život a za závislé lidi. Násilné soudní řešení způsobí jen gradaci sporu, konflikt sám neodstraní. Každý si musí uvědomit, že narozením dítěte se vše v jeho životě mění. Podstatná je prevence, protože represe nefunguje.

Následovalo vystoupení opatrovnické soudkyně z Karlových Varů JUDr. Emy Tomšové, Ph.D., podle které je přání klienta v opatrovnické věci spíše zlem. Pravidlem by měla být dohoda. Rodiče stále nerespektují, že by měl cestovat ten, kdo si jede pro dítě. Advokáti by měli zvláštní péči věnovat návrhu na vydání předběžného opatření. Nestačí totiž skutečnosti tvrdit, je třeba je i osvědčit současně s povinností složit jistinu ve výši 10.000 Kč. “Rychlé” předběžné opatření lze vydat jen na návrh OSPOD a v případě, kdy je život, zdraví či jiný zájem nezletilého ohrožen nebo narušen. Každý rodič i advokát by si však měl uvědomit, že předběžné opatření není vhodnou cestou pro řešení rodičovských konfliktů. Soud nemůže jít nad návrh požadovaný předběžným opatřením. Co není navrhováno (například úprava styku), o tom soud v předběžném opatření nemůže rozhodnout.

Poslední diskutující byla vysokoškolská pedagožka z Právnické fakulty v Olomouci JUDr. Renáta Šínová, Ph.D. Uvedla, že navzdory vnějšímu pozorování se praxe neustále zlepšuje. Otevřela dosud spornou otázku, jak má jednat rodič, který chce odejít ze vztahu. Předběžným opatřením není tento problém řešitelný, protože chybí naléhavá potřeba. Rodič i jeho advokát by měli chápat, že v opatrovnické věci je každé rozhodnutí zatímní, protože svět dítěte se rychle mění. Doporučuje před podáním návrhu k soudu věc probrat s klientem, navrhnout dohodu, kontaktovat protistranu, a pokud k dohodě nedojde, pak se odstěhovat do smysluplné blízkosti a požadovat zatímní úpravu poměrů.

Ačkoliv sympozium přesáhlo vymezený čas o půl hodiny, zůstali takřka všichni účastníci připojeni a až do skončení přenosu kladli zaujaté dotazy. Dá se proto předpokládat, že Česká advokátní komora bude v diskusích o vnitrostátních únosech nezletilých dětí pokračovat.

Zájemci o rodinně právní témata se mohou zúčastnit také konference Rodina v právu a bezpráví, kterou za podpory České advokátní komory pořádá Unie rodinných advokátů ve čtvrtek 11. března 2021. Program i formulář k přihlášení najdete zde:

Text a foto: JUDr. Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů

Go to TOP