Poslanecká sněmovna bude ve středu projednávat vládní návrh novely exekučního řádu, jehož cílem má být přispění k vyřešení problematiky vícečetných exekucí. Jsem přesvědčen, že novela k dané problematice přínosem nebude, zvláště pak ne způsobem, který by byl žádaný a legitimní.

Novela počítá se zavedením principu povinného zastavování exekucí, pokud se po dobu tří let v exekuci nic nevymohlo. V posledních letech dochází k opakovanému navyšování nezabavitelné částky při srážkách ze mzdy. Čím nižší srážky, tím delší doba exekuce. Tříletá doba proto neodpovídá průměrné délce exekuce srážkami ze mzdy, která po změnách činí zhruba 4,5 roku.

Dále byl k novele podán pozměňovací návrh na omezení mobiliárních exekucí, který současně zavádí povinný splátkový kalendář ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, resp. ve výši druhé třetiny čistého zbytku mzdy (nejvýše 6 998 Kč) a současně pravidlo, že proti témuž dlužníkovi může být současně vedena jen jedna exekuce prodejem movitých věcí. To znamená, že dlužníci nebudou muset splácet více než jednu exekuci a že splacení byť jediného dluhu ve výši například milion korun bude trvat déle než 50 let. Je-li dlužník majetný, pak délka takové exekuce nemá z pohledu věřitele s efektivním výkonem spravedlnosti nic společného. Protože ale v současné době čistě statisticky o vazbě délky exekuce a její úspěšnosti nic nevíme, bude taková exekuce vykazována jako exekuce neúspěšná, přestože v ní je dluh, byť jen symbolicky, umořován.

Pro ostatní exekuce dlužníka pak poběží tříletá lhůta pro zastavení exekuce z důvodu jejich bezvýslednosti. Průměrná exekuce je vedena pro částku zhruba 64 000 korun, sráženo je průměrně 2 000 korun. Průměrná doba srážení či splácení takové exekuce dnes činí 4,5 roku, což tedy znamená, že povinný ve stanovené době nesplatí ani jednu exekuci.

Uvážíme-li, že v současné době má průměrný dlužník mezi 5 a 6 exekucemi, pak v případě aplikace nižších srážek, minimální splátky v exekuci a nemožnosti provést soupis a dražbu movitých věcí v jiném řízení v jiné exekuci bude docházet k zacyklení exekucí, kdy každá pozdější exekuce bude zastavena pro bezvýslednost dříve, než se na ni dostane řada. To je ale v příkrém rozporu s účelem exekuce, neboť exekuce je vedena proto, aby byla provedena, nikoli zastavena. Přitom nejde o exekuce, které bychom mohli prohlásit za bezvýsledné. Se souběhem více exekucí zákon dnes počítá, když stanoví pořadí, v jakém se budou pohledávky uspokojovat, a exekuce v pořadí se uspokojí poté, co skončí předcházející exekuce. Nastane-li ale stav, kdy se exekuce budou současně záměrně prodlužovat a záměrně necitlivě zastavovat, pak dojde k jejich zacyklení, kdy se vymahatelnost pohledávky v exekuci stane pro věřitele nedostupnou. Namísto toho, aby procesní právo napomáhalo prosazování práva hmotného, se stane bariérou na cestě k jeho řádnému výkonu.

JUDr. Pavel Staněk, advokát a prezident České asociace věřitelů
Foto: www.canva.com