Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne 3. února 2021 ve spojených věcech C-155/19 a C-156/19, Federazione Italiana Giuoco Calcio (FIGC) a Consorzio Ge. Se. Av. S. c. arlv. De Vellis Servizi Globali Srl rozhodl tak, že na národní sportovní federaci, jakou je Italská fotbalová federace, se mohou vztahovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek, vykonává-li tato federace činnosti obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Je však dále třeba, aby taková federace, která má právní subjektivitu, podléhala řídícímu dohledu takového orgánu veřejné moci, jako je Italský národní olympijský výbor, v tom smyslu, že tento orgán musí mít možnost ovlivňovat rozhodování federace v oblasti veřejných zakázek.

Federazione Italiana Giuoco Calcio – FIGC (Italská fotbalová federace) uspořádala vyjednávací řízení pro účely zadání služeb přepravy materiálu nezbytných při přesunech národních fotbalových týmů a skladování pro potřeby FIGC na dobu tří let.

Na konci tohoto řízení podal jeden z uchazečů vyzvaný k účasti na tomto řízení, kterému ale zakázka nebyla zadána, žalobu k Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio, Itálie), v níž napadl podmínky průběhu uvedeného řízení. Podle tohoto uchazeče musí být FIGC považována za veřejnoprávní subjekt a musí tak respektovat pravidla pro vyhlašování řízení stanovená právní úpravou v oblasti veřejných zakázek. Vzhledem k tomu, že Tribunale amministrativo regionale per il Lazio žalobě vyhověl a zadání dotčené zakázky zrušil, FIGC i subjekt, kterému zakázku zadala, podaly proti rozsudku vydanému zmíněným soudem odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie). Před posledně uvedeným soudem zejména zpochybnily předpoklad, podle kterého musí být FIGC považována za „veřejnoprávní subjekt“.

Za těchto okolností se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodla položit Soudnímu dvoru dvě předběžné otázky týkající se výkladu směrnice o zadávání veřejných zakázek[1]. Uvedený soud chce vyjasnit, zda FIGC splňuje některé podmínky – uvedené v této směrnici – pro to, aby mohla být považována za „veřejnoprávní subjekt“, a byla tedy povinna uplatňovat normy týkající se zadávání veřejných zakázek. Předkládající soud Soudní dvůr konkrétně žádá o výklad podmínky, podle níž musí být „veřejnoprávní subjekt“ založen za zvláštním účelem spočívajícím v uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu[2], a podmínky, podle níž musí řízení takového subjektu podléhat řídícímu dohledu orgánu veřejné moci[3].

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr zaprvé uvedl, že v Itálii je činnost obecného zájmu, kterou představuje sport, vykonávána každou z národních sportovních federací v rámci úkolů veřejné povahy, které jsou těmto federacím výslovně svěřeny ve vnitrostátní právní úpravě, přičemž upřesnil, že některé z těchto úkolů patrně nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

Soudní dvůr z toho dovodil, že pokud taková národní sportovní federace, jakou je FIGC, takové úkoly skutečně zajišťuje, lze mít za to, že byla založena za zvláštním účelem spočívajícím v uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

Soudní dvůr upřesnil, že tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že FIGC má právní formu spolku soukromého práva, ani skutečností, že vedle činností obecného zájmu taxativně vyjmenovaných ve vnitrostátní právní úpravě vykonává i jiné činnosti, které představují značnou část všech jejích činností a které jsou samofinancovány.

Co se zadruhé týče otázky, zdaje nutno mít za to, že řízení národní sportovní federace podléhá řídícímu dohledu takového orgánu veřejné moci, jakým je v projednávané věci Comitato Olimpico Nazionale Italiano – CONI (Italský národní olympijský výbor), Soudní dvůr konstatoval, že orgán veřejné správy pověřený v podstatě stanovováním pravidel v oblasti sportu, ověřováním jejich řádného uplatňování a zasahováním pouze na úrovni organizace závodů a olympijské přípravy, aniž upravuje organizaci a každodenní provozování různých sportovních disciplín, nemůže být na první pohled považován za hierarchický orgán schopný kontrolovat a řídit národní sportovní federace.

Soudní dvůr dodal, že řídící autonomie přiznaná národním sportovním federacím v Itálii a priori podle všeho hovoří proti tomu, že by měl CONI natolik aktivní kontrolu, že by mohl ovlivňovat řízení takové národní sportovní federace, jako je FIGC, zejména v oblasti zadávání veřejných zakázek.

Soudní dvůr však uvedl, že taková domněnka může být vyvrácena, pokud je prokázáno, že různé pravomoci, kterými je CONI nadána vůči FIGC, mají za následek vytvoření závislosti této federace na CONI natolik, že CONI může ovlivňovat rozhodnutí uvedené federace v oblasti veřejných zakázek.

Ačkoliv Soudní dvůr zdůraznil, že je na předkládajícím soudu, aby ověřil existenci závislosti doprovázené takovou možností vlivu, podal upřesnění, aby uvedenému soudu poskytl vodítko v jeho rozhodnutí. V této souvislosti Soudní dvůr zejména uvedl, že pro účely posouzení existence aktivní kontroly CONI nad řízením FIGC a možnosti vlivu na její rozhodování v oblasti veřejných zakázek musí být analýza jednotlivých pravomocí, které jsou CONI svěřeny vůči FIGC, posouzena společně.

Kromě toho uvedl, že pro případ, že by byl učiněn závěr, že CONI kontroluje řízení národních sportovních federací, je okolnost, že tyto federace mohou vykonávat, neboť jsou většinově zastoupeny v hlavních orgánech CONI, vliv na činnost posledně uvedeného, relevantní pouze tehdy, je-li prokázáno, že každá z národních sportovních federací posuzovaná samostatně je schopna vykonávat významný vliv na kontrolu řízení, kterou CONI vůči této federaci vykonává, v důsledku čehož může být tato kontrola zbavena účinku, a taková federace tak může znovu začít ovládat své řízení.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: www.figc.it/it

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L94, s. 65).

[2] Čl. 2 odst. 1 bod 4 písm. a) směrnice 2014/24.

[3] Čl. 2 odst. 1 bod 4 písm. c) směrnice 2014/24.