Jedním z nosných témat vládní novely občanského soudního řádu a exekučního řádu, kterou v roce 2019 v přepracované podobě vláda předložila Poslanecké sněmovně, je povinné zastavování bezvýsledných exekucí.

Podle navrhovaného ustanovení § 55 odst. 7 exekučního řádu má platit, že exekutor i bez návrhu a souhlasu oprávněného exekuci, nedošlo-li v ní po dobu posledních 3 let ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a nebyl-li v ní po dobu posledních 3 let zjištěn či zajištěn žádný majetek postižitelný v exekuci, který by postačoval alespoň ke krytí nákladů exekuce. Exekutor exekuci nezastaví, složí-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce podle § 43b odst. 2, na výzvu exekutora další zálohu na náklady exekuce ve výši stanovené prováděcím právním předpisem (dále jen „další záloha“), nebo sdělí-li exekutorovi na jeho výzvu oprávněný, který je zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce podle § 43b odst. 2, že nesouhlasí s tím, aby exekuce byla zastavena.

Obávám se, že návrh v praxi přivodí více obtíží než užitku a že povinným umožní těžit z vlastní nepoctivosti. Povede totiž k zastavení i těch exekucí, které by v budoucnu byly úspěšné, jen ještě nedozrály do fáze, kdy by exekuční právo umožňovalo jejich úspěšné dokončení.

Návrhem vymezená doba pro zastavení exekuce nebo požadavek na složení zálohy totiž vůbec nereflektují možnost, že by k vymožení pohledávky oprávněného nedošlo nikoli proto, že povinný nemá majetek, ale že k provedení exekuce dojít zatím nemohlo. Stejně tak je nepochopitelné, že návrh plošně dopadá na všechny exekuce, včetně exekucí na nepeněžitá plnění nebo exekucí vedených pro zpeněžení konkrétního majetku (například zástavy), u nichž se dílčí vymožení pohledávky až do jejich zdárného dokončení nepředpokládá. Přitom jde o exekuce s nejvyšší mírou procesní obstrukce ze strany povinného, u nichž není výjimkou ani desetileté oddalování provedení exekuce.

Návrh vůbec nebere ohled na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu k otázce zastavení exekuce pro její bezvýslednost. Odvěkou zásadou exekučního řízení je, že exekuci nelze zastavit pro nemajetnost povinného, aniž by si soud vyžádal zprávu exekutora o nemajetnosti povinného poskytující ucelený obraz o jeho nemajetnosti, anebo že soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, a lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce. (Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 4038/2017, ze dne 3. 10. 2017).

Vztah délky exekuce a jejího zastavení Nejvyšší soud posuzoval například ve věci sp. zn. 20Cdo338/2018, v níž formuloval tyto závěry:

• Ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., na jehož základě lze exekuci zastavit pro tzv. bezúčelnost (pro nemajetnost povinného) má být aplikováno zdrženlivě
• Okolnosti, pro které má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, musí působit intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena.
• Míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, a ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 6004/2017).
• Fakt, že exekuce bezúspěšně probíhá již po delší dobu, není sám o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., lze-li v budoucnosti očekávat změnu v majetkových poměrech dovolatele.
• Samozřejmě za předpokladu, že tato změna je reálně očekávaná v dostupné době a nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016).
• Zastavení exekuce pro nemajetnost přichází v úvahu jen tehdy, neexistuje-li ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015).
• Jestliže aktuálně nemajetný povinný je zdráv a i po propuštění z výkonu trestu se ještě delší čas bude nacházet v produktivním věku, není tato jeho úvaha o pokračování v exekuci zjevně nepřiměřená.
• Opačný závěr by povinného nespravedlivě zbavoval jeho břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem, přestože to je právě povinný, kdo tím, že se dopustil závažného protiprávního jednání, se stal po přechodnou dobu neschopným plnit svým věřitelům. Tím by se povinný reálně dovolával své vlastní nepoctivosti a těžil by ze svého protiprávního činu (srov. s ust. § 2 odst. 3, § 3 odst. 2 písm. f), odst. 3, a zejména § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Návrh na povinné zastavení exekucí tak není souladný s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž délka vedení exekuce ani aktuální nemajetnost povinného samy o sobě bez hodnocení dalších skutečností nehrají a nemají hrát žádnou roli a nemajetnost povinného musí být evidentní bez vyhlídek na zlepšení.

Návrh s individuálním posuzováním případů a možných vyhlídek exekuce nepočítá vůbec. Namísto toho zjednodušeně redukuje podmínky zastavení exekuce pro bezvýslednost pouze na časové hledisko, aniž by vzal v úvahu důvody, pro které nebyla exekuce provedena.

Správným řešením by proto bylo povinné zastavování exekucí rozšířit o výčet situací, kdy lhůta pro zastavení exekuce neběží, protože přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Měla by běžet až od vyznačení doložky provedení exekuce a neměla by se do ní započítávat doba přerušení exekuce podle zákona č. 119/2001 Sb., doba, po kterou probíhají řízení o opravných prostředcích a žalobách vyvolaných exekucí, pro něž není možné exekuci aktuálně vykonat, protože až v budoucnu tyto překážky pominou, bude možné pohledávku vymoci.

JUDr. Lukáš Jícha, soudní exekutor
Foto: Pixabay