Výroční zpráva Komise o právním státu za rok 2020 a související unijní iniciativy.
A zase ten právní stát…

Doktrína právního státu, jejíž základy sahají už k Aristotelovi a Platónovi a na Evropském kontinentu se vyvíjela po celá staletí, nepřestává fascinovat akademiky po celém světě.[1] Její aktuálnost, překonanost, obsah a ideál je předmětem řady právních analýz a bádání, kterému se v tomto článku není prostor blíže věnovat. I pro laika je nejlépe pochopitelná, pokud „rule of law“, tedy vládu práva, postavíme do kontrastu s přístupem v nedemokratických státech, který lze označit jako „rule by law“ tedy zneužívání a ohýbání právního rámce k prosazování politických ambicí vládnoucích stran. Na příkladu dnešního Turecka, ale i mnoha dalších států, je možné podrobně sledovat, jak například formální zakotvení nezávislosti soudnictví je krátkozraké v případě, že soudy ve svých rozhodnutích následují pokyny moci výkonné. Jak malicherné je se domnívat, že formální nezávislost advokacie zajistí to, aby advokáti nebyli perzekuováni, mučeni a zatýkáni v důsledku jejich ztotožňování s klienty, které zastupují, a tedy v důsledku plnění svých profesních povinností. Ostatně podobných příkladů i v naší společné evropské historii najdeme mnoho.

V rámci hledání konsensu při tvorbě práva Evropské unie, ale i na půdě Rady Evropy, došlo ke sbližování dvou základních myšlenkových větví, jež se vyvinuly z již zmíněné řecké filosofie. A to jednak kontinentálního pojmu Rechtstaat z první poloviny 19. století,[2] o jehož rozvoj se zapříčinili zejména právní pozitivisté (Hans Kelsen, František Weyr). Pojetí právního státu v ČR se vyvinulo především právě z německé konstitucionalistiky, jež nabyla na významu po 2. světové válce, zejména tedy jeho materiální obsah poté, co byl obsah Ústav za války zneužit, a která pojem „Rechtstaat“ vykládala zejména jako vázanost státu právem a jako „Výkon státní moci na základě ústavně zakotvených zákonů, jejichž cílem je chránit svobodu, spravedlnost a právní jistotu“.[3]

Druhou myšlenkovou větví pak byl anglosaský pojem Rule of Law ze 17. století,[4] jež se následně přenesl i do USA, jak je patrno zejména z Deklarace nezávislosti z roku 1776 a následně Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948.[5] Rozdíl mezi oběma větvemi je zejména v tom, že kontinentální doktrína, jež našla uplatnění zejména ve Francii a Německu, dávala do ústředí stát, který dohlíží nad panstvím práva prostřednictvím stabilních, jasných, obecných pravidel; nezávislého soudnictví; nestranného a spravedlivého procesu a přístupu k soudům.[6] Naproti tomu anglosaské pojetí Rule of Law dávalo důraz na právo jako takové, bez ohledu na stát, jako nezbytnou složku pro jeho vynucování.[7] Následně byla tato doktrína převzata dalšími evropskými zeměmi a vlivem překladu byla rovněž přizpůsobena prioritám různých ústavních tradic, jež měly vliv na její rozšíření zejména o ochranu lidských práv a propojení s principy demokracie, tak jak je to dnes zakotveno například v ČR v rámci materiálního jádra Ústavy, jež hovoří o demokratickém právním státu. Právní stát byl tedy nadále vnímán jako vztah mezi státem, jenž jedná ve shodě s předpisy, a jednotlivcem, jemuž zajišťuje spravedlnost.

Výsledkem tohoto propojení obou konceptů na úrovni EU bylo, že se doktrína právního státu stala základním stavebním kamenem pro evropskou integraci a vznik EU, hodnotovým důvodem pro odevzdání části suverenity členských států.[8] Judikatura ESD sehrála klíčovou roli pro zakotvení právního státu jako základního stavebního kamene EU,[9] a také ohraničila principy právního státu zejména skrze argumentaci principem legality, právní jistoty, stability a proporcionality,[10] nicméně k nim se následně přidalo také právo být slyšen, právo na obhajobu,[11] právo na přístup ke spisu a odůvodnění tvorby normativních právních aktů.

Doktrína právního státu se dostala do primárního práva EU zejména s Amsterodamskou smlouvou v roce 1997, konkrétně do tehdejšího čl. 6 odst. 1 TEU,[12] s Niceskou smlouvou pak v roce 2002 přibyla do ustanovení formulace sankcí v případě závažného a trvalého porušování těchto principů. V Lisabonské smlouvě[13] následně došlo k posunu a změně formulace kdy společné unijní principy byly změněny a zakotveny zejména v čl. 2 SEU jako společné hodnoty, na kterých je EU postavena, mezi kterými figuruje i právní stát.

Soulad čl. 2 SEU s hodnotovým zakotvením Ústavy ČR a jeho důležitost deklaroval Ústavní soud ČR ve svých nálezech  Pl. ÚS 19/08 (Lisabon I) v bodech 208 a 209, a rovněž Pl. ÚS 29/09 Lisabon II. v bodě 143, kde shrnul, že „neshledává obsahový rozpor mezi hodnotovou orientací ústavního pořádku a hodnotami, které jsou vyjádřeny jako cíle EU a konstatuje zásadní soulad mezi hodnotami vyjádřenými v čl. 2 SEU a hodnotami, na kterých je vybudováno samotné materiální ohnisko ústavního pořádku České republiky.“ Vzhledem k tomu, že ke srovnatelné deklaraci téhož došlo minimálně s přijetím Lisabonské smlouvy ve všech členských státech EU, je zapotřebí si klást otázku, jak si EU v dosahování stanovených cílů a prosazování základních hodnot vede. Do posledních evropských voleb, jež proběhly v roce 2019, Evropská unie s výjimkou řízení podle čl. 7 odst. 1 SEU proti Maďarsku a Polsku, věnovala své úsilí v oblasti právního státu spíše publikaci tzv. soft law instrumentů obecné povahy, které rovněž zrcadlily nedostatečnou koordinaci těchto iniciativ mezi jednotlivými unijními institucemi. Doktrína právního státu se tak stala v posledních letech spíše politickým klišé, než tím, co Unie i členské státy zakotvením v čl. 2 SEU zamýšlely. Jedním z problémů, který je velmi patrný i z pohledu advokacie, byla a stále je chybějící definice právního státu na úrovni EU. Je do jisté míry pochopitelné, že vzhledem k obsáhlosti evropského práva a unijních politik široká a obecná definice právního státu ponechává EU flexibilitu pro tvorbu nových instrumentů a potírání nedostatků a porušování principů právního státu v členských státech. Na aktuálních iniciativách si však ukážeme, proč tento přístup není do budoucna udržitelný. Unie se v tomto směru může inspirovat postojem, který zaujala Světová banka, a to i za předpokladu, vezmeme-li do úvahy její naprosto odlišné zájmy. Postoj Světové banky naprosto jasně prosazuje úzké chápání právního státu a jeho prosazování prostřednictvím právních instrumentů a zejména bohaté publikační činnosti.[14] V případě, že totiž EU nepřistoupí k přesnému zakotvení principů právního státu a stanovení konkrétních nedostatků, nevzniká jí prostor pro zavedení nástrojů vynutitelnosti a ani pro zpětné hodnocení. Dalším zdrojem inspirace je rovněž činnost Benátské komise, jejíž stanoviska Unie využívá (např. vůči Bulharsku, Rumunsku) a stále častěji rovněž odkazuje na její Seznam kritérií právního státu,[15]avšak oficiálně tuto definici (demonstrativní výčet) dosud nepřijala.

EU za vše výše uvedené byla mnohokrát terčem kritiky, přičemž někteří akademici volali po rozsáhlé reformě Unie, bez které není možné stávající stav změnit. Tuto krizi směřování právního státu v rámci EU lze velmi dobře shrnout citací z článku Dimitry Kochenova a Petry Bárd: „Evropská unie a členské státy dělají jen velmi málo k potírání porušování principů právního státu v některých částech EU. Každá z unijních institucí přichází s vlastním plánem, co dále činit, zejména prostřednictvím soft law instrumentů pochybné kvality. Vše, co bylo doteď učiněno na úrovni EU, odhaluje jeden klíčový problém, a to, že zde existuje absolutní neshoda, jak nastalou situaci řešit. Nečinnost napomáhá silám v členských státech, kde se porušování principů právního státu objevuje, zacházet ve zneužívání unijních hodnot více než kdy předtím.“ [16]

Jak se však zdá, od posledních evropských voleb došlo k podstatné změně a problematika právního státu se z mnoha důvodů, zejména množících se případů porušování či ohrožování principů právního státu v členských státech, dostala do popředí unijního zájmu a činnosti unijních institucí. Evropská komise částečně vyslyšela výzvu Rady evropských advokátních komor v Manifestu k evropským volbám, tedy aby Komise ustanovila komisaře pouze pro řešení otázek souvisejících s principy právního státu.[17] Post komisařky pro hodnoty a transparentnost, který aktuálně zastává Věra Jourová, je velkým krokem vpřed. Důvodů, proč zde uvádíme, že došlo pouze k částečnému vyslyšení výzvy, je několik. Jednak se portfolio komisaře pro hodnoty a transparentnost neomezuje na řešení otázek souvisejících s principy právního státu. Evropský komisař pro hodnoty a transparentnost dále nedisponuje vlastním generálním ředitelstvím, a tedy nezbytným úřednickým aparátem, které by mohlo koordinovat činnost ostatních komisařů v těchto otázkách. Z tohoto důvodu například nejnovější iniciativou v rámci mechanismu právního státu – Výroční zprávu Evropské komise o právním státu 2020 – měl na starost primárně komisař pro spravedlnost a generální ředitelství pro spravedlnost (přestože na výsledku se následně podílelo dalších pět komisařů včetně předsedkyně komise Von der Leyen), který však ve svém portfoliu má i celou řadu dalších náročných úkolů (např. otázky digitalizace justice). Druhý zásadní důsledek tohoto uspořádání je možné spatřovat v tom, že se Komise ve svých iniciativách, včetně Výroční zprávy, zaměřuje pouze na nedostatky v jednotlivých členských státech, nikoliv však na horizontální úrovni, např. v rámci samotných legislativních aktů EU, případně činnosti jednotlivých unijních institucí. I na této úrovni totiž z pohledu advokacie narážíme v legislativních procesech o jednotlivých iniciativách na celou řadu překážek, jež je třeba překonávat neustálým vysvětlováním přidané hodnoty nezávislé advokacie a účasti advokátů na výkonu spravedlnosti. Lze si tedy představit, že tuto úlohu na horizontální úrovni by mohl efektivně plnit právě post komisaře pro hodnoty a transparentnost, který by vystihl jednak roli Komise jako strážkyně smluv a jednak dostál cíli zakotvenému v čl. 2 SEU, tedy učinil z právního státu otázku a priori apolitickou, jež nereflektuje pouze aktuální politickou agendu, ale je rovněž chápána na všech úrovních evropské společnosti.

Z letošních iniciativ EU oblasti právního státu stojí za zmínku, kromě rozhodování Soudního dvora EU, zejména Usnesení Evropského parlamentu, nově schválená Dohoda o rozpočtové podmíněnosti a Výroční zpráva Komise o právním státu. Všechny tyto dokumenty si zaslouží rozsáhlou právní analýzu, zaměříme se však pouze na Výroční zprávu Komise k právnímu státu za rok 2020, a to z pohledu advokacie.

Vycházejme z toho, že advokátní profese a samosprávná advokacie, je ve státech EU, stejně jako v ČR, zakotvena minimálně na zákonné úrovni. Nejde pouze o profesi jako takovou, avšak zejména okruh vyhrazených činností, které plní nezbytnou úlohu v prosazování lidských práv a základních svobod, zejména práva na spravedlivý proces, přístup ke spravedlnosti, ale řady dalších, která není potřeba vyjmenovávat a jež se velmi odrážejí v činnosti advokátních komor a jejich orgánů, jako volených zástupců advokátního stavu při objektivním prosazování podmínek pro výkon této profese a zejména zabezpečení práv jednotlivců.[18] Nastíněná premisa se proto zakládá na předpokladu, že advokátní profese vždy byla součástí doktríny právního státu a jedná se o nezpochybnitelný fakt, přestože rozsah úpravy a podmínky pro její výkon a zejména okruh vyhrazených činností se napříč členskými státy EU velmi liší,[19] stejně jako se liší rozsah ústředních principů, zejména principu advokátní povinnosti mlčenlivosti.[20] Na úrovni EU lze demonstrovat podporu a potvrzenou nezbytnou úlohu advokacie v rámci řádného přístupu ke spravedlnosti, zejména prostřednictvím dvou směrnic, směrnice č. 77/249/EHS o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů a směrnice 98/5/ES o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě, než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace, ale rovněž v judikatuře SDEU k článku 47 a 48 Listiny základních práv EU, či článku 19 odst. 1 SEU. Je potřeba zmínit rovněž dva ústřední dokumenty přijaté na úrovni Rady Evropských advokátních komor, a to Chartu základních principů evropské advokacie[21] a Etický kodex advokátů evropské unie.[22]

Preambule Charty základních principů evropské advokacie zní následovně:

„Ve společnosti založené na respektování zásady právního státu plní advokát speciální úlohu. Advokátní povinnosti nezačínají a nekončí u poctivého počínání v souladu s právem. Advokát musí sloužit zájmům spravedlnosti, jakož i zájmům toho, jehož práva a svobody hájí, a nejedná se jen o povinnost advokáta hájit klientovy zájmy, ale být také jeho poradcem. Respekt k profesním advokátním pravidlům je základní podmínkou právního státu a demokracie ve společnosti.“[23]

Co je navíc na obou zmíněných dokumentech podstatné, je jejich uznání, a to jak ze strany evropských soudů,[24] tak i unijních institucí a agentur, zejména Agentury EU pro lidská práva (FRA), či vyjádření podpory ze strany jednotlivých soudců Evropského soudu pro lidská práva.[25]

Evropská advokacie dlouhodobě postrádala v unijních dokumentech zaměřujících se na podporu právního státu explicitní zmínku o své úloze a potřebě nezávislosti. V této souvislosti v minulosti existovalo neoficiální odůvodnění Komise, že advokacie patří do sektoru služeb na vnitřním trhu, a tudíž jí oficiálně nemůže být přiznána srovnatelná vážnost např. s požadavkem na nezávislost soudů. Tento argument však s ohledem na výše uvedené v kontextu principů právního státu nemůže obstát. Nejedná se totiž o zajištění přístupu jednotlivých advokátů na trh ani jejich obrat, nýbrž o demonstraci toho, že advokacie je nezbytnou součástí právního státu, jež pomáhá jednotlivcům v ochraně jejich základních práv před zneužitím moci státu. Na každého jednotlivého advokáta jsou tak kladeny přísné požadavky na jeho integritu, dodržování etických pravidel a jsou mu uloženy povinnosti, které mají tuto jeho roli zajistit. Jakýkoliv odklon od těchto povinností pravidel je pak trestán, a to buď v rámci kárného řízení, nebo v některých státech i trestním stíháním.[26] Pokud bychom tedy přistoupili na to, že jde o pouhou službu, stálo by za to rovněž EU položit otázku, zda má smysl na všech těchto povinnostech a soustavného zajišťování řádného výkonu profese trvat.

Od roku 2019 dodnes však již v rámci oficiálních projevů komisaře pro spravedlnost i jeho podřízených pracovníků v rámci GŘ pro justici, i v rámci mnohostranných i individuálních jednání v rámci CCBE, i mimo ni, opakovaně zazněla podpora evropské advokacii a důležitost role, již plní. Toto ubezpečení a rovněž deklarace, že Komise v některých oblastech na advokacii spoléhá, vzaly advokátní komory a advokátní mezinárodní organizace velmi vážně, a i v důsledku nové aktivity EU v této oblasti z prosazování principů právního státu vytvořily svou prioritu.

Česká advokátní komora učinila totéž. V návaznosti na jednání vrcholných představitelů ČAK s komisařkou Jourovou, jež se uskutečnilo v únoru 2020, získala ČAK informace o připravované veřejné konzultaci Komise pro tvorbu Výroční zprávy komise o právním státu. Iniciovala tedy dopis předsedů advokátních komor, k němuž se připojily advokátní komory z Rakouska, Belgie, Německa a Lucemburska, jenž vyzýval Komisi k zahrnutí požadavku nezávislosti advokacie a ochrany jejích základních principů v rámci Výroční zprávy, kterou advokacie, jako historicky první komplexní analýzu a součást mechanismu pro předcházení porušování principů právního státu v EU, velmi uvítala. Na dopis[27] však ČAK dosud neobdržela reakci a ani další iniciativy evropských advokátních komor a advokátních organizací v tomto směru nebyly vyslyšeny. ČAK rovněž s ohledem na obdržené informace pozorně sledovala spuštění veřejné konzultace a zaslala Komisi podrobný příspěvek, jenž je spolu s příspěvky ostatních stakeholderů zveřejněn na webových stránkách Komise. Od počátku bylo zřejmé, že si Komise stanovila nelehký úkol.

Výsledná výroční zpráva Evropské komise o právním státu, jež byla publikována dne 30. září 2020, se skládá ze dvou částí – kapitol z jednotlivých členských států a souhrnného Sdělení Komise. Zpráva za rok 2020 dle Komise představuje shrnutí situace v oblasti právního státu v Evropské unii. Zároveň ve 27 kapitolách obsahuje hodnocení situace v jednotlivých členských státech. Zaměřuje na čtyři tzv. pilíře: systém soudnictví, boj proti korupci, pluralitu sdělovacích prostředků a další institucionální otázky týkající se tzv. systému brzd a protivah. Kapitoly týkající se jednotlivých zemí vycházejí z kvalitativního posouzení provedeného Evropskou komisí a obsahují shrnutí vývoje od ledna 2019. V úvodu každé kapitoly je uveden stručný faktický popis právního a institucionálního rámce relevantního pro každý pilíř. V posouzení jsou prezentovány jak výzvy, tak pozitivní aspekty, včetně osvědčených postupů, ovšem v daleko omezenějším rozsahu. Informace získané prostřednictvím této konzultace se spolu s věcnými zjištěními o vývoji v členských státech staly podkladem pro posouzení. [28] Mohlo by se tedy zdát, že je vše v naprostém pořádku. Například v kapitole z České republiky, právě i možná v návaznosti na podrobný příspěvek České advokátní komory, byla zahrnuta zmínka o nezávislosti ČAK, i o jejích iniciativách k posílení systému právní pomoci. Stálá zástupkyně ČAK v Bruselu poděkovala na jednání se zástupci Komise, jež se uskutečnilo v listopadu 2020, za tento počin. Kapitoly z jednotlivých členských států se co do obsahu a zahrnuté problematiky velmi liší. Z jednání Stálé zástupkyně ČAK se zástupci Komise dále vyplynulo, že Výroční zpráva vycházela zejména z příspěvků členských států a stakeholderů, které dále podrobně ověřovala a uváděla do vzájemných souvislostí. Jelikož však s výjimkou členských států Komise v cílené konzultaci relevantní subjekty neoslovovala přímo, i přes velký počet respondentů nemusely všechny relevantní subjekty na konzultaci reagovat, což se následně rovněž potvrdilo například v rámci zasedání Stálého výboru CCBE, jež bylo věnováno tomuto tématu. Zvolená metodologie Komise dále nezahrnuje všechny principy právního státu, nýbrž pouze čtyři zmíněné pilíře, tedy oblasti, které Komise vyhodnotila jako nejproblematičtější a stěžejní.  Ředitel odboru pro základní práva a právní stát GŘ JUST Evropské komise, pan Emmanuel Crabit v rámci zmíněného zasedání CCBE doplnil, že je potřeba do budoucna uvádět konkrétní příklady ohrožení, či útoků na nezávislost advokacie, aby tyto informace byly v kapitolách z členských států reflektovány. Z jednání Stálé zástupkyně se zástupci Komise dále vyplynulo, že čím více těchto příkladů bude v kapitolách z členských států, tím bude tento problém lépe popsán a tím spíše se dále projeví v následné přípravě souhrnného Sdělení. Tento případný úspěch se dle Komise rovněž bude odvíjet od informací poskytnutých v rámci Srovnávacího přehledu pro soudnictví za rok 2020, tedy kvantitativního nástroje, který spolu s Výroční zprávou dle Komise tvoří kompletní přehled.

Přesně v této kondicionalitě však spočívá hlavní nedostatek Výroční zprávy z pohledu advokacie. Nejde o to, že by snad konkrétních příkladů bylo málo. Objevují se jak v členských státech, jež jsou dlouhodobě označovány za problematické, tak i ve státech, které samy sebe považují za premianty. Německý advokátní spolek DAV tomuto tématu věnoval sérii podcastů, kde nově zvolená Prezidentka CCBE Margarete von Galen, či předseda Varšavské advokátní komory Mikolaj Pietrzak hovoří o svých zkušenostech.[29]

Komise v rámci jednání potvrdila, že souhrnné Sdělení k Výroční zprávě o právním státu připravoval sekretariát předsedkyně Komise, a to po finalizaci kapitol z členských států. Na tyto dvě části Výroční zprávy proto nelze pohlížet nezávisle, přestože jsou tak prezentovány samotnou Komisí. Pokud totiž členské státy a relevantní subjekty neposkytnou v rámci konzultace informace o problémech, kterým čelí například v oblasti advokacie, v kapitolách z členských států se tato problematika s největší pravděpodobností neobjeví (možná s výjimkou Polska a Maďarska, které jsou předmětem důkladného monitoringu). Neobjeví se tak ani v souhrnném Sdělení. Znamená to však, že nezávislost advokacie přestala být podstatným prvkem právního státu? Případně, že není potřeba jí věnovat pozornost tam, kde rizika nejsou existenčního charakteru? V kontextu toho, co bylo popsáno v tomto článku výše, je možné dojít k jedinému závěru, že nikoliv. Právě za tímto účelem by bylo vhodné nyní zakotvit definici právního státu na úrovni EU. Právě za tímto účelem by bylo vhodné, aby souhrnné Sdělení nevycházelo pouze z příkladů porušení a ohrožení omezeného okruhu principů právního státu, ale zahrnulo všechny, které jsou pro Unii klíčové a je potřeba je chránit, a to bezpodmínečně. Jedině tak je možné totiž zajistit efektivní preventivní mechanismus, jenž bude srozumitelný pro evropskou společnost. Pokud by souhrnné Shrnutí tuto roli splňovalo, je možné se v kapitolách z členských států zaměřit pouze na největší aktuální rizika pro právní stát, jak to učinila Komise v letošním roce. Ta se mohou v průběhu let měnit jak obsahově, tak místně.

Komise by rovněž měla rozlišovat, o jaká porušení, či ohrožení jde. Zda jsou ohrožení systémového charakteru, nebo pouze reflektují náhodné politické přešlapy vlád členských států pramenící například z nedostatečného porozumění konkrétní problematice. Toto rozlišení je zásadní pro to, jaký důraz by měla EU klást na eliminaci těchto nedostatků, aby v případě systémových změn směřujících k převzetí moci nebyla vládám, které se o to pokoušejí, poskytnuta příležitost své kroky bagatelizovat. Naproti tomu náhodná, nekoncepční, populistická, či nekoordinovaná řešení jsou často problematická i v mnohé unijní legislativě a její následné implementaci na národní úrovni, a jak jsme byli již mnohokrát svědky,[30] mohou vyústit v omezení některých principů demokracie a právního státu, ač to nebyl jejich záměr. Tato připomínka je obecně uplatnitelná, tedy nejen ve vztahu k advokacii, která však ze své pozice na takovéto případy omezení podmínek pro řádný výkon profese bedlivě dohlíží.

Česká advokátní komora je připravena s Komisí spolupracovat na přípravě Výroční zprávy o právním státu pro rok 2021. Stejně jako Rada evropských advokátních komor jako zástupce advokátních komor v Evropě, která se k tomuto tématu naposledy vyjádřila ve svém Stanovisku o Výroční zprávě o právním státu ze dne 17. prosince 2020[31], však rovněž očekává, jelikož Komise letošní Výroční zprávu označila slovy „work in progress“, že k podstatnému vývoji dojde i s ohledem na advokacii.

Mgr. Alžběta Recová, stálá zástupkyně ČAK v Bruselu

---

[1] Aristotelés.: Etika Nikomachova. 2. vydání. Praha: Rezek, 1996, s. 136 – 137; Platón.: Zákony. Přel. František Novotný, Oikúmené, Praha, 2016, s. 112

[2] Klokočka, V.: Ústavní systémy evropských států, s. 82 – 83.

[3] Stern, K.: Das Staatsrecht der Bundesrepublik Deutschland. Band 1. München : Beck, 1977, s. 616

[4] Klokočka, V.: Ústavní systémy evropských států, s. 82 a 84;  První zmínky můžeme najít v dokumentech staršího data – Magna Charta 1215, Edward Coke 1608/9 Statute Westminster Liberties of London 1354; Petition of Rights 1628, Habeas Corpus 1679

[5] https://www.americanbar.org/content/dam/aba/migrated/publiced/features/Part2DialogueROL.pdf

[6] Parpworth, N.: Constitutional and administative law, s. 38-40

[7] Gerloch, A.: Právní stát v minulosti a v současnosti, s. 41.

[8] Von Danwitz, T.: Rule of Law and ECJ. Fordham International Law Journal, Vol. 37, Issue 5, 2017, art. 7

[9] Přelomové rozhodnutí, že Evropská unie je postavena na Principech právního státu – Kadi C-402/05 a 415/05 z roku 2008. Pro zakotvení Rule of Law v EU byl rovněž klíčový rozsudek ESD 294/83 Les Verts v Parliament z roku 1986, odst. 23

[10] V případech C 7/56; 3-7/57 Algera a další proti Common Assembly z roku 1957; C42/59; 49/59 Snupat proti High Authority z roku 1961; C-32/62 Alvis proti Radě z roku 1963; C-23/68 Klomp v. Belastingen z roku 1969 a další

[11] Rozsudky ve věcech C-155/79 AM & S v. Komise; C-374/87 Okrem v. Komise a Akzo Nobel

[12] „EU je založena na svobodě, demokracii, respektování lidských práv a základních svobod a právního státu“; viz Pech, L.: A Union Founded on the Rule of Law: Meaning and Reality of the Rule of Law as a Constitutional Principle of EU Law, 6 European Constitutional Law Review (2010) 359.

[13] Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, čl. 2 SEU

[14] Pech, L.: Rule of Law as a guiding principle of the EU´s external action, CLEER working papers 2012/13, s.30-34

[15] Pech pozn. 160 Benátská komise „Seznam kritérií právního státu“, CDL-AD(2016)007

[16] Kochenov, D.; Bárd, P.: Rule of Law crisis in the New Member States of the EU, Working paper No. 1 – July 2018, v rámci projektu RECONNECT — Reconciling Europe with its Citizens through Democracy and Rule of Law.

[17] Manifesto CCBE pro evropské volby 2019, dostupné na https://www.ccbe.eu/fileadmin/speciality_distribution/public/documents/Publications/EN_Manifesto_2019.pdf

[18] Podrobněji také viz. Macková, A. Právní pomoc advokátů a jejich dostupnost, s. 26

[19] Viz Charta základních principů evropské advokacie, dostupné na  https://www.cak.cz/assets/cz_deon_coc.pdf

[20] Podrobněji viz Professional Secrecy of Lawyers in Europe by The Bar of Brussels; Cambridge University Press 2013, 638 s.

[21] Byla přijata 24. listopadu 2006 v Bruselu

[22] Byl přijat 28. října 1988, doposud byl třikrát novelizován, poslední novelizace proběhla v roce 2006, nyní se připravuje další

[23] Charta zároveň bere v potaz Mezinárodní etický kodex IBA; doporučení Rec (2000)21 Výboru Ministrů Rady Evropy o volném výkonu povolání advokáta a rozhodovací činnost ESLP a SDEU

[24] Např. v rozsudku SDEU C-309/09 ve věci Wouters v. Algemene Raad van de Nederlandse Orde van Advocaten viz. Důvodová zpráva Charty základních principů evropské advokacie; či rozsudek ESD 157/79 ve věci AM & S

[25] Naposledy explicitní podpora byla zmíněna v rámci projevu soudce Raffaele Sabata v rámci zasedání Stálého výboru CCBE v Římě dne 29. března 2019

[26] např. v Belgii, Francii v případě porušení povinnosti mlčenlivosti

[27] dopis je k dispozici k nahlédnutí na ČAK

[28] https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/upholding-rule-law/rule-law/rule-law-mechanism/2020-rule-law-report_cs

[29] série podcastů DAV s názvem „We need to talk about the Rule of Law“, dostupné zde: https://dav-international.eu/en/international/we-need-to-talk-about-the-rule-of-law

[30] směrnice DAC, příprava AML legislativy, návrh nařízení o e-evidence, apod.

[31] https://www.ccbe.eu/fileadmin/speciality_distribution/public/documents/ROL/EN_RoL_20201217_CCBE-statement-on-the-Rule-of-Law-Report-2020.pdf