JUDr. Tomáš Sokol: Bitcoin spolehlivě vypere

„Už mě to začíná nudit. Nešlo by to předat policii?“ S touto otázkou jsem se obrátil na naše pány IT, když mi už po několikáté došel následující e-mail:

Ahoj!

Jak jste si možná všimli, poslal jsem vám e-mail z vašeho účtu. To znamená, že mám plný přístup k vašemu účtu. Sleduji tě už několik měsíců. Faktem je, že jste byli nakaženi Njrat prostřednictvím stránky pro dospělé, kterou jste navštívili. Pokud s tím nejste obeznámeni, vysvětlím to. Njrat mi dává plný přístup a kontrolu prostřednictvím vašeho zařízení nebo jiného zařízení připojeného ze stejné sítě To znamená, že vidím vše na vaší obrazovce, zapnu kameru a mikrofon, ale vy o tom nevíte. Mám také přístup ke všem vašim kontaktům a veškeré vaší korespondenci. Natočil jsem video, které ukazuje, jak se uspokojujete v levé polovině obrazovky a v pravé polovině vidíte video, které jste sledovali. Jediným kliknutím myši mohu toto video odeslat na všechny vaše e-maily a kontakty na sociálních sítích.

Mohu také zveřejnit přístup k veškeré vaší e-mailové korespondenci a poslům, které používáte. Pokud tomu chcete zabránit, převést částku 600 EUR na mou bitcoinovou adresu (pokud nevíte, jak to udělat, napište na Google: „Koupit bitcoin“). Moje bitcoinová adresa (peněženka BTC) je: 1F4JPJj6tYdRHMScpuypyoEVNVQxjNc65 za obdržení platby video odstraním a už mě nikdy neuslyšíte. Dávám vám 48 hodin na zaplacení.

Všiml jsem si přečtení tohoto dopisu a časovač bude fungovat, až uvidíte tento dopis. Podat stížnost někde nemá smysl, protože tento e-mail nelze sledovat jako moje bitcoinová adresa.

Nedělám žádné chyby. Pokud zjistím, že jste tuto zprávu sdíleli s někým jiným, bude video okamžitě distribuováno. S pozdravem! (Citováno doslovně, tedy i s chybami).

Podle frekvence doručovaných výzev by to vypadalo, že pomalu nedělám nic jiného, než se uspokojuji v levé polovině obrazovky, což není úplně pravda, byť by to bylo jistě impozantní a zřejmě i záviděníhodné. A taky si ten idiot asi nevšiml, že to dělám zásadně v roušce, takže jednak nejsem k poznání a jednak vypadám jako asi pět jiných lidí, kterým tu publicitu ze srdce přeju.

Infantilní vyděračský spam by samozřejmě nestál ani za těch pár následujících řádek. Co je na něm snad zajímavé, je způsob, jakým si ten vyděrač plánuje inkaso výkupného. Přes bitcoinový účet. Ještě zajímavější je to, že, řečeno s velmi mírnou nadsázkou, skoro žádná lumpárna, počínaje citovanou, zjevně dementní, výzvou a konče závažnou kriminalitou, pokud s ní souvisejí nějaké peněžní operace, se dnes už neobejde bez asistence bitcoinové peněženky.

Úplně nejzajímavější je, že tenhle zcela nepřehlédnutelný fakt zjevně nijak nevadí státu a také nijak nedráždí rozličné aktivisty, kteří o sobě tvrdí, že bojují proti korupci, jakož i jiným nešvarům. A ani v rámci kompetentních orgánů EU to nikoho nezajímá.

Pokud jde o stát, nepochybuji, že se jistě bezpečnostní složky o tuhle elektronickou žumpu zajímají, ale navenek je ticho A o nezájmu všelikých aktivistů, včetně těch, co sedí v Evropské komisi, lze hovořit jako o prokázaném faktu. Skoro to vypadá, že zmínění aktivisté buď o bitcoinech a o tom, co je jejich prostřednictvím pácháno, nic netuší. Anebo jich sami mají hodně a praní peněz touhle cestou jim naopak velmi vyhovuje.

I to by se snad dalo nějak chápat, protože když se žere, nemá se mlaskat, kdyby titíž bojovníci za neutuchající podpory státu nevolali po stále větších omezeních občanských svobod ve jménu boje proti korupci a praní peněz. Ostatně orgány EU také v tomto směru nezahálejí. Naposled se k tomuto úsilí vyjádřila ČAK ve svém stanovisku publikovaném 29. 12. 2020.

Neuplyne rok, aby se u nás neutahovala opatření podle zákona č. 283/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu proti praní špinavých peněz, takzvaného AML zákona.  Pokud jde o advokacii, vnímám neustálý tlak na prolamování důvěrnosti informací, které svěřuje advokátovi klient ve jménu boje proti daňovým únikům. V některých případech už je vysloveně advokátům nařizováno, aby své klienty rovnou udávali. Naštěstí zatím filtrovaně přes Českou advokátní komoru, ale i to se mnohým nelíbí. A to jsou na tom klienti advokátů ještě docela dobře, protože v případě jiných profesí už jejich zákazníci dávno nemají právo na vůbec žádnou ochranu a všechno, co jen trochu vypadá jako podezřelý podvod, musí být hlášeno speciálnímu útvaru Ministerstva financí.

Debata o tom, do jaké míry je třeba hnát opatření proti praní peněz a financování terorismu, je zcela legitimní. Za legitimní považuji i pokusy tuto hranici posouvat až za mez potřebného, protože jinak bych nemohl považovat za legitimní i odpor proti těmto posunům. A tedy námitky týkající se toho, že v některých případech už je to skutečně přehnané. Do toho přicházejí rozliční jedinci s dalšími nápady, jak například nabourat advokátní mlčenlivost, aby se stát mohl o občanech dozvědět kde co, a tak případně zjistit, zda snad nezakrývají výnosy z trestné činnosti. I když jsem principiálně na straně těch, co se těmto posunům dost brání, snažím se chápat i druhou stranu. Co ale nemohu chápat, je naprostá lhostejnost ke spolehlivě fungujícímu mechanismu, jak finanční prostředky získané z trestné činnosti spolehlivě zakrýt a zmizet s nimi kdesi v elektronické džungli, a pak je zase, už zcela čistě vyprané, vyměnit za běžnou měnu. Případně jimi v rámci bitcoinové komunity platit rovnou. Nehodlám kategoricky požadovat, aby byly jakékoliv finanční operace prostřednictvím bitcoin prohlášeny za nezákonné, i když by to podle mého názoru celou situaci dost zjednodušilo. Chápu ale, že spousta lidí má v bitcoinech uložené své prostředky, které nezískali trestnou činností, a takto radikálně to asi nejde. Což ale neznamená naprostou rezignaci, jestliže na druhé straně dochází k tomu, co výše uvádím. Výsledkem je kasta jakýchsi státy tolerovaných elektronických zločinců. Absence jakýchkoliv pokusů zabránit tomu, co je dnes podle mého přesvědčení technickým základem praní ne-li všech, tak velké většiny peněz získaných z trestné činnosti. Tedy bitcoinové operace.

AML zákon se o bitcoinech explicitně vůbec nezmiňuje. Přitom mi ale ukládá, abych hlásil každý podezřelý obchod, což může být například nákup nemovitosti někým, kdo nevypadá na to, že by si na zaplacení kupní ceny vydělal srozumitelným způsobem. Jediné, kdy může bitcoinový zločinec narazit, je případná neochota identifikovat se při bankovních operacích, při kterých by ukládal měnu strženou za bitcoiny v bance. Jenže proč by to, proboha, dělal? Anebo proč by to dělal v množství, které by mohlo vzbudit pozornost? Zločinec, který si výtěžek z trestné činnosti ukládá v bance, už jen tímto faktem riskuje, že banka to ohlásí jako podezřelý obchod dle § 6 odst. 1 písmeno e) AML zákona. Držitel bitcoinové peněženky neriskuje naprosto nic, i kdyby tam, v přepočtu na koruny, měl miliardové částky.

Jak řečeno, když se mi nezdá, že by kupující nemovitosti, na jejíž prodej sepisuji kupní smlouvu, mohl legálně dosáhnout na kupní cenu, mám ho udat? Jestli se později zjistí, že dědil, dostal dar nebo něco podobného není podstatné. Pro mne to má být podezřelý obchod a mám jej hlásit. A zejména, v takovém případě může stát zasáhnout, zablokovat převod apod.  Stejnou povinnost má v případě podezřelého obchodu tzv. povinných osob, kterých je v AML zákoně vyjmenováno 29. Bankou počínaje a jakýmkoliv podnikatelem při obchodu v hotovosti v hodnotě 10 000 EUR konče. Stát pak má možnost operaci, jejímž prostřednictvím je zmíněný nákup prováděn, zablokovat, zajistit prověření účastníků a případně přijmout další opatření. Ne, že by se mi to vždy líbilo, ale když je to v AML zákoně, co s tím mám dělat. Pokud si ovšem kupní cenu čehokoliv sjedná prodávající a kupující v bitcoinech, je to podezřelý obchod? Asi není, když ani nedokážu zjistit momentální kurz bitcoinu k euru. A pokud snad někdo další, například zmíněný realitní makléř, ohlásí celou transakci za podezřelý obchod, je to tak všechno, co se s tím dá dělat. Stát nemá nejmenší možnost operaci zabránit, i kdyby prapůvodem bitcoinového účtu byl obchod s heroinem nebo odměna za střelbu na živé cíle v základní škole.

Je mi vcelku jedno, kam si kdo ukládá své finanční prostředky a jak se je případně pokouší zhodnotit nákupem bitcoinu. Dokonce mě ani nevzrušilo, když jakýsi poslanec těžil bitcoiny v bytě placeném ze státních prostředků, včetně elektrické energie, kterou k tomu spotřeboval. A řečeno slovy klasika, to bylo nějaké elektřiny. Jak jsem ale už naznačil, silně mi vadí, že na jedné straně je zasahováno razantním způsobem do občanských práv, někdy i relativně v banálních případech, na straně druhé ale zjevný nástroj pro praní peněz zůstává mimo jakoukoliv pozornost. A to včetně pozornosti těch, kteří se jinak starají o každý detail a neustále vyřvávají, že je třeba bojovat proti korupci, proti praní peněz, případně dalším podobným špatnostem. Ale bitcoinový problém v tichosti obcházejí. Přitom zakázat přímé operace v bitcoinech by nejspíš nebyl žádný problém, nijak by se to netklo majetku těch, kteří ho mají takto uložen, jen by to zajišťovalo alespoň trochu rovné postavení lidí s účty v kamenných peněžních ústavech a bitcoinistů. Není to mnoho a samozřejmě by to nebránilo tezauraci špinavých peněz na elektronických účtech, ale alespoň něco. Pro začátek. Což samozřejmě neplatí jen o bitcoinech, ale i jiných virtuálních měnách.

Z čehož mi pak vychází, že každému, jedno jestli jednotlivci, spolku či státu nebo zástupci EU, kdo přichází zas s novým nápadem na sledování toho, co mají lidé na účtech a čím platí, by měla být položena základní testovací otázka. A co jste udělal/udělali s praním peněz prostřednictvím virtuálních měn? A pokud nedoloží, že skutečně se v této oblasti něco zásadního změnilo, o dalším utahování zákona AML či podobných předpisů netřeba vůbec nediskutovat.


JUDr. Tomáš Sokol, advokát, místopředseda představenstva ČAK
Foto: Pixabay

Go to TOP