Listina základních práv a svobod schválená 9. ledna 1991 Federálním shromážděním ČSFR tvoří společně s Ústavou České republiky hlavní součást ústavního pořádku ČR. Listina má 44 článků rozdělených do šesti hlav. Základní práva a svobody v Listině v zásadě vyjadřují vztah mezi státem a občanem.

Listina základních práv a svobod je prvním uceleným ústavním dokumentem zakotvujícím tradiční demokratická práva a svobody. Vycházela hlavně ze Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966), Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Evropské konvence o ochraně práv člověka a základních svobodách (1950), Evropské sociálních charty, Ústavy ČSR (1920) a rakouské ústavní úpravy (1867).

Listina přijatá za éry ČSFR byla původně nesena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., jenž jí zajišťoval nadústavní charakter. Při přechodu z federálního řádu do právního řádu ČR byla od tohoto ústavního zákona oddělena a nově vyhlášena formou zvláštního usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. V roce 1998 byla novelizována ústavním zákonem s účinností od 1. ledna 1999.

Listina základních práv a svobod vychází z principů právního státu, tzn. ze svrchovanosti práva, zásahy státní moci do svobod jednotlivce jsou možné jen na základě a v mezích zákona. Všechna základní práva jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a jsou pod ochranou soudní moci, stejně tak i svobody.

Zdroj: ČTK
Foto: Pixabay