Představuje se ADVOKÁTKA MATKA KATKA – nový seriál Advokátního deníku

Advokátní deník právě odstartoval nový pravidelně občasný seriál nejen pro advokátky a advokáty. O své zážitky z advokátní praxe se s vámi podělí Advokátka a matka Katka. Jak jste jistě správně postřehli, jde o pseudonym advokátky, která není fiktivní seriálovou postavou, ale jednou z vás… 


 

Vážení kolegové a kolegyně, dovolte mi se nejprve představit. Říkejte mi třeba Katka, jsem jedna z Vás. Jsem advokátka. Vykonávám svou praxi samostatně. Jsem ale především matka dvou malých dětí, která po celou dobu svých rodičovských dovolených vykonává advokátní činnost. V advokacii působím třináct let. Když jsem po škole nastupovala, považovala jsem advokáta s třináctiletou praxí za právního poloboha. To jsem ale ještě netušila, jak složité to při výkonu právních profesí mají ženy, jak relativní toto číslo může být a kolik pokory k oboru bude neustále třeba, byť i těsně před čtyřicítkou, a obávám se, že až do důchodu.

 

Pane soudce, mohl byste prosím přerušit jednání? Mám nalitá prsa

Nejsem žádná feministka, možná naopak. Spokojená jsem u plotny, když napeču dobrý koláč. Těším se, jak dětem nachystám oblečení na ráno a uklidím si před spaním. Manželovi se nepletu do chlapských záležitostí a vlastně mi ani nevadí, když zajde po fotbale na pivo a já si doma s dětmi udělám, co je třeba.

Do toho mě ale baví právo… Každá nespravedlnost ve mně od dětství vyvolávala potřebu ji napravit. Jsem z advokátní rodiny a má cesta tak byla jasná. Po střední škole studium práv, koncipientská praxe, doktorát a šup na advokátní zkoušky…člověk je smířen s tím, že do té doby se vlastně stále jen vzdělává, tedy nevydělává. Pak začnete konečně svou vysněnou praxi, někdy to jde lépe, někdy hůře, studujete normy ještě víc, než kdy předtím, každopádně „když se to rozjede“, tikají Vám biologické hodiny, jako o závod.

Mám brát další klienty? Co s nimi, až budu mít miminko? Co když ale neotěhotním hned…to je dnes přeci normální… Tak pracujete a doufáte, ani nevíte v co. Práce jde stále lépe, vytvoříte si svou klientelu, postupně nabíráte jistotu, že jste schopna se slušně živit.

Je to tu… jsem těhotná. Ale co moje praxe? Tady mám podaných x žalob, zde čekám na jednání, a co ti, které mám objednané na příští dva týdny? Do toho je Vám fakt blbě, doktor Vám nabídne potvrzení rizikového těhotenství a nemocenskou, protože vzhledem k těm dlouhým letům studií, máte dítě docela pozdě a z medicínského hlediska jste riziková už jen svým věkem. Nemocenská? Co to je, copak mohu ze dne na den odejít? Všichni radí, ať to zatím neříkáte, co když to nevyjde, když si ale projdete hordou lékařských vyšetření, a konečně se dostanete do fáze, že tedy jo, asi se dá čekat, že to vyjde, tak si to zařiďte v práci…

V mém případě se jednalo akorát o dobu, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník. Jak já bych ráda jela na nějaké školení, jak já bych ráda absolvovala nějakou stáž. Na to není ale čas, musím vše dokončit hned, než porodím!

To se lehce řekne, ale soudy nepracují podle toho, jak právní zástupci potřebují…většinou naopak zcela v souladu s Murphyho zákony, spíše v rozporu s tím, co potřebujete. A co kancelář? Z rodičovského příspěvku ji neutáhnu…budu muset dělat z domu. Přerušit činnost nemohu, vždyť své klienty nemám komu předat a mnozí si to výslovně nepřejí. Taky z toho nechci vypadnout, vždyť to vše studuji už takovou dobu, pokud se zavřu na tři, a když to dobře půjde, na šest let doma, můžu začít znova… Proč nás na tuto situaci, která čeká téměř každou advokátku, nepřipravili v rámci školení?  Kde najít oporu?

Dovolila jsem si lehce provokativní název zcela záměrně. Tento článek nepíšu jen jako podporu pro matky advokátky. Jako podporu, která prostě v naší profesi není, anebo jsem ji v době, kdy jsem ji potřebovala, nenašla. Což je zrovna tak špatně, jako když není, ale i pro vás vážení kolegové. Ráda bych vám sem přispívala zážitky ze své praxe, ze svého advokátního života – advokátky, matky. Třeba tím malinko přispěji k tomu, že nějaká kolegyně se pousměje nad tím, že to tak má taky, anebo kolega zachová zdrženlivý postoj k tak neobvyklé prosbě vznesené u soudu, uvedené v titulku tohoto prvního příspěvku.

Drazí pánové, neumíte si představit, co to je za muka, když máte plně kojené dítě a sedíte na „jednačce“ celé dopoledne. Soustřeďte se, když Vaše prsa Vám dost jasně říkají, že je čas kojení, krví Vám běží horda prolaktinu, ale Vy prostě nemůžete odejít. Musíte počkat na nedochvilného svědka, vyslechnout řeč protistrany, i když jen opakuje své podání, s respektem tolerovat zjevně nepřipraveného soudce, a co víc, vše důsledně zanalyzovat a reagovat, abyste si v důsledku koncentrace nezavřeli dveře k dalšímu postupu. Přesto vše jsem si výše uvedenou prosbu nikdy nedovolila vznést, a dokonce myslím, že žádný ze zúčastněných nikdy nepoznal, že jsem matka od dětí. Ostatně i dnes se mi často stává, že při koupi lahve koňaku do kávy, musím ukázat v obchodě občanský průkaz. Je to sice pro ženu milé, ale v advokacii? Nic moc.

Pamatuji si, jak nám na školení ČAK říkali, že jsme jedna z mála profesí, kdy s věkem zrajeme. Zkrátka čím starší budeme, tím více důvěry budeme v lidech vzbuzovat, v prvním dojmu dokonce bez ohledu na to, kolik toho máme za sebou. Matky advokátky toho mají za sebou opravdu dost, co se ale profesních dovedností týče, je to vydřené opravdu tvrdým sebezapřením. Poznatek o „zrání advokátů“ nám tehdy předal pan doktor Václav Vlk. Jeho články publikované v advokátních periodikách mám moc ráda. Lehkost jeho projevu a čtivost jeho textů mě i v časovém presu osloví, a jak jsem si všimla, jeden z posledních jeho článků, zaujal i další kolegy a vedl je k, z mého pohledu ostré, debatě na půdě Advokátního deníku mezi nimi. Přitom zamyšlení se nad mladou právní generací by mohlo vést i k podnětnějším debatám.

 

Sama sebe do generace „mladých“ (nikoliv však „vlivných“) řadím též. Pan kolega zmínil osobnosti v právním světě, které „jsou slyšet“ a kteří se navíc profilují mnohdy i politicky a zejména mediálně, a zabýval se jejich potenciálem ovlivňovat budoucí právní vývoj. Samozřejmě k tomu je třeba určité dravosti, jež právě mladší generaci sluší o něco více. On je v tomto ale právní svět velmi ošemetný. Profesní dozrávání je záležitost z časového pohledu skutečně náročná. Nejde jen o znalosti právní, ale i ty lidské… zkrátka životní zkušenosti, které formují i život profesní. Ano, ve čtyřiceti, pětačtyřiceti jsme „právní zelenáči“, což zcela souhlasím s kolegou a myslím, že je nutno si toto přiznat. Za sebe mohu například říci, že založení rodiny považuji za milník v životě právním neskutečně významný. Upřímně musím připustit, že mateřské zkušenosti nepochybně ovlivní i výkon mé praxe například na poli rodinného práva. Prozatím díky za tuto dobu dobíhající rodičovské, jež mi umožňuje bližší zamyšlení se nad právním světem, v němž působím. Mladá právní generace nepochybně má názor i schopnost jej prezentovat, ale starší, zkušenější kolegové, toto je Vaše práce…

 

Vy využijte svých potenciálů a životních zkušeností a se svou dokonalou znalostí technickou působte i na oblast normotvorní a mediální, protože záležitosti a problémy každodenního života se z těchto debat skutečně ztrácejí. A ano, zcela souhlasím s kolegou, že společenská diskuse se opravdu zužuje na marginální témata, na nichž si mnozí staví politickou kariéru. My, jež své zkušenosti zatím pilně sbíráme a svůj pohled na život, právo a politiku dosud tvoříme, v závislosti na rozsahu onoho sběru, můžeme přispět do vínku alespoň veřejnou diskusí.

 

Když dovolíte, ráda budu ve svém povídání o starostech matek advokátek, ale i, inspirována právě výše uvedeným zamyšlením o mladé generaci, postojích svých k vybraným právním tématům, s nezbytnou pokorou pokračovat příště, a pokusím se již více odborně.


Pokud byste se chtěli s autorkou spojit a napsat jí, můžete jí nechat vzkaz, pozdrav, námět či jakoukoliv reakci či námět na e-mailu: advokatkakatka@seznam.cz

Advokátka matka Katka
Foto: Pixabay

 

 

Go to TOP