§ Silvestrovské soudničky z advokátní praxe a soudní síně §

Silvestrovská oslava se špatným koncem (ze soudní síně)

Časový signál oznamující čtvrtou hodinu po poledni, a tím i konec pracovní doby, přijalo osazenstvo kanceláře s uspokojením. Téměř šedesátiletý účetní Křivánek shrábl zaprášená lejstra a uložil je do třetí zásuvky stolu od leva, korespondentka Marta vyjmula z kabelky zrcátko s nezbytnými kosmetickými přípravky a vedoucí ekonom Prášek měl už dávno sbaleno před „padla“. Nebylo také divu, právě slavil padesátiny a následující den byl Silvestr. Gratulantů přišlo nepočítaně a s každým si musel stisknout ruku a popřát hodně zdraví nejen k narozeninám, ale i do nového roku. Soustředit na práci se tedy nemohl a časový signál byl pro něj vysvobozením.

Skutečná kalvárie ekonoma Práška přesto neminula. Mávnutím ruky naznačil oběma spolupracovníkům, kam by měly mířit jejich kroky. Všichni se odebrali do největší místnosti ředitelství, k samotnému šéfovi. Tam už za sklenkami vína, koňaku a mísami obložených chlebíčků seděli zbývající spolupracovníci. „Porada“ tedy mohla začít.

A opravdu začala a probíhala ve velkém, sklenice vína a silného koňaku mizely. Říká se, že v nejlepším přestat. Známou pravdu potvrdila vedoucí účtárny Kuličková nikoliv pronesením těchto slov, ale strohým konstatováním, že nemá pro manžela nic k večeři, a musí proto odejít domů. K smutné účetní se přidala korespondentka Marta a tak se „porada „ po tříhodinovém trvání chýlila ke konci. „Doma budete za chvíli“, tvrdil ekonom Prášek, „vezmu vás vozem,“ přitom významně ukázal rukou ven z okna na místo, kde měl světle modrou Fabii.

Pozdější realizace jeho návrhu přinesla smůlu hned nadvakrát. Jubilant neujel ani několik kilometrů, když za rohem ho překvapila policejní hlídka. Výsledek zkoušky na alkohol v krvi byl jasnější nad lesní studánku: ekonom si už nemohl sednout za volant. A obě dámy proto musely jet domů městským autobusem.

Okresní soud mu pak nucenou přestávku v řízení prodloužil – i přes jeho obhajobu odvolávající se na výjimečnost oslav – na celý rok a uložil mu pro trestný čin opilství trest odnětí svobody na sedm měsíců podmíněně na dva roky. Ani padesátiny a konec roku neznamenaly omluvu pro téměř dvě promile alkoholu v krvi …


Zastavte silvestrovské taxi…!
(z advokátní praxe)

Emil. Přesto, že mu není ještě ani třicet let, má už dostatek zkušeností. Protože vystřídal již několik zaměstnání, dobře ví, kde mu to může nejvíce „sypat.“ Výsledek jeho usilovných úvah, jak přijít k penězům bez větší námahy, se dostavil. Večer vytáhl z garáže modrou škodovku a vydal se do ztichlých městských ulic. Vybral si nejvhodnější dobu, kdy končily kulturní a společenské akce, na střechu připevnil tabulku s nápisem „Taxi„ a o zaměstnání, bylo postaráno.

„Tak to máme za tři sta šedesát korun,“ oznámil Emil alias úslužný „taxikář“ výsledek jízdy milenecké dvojice nočním městem o silvestrovském večeru. Ani jeden z těch dvou pasažérů se však nedověděl počet ujetých kilometrů. Stejně tak tomu bylo i u příštích jízd dalších cestujících. Korunky přibývaly a přibývaly.

Podnikavý Emil by tak asi jezdil dodnes, nebýt nešťastné události. Způsobil si ji vlastně sám, neboť síť své činnosti rozprostřel i do dopoledních hodin. A tak se jednou stalo, že vezl na poradu člena představenstva jedné akciové společnosti. Na tom by nebylo jistě nic zvláštního, nebýt menší nehody. Při prudkém zabrzdění pasažér narazil pravou rukou na přístrojovou desku tak nešťastně, že si ji zlomil v předloktí. Samozřejmě, že poškozený si poznamenal poznávací značku taxíku. Později se ukázalo, že tato předvídavost měla téměř cenu zlata.

Ze záležitosti vznikl soudní spor, neboť poškozený uplatňoval na zaměstnavateli nárok na náhradu škody za bolestné a ušlý výdělek v době pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu. Leč neúspěšně.  Zaměstnavatel u soudu namítal, že se jednalo o cestu do zaměstnání a že poškozený má náhradu uplatňovat na taxikáři. Ten byl k soudu také předvolán, k prvnímu jednání jako svědek. Když se nedostavil k již dvakrát odloženému jednání, požádal soud o spolupráci orgány bezpečnosti. A tak teprve po výzvě Zastavte taxi… byl Emil zadržen a předveden k soudu. Motiv jeho jednání byl pochopitelný. Protože neměl povolení k provádění taxislužby, vyhýbal se soudním a bezpečnostním orgánům.

Kauza pak dostala rychlý spád. Pracovníku akciové společnosti soud přiznal náhradu za pracovní úraz, neboť k poškození zdraví došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů, a nikoliv o cestu do zaměstnání.

Hůře však dopadl Emil. Dojezdil a ze svědka se stal obviněný. Pro nedovolené podnikání mu trestní senát uložil trest odnětí svobody na šest měsíců. Jenom proto, že jeho činnost nebyla dlouhodobá, mu poskytl jednoroční podmíněnou lhůtu k přemýšlení. Náhradu škody, představující i hodnotu škody za pracovní úraz, byl však povinen vyrovnat ve lhůtě nepoměrně kratší – v patnácti dnech.


JUDr. Ladislav Jouza, advokát

 

 

Go to TOP