Dne 11. ledna tohoto roku se šest mužů, Jan Friedl, Vlastimil Izák, Miloslav Hrubý, Petr Cibulka, Pavel Wonka a Jiří Gruntorád¹, odsouzených za minulého režimu do vězení a k následnému ochrannému dohledu², obrátilo na vládní zmocněnkyni pro lidská práva prof. JUDr. Helenu Válkovou, CSc., s tím, že po roce 1989 byli soudně rehabilitováni, ale za újmu spojenou s ochranným dohledem nebyli nikdy nijak odškodněni. Požádali zmocněnkyni, aby se zasadila o takový právní výklad, který přiměřenou náhradu umožní. Ta věc postoupila Radě vlády pro lidská práva…

 

Rada jakožto poradní orgán doporučila dne 20. 1. 2020, aby vláda uložila ministryni spravedlnosti Mgr. Marii Benešové připravit potřebnou „analýzu, jak … odškodnění“ poskytnout. Prof. JUDr. Helena Válková se k tomu vyjádřila 26. 3. 2020 pro Deník N jednoznačně: „Je to náš dluh, takže s tím naprosto souhlasím.“ Vláda ovšem ministryni spravedlnosti nic neuložila.

Přesto se ministryně spravedlnosti touto kauzou zabývala a dne 3. 7. 2020 sdělila zmocněnkyni, že podle stávajících předpisů takové odškodnění „není v současnosti možné řádně a spravedlivě“ přiznat a že věc by měla „projít cestou standardního legislativního procesu“.

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva proto připravila návrh zákona a odeslala ho Mgr. Benešové k připomínkám. Návrh předpokládal, že celý proces bude velmi jednoduchý, neboť potřebné údaje jsou k dispozici v Rejstříku trestů. Ministryně spravedlnosti však zmocněnkyni dne 10. 11. 2020 odpověděla: „Soudy Rejstříku trestů nezasílaly údaje o výkonu ochranného dohledu, tudíž rejstřík těmito údaji vůbec nedisponuje… bohužel nelze … odhadnout rozsah množiny osob, které by k přijetí … odškodnění byly oprávněny… Předmětem k diskuzi by zde jistě byly také některé otázky možných parametrických změn v navrhované normě.“ ³

K tomu, jak zmocněnkyně chce – s ohledem na tyto připomínky – „náš dluh“ splatit, se zatím nevyjádřila. Šest shora zmíněných mužů stále čeká odpověď na svůj podnět ze dne 11. 1. 2020.

Přitom nejde o nic složitého. Není nutné přijímat žádný nový zákon (byť jako řešení je to samozřejmě také možné). Stejně jako v jiných případech může vláda věc vyřešit jednoduchým nařízením.⁴ A dokonce ani vládní nařízení není nezbytné. Stačilo by jen provést příznivý výklad stávajících právních předpisů.⁵ Nic z toho se však dosud nestalo.

Oprávněné osoby mezitím postupně vymírají. A ti, kdo ještě žijí a vnímají, pociťují zklamání. Mohou se však utěšit žalmistovými slovy: „Nespoléhejte na mocné lidi ani na jiného člověka, protože nepřinese záchranu… Šťastný je ten, komu pomáhá … Bůh, kdo vkládá naději v Jehovu, svého Boha, v Tvůrce nebe, země i moře.“ (Bible, Žalm 146, verše 3, 5, 6; vydání 2019)

 

ŠEST PŘÍBĚHŮ OCHRANNÉHO DOHLEDU

Jan Friedl (1951) a Vlastimil Izák (1943)

V roce 1982 byl Janu Friedlovi a Vlastimilu Izákovi uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně. Zároveň jim byl stanoven ochranný dohled na dobu dvou let.

Friedlovi byl „ochranný dohled uložen v rozsahu základních povinností“, Izákovi bylo uloženo „další omezení a to, aby se po dobu výkonu ochranného dohledu nevzdaloval z místa trvalého bydliště bez souhlasu orgánů, vykonávajících ochranný dohled, což je odůvodněno charakterem jeho funkcí“ v Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi.

Dne 22. 11. 1990 byli Jan Friedl a Vlastimil Izák plně rehabilitováni.

Miloslav Hrubý (1929)

V roce 1981 byl Miloslav Hrubý odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců nepodmíněně. Zároveň mu byl uložen ochranný dohled na dva roky s tím, „aby se po dobu výkonu ochranného dohledu nevzdaloval z místa trvalého bydliště bez souhlasu orgánů vykonávajících ochranný dohled“.

Jeho provinění spočívalo v tom, že „působil jako aktivní člen“ Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, „podílel se na koordinaci a řízení schůzí Rady starších, jakož i na kazatelské činnosti, sám aktivně vystupoval jako vedoucí biblických shromáždění, rozděloval zakázanou literaturu mezi ostatní členy“.

V roce 1983 byl Miloslav Hrubý obviněn, že se „ve dnech 29. 11., 30. 11., 1. 12. a 2. 12. 1982, t. j. 4x nehlásil v 10,00 hodin k výkonu ochranného dohledu na OO VB Příbram“.

Hrubý se hájil, že si „v souvislosti s novým zaměstnáním zajišťoval lékařské prohlídky, školení apod. Jednou se nedostavil proto, že byl v zaměstnání – 2. prosince. Vyslovil domněnku, že zostření podmínek OD je svévolné a pociťuje je jako úmyslné šikanování“. (Měl se totiž hlásit 2x denně na VB.) Tato obhajoba nebyla akceptována. Dostal pokutu 400 Kčs.

Ve vztahu k odsouzení z roku 1981 byl Miloslav Hrubý plně rehabilitován dne 10. 9. 1990.

Pokud jde o pokutu z roku 1983, byla účast na rehabilitaci vyslovena 15. 9. 2005.

Petr Cibulka (1950)

V roce 1986 byl Petr Cibulka odsouzen pro trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců nepodmíněně. Zároveň mu byl na dobu tří let vyměřen ochranný dohled.

Později téhož roku byl Cibulka uznán vinným, že „neplnil povinnosti ochranného dohledu, který mu byl uložen“, a byl poslán na další dva měsíce do vězení.

Dne 12. 7. 1991, 8. 12. 1992 a 15. 7. 2010 byl v těchto věcech Petr Cibulka plně rehabilitován.

Pavel Wonka (1953–1988)

Rozsudkem z roku 1987 byl Pavlu Wonkovi za pobuřování a podobné trestné činy uložen trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců nepodmíněně. Poté měl následovat tříletý ochranný dohled. Po odpykání trestu byl 25. 2. 1988 Pavel Wonka propuštěn.

Rozsudkem Okresního soudu Trutnov ze dne 20. 4. 1988 byl Wonka uznán vinným, že v době od 27. 2. 1988 do 5. 4. 1988 „se celkem ve 38 případech nehlásil na Obvodním oddělení Veřejné bezpečnosti, neprokázal zdroj své obživy a ani v jednom případě neumožnil orgánům VB vstup do svého obydlí, ačkoli toto vše byl povinen činit v rámci ochranného dohledu“.

Wonka na svou obhajobu uvedl, že „z výkonu trestu odnětí svobody musel být dopraven až domů. Nebyl schopen chodit, a tudíž ani nemohl ochranný dohled vykonávat“. Zároveň se hájil i tím, že „rozsudek, kterým mu byl ochranný dohled uložen, je neplatný, tudíž je neplatný i uložený ochranný dohled. A proto tento není povinen respektovat.“

Soud jeho obhajobu neuznal a uložil mu trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců nepodmíněně. Pavel Wonka se proti rozsudku odvolal. Krajský soud Hradec Králové usnesením ze dne 29. 6. 1988 napadený rozsudek zrušil a trestní stíhání zastavil, protože Wonka „dne 26. 4. 1988 [ve věznici] v Hradci Králové zemřel“.

Rozhodnutími ze dne 9. 7. 1990, 26. 11. 1990 a 29. 4. 1991 byl Pavel Wonka plně rehabilitován v kauze z roku 1987.

Ve vztahu k vazbě vykonané v roce 1988 byl Wonka rehabilitován 16. 10. 2019.

(Práva poškozeného Pavla Wonky přešla na jeho pozůstalého bratra a dědice Jiřího Wonku.)

Jiří Grutorád (1952)

O jeho zkušenosti s ochranným dohledem se píše v Informacích o Chartě 77 č. 10/1986, str. 17:

„Jiří Gruntorád hodlal strávit letošní dovolenou putováním po Čechách a Moravě. V souvislosti s povinnostmi, které mu jsou uloženy v rámci ochranného dohledu, jemuž je podroben, předložil SNB podrobný rozpis cesty. Nato mu bylo uloženo, aby se v každém místě svého putování dvakrát denně hlásil, a to v 9,00 hodin a v 18,00 hodin. Jiří Gruntorád svou plánovanou dovolenou za těchto podmínek zrušil, protože nebylo v jeho silách je dodržet. Proti rozhodnutí se odvolal, přesunul svou dovolenou na druhou polovinu srpna s tím, že když budou podmínky ochranného dohledu nadále tak tvrdé, dostaví se vždy k hlášení obtěžkán koulí a spoután řetězy, vše to chtěl ještě zdůraznit půstem o chlebu a vodě. Jeho odvolání bylo zamítnuto, ale v odpovědi na něj bylo zdůrazněno, že ,Sbor národní bezpečnosti si může dovolit i u Vaší osoby velkorysost‘; skutečně pak došlo ke změně podmínek tak, že Jiří Gruntorád se musel hlásit při příjezdu na místo pobytu, při jeho opuštění a nakonec v Praze. Dovolená Jiřího Gruntoráda proběhla bez řetězů a koule.“

(Dostupné na http://scriptum.cz/soubory/scriptum/informace-o-charte-77/infoch_1986_10_ocr.pdf.)

Jiří Gruntorád byl postupně plně rehabilitován. Jeho rehabilitace byla završena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003.

 

---

¹ Podání učinili prostřednictvím svého obhájce disidenti Petr Cibulka, Jiří Gruntorád a Jiří Wonka (v zastoupení svého zemřelého bratra Pavla) a svědkové Jehovovi Jan Friedl, Miloslav Hrubý a Vlastimil Izák. (Stručné shrnutí jejich kauz viz v příloze „Šest příběhů ochranného dohledu“.)

² Výkon ochranného dohledu byl upraven zákonem č. 44/1973 Sb., který měl pouze 13 paragrafů. Účelem zákona bylo „přispět k dalšímu posílení ochrany společnosti před protispolečenskou činností osob zvlášť narušených, jakož i k dovršení nápravy odsouzeného“. Ochranný dohled se ukládal na dobu 1 roku až 3 let a jeho výkon začínal po propuštění z vězení. Ochranný dohled spočíval v tom, že odsouzený musel příslušníkům Veřejné bezpečnosti

a) „sdělovat … potřebné údaje o způsobu a zdrojích své obživy a na výzvu tyto údaje prokazovat“ (neprokázání mohlo mít za následek obvinění z trestného činu příživnictví),

b) „osobně se hlásit“ na stanici Veřejné bezpečnosti v určených lhůtách (tyto lhůty stanovovali příslušníci Veřejné bezpečnosti podle své úvahy; někdy za přiměřené pokládali hlášení 2x denně),

c) „trpět vstup“ Veřejné bezpečnosti do svého obydlí (povolení soudu nebylo nutné) a

d) „předem oznamovat“ příslušníkům Veřejné bezpečnosti vzdálení z místa pobytu (dodatečné oznámení nestačilo).

Kromě toho soud mohl osobě, které byl uložen ochranný dohled, stanovit „další povinnosti či omezení směřující k tomu, aby vedla řádný život pracujícího člověka, zejména

a) nenavštěvovat určitá místa, místnosti, podniky nebo shromáždění,

b) pobývat v přikázaném místě nebo obvodě a nevzdalovat se z něho bez souhlasu“ Veřejné bezpečnosti.

Porušení podmínek ochranného dohledu bylo kvalifikováno jako přečin maření úředního rozhodnutí s trestní sazbou až 6 měsíců odnětí svobody. Zákon č. 44/1973 Sb. nabyl účinnosti dne 1. 7. 1973 a byl zrušen k 30. 6. 1990.

³ Zmocněnkyně odhaduje, že by se mohlo jednat o cca 20 oprávněných. Naproti tomu ministryně spravedlnosti uvádí, že „počet osob postižených ochranným dohledem bude dosahovat desítek tisíc“. Nicméně pokud tyto osoby nebyly soudně rehabilitovány, tak se jich nárok nemůže týkat.

⁴ Ustanovení § 8 zákona č. 198/1993 Sb. zmocňuje vládu, „aby nařízením napravila některé křivdy spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi, v oblasti sociální, zdravotní a finanční.“ Vláda tak svým nařízením poskytla jednorázové částky například

• rehabilitovaným vězňům, kteří byli na svobodě omezeni minimálně 1 rok (č. 165/1997 Sb.);
• osobám zařazeným do vojenských táborů nucené práce, tzv. „pétépákům“ (č. 102/2002 Sb.);
• studentům, kteří byli v letech 1948–1956 neoprávněně vyloučeni z vysoké školy (č. 122/2009 Sb.);
• rehabilitovaným vězňům a „pétépákům“ jakožto náhradu za dovolenou (č. 135/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

⁵ Ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění, uvádí pouze demonstrativní výčet odškodňovacích položek. Stačilo by tedy vydat jednoduchý pokyn řediteli Odboru odškodňování, obdobně jako se to stalo v případě násilně vystěhovaných sedláků, tzv. „kulaků“. Těm od roku 2019 přiznává Ministerstvo spravedlnosti jednorázovou částku 60 000 Kč. Za to, co prožili a oč přišli, to není moc, nicméně poškození akceptovali dobrou vůli ze strany státu a soudy už nemusejí dále řešit komplikované spory mezi „kulaky“ a státem.

 

Autor JUDr. Lubomír Müller působí jako advokát
Foto: Pixabay