V Bulletinu advokacie č. 11/2020 byl na str. 26–31 publikován článek s názvem „K závislosti trestního stíhání organizátora na trestním stíhání pachatele“. Zde byl s odkazem na zásadu akcesority účastenství prezentován názor, že organizátor nemůže být stíhán, pokud není stíhán pachatel hlavního trestného činu. V článku byla položena otázka, proč v praxi dochází ke stíhání organizátora, i když není stíhán pachatel, a na tuto otázku navazoval dovětek, že odpověď není známa. Pokusme se tedy odpověď najít.

Zákonnou definici účastenství podává ustanovení § 24 odst. 1 tr. zákoníku, které stanoví, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně

1. a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
2. b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo
3. c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).

Citované ustanovení podmiňuje trestnost účastníka tím, že jeho úmyslné jednání má některý ze vztahů uvedených pod písmeny a) až c) k dokonanému trestnému činu jiné osoby nebo k pokusu trestného činu jiné osoby. Citované ustanovení tak vyjadřuje to, že trestnost účastenství závisí na trestném činu nebo jeho pokusu spáchaném jinou osobou. Tato závislost se nazývá akcesoritou účastenství. Jejím protikladem je samostatnost účastenství, kdy trestnost účastníka není závislá na trestnosti pachatele. Trestní zákoník je ale založen na zásadě akcesority účastenství.

Zároveň vyvstává otázka, zda akcesorita účastenství má nějaké meze, za nimiž se již neuplatní. Tyto meze jsou dány především povahou institutu akcesority účastenství vyplývající z povahy právního předpisu, který akcesoritu účastenství zakotvuje. Tímto předpisem je trestní zákoník jako předpis hmotného práva. Akcesorita účastenství je tedy institutem hmotného práva. Rovněž obsahově je účastenství v trestním zákoníku definováno tak, že jsou stanoveny jeho hmotně právní podmínky a nejsou stanoveny žádné podmínky procesního rázu.  Z toho je jasné, že trestní zákoník definuje akcesoritu účastenství jako akcesoritu hmotně právní. A právě zde akcesorita účastenství končí, tj. končí tam, kde jsou splněny její hmotně právní podmínky. Akcesorita účastenství již nedosahuje tam, kde jde o aplikaci procesního práva, a proto nemá povahu akcesority procesní. Procesní akcesorita účastenství nevyplývá z trestního zákoníku jako předpisu hmotného práva, ale ani z trestního řádu jako předpisu procesního práva. Procesní akcesoritu účastenství nelze vyvodit žádným výkladem hmotně právních podmínek účastenství.

S tím, jak je akcesorita účastenství upravena v trestním zákoníku, je proto slučitelný stav, kdy účastník není stíhán společně s pachatelem v jednom řízení a kdy každý z nich je stíhán v samostatném řízení, a dokonce i stav, kdy je stíhán jen účastník a kdy pachatel není stíhán vůbec. V návaznosti na to není podmínkou odsouzení účastníka to, aby byl zároveň s ním nebo předtím odsouzen pachatel, natož pak aby byl pachatel odsouzen pravomocně. Trestní stíhání účastníka jako institut procesního práva není nijak podmíněno nebo jinak svázáno s trestním stíháním pachatele. Je tomu tak z toho důvodu, že akcesorita účastenství není procesní akcesoritou, ale akcesoritou hmotně právní.

Za situace, kdy je stíhán jen účastník a nikoli též pachatel, se zásada akcesority účastenství uplatní tak, že v řízení vedeném proti účastníku musí orgány činné v trestním řízení vyřešit otázku pachatelství jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. řádu. Při posuzování předběžné otázky se musí orgány činné v trestním řízení zaměřit na objasnění věci zejména z toho hlediska, zda se stal skutek vykazující znaky trestného činu, znaky kterého trestného činu skutek vykazuje, zda pachatelem skutku je trestně odpovědná osoba, zda se skutek nestal za okolností vylučujících jeho protiprávnost, a tudíž i trestnost, a zda trestnost činu mezitím případně nezanikla. V rámci postupu podle § 9 odst.1 tr. řádu v řízení proti účastníku jde tedy o objasnění takového okruhu okolností, který obsahově koresponduje s okruhem okolností objasňovaných v řízení proti samotnému pachateli. Závěry, ke kterým orgány činné v trestním řízení tímto postupem dojdou, nemají žádné účinky ve vztahu k osobě pachatele (zejména se nejedná o nějaký výrok o vině pachatele) a jejich význam je omezen jen na posouzení podmínek akcesority účastenství v řízení vedeném proti účastníku.

To platí nejen v případě, kdy je identifikována osoba pachatele, který není stíhán, ale i v případě, kdy osoba pachatele vůbec není identifikována a kdy pachatelem je nezjištěná osoba. V tomto případě vyvstávají vyšší nároky na objasnění věci z toho hlediska, zda pachatelem skutečně je trestně odpovědná osoba. Jde totiž o to, že čin vykazující jinak znaky trestného činu není trestným činem, pokud se ho dopustila osoba, která není trestně odpovědná, typicky pro nedostatek věku či pro nepříčetnost. A nejde-li o trestný čin, byť jen z důvodu nedostatku věku či nepříčetnosti pachatele, je vyloučeno i účastenství s ohledem na jeho akcesoritu jako institut hmotného práva.

Konstrukce, která je založena na vyřešení otázky pachatelství jako předběžné otázky podle § 9 odst. 1 tr. řádu, umožňuje trestně stíhat účastníka i za situace, kdy není stíhán pachatel. Týká se to také případů, kdy pachatel je znám a orgány činné v trestním řízení mají vůli ho stíhat, ale trestnímu stíhání pachatele brání nějaká procesní překážka, která nemá žádný vztah k osobě účastníka. Příklady lze snadno nalézt zejména v okolnostech zakládajících nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 tr. řádu. Takovým příkladem může být věc, kdy prezident republiky nařídí, aby nebylo zahajováno nebo aby bylo zastaveno trestní stíhání pachatele, ale nenařídí to ve vztahu k účastníku. Jiným příkladem může být věc, kdy pachatel zemřel a kdy účastník je naživu. Dalším příkladem může být věc, kdy trestní stíhání je podmíněno souhlasem poškozeného podle § 163 odst. 1 tr. řádu a poškozený odepře souhlas se stíháním pachatele, ke kterému má vztah uvedený v citovaném ustanovení, avšak dá souhlas se stíháním účastníka, případně ke stíhání účastníka není souhlas poškozeného nutný, protože mezi nimi není vztah uvedený v citovaném ustanovení.

Je jistě vhodné a žádoucí, aby trestní stíhání účastníka probíhalo zároveň s trestním stíháním pachatele, nejlépe ve společném řízení, avšak stav, kdy tomu tak není a kdy je stíhán jen účastník, není ničím protiprávním. Pokud jsou usnesení policejních orgánů o zahájení trestního stíhání vedeného jen proti účastníku hodna kritiky, není tomu tak proto, že zároveň se stíháním účastníka není stíhán pachatel, ale spíše proto, že ve výrokové části usnesení nejsou buď vůbec nebo jen nedostatečně uváděny skutkové okolnosti, z nichž by měl být zřejmý akcesorický vztah mezi tím, co je kladeno za vinu účastníku, a tím, co spáchal pachatel. To pak přiměřeně platí mnohdy i pro následně podanou obžalobu a nakonec i pro rozsudek.

Je třeba trvat především na tom, že má-li být samostatně stíhaný účastník uznán vinným, musí být náležitě zjištěny všechny skutkové okolnosti rozhodné z hlediska akcesority účastenství ve vztahu k hlavnímu trestnému činu, a navíc musejí tyto okolnosti být ve výroku o vině účastníka odpovídajícím způsobem také popsány. Výrok o vině účastníka jako konečný výsledek trestního stíhání musí odpovídat požadavku, aby mezi skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku a právním posouzením skutkového stavu byl takový vztah, kdy každý ze zákonných znaků účastenství včetně akcesority k hlavnímu trestnému činu má svůj podklad v nějaké konkrétní skutkové okolnosti uvedené ve skutkové části výroku.

Samotný fakt, že trestní stíhání je vedeno jen proti účastníku a že není stíhán též pachatel, sám o sobě není žádnou vadou, neboť trestní stíhání účastníka není nijak závislé na trestním stíhání pachatele, byť hmotně právně tu je akcesorický vztah mezi účastenstvím a hlavním trestným činem.

Autor JUDr. Petr Hrachovec působí jako člen zkušební komise ČAK pro obor trestní právo
Foto: Pixabay