Žaloba Maďarska je neopodstatněná, rozhodl generální advokát SD EU

Žalobu Maďarska proti usnesení Parlamentu o iniciování postupu pro zjištění existence zřejmého nebezpečí závažného porušení základních hodnot Evropské unie ze strany některého z jejích členských států by podle generálního advokáta JUDr. Michala Bobka, Ph.D., měl Soudní dvůr zamítnout. Žaloba je sice přípustná, ale není opodstatněná. Uvádí to tisková zpráva Soudního dvora EU se stanoviskem generálního advokáta ve věci C-650/18 Maďarsko vs. Parlament vydaná ve čtvrtek 3. prosince 2020.

 

Dne 12. září 2018 přijal Evropský parlament na základě zprávy jeho Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, známé podle jména zpravodajky také jako zpráva J. Sargentini, usnesení o návrhu, který vybízí Radu, aby podle čl. 7 odst. 1 SEU učinila zjištění, zda existuje zřejmé nebezpečí, že Maďarsko závažně poruší hodnoty, na nichž je Evropská unie založena.

Podle článku 354 SFEU se při přijímání předmětného usnesení měl Parlament usnést dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, které představují většinu všech jeho členů. Vzhledem k tomu, že v článku 354 SFEU není specifikováno, jestli se při zjišťování, zda byl určitý text přijat nebo zamítnut, berou v úvahu vedle hlasů pro a proti také hlasy těch, kdo se zdrželi hlasování, řídil se Parlament ustanovením o hlasování obsaženým v jeho jednacím řádu1, které stanoví, že kromě případů, kdy je ve Smlouvách stanovena zvláštní většina, se k hlasům těch, kdo se hlasování zdrželi, nepřihlíží.

Usnesení bylo přijato 448 odevzdanými hlasy pro; dále bylo odevzdáno 197 hlasů proti a 48 přítomných poslanců Evropského parlamentu se hlasování zdrželo. Kdyby byly při určování, zda bylo dosaženo dvoutřetinové většiny odevzdaných hlasů, zohledněny hlasy těch, kdo se hlasování zdrželi, nebylo by požadované většiny dosaženo.

Maďarsko napadlo platnost tohoto usnesení před Soudním dvorem EU s tvrzením, že při určování, zda bylo dosaženo dvoutřetinové většiny odevzdaných hlasů podle článku 354 SFEU, mělo být přihlédnuto také k hlasům těch, kdo se hlasování zdrželi, a že Parlament nesplnil požadavky vyplývající z tohoto článku, když nezohlednil hlasy těch, kdo se hlasování zdrželi.

Ve svém stanovisku se generální advokát JUDr. Michal Bobek, Ph.D., nejprve zabýval otázkou přípustnosti žaloby. V této souvislosti poukázal na to, že pokud to Smlouvy jasně a výslovně nevylučují, má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat o všech unijních aktech a že jakákoli taková výjimka navíc musí být vykládána restriktivně.

Generální advokát v tomto ohledu zdůraznil, že svěřuje-li článek 269 SFEU Soudnímu dvoru specifickou pravomoc přezkoumávat, zda bylo zjištění Evropské rady či Rady podle článku 7 SEU učiněno v souladu s procedurálními ustanoveními, nelze tuto skutečnost chápat tak, že jsou ze soudního přezkumu vyloučeny veškeré ostatní akty přijaté podle posledně uvedeného článku. Generální advokát je naopak toho názoru, že akty přijaté na základě článku 7 SEU, na které článek 269 SFEU nedopadá, nadále podléhají obecným pravidlům zakotveným v článku 263 SFEU, jimiž se řídí soudní přezkum aktů přijímaných orgány Evropské unie.

Generální advokát navrhl, aby otázka, zda je napadené usnesení pouhým předběžným aktem bez jakýchkoli právních účinků, který jako takový nemůže být předmětem soudního přezkumu podle článku 263 SFEU, byla Soudním dvorem zodpovězena záporně. V tomto ohledu generální advokát zdůraznil, že na jednu stranu vyjadřuje napadené usnesení konečné stanovisko Parlamentu v dané věci a na druhou stranu nelze případné nedostatky nastalé při jeho přijímání napravit v pozdějších fázích postupu podle článku 7 SEU.

Nejenže je navíc účelem napadeného usnesení vyvolávat právní účinky vůči třetím osobám, jak požaduje článek 263 SFEU, ale takové účinky též skutečně a zřetelně vyvolává. V této souvislosti generální advokát uvedl, že napadené usnesení vedlo k zahájení postupu podle článku 7 SEU, a v důsledku toho již mělo nějaké právní účinky nebo jeho účelem nepochybně bylo, aby je mělo. Jakmile byl navíc zahájen postup podle čl. 7 odst. 1 SEU a Rada ve věci ještě nerozhodla, dotyčný členský stát pozbývá2 v souvislosti s azylovými záležitostmi postavení bezpečné země ve vztahu k ostatním členským státům, které pak mohou meritorně zvažovat žádost o azyl, kterou jim podá státní příslušník dotyčného členského státu. Stejně může mít napadené usnesení ve světle judikatury Soudního dvora3 dopad na vzájemnou důvěru a vzájemné uznávání v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva, zejména v kontextu výkonu evropských zatýkacích rozkazů.

Za těchto podmínek dospěl generální advokát JUDr. Michal Bobek, Ph.D., k závěru, že Maďarsko má nepochybný zájem na podání žaloby proti napadenému usnesení, které nejenže vede k uplatnění čl. 7 odst. 1 SEU, ale má rovněž pro tento členský stát vlastní právní důsledky. Generální advokát tedy navrhuje, aby Soudní dvůr prohlásil žalobu za přípustnou.

Pokud jde o meritorní stránku věci, generální advokát zaprvé konstatoval, že z jazykového hlediska se pojmy „zdržení se hlasování“„odevzdané hlasy“ vzájemně vylučují. Osoba, která se zdrží hlasování, totiž žádá, aby její hlas nebyl počítán ani pro návrh, ani proti návrhu a přeje si, aby s ní bylo zacházeno, jako by vůbec nehlasovala, kdežto pojem „odevzdané hlasy“ znamená, že dané osoby aktivně vyjádřily svůj názor hlasováním pro návrh, nebo proti návrhu.

Zadruhé generální advokát JUDr. Michla Bobek, Ph.D., uvedl, že ustanovení jednacího řádu Parlamentu týkající se hlasování, ve znění účinném v rozhodné době, stanovilo, že „pro zjištění, zda byl určitý text přijat nebo zamítnut, se berou v úvahu pouze hlasy pro a proti, kromě případů, kdy je ve Smlouvách stanovena zvláštní většina“, a jasně tak vyloučilo hlasy těch, kdo se hlasování zdrží. Skutečnost, že toto ustanovení zmiňuje jako odchylku od tam stanoveného obecného pravidla případ, kdy „je ve Smlouvách stanovena zvláštní většina“, nemá na platnost tohoto závěru žádný vliv, neboť ve Smlouvách doposud nebyla žádná taková odchylka zakotvena.

Zatřetí generální advokát JUDr. Michla Bobek, Ph.D., konstatoval, že jelikož byli poslanci Evropského parlamentu den a půl před hlasováním řádně informováni o tom, že hlasy těch, kdo se zdrží hlasování, nebudou počítány jako odevzdané hlasy, byli náležitě obeznámeni s pravidly hlasovacího procesu, a mohli tedy své hlasovací právo vykonat podle těchto pravidel.

Generální advokát konečně odmítl argument Maďarska, že když předseda Parlamentu opomněl požádat o stanovisko Výbor pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu k výkladu ustanovení jednacího řádu týkajícího se hlasování, nesplnil svou povinnost rozptýlit nejistotu, kterou toto ustanovení údajně vzbuzovalo. Jednací řád Parlamentu totiž neobsahuje žádnou povinnost radit se s tímto výborem za účelem výkladu pravidel hlasování.

Za těchto okolností generální advokát navrhl, aby Soudní dvůr žalobu Maďarska zamítl jako neopodstatněnou.

Úplné znění žaloby najdete ZDE.
Úplné znění stanoviska generálního prokurátora se na internetové stránce CURIA zveřejňuje v den, kdy je generální advokát přednese.


 1 Článek 178 odst. 3 jednacího řádu Parlamentu.

2 Podle písm. b) jediného článku Protokolu č. 24 o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie zavedeného Amsterodamskou smlouvou.

3 Rozsudek ze dne 25. července 2018, Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému) C-216/18 PPU (viz také TZ č. 113/18).

 

Zdroj: curia.europa.eu
Foto: curia.europa.eu 

Go to TOP