Mezinárodní den lidí s postižením si odborníci připomněli v online diskuzi
U příležitosti Mezinárodního dne lidí s postižením, který si každoročně – již od roku 1981 – připomínáme 3. prosince, se v Kanceláři veřejného ochránce práv konala online diskuze „Lidé s postižením a Evropská úmluva o ochraně lidských práv (1950 – 2020)“. Vedle zástupkyně ombudsmana Mgr. Moniky Šimůnkové se jí zúčastnila řada odborníků, např. JUDr. Vít Alexander Schorm, JUDr. Pavel Kotrady, Mgr. Martina Grochová, Ph.D., či Ing. Radka Maxová. Mezinárodní den osob s postižením má letos také speciální význam v souvislosti se sedmdesátým výročím sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
„Dovolte, abych u příležitosti Mezinárodního dne lidí s postižením popřála všem lidem s postižením a jejich nejbližším v této nelehké době hodně lásky, síly a většího porozumění od nás všech, a zejména upozornila na to, že lidi s postižením musí stále čelit ve 21. století mnoha překážkám v naší zemi,“ řekla v úvodu diskuze zástupkyně ombudsmana Mgr. Monika Šimůnková.
„Online diskuzí jsme si chtěli společně připomenout 70 let Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a jak konkrétně tato mezinárodní smlouva přispěla ke zlepšení dodržování práv lidí s postižením. O Evropské úmluvě štrasburský soud často hovoří o jako o „živoucím nástroji“ (living document). Tato doktrína Soudu umožňuje vykládat Evropskou úmluvu ve světle současných podmínek, nikoliv tak, jak vypadala společnost a právní řády jednotlivých zemí i normy mezinárodního práva v době přijetí Úmluvy,“ uvedla Mgr. Šimůnková k Úmluvě, jejíž kontrolní mechanismy významným způsobem přispívají k dodržování základních práv lidí s postižením. Evropský soud pro lidská práva, který na dodržování Úmluvy dohlíží, se v řadě případů zastal jednotlivců a jeho rozsudky přiměly státy ke změně právní úpravy či praxe. „Právě Evropská úmluva je jednou z klíčových záruk regionální ochrany lidských práv a díky judikatuře Evropského soudu pro lidská práva také možností, jak práva na papíře proměnit v žitou skutečnost těch nejzranitelnějších. Věřím, že i osvětová a vzdělávací činnost veřejného ochránce práv jako orgánu, který monitoruje dodržování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením již třetím rokem, pomůže tuto situaci postupnými kroky změnit,“ dodala Monika Šimůnková.
Diskuze se zúčastnila zástupkyně veřejného ochránce práv společně s odborníky, například vládním zmocněncem pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) JUDr. Vítem Alexandrem Schormem, předsedou Okresního soudu ve Vsetíně JUDr. Pavlem Kotradym, vysokoškolskou pedagožkou Mgr. Martinou Grochovou, Ph.D., s JUDr. Danielou Kovářovou, advokátkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů, s členy poradního orgánu Mgr. Lenkou Hečkovou a Mgr. Jiřím Černým či s europoslankyní Ing. Radkou Maxovou, která se vyjádřila k situaci lidí s postižením: „Česká politická scéna má velké rezervy v přístupu k lidem s postižením. Jasně to dokazuje přístup vlády např. k doposud neexistující – a tolik potřebné – velké novele zákona o sociálních službách, neexistence víceletého financování sociálních služeb, přetrvávající problémy v lékařské posudkové službě nebo přístup k pečujícím osobám. I když jsem se stala členkou Evropského parlamentu, neznamená to, že jsem rezignovala na sociální politiku v ČR. A právě lidé s postižením jsou pro mne prioritou,“ uvedla Ing. Maxová.
Vládní zmocněnec JUDr. Vít Alexander Schorm vyzdvihl i pozitivní změny: „K pozitivnímu posunu došlo v uplynulých letech v oblasti omezování osobní svobody jednotlivce ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb, a to dokonce pod přímým vlivem rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Změnila se česká právní úprava, která obsahuje více pojistek, aby nedocházelo ke zneužití. Řekl bych, že jsme k právům lidí s postižením, kteří jsou přechodně či delší dobu v institucích, mnohem bdělejší než před deseti či dvaceti lety.“
Rozebíraly se i nedobrovolné hospitalizace a výkon volebního práva. Diskutovalo se téma svéprávnosti v souvislosti s přístupem ESLP. Přístup ESLP účastníci rozebírali také ve vztahu k přístupnosti (např. škol, kin nebo volebních místností) a inkluzivnímu vzdělávání. „Inkluze je kontinuální proces, na němž je stále co zlepšovat. Děti s postižením mají aktuálně v ČR právo na individualizovanou podporu ve vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu, přesto se ale v jednotlivých případech stále setkávají s diskriminací ze strany některých škol,“ sdělila Mgr. Lenka Hečková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.
Dětem se věnovala i další část diskuze. „Řeším případy, kdy jsou rodičům s psychosociálním postižením odebrány jejich děti. Jsou to emočně velmi složité případy, kdy je třeba jednat s největší opatrností. Přesto bych ráda připomněla, že české úřady jsou povinny vyvinout maximální snahu k zachování rodiny a poskytnout všem jejím členům podporu, kterou k tomu potřebují. Váže je k tomu celá řada mezinárodních dokumentů včetně Evropské úmluvy o lidských právech a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením,“ řekla zástupkyně ombudsmana Mgr. Šimůnková, na kterou navázala Mgr. Martina Grochová, Ph.D., z Univerzity Palackého v Olomouci: „Osobně vnímám, že v České republice například nemáme vhodnou alternativu péče pro děti, které nemohou zůstat v biologické rodině, neboť postižení jejich rodičů objektivně neumožňuje, aby dětem zajistili náležitou péči, a je proto třeba hledat trvalé řešení pro tyto děti; zároveň je zde však zájem na zachování vztahu s biologickou rodinou.“
„Advokáti se s problematikou osob s postižením setkávají velmi často, ať již jako se svými obvyklými klienty, tak v případech, kdy je soud ustanoví opatrovníkem. Jde o specializovanou problematiku, proto mě workshop velmi zaujal a ráda budu tlumočit přednesené myšlenky dále. Ukazuje se, že i v této oblasti je nezbytná specializace a celoživotní vzdělávání, a to jak na straně advokátů, tak soudců a dalších zúčastněných osob. V tom se problematika lidí s postižením neliší od jiných oblastí lidských vztahů a práva. Je jen dobře, že workshop proběhl, a nepochybuji o tom, že další podobné akce budou následovat,“ zhodnotila akci a svou účast na ní JUDr. Daniela Kovářová, advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů.
Další poznatky a myšlenky, které v průběhu online diskuze zazněly, si můžete poslechnout ze záznamu ZDE.
Veřejný ochránce práv se v rámci své působnosti – jakožto monitorovacího orgánu – problematikou práv lidí s postižením a jejich naplňováním systematicky zabývá. Provádí výzkumy, vydává doporučení k otázkám souvisejícím s naplňováním práv lidí s postižením a navrhuje také opatření směřující k jejich ochraně.
Důležité poznatky letos přinesl např. výzkum svéprávnosti, který ukázal, že soudy nadále preferují omezení svéprávnosti před alternativními podpůrnými řešeními. V Doporučení k výkonu volebního práva v domovech pro osoby se zdravotním postižením bývalé ombudsmanky Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., se ukázalo, že lidé v domovech pro osoby se zdravotním postižením čelí mnoha překážkám při výkonu svého volebního práva. Zástupkyně ombudsmana Mgr. Šimůnková vydala letos praktické doporučení Jak chránit práva rodičů s psychosociálním postižením a jejich dětí? A velmi pomohl také návrh veřejného ochránce práv JUDr. Stanislava Křečka na zlepšení situace s mobilitou lidí s postižením, konkrétně zákon o psech se speciálním výcvikem, který je již nyní v prvním čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Z hlediska deinstitucionalizace a zajištění nezávislého způsobu života byly podstatné výsledky letošního výzkumu, které ukázaly problematičnost dostupnosti sociálních služeb pro děti s postižením a jejich rodiny.
Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv, redakce AD
Foto: YouTube.com