Novela zákoníku práce č. 285/2020 Sb., přináší od 1. ledna 2021 významné změny do oblasti náhrady škody za pracovní úrazy a nemoci z povolání.

Náhrada nemajetkové újmy

Zcela nově se do zákoníku práce č. 262/2006 (dále zák. práce) v § 271f) zavádí institut jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance. Inspirací zavedení tohoto institutu je jeho úprava v občanském zákoníku. Lze očekávat, že se bude jednat spíše o výjimečné případy nejtěžšího zdravotního postižení, kdy jsou následky poškození zdraví takové, že postiženého zaměstnance v zásadě vyřazují z většiny sfér společenského uplatnění a pro blízké osoby jsou srovnatelné se smrtí zaměstnance.

Jednorázová náhrada této nemajetkové újmy přísluší při splnění podmínek manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči postiženého zaměstnance, jakož i dalším osobám, které újmu zaměstnance pociťují jako újmu vlastní. Jedná se o osoby v rodinném nebo obdobném poměru, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. V případě, že uvedeným osobám byla již jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví poskytnuta a postižený zaměstnanec v důsledku závažného ublížení na zdraví následně zemře, pak soud při určení výše jednorázového odškodnění náhrady nemajetkové újmy pozůstalých zohlední již přiznanou výši jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví.

Výše náhrady není v předpisech uvedena ani limitována.

 

Náklady spojené s pohřbem

Ustanovení § 271g zák. práce novela upravuje ve prospěch osob, kterým vznikly náklady s pohřbem po smrtelném pracovním úrazu.

Dosavadní výše částky náhrady škody na zřízení pomníku nebo desky ve výši 20 000 Kč,  která  příslušela od 1. ledna 2007 tomu, kdy tyto náklady vynaložil, je koncipována tak, že již nebude stanovena pevnou částkou, ale nově se stanoví odvozením  od 1,5násobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikne právo na tuto náhradu škody.[1]  Velkým přínosem je nejen zrychlené reagování na cenový vývoj, ale především to, že ke zvyšování bude docházet pravidelně bez toho, aby tak muselo  docházet  změnou zákona, což je z hlediska legislativního procesu nepružné. Výši průměrné mzdy, od které se bude částka na zřízení pomníku nebo desky odvozovat, vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí  sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů. Částka 1,5násobku průměrné mzdy je částka nejnižší, která musí  být poskytnuta. To znamená, že zaměstnavateli nic nebrání tomu, aby poskytl částku vyšší i s ohledem na to, že  její výše nesmí převýšit náhradu skutečných nákladů.

Náklady spojené s pohřbem se hradí právě tak, jako náklady spojené s léčením tomu, kdo je vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se podle § 271g odst. 1. zák. práce odečte pohřebné, poskytnuté podle zvláštních před­pisů.

Náklady na pohřeb se rozumějí náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení. Mohou to být ovšem i jiné prokázané výlohy, protože tento výčet není vyčerpávající. Ze znění § 271g. odst. l zák. práce vyplývá, že lze hradit jen náklady přiměřené. Co se rozumí přiměřenými náklady, nelze souhrnně stanovit. Bude vždy záležet na posouzení každého konkrétního případu. U většiny vynaložených nákladů nebude tato otázka sporná.

 

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy

Podle nového § 271i) zák. práce pozůstalých bude příslušet manželovi, partnerovi, dítěti a rodičům zemřelého zaměstnance. Jde o nový druh náhrady. Nově se právo na tento druh  náhrady nebude u dětí zemřelého zaměstnance vázat na jejich nezaopatřenost a u rodičů na nutnost jejich žití  se zaměstnancem v domácnosti. Důvodem této úpravy je to, že duševní útrapy, které jsou  tímto druhem náhrady odškodňovány, nelze  z důvodů celoživotních rodinných vztahů vázat a podmiňovat zletilostí dítěte nebo žitím ve společné domácnosti.

Nově se z výše uvedených důvodů, jako je tomu u náhrady škody na zřízení pomníku nebo desky, výše náhrady jednorázové újmy pozůstalých odvozuje nikoliv od pevné částky, ale od násobku průměrné mzdy v národním hospodářství, který je v tomto případě stanoven na její dvacetinásobek. U rodičů zemřelého, kdy je náhrada poskytována oběma rodičům, přísluší každému rodiči polovina stanovené částky. Jedná se o částku minimální. Může být poskytnuta částka vyšší, a to u všech pozůstalých.

Další změnou v úpravě tohoto druhu nemajetkové újmy je rozšíření okruhu oprávněných osob o osoby, které jsou v poměru rodinném nebo obdobném, a které smrt zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. Podmínkou vzniku práva těchto osob je však to, že vznik nemajetkové újmy v konkrétním případě prokážou.

 

Podpora v nezaměstnanosti a náhrada podle novely

Novelou byl zpřesněn § 271b odst. 3, který stanoví výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v případě, kdy zaměstnanec nepracuje a je veden jako uchazeč o zaměstnání. Náhrada, která se v době nezaměstnanosti poskytuje ve výši tzv. stop výdělku, přísluší pouze po dobu zařazení do evidence uchazeče o zaměstnání.  Pokud zaměstnanec po skončení vedení v evidenci začne znovu pracovat, při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku se mu jako dosahovaný výdělek zohlední skutečný výdělek, kterého při výkonu práce dosahuje. Nový výpočet uvedené náhrady za ztrátu na výdělku bude prováděn ode dne účinnosti  přijaté novely zákoníku práce. V tomto případě – na rozdíl od ostatních náhrad – byla účinnost této změny od 30. července 2020.

 

Pracovní neschopnost a ztráta na výdělku

Novela zák. práce od 1. ledna 2021 nemění ostatní druhy náhrady škody za pracovní úrazy a nemoci z povolání.

Po dobu pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání pobírá zaměstnanec místo mzdy (platu) nemocenské dávky. Po tuto dobu zaměstnanci náleží náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Výše náhrady činí rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 zák. práce a plnou výší nemocenského (dále jen „nemocenské“).

Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel je oprávněn částky náhrady mzdy místo nemocenských dávek zvyšovat (nesmí však přesáhnout průměrný výdělek zaměstnance), nemusí za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti zaměstnanci vzniknout škoda. Potom by zaměstnavatel tuto náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti neposkytoval.

 

K výpočtu náhrady

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti se vypočítá tak, že se od průměrného výdělku za příslušný počet pracovních dnů pracovní neschopnosti odečte skutečně vyplacené nemocenské za kalendářní dobu trvání pracovní neschopnosti. Náhrada podléhá dani z příjmu fyzických osob. Pojistné zdravotního nebo sociálního pojištění se z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti neodvádí.

V některých případech se nebude při výpočtu náhrady přihlížet ke skutečně vyplacenému nemocenskému, ale k zákonnému nároku na nemocenské. Jde o případy, kdy nárok na nemocenské zaměstnanec nemá z důvodů v zákoně uvedených (např. při úmyslném sebepoškození, při vzniku pracovního úrazu opilstvím zaměstnance) – nebo kdy nemocenské bylo zaměstnanci ze zákonných důvodů dočasně sníženo nebo odňato (např. při porušování léčebného režimu). Při výpočtu se tedy vychází z nemocenského, které by zaměstnanec obdržel, kdyby nebylo tohoto jednání.

Následkem téhož pracovního úrazu nebo téže nemoci z povolání může být zaměstnanec v pracovní neschopnosti i vícekrát. V každém jednotlivém případě mu podle výslovného ustanovení zákoníku práce (§ 271a zák. práce) vznikne nový dílčí nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, při jehož výpočtu se vychází z průměrného výdělku zaměstnance před vznikem této další škody.

Pro odškodnění ztráty na výdělku v tomto případě se tedy použije průměrný výdělek rozhodný pro odškodňování ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, který se dorovnává, se považuje nemocenské. Podle soudní praxe náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci i po skončení pracovního poměru, trvá-li nadále jeho pracovní neschopnost. Při zjišťování výše náhrady za ztrátu na výdělku se vychází z průměrného výdělku zaměstnance před vznikem škody, tedy před vznikem pracovní neschopnosti, a nikoli z průměrného výdělku před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání.

V praxi se vyskytují případy, kdy vznik škody předchází zjištění nemoci z povolání. V takových případech náhrada za ztrátu na výdělku při nemoci z povolání patří poškozenému nejen ode dne zjištění této nemoci, ale už ode dne, kdy škoda z nemoci z povolání poškozenému prokazatelně vznikla.

 

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

náleží zaměstnanci podle ustanovení § 271b zák. práce v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody (§ 271b odst. 1, věta první, zák. práce). Zaměstnavatel je povinen poskytovat náhradu za ztrátu na výdělku i v případech, kdy právní vztahy byly založeny dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší věku 65 let. S ohledem na zvyšující se věk pro odchod do starobního důchodu zák. práce uvádí, že se náhrada za ztrátu na výdělku poskytuje do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění, pokud je tento věk vyšší u zaměstnance než 65 let.

U uchazeče o zaměstnání, který měl pracovní úraz nebo nemoc z povolání, se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Prakticky to znamená, že by bývalému zaměstnanci (nyní uchazeči o zaměstnání) náležel rozdíl mezi minimální mzdou a poskytovanou podporou v nezaměstnanosti.

 

Bolestné a ztížení společenského uplatnění

Všem poškozeným zaměstnancům, kterým se úraz stal při plnění pracovních úkolů, zaručuje zák. práce a  další pracovněprávní předpisy náhradu škody za bolest nebo za ztížení společenského uplatnění v podobě tzv. bodového ohodnocení. Odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků. Za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Počet bodů na zdravotní poškození stanoví lékař, což je rozhodující pro celkovou výši škody.

Výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení uvedeného v lékařském posudku. Hodnota 1 bodu činí 250 Kč.

Náhrada za bolest se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanovené v příloze č. 1 nebo 2 vyhlášky č. 277/2015 Sb. Za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené újmou na zdraví poškozeného.

Pokud není bodové ohodnocení bolesti uvedeno v příloze č. 1 nebo 2 vyhlášky, použije se bodové ohodnocení, s nímž lze podle povahy posuzovanou bolest nejblíže srovnávat.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v příloze č. 3 nebo 4 vyhlášky, a to za následky újmy na zdraví, které jsou trvalého rázu a které mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě. Jde zejména o jeho uplatnění v rodinném, politickém, kulturním a sportovním životě, a to včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, s přihlédnutím k věku poškozeného v době vzniku újmy na zdraví. Náhrada za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřená povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

Při určování bodového ohodnocení bolesti se hodnotí rozsah akutní fáze poškození zdraví. Je-li bodové ohodnocení bolesti stanoveno rozmezím bodů, přihlíží se zejména k rozsahu a způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti, k průběhu léčení, a to včetně náročnosti použité léčby, a ke vzniklým komplikacím.

Bodové ohodnocení bolesti lze provést až v době ustálení zdravotního stavu.

 

Náhrada věcné škody

Výkladem pojmu „věcné škody“ při pracovních úrazech se zabýval bývalý Nejvyšší soud ČSR v rozsudku sp. zn. 3 C z 49/1971 otištěném v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR č. 8/1972, vydaném pro služební potřebu soudů. V tomto rozhodnutí byla řešena otázka náhrady nákladů za obstarání prací v domácnosti, které žena nemůže konat v důsledku pracovního úrazu, a proto si na ně musí zjednat za úplatu jinou osobu.

 

Právní teorie i praxe rozlišuje dva pojmy:

– škodu na věcech a

– věcnou škodu v důsledku pracovního úrazu.

O škodu na věcech jde např., jestliže si zaměstnanec při pracovním úrazu rozbije hodinky, které měl u sebe, poškodí oděv a podobně.

Věcná škoda je poněkud širší a zahrnuje v sobě i náklady spojené například s obstaráváním domácnosti, náklady na pečovatelku o děti, na výkon těžkých prací v domácnosti apod. Věcná škoda může též spočívat ve zvýšených nákladech na stravu. V některých případech, kdy dodržování určité „skladby stravy“ je přímo podmínkou úspěšného léčení, lze zvýšené náklady považovat za náklady spojené s léčením. Jsou ovšem případy, kdy lékaři doporučují konzumaci určitých potravin a zvýšené náklady, které takto vznikají, je nutno považovat za věcnou škodu, která má být postiženým zaměstnancům uhrazena, pokud náklady přesahují částku, kterou poškozený za stravu vynakládal před pracovním úrazem.

 

JUDr. Ladislav Jouza, advokát a odborník na pracovní právo

---

[1] Pro rok 2020 je průměrná mzda v národním hospodářství za 1.-3. Q 2019 v částce 33 429 Kč -1,5lnásobek této mzdy je 50 143 Kč. Přepokládá se, že průměrná mzdy pro rok 2021 bude vyšší.