Ve sporu o nesplacený úvěr vyhověl Ústavní soud stížnosti invalidní ženy

Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Nezabývaly-li se obecné soudy při posuzování podmínek uplatnění korektivu dobrých mravů tím, zda výkon práva věřitelky nevede pro majetkové a sociální poměry stěžovatelů a pro možnost uspokojení tohoto nároku jiným způsobem k nepřijatelným důsledkům v postavení stěžovatelů, nepřiměřeně zúžily výklad korektivu dobrých mravů, dopustily se interpretační libovůle a rovněž nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení, jak jim to ukládají ústavní kautely hlavy páté Listiny. Tím porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Uvádí nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20 vyhlášený dne 10. listopadu 2020.  

 

Žena, autorka stížnosti, prodělala v roce 2008 operaci nádoru mozku a v současnosti je příjemkyní invalidního důchodu. V době jejích zdravotních potíží se do společné domácnosti, kterou sdílela s (dnes již bývalým) manželem, panem M., nastěhovala jiná žena, stěžovatelka proto dům opustila. Po několika měsících se do něj vrátila, protože jí pan M. tvrdil, se s ní chce znovu žít. Ten následně požádal stěžovatelku a jejího syna (druhý stěžovatel), aby podepsali „jako doložci platu“ smlouvu o úvěru na opravu jeho domu. Pan M. tou dobou stěžovatele zaměstnával. Stěžovatelé a pan M. uzavřeli jako spoludlužníci v červnu roku 2009 s obchodní společností Hypoteční banka, a. s. (věřitelka), smlouvu o úvěru ve výši téměř 5 milionů korun; k zajištění pohledávky bylo zřízeno zástavní právo k domu a pozemkům (ve vlastnictví pana M.) ve prospěch věřitelky. Při podpisu smlouvy pan M. stěžovatele ujistil, že jsou „pouze doložci platu“, přítomní zaměstnanci věřitelky na to nijak nereagovali. Následně pan M. vzal stěžovatelku, její nezletilou dceru a její kamarádku na dovolenou do zahraničí, kde je opustil s tím, že chce být se ženou, se kterou navázal vztah v době nemoci stěžovatelky. V zahraničí je zanechal bez finančních prostředků a stěžovatelka byla nucena několik dnů pomáhat v restauraci, aby vydělala na cestu zpět. Stěžovatele propustil pan M. ze zaměstnání. Manželství bylo rozvedeno v březnu roku 2011.

Pan M. z úvěru splatil do března roku 2014 pouze necelých 350 tisíc korun a následně požádal o tzv. osobní bankrot. V září roku 2015 bylo oddlužení insolvenčním soudem schváleno, věřitelka svou pohledávku přihlásila do tohoto insolvenčního řízení a vyzvala stěžovatele jako spoludlužníky k zaplacení dlužné částky.

V březnu roku 2018 podala věřitelka proti stěžovatelům žalobu k Okresnímu soudu v Písku na zaplacení částky přes 6 milionů korun. Okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl s tím, že nárok věřitelky je sice po právu, nicméně výkon tohoto práva je v rozporu s dobrými mravy. K tomu uvedl, že příjemcem úvěru byl jen pan M., který stěžovatele zneužil ve svůj prospěch, zaměstnanci stěžovatelky nereagovali při podpisu smlouvy na účelová tvrzení pana M., a konečně pohledávka byla zajištěna a lze předpokládat, že bude alespoň částečně uspokojena v insolvenčním řízení. Stěžovatelé by navíc za své současné majetkové situace nebyli schopni úvěr splácet. K odvolání věřitelky Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. K tomu uvedl, že korektiv dobrých mravů se uplatní toliko na práva a povinnosti mezi spoludlužníky a věřitelem, nikoliv mezi solidárními dlužníky navzájem. Stěžovatelé proti tomuto rozhodnutí podali dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Stěžovatelé se poté obrátili na Ústavní soud. Ve své stížnosti se s poukazem na právo na soudní ochranu domáhají uplatnění korektivu dobrých mravů a zamítnutí žaloby věřitelky. Dále se domnívají, že v konečném důsledku došlo k porušení jejich práva na ochranu majetku podle čl. 11. odst. 1 Listiny.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Nezabývaly-li se dále obecné soudy při posuzování podmínek uplatnění korektivu dobrých mravů, zda výkon práva věřitelky, který je jinak po právu, nevede pro majetkové a sociální poměry stěžovatelů a pro možnost uspokojení tohoto nároku jiným způsobem k nepřijatelným důsledkům v postavení stěžovatelů, byť mohou mít původ v poměrech mezi spoludlužníky navzájem, nepřiměřeně zúžily výklad korektivu dobrých mravů, dopustily se interpretační libovůle a rovněž nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení, jak jim to ukládají ústavní kautely hlavy páté Listiny. Tím obecné soudy porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle.

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud tímto rozhodnutím nepředjímá věcný výsledek dalšího řízení, a proto se nezabýval tím, zda došlo i k porušením ochrany vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Úkolem obecných soudů bude ve věci znovu posoudit, jak se na základě námitek stěžovatelů uplatní korektiv dobrých mravů, přitom musí zohlednit všechny konkrétní okolnosti dané věci.

K odůvodnění uplatnil odlišné stanovisko soudce Jan Filip.

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20 vyhlášený dne 10. listopadu 2020 naleznete  ZDE. 

Zdroj: Ústavní soud
Foto: Aleš Ležatka/usoud.cz

 

Go to TOP