Když jsem v případě zrušení zářijového termínu 1. Interpelačního dne ČAK registroval ojedinělé reakce ve smyslu, že pravým důvodem rozhodnutí jsou „obavy členů vedení z průběhu akce“, vycházel jsem z přesvědčení, že jde o nepochopení ze strany těch, kteří chápat z principu nechtějí, a je zbytečné něco vysvětlovat.

Pokud se nyní na sociálních sítích opět dozvídám, že zásadní pro rozhodnutí o zrušení akce je „zřejmě obava čelit otázkám“, když „uspořádání interpelací on-line by nemělo činit problémy“, nezbývá než alespoň touto cestou konstatovat, že podobné názory jednak postrádají prostou logiku, jednak opět signalizují zjevné nepochopení podstaty interpelací.

Logiku proto, že uspořádání Interpelačního dne jsem osobně vymyslel a inicioval právě proto, abychom spolu s členy orgánů ČAK, kteří nápad přivítali, měli možnost vysvětlit a zdůvodnit, co mnohým advokátům zůstává ohledně činnosti Komory utajeno. A bylo nám jasné, že budeme odpovídat na otázky zejména advokátů a advokátních koncipientů, kteří Komoru v tom či onom směru kritizují. Ale právě s těmi jsme chtěli (a chceme!) diskutovat! Dovozovat, že jsme akci vymysleli, abychom ji z obav z otázek zrušili, má asi stejnou logiku, jako že jsme kvůli onomu zrušení zajistili nařízení nouzového stavu.

Dovoluji si dále připomenout přímou interaktivní podstatu interpelací, jež jsou zásadně postaveny na předem nevymezeném programu otázek a odpovědí při možné okamžité reakci dalších přítomných jak ze strany dotazovaných (cca 8 členů vedení Komory), tak tázajících se (cca 80 přihlášených účastníků). Uskutečnění interpelací on-line  je sice možné, ale v tak omezeném rozsahu a obsahu, že podobná akce nesplňuje interpelační účel a ve své podstatě ztrácí smysl.

JUDr. Vladimír Jirousek, předseda ČAK

Foto: redakce AD