Reorganizace je sanačním způsobem řešení úpadku dlužníka. Jejím cílem je zajistit pokračování provozu dlužníkova podniku prostřednictvím restrukturalizačních opatření, aby mohl postupně uspokojovat pohledávky věřitelů. Pokud je reorganizace úspěšná, přináší věřitelům vyšší míru uspokojení, než by získali v konkursu. Jak může dlužník úspěšně provést reorganizaci, vylíčí tento článek na insolvenčním případu textilní společnosti VEBA.[1]

Začátek krize a standstill dohoda s bankami 

Insolvenční příběh textilky VEBA[2] se začal psát v roce 2015, kdy její hospodářské výsledky negativně ovlivnila nestabilní politická a sociální situace na klíčových afrických trzích, což vedlo k významnému poklesu poptávky a tržeb společnosti. V roce 2016 klesly tržby společnosti až na 812 milionů korun a byla vygenerována záporná EBITDA 114 milionů korun. V důsledku toho společnost neměla dostatek peněžních prostředků na to, aby plnila své závazky z bankovních úvěrů, které byly nastaveny na tržby dosahované před krizí na africkém trhu, a velké investice společnosti z předchozího období prosperity.

Společnost tehdy provedla řadu restrukturalizačních opatření směrujících ke snižování nákladů, včetně snížení počtu zaměstnanců a omezení kapacity výroby. Současně vyjednala s bankovními věřiteli dohodu o odložení výkonu věřitelských práv (tzv. standstill dohodu), podle níž byly do června 2017 sníženy výše splátek úvěrů a odložena jejich splatnost. Standstill dohoda je efektivním nástrojem při dočasném výpadku likvidity dlužníka s cílem zajistit stabilizaci ekonomické situace dlužníka pro realizaci restrukturalizačních opatření. Věřitelé se touto dohodou zpravidla zavazují, že nebudou vůči dlužníkovi vymáhat dlužné částky (s výjimkou splátek stanovených standstill dohodou), realizovat svá zástavní práva či jiná zajištění ani uplatňovat sankce vyplývající z prodlení s plněním smluvních závazků dlužníka. Na druhé straně dlužník se obvykle zavazuje poskytnout dodatečné zajištění ve prospěch věřitelů. Dále může být dlužník povinen pravidelně informovat věřitele o svém hospodaření, dodržovat stanovené finanční ukazatele a provádět restrukturalizační opatření pod dohledem věřitelů.

Díky implementaci restrukturalizačních opatření a rostoucí poptávce na africkém trhu došlo v období standstillu k mírnému zlepšení ekonomické situace společnosti, avšak stále nebyla schopna platit své závazky vůči bankovním věřitelům. Proto požádala bankovní věřitele o prodloužení standstill dohody až do dubna 2018. Ti tomuto požadavku nakonec vyhověli za podmínky, že jim společnost bude hradit mimořádné čtvrtletní splátky, aby postupně umořovala svůj bankovní dluh.

Výsledky hospodaření společnosti za rok 2017 potvrdily očekávané oživení trhu s africkým brokátem, který byl hlavním vývozním artiklem společnosti, a pozvolný nárůst tržeb. Avšak tlak ze strany bankovních věřitelů a dodavatelů materiálu na snižování jejich dluhové expozice nepřímo vedl k významnému poklesu pracovního kapitálu společnosti. S ohledem na nedostatek prostředků na pracovní kapitál při současném splácení bankovního dluhu se akcionáři skupiny VEBA rozhodli na začátku roku 2018 vyhledat strategického či finančního investora, který by měl zájem o kapitálový vstup. Společnost tedy požádala bankovní věřitele o prodloužení standstill dohody do konce června 2018, resp. srpna 2018, za účelem přípravy tendru a realizace vstupu investora.

Čtyři z pěti bankovních věřitelů souhlasili s přípravou tendru na vyhledání investora a byli připraveni podepsat dodatek prodlužující standstill dohodu. Pátá banka však odmítla podepsat dodatek a vyjádřila pouze tichou podporu pro vstup investora. Příprava tendru vyžadovala delší čas vzhledem ke složité akcionářské struktuře skupiny vlastněné šesti majoritními akcionáři (každý se stejným nepřímým podílem ve společnosti o velikosti necelé 1/6), kteří navíc měli odlišné názory na řešení nepříznivé hospodářské situace. Tendr byl formálně zahájen na začátku března 2018. Přihlásilo se několik zájemců, kteří deklarovali vážný zájem o kapitálový vstup do společnosti a financování jejího provozu a chystali se podat indikativní nabídky na koupi majoritní části akcií.

Ukončení standstill dohody a hrozící úpadek

Jeden z bankovních věřitelů však krátce po zahájení tendru předčasně odstoupil od standstill dohody účinné do konce dubna 2018 z důvodu prodlení společnosti s úhradou standstill splátek. V návaznosti na zrušení standstill dohody bankovní věřitelé začali zesplatňovat své úvěry a započítávat své pohledávky za společností proti zůstatkům společnosti na příslušných bankovních účtech, které byly zablokovány. V důsledku těchto kroků se společnost potýkala s akutním nedostatkem likvidity a hrozilo, že nebude schopna splácet své závazky vůči bankovním i ostatním věřitelům. Tlak na vedení společnosti se stupňoval i ze strany dodavatelů a zaměstnanců, kteří se obávali o zaplacení svých pohledávek a mezd. Společnosti tak hrozil úpadek a zastavení provozu podniku. Tím se výrazně zkomplikoval i proces hledání investora. Management společnosti musel najít rychlé řešení této složité situace. V úvahu připadalo několik možných postupů směřujících k zachování provozu podniku.

Vstup investora v rámci neformálního procesu mimo insolvenční řízení by byl velmi komplikovaný, neboť za situace hrozícího úpadku společnosti by muselo dojít k urychlenému vstupu investora, jenž by okamžitě poskytl prostředky na úhradu splátek bankovních dluhů a financování provozu. Jelikož vyjednávání mezi akcionáři, potenciálními investory a bankovními věřiteli byla teprve na začátku, uzavření alespoň rámcové dohody o vstupu investora vyžadovalo více času, který však společnost neměla s ohledem na akutní nedostatek likvidity. Neformální způsob řešení byl tak teoreticky možný pouze v případě, že by některý z investorů neprodleně odkoupil bankovní pohledávky, a to zejména od banky, která ukončila standstill dohodu, což se nestalo.

Diskutovalo se také o možnosti tzv. předinsolvenčního moratoria (moratoria zahájeného před podáním insolvenčního návrhu). Jeho účelem je dočasně ochránit dlužníka proti věřitelům vymáhajícím své pohledávky za dlužníkem mimo insolvenční řízení a před prohlášením úpadku, a tím zajistit dlužníkovi krátkodobou stabilitu pro odvrácení úpadku. Pro vyhlášení předinsolvenčního moratoria je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, a to bez ohledu na to, zda se jedná o zajištěné, nebo nezajištěné věřitele. Soud musí o návrhu na vyhlášení moratoria rozhodnout do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel. Moratorium může trvat nejdéle tři měsíce a tuto dobu lze na návrh dlužníka prodloužit ještě o 30 dnů se souhlasem nadpoloviční většiny věřitelů počítané dle výše jejich pohledávek. V průběhu moratoria se odkládají účinky případných insolvenčních návrhů až na dobu po skončení moratoria, a není tedy možné, aby soud v období moratoria prohlásil úpadek dlužníka. Po dobu trvání moratoria rovněž není možné započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitelů, ledaže by insolvenční soud určil jinak předběžným opatřením. Dlužník může během moratoria hradit své závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku, které vznikly v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria nebo po něm, přednostně před dříve splatnými pohledávkami. Tyto pohledávky (typicky nové dluhy z titulu dodávek surovin a energií) však mají povahu zapodstatových pohledávek v případě následného insolvenčního řízení. Současně s tím insolvenční zákon chrání dlužníka v moratoriu před jednostranným ukončením dlouhodobých smluv na dodávky energií, surovin, zboží či služeb anebo odepřením plnění dle těchto smluv.

Institut moratoria má smysl použít v distresové situaci, kdy lze s velkou pravděpodobností očekávat, že dlužník ještě před skončením moratoria takovou situaci konstruktivně vyřeší, a tím úpadek odvrátí. Moratorium poskytuje dlužníkovi čas např. pro vymáhání zásadní pohledávky nebo zajištění provozního financování, anebo vyjednávání podmínek transakce s investorem. Ovšem pokud dlužník svou nepříznivou situaci nevyřeší, riskuje tím ztrátu důvěry věřitelů, obchodních partnerů a potenciálních investorů. Zároveň po čas trvání moratoria může dojít k vygenerování nového dluhu společnosti, který bude nutné s ohledem na jeho zapodstatový charakter v následném insolvenčním řízení uspokojovat v plné výši. Podle našich zkušeností z praxe se tak dlužník může neúspěšným moratoriem připravit o eventuální podporu věřitelů pro řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku tzv. předbalenou reorganizací. Jelikož vyjednávání mezi akcionáři, investory a bankovními věřiteli byla s ohledem na pluralitu aktérů komplikovaná a v březnu 2018 nebylo jednoznačné, zda povedou v brzké době k dohodě, bylo doporučeno vydat se cestou spíše předschválené (předbalené) reorganizace.

Reorganizace může podle insolvenčního zákona proběhnout buď standardním způsobem, nebo formou tzv. předschválené reorganizace (prepacked reorganization) podle § 148 odst. 2 ins. zák., na které se dlužník a jeho významní věřitelé (většina zajištěných i většina nezajištěných) dohodnou před zahájením insolvenčního řízení. Pro „předschválení“ této reorganizace je totiž nutný souhlas s reorganizačním plánem přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítáno podle výše jejich pohledávek a s přihlédnutím k pravidlům o zákazu hlasování některých věřitelů (zejm. zákazu hlasovat o reorganizačním plánu předloženém dlužníkem pro věřitele, kteří s dlužníkem tvoří koncern nebo jsou osobou dlužníkovi blízkou). Předschválená reorganizace umožňuje zrychlit a zefektivnit proces restrukturalizace tím, že insolvenční soud spojí rozhodnutí o úpadku dlužníka s rozhodnutím o způsobu jeho řešení. Pokud by se totiž postupovalo standardní procedurou, tj. nejdříve rozhodnutím o úpadku a s několikaměsíčním odstupem rozhodnutím o způsobu řešení úpadku reorganizací, tak v období po rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu jeho řešení může vzniknout pro dlužníka vysoké riziko odlivu zákazníků a dodavatelů, propadu tržeb a zastavení výroby, což by mohlo vést k nežádoucímu likvidačnímu řešení úpadku dlužníka formou konkursu.

Zahájení insolvenčního řízení 

V březnu a dubnu 2018 management společnosti intenzivně jednal s investory, bankovními věřiteli a klíčovými dodavateli o dalším postupu. Jednání se vyvíjela pozitivně a směřovala k nalezení společného řešení nepříznivé situace společnosti, nicméně banka, která odstoupila od standstill dohody, podala dne 4. 5. 2018 insolvenční návrh proti společnosti. V důsledku zahájení insolvenčního řízení došlo k určité ztrátě důvěry a většina dodavatelů začala po společnosti vyžadovat předplatby za dodávky surovin a služeb, což ještě prohloubilo problémy společnosti s nedostatkem likvidity. Tento nečekaný krok jednoho bankovního věřitele zásadně ovlivnil jednání s investory a ostatními věřiteli.

Nicméně managementu společnosti a jejím poradcům se podařilo přesvědčit klíčové věřitele a jednoho z investorů, že restrukturalizace v rámci insolvence má smysl, neboť ekonomické prognózy podnikání společnosti vykazovaly pozitivní trendy, zejména ve vztahu k zakázkové náplni a dalšímu vývoji na relevantních trzích. Současně si byli všichni zúčastnění vědomi toho, že společnost je významným zaměstnavatelem a odběratelem v broumovském regionu, pro který by znamenalo zastavení provozu podniku a hromadné propouštění velkou a nenávratnou ztrátu. Za těchto okolností tedy bylo s ostatními bankovními věřiteli a klíčovými nezajištěnými věřiteli a investorem vyjednáno, že se společnost vydá cestou tzv. předschválené reorganizace.

Jelikož insolvenční soud o úpadku ještě nerozhodl, tak v červnu 2018 společnost v souladu s § 316 odst. 5 ins. zák. přistoupila k insolvenčnímu návrhu bankovního věřitele a zároveň předložila soudu reorganizační plán přijatý (resp. „předschválený“) polovinou všech zajištěných věřitelů (tj. čtyřmi z pěti bankovních věřitelů) a polovinou všech nezajištěných věřitelů. Současně s tím se investor zavázal financovat provedení reorganizačního plánu, což je nezbytnou podmínkou reorganizace [§ 342 písm. b) ins. zák.]. Investor rovněž prostřednictvím svých společností odkoupil pohledávky od čtyř z pěti bankovních věřitelů a také od klíčového dodavatele materiálu.

Proces předschválené reorganizace má další výhodu oproti standardní reorganizaci v tom, že podle § 25 odst. 1 ins. zák. umožňuje dlužníkovi a jeho věřitelům určit osobu insolvenčního správce. Společnost této možnosti využila a soud jmenoval insolvenčním správcem zkušenou osobu, která má bohaté zkušenosti s reorganizacemi velkých podniků. Společnost rovněž navrhla insolvenčnímu soudu osobu znalce pro ocenění majetkové podstaty a prozatímní věřitelský výbor, a to zejména z důvodu nutnosti jeho souhlasu pro poskytnutí úvěrového financování, popř. tollingového financování.

Reorganizační plán a restrukturalizační opatření 

Reorganizační plán předložený společností v červnu 2018 spolu s návrhem na povolení reorganizace předpokládal, že reorganizace bude provedena kombinací těchto opatření:

1. zachováním provozu podniku společnosti, zavedením úsporných opatření a dosažením ziskovosti provozu podniku, vymáháním pohledávek společnosti za jejími dlužníky a případnými divesticemi neohrožujícími provoz podniku;
2. restrukturalizací pohledávek věřitelů společnosti spočívající v prominutí části odpovídajících dluhů včetně jejich příslušenství nebo odkladu jejich splatnosti;
3. zajištěním financování provozu podniku společnosti a
4. případně kapitálovým vstupem investora.

Pro úplnost, insolvenční zákon obsahuje demonstrativní výčet dalších reorganizačních opatření v ust. § 341 odst. 1 písm. f).

Insolvenční soud na základě tohoto reorganizačního plánu a návrhu společnosti prohlásil úpadek společnosti a povolil její reorganizaci v červenci 2018. Současně rozhodl o jmenování prozatímního věřitelského výboru a ustanovení insolvenčního správce a znalce pro ocenění majetkové podstaty.

Reorganizační plán společnosti dále předpokládal, že za účelem financování výroby a poskytnutí dodatečného pracovního kapitálu po dobu reorganizace bude uzavřena smlouva o mimobilančním financování výroby (tzv. tolling). Tuto smlouvu společnost vyjednala s tollingovým partnerem, kterým byla společnost ovládaná investorem, přičemž již v srpnu 2018 došlo k jejímu podpisu i schválení věřitelským výborem. Na základě tollingové smlouvy tollingový partner (toller) nakupuje pro společnost materiál potřebný pro výrobku zakázek. Výrobní společnost následně tyto výrobky prodává svým zákazníkům na účet tollingového partnera, který z plateb od zákazníků odvádí výrobní společnosti zpracovatelskou odměnu. Riziko tollera je přitom zajištěno vlastnickým právem k nakoupenému materiálu a rozpracované výrobě. Vzhledem k úspěšné a rychlé implementaci tohoto tollingového schématu se společnosti podařilo udržet samofinancovatelnost provozu podniku, a proto nebylo nutné využívat dalšího úvěrového financování z externích zdrojů.

Další průběh reorganizace zpomalily neshody věřitelů na osobě znalce a následné práce na vyhotovení znaleckého posudku, který znalec podal k insolvenčnímu soudu až v lednu 2019. Schůze věřitelů schválila znalecký posudek v březnu 2019 a insolvenční soud vzápětí dle § 155 odst. 4 ins. zák. rozhodl o tom, že cena majetkové podstaty činí téměř 294 milionů korun. Tato hodnota je významná z toho důvodu, že odpovídá výtěžku věřitelů v případném konkursu (resp. výši uspokojení pohledávek, které by věřitelé obdrželi v konkursu). Současně představuje minimální míru uspokojení pohledávek věřitelů, které musí být při reorganizaci vyšší, než by věřitelé obdrželi v případě řešení úpadku konkursem.

V návaznosti na znalecký posudek oceňující majetkovou podstatu a přezkum pohledávek bylo nutné aktualizovat reorganizační plán předložený v červnu 2018 tak, aby odpovídal aktuálnímu stavu a byl pro věřitele akceptovatelný. Aktualizovaný reorganizační plán vycházel z původního plánu, avšak byl rozpracován a doplněn o některá další restrukturalizační opatření.

Společnost a také investor deklarovali, že nejsou ochotni podílet se na financování okamžitého uspokojení všech pohledávek zajištěných věřitelů v hodnotách stanovených znaleckým posudkem, které byly podle jejich názoru zejména u nemovitých věcí poměrně vysoké a tržně nerealizovatelné. Proto bylo v reorganizačním plánu připraveno inovativní řešení spočívající v uspokojení zajištěných pohledávek formou vydání nebo zpeněžení nemovitého majetku. Zbytný nemovitý majetek (zejména areál hotelu a administrativní budova) byl nabídnut příslušným zajištěným věřitelům k vydání ve smyslu § 341 odst. 1 písm. c) ins. zák. Pokud by zajištěný věřitel své právo na vydání zbytných aktiv nevyužil, byl by uspokojen z výtěžku zpeněžení ve veřejné dražbě. Některé nemovité věci byly zajištěny sdíleným zástavním právem ve prospěch více věřitelů, a proto byl v případě vydávání sdílené zástavy navíc zvolen princip, že většinový věřitel v případě zájmu o vydání majetku nejprve vyplatí menšinového věřitele ve výši hodnoty stanovené znaleckým posudkem. Výrobní areály společnosti nezbytné k provozu podniku měly být vydány zajištěným věřitelům (ovládaným investorem), kteří byli dle reorganizačního plánu povinni přenechat tento majetek společnosti k užívání na základě nájemní či leasingové smlouvy za nájemné v obvyklé tržní výši.

Pohledávky věřitelů zajištěné movitým majetkem měly být uspokojovány z provozních výnosů společnosti ve čtvrtletních splátkách dle splátkového kalendáře, a to v období do dvou let od nabytí právní moci reorganizačního plánu u pohledávek zajištěných oběžným majetkem (zásobami a pohledávkami) a v období od třetího do pátého roku od nabytí právní moci plánu u pohledávek zajištěných movitým majetkem (textilními stroji a ostatními movitostmi). Dále reorganizační plán nabízel zajištěným věřitelům 5% peněžité uspokojení jejich nezajištěných pohledávek vzniklých z titulu převisu nad hodnotu jejich zajištění, které tvořily samostatnou věřitelskou skupinu, a to ve splátkovém kalendáři do tří let od nabytí právní moci reorganizačního plánu. Pro nezajištěné věřitele stanovil reorganizační plán 5% okamžité uspokojení jejich pohledávek z úvěru poskytnutého společnosti společností ovládanou investorem.

Investor prostřednictvím své společnosti dále poskytl společnosti úvěr ve výši 21 milionů korun za účelem posílení financování provozu podniku nebo eventuálně na úhradu prvních splátek restrukturalizovaných pohledávek dle splátkových kalendářů předjímaných reorganizačním plánem. Pohledávky investorovy společnosti z těchto nových úvěrů byly následně konvertovány do základního kapitálu společnosti, čímž investor nabyl 100 % akcií společnosti. Celý proces kapitalizace se skládal z několika kroků podrobně popsaných v reorganizačním plánu. Nejprve došlo ke snížení základního kapitálu společnosti VEBA na nulu (tím zároveň zanikly původní akcie všech stávajících akcionářů) a k současnému zvýšení základního kapitálu na částku 30 milionů korun emisí nových akcií, které byly upsány společností investora. V návaznosti na tyto změny byly upraveny také stanovy společnosti a nové údaje měly být zapsány do obchodního rejstříku dle § 353 odst. 3 ins. zák.

Komplexní a inovativní reorganizační plán společnosti získal konsenzus mezi společností, zajištěnými i nezajištěnými věřiteli a investorem. Podpořil ho dokonce i bankovní věřitel, který inicioval insolvenční řízení a do této doby byl velmi zdrženlivý k řešení úpadku reorganizací. Na schůzi věřitelů konané v květnu 2019 hlasovaly pro přijetí reorganizačního plánu všechny relevantní skupiny věřitelů a insolvenční soud následně reorganizační plán schválil.

Kromě výše popsaných opatření uvedených v reorganizačním plánu společnost prováděla během reorganizace další restrukturalizační opatření, která se soustředila na zvýšení efektivity provozu a hospodaření podniku. Jednalo se např. o úsporná opatření spojená se snížením výrobní kapacity a mzdových nákladů, dále divestice zbytného majetku, vyhledávání nových obchodních příležitostí na trhu a snížení dluhové expozice vůči africkým zákazníkům (nastavením zálohových plateb na dodávky od společnosti).

Splnění reorganizačního plánu a záchrana společnosti

Ihned po schválení reorganizačního plánu začali společnost a její poradci pracovat na splnění jeho podstatných částí, na které bylo vázáno formální ukončení reorganizace. Podstatné části reorganizačního plánu splnila společnost až v lednu 2020 s ohledem na rozsáhlou agendu související s vydáváním nemovitého majetku, kdy veškeré změny vlastnických a zástavních práv musely být zapsány do katastru nemovitostí. Na části vydávaného majetku vázly závazky vyplývající z dříve poskytnutých dotací, a bylo tak nutné vyčkat i na uplynutí dob udržitelnosti jednotlivých projektů. Insolvenční soud poté na návrh společnosti rozhodl o vzetí na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu, čímž formálně ukončil reorganizaci a insolvenční řízení vedené proti společnosti.

Díky přijatým restrukturalizačním opatřením byla společnost schopna hradit veškeré své závazky v průběhu reorganizace. Ve druhé polovině roku 2019 společnost začala nabývat zpět svoji pozici na trhu s africkým brokátem a navyšovat tržby, a dokonce dosáhla kladné EBITDA ještě za trvání reorganizace. Současně zachovala téměř 700 pracovních míst, která by v případě konkursního řešení úpadku s největší pravděpodobností zanikla, což by znamenalo velkou ránu pro region s dlouhodobě vyšší mírou nezaměstnanosti.

Ačkoliv se záchrana textilky VEBA zdála zpočátku jako velmi obtížný úkol s ohledem na mnohost aktérů a odlišnost jejich zájmů, nakonec se podařilo najít konsenzus mezi všemi zúčastněnými aktéry a s pokračováním této tradiční a unikátní české firmy to vypadá nadějně. Celému procesu restrukturalizace společnosti významně napomohl konstruktivní přístup stran participujících na tomto případu.

Bohužel z insolvenční praxe známe i mnoho příkladů, kdy se firma dostala do několika let po skončení reorganizace znovu do úpadku. Pokud vedení dlužníka v rámci reorganizace neprovede opatření, která odstraní prvotní příčinu problémů podniku, životaschopnost podniku na trhu nemusí být ani po formálním splnění reorganizace dlouhodobě zaručena. Nicméně insolvenční příběh společnosti VEBA snad dokazuje, že úspěšná reorganizace a pokračování provozu podniku jsou možné za předpokladu, že mana­gement dlužníka realizuje skutečná a rychlá restrukturalizační opatření uvnitř podniku.

 

JUDr. Petr Kališ, Ph.D., působí jako advokát a společník v Cerha Hempel Kališ & Partners.

Mgr. Jiří Prouza působí rovněž jako advokát v Cerha Hempel Kališ & Partners.

---

[1] Tento případ vyhrál prestižní mezinárodní cenu Small Company Turnaround of the Year 2020 udělovanou organizací TMA (Turnaround Management Association), mezinárodním sdružením v oblasti insolvencí a záchrany firem. Advokátní kancelář Cerha Hempel Kališ & Partners s. r. o. zastupovala společnost VEBA jako dlužníka v insolvenčním řízení a také před jeho zahájením byla klíčovým partnerem ve všech krocích směřujících k záchraně podniku.

[2] Společnost VEBA, textilní závody, a. s., je tradiční česká společnost, která již přes 160 let vyrábí žakársky tkané bavlněné tkaniny. Patří k předním světovým výrobcům afrického brokátu, a především díky jeho exportu společnost VEBA zaznamenala v nedávné minulosti vynikající ekonomické výsledky. V letech 2012 až 2014 dosáhla tržeb přes 2 mld. Kč a ukazatele EBITDA přes 500 mil. Kč a zaměstnávala až 1 250 pracovníků v broumovském regionu.