Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněné referentky Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování, jako zjevně neopodstatněné, neboť soudy prvního a druhého stupně dostatečně objasnily všechny rozhodné skutečnosti související s činností obviněných. Ve vydaném rozhodnutí ze dne 27. října 2020 se přitom vypořádal s námitkami obviněné, která svou trestní odpovědnost odmítala s tím, že její postup byl zákonný.

Podle dovolacího soudu však její výhrady byly neopodstatněné, protože soudy nižších stupňů řádně zjistily všechny okolnosti, za nichž k výstavbě v rozporu s územním plánem došlo. Soudy prokázaly, že obviněná úřednice naplnila znaky přečinu maření úkonu veřejné osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Nejvyšší soud úvahy soudů o vině obviněné shledal správnými, a proto potvrdil napadený rozsudek odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla obviněná referentka za uvedený nedbalostní přečin odsouzena k peněžitému trestu ve výši 40 000 Kč.

Posuzovanému činu obviněné referentky krajského úřadu předcházelo trestné jednání někdejšího vedoucího odboru výstavby Městského úřadu ve Špindlerově Mlýně, který svými rozhodnutími umožnil v místě, kde územní plán města povoloval pouze stavby rodinných domů maximálně se třemi podlažími a třemi byty o celkové půdorysné ploše 150 m², vybudovat i přes nesouhlas a opakované písemné podněty k přezkumu ze strany sousedů, dva pětipodlažní bytové domy, každý se 4 bytovými jednotkami, o půdorysné zastavěné ploše 281 m² a 283 m². I tento vedoucí odboru výstavby byl společně s obviněnou uznán vinným, avšak dovolání k Nejvyššímu soudu nepodal.

Obviněná jako referentka odboru územního plánování Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v postavení druhoinstančního orgánu, jenž má uloženo mimo jiné přezkoumávat pravomocná správní rozhodnutí obecných stavebních úřadů mimo odvolacího řízení na úseku stavebního zákona a stížnosti (podněty) osob směřující proti postupu obecných stavebních úřadů podle stavebního zákona, nejednala tak, jak by z titulu své funkce měla. Při přezkoumávání stížnosti směřující proti uvedenému vadnému postupu svým nedbalým přístupem, i přes opakovaně zaslané námitky ze strany stěžovatelů (majitelů sousedního rodinného domu), kteří upozorňovali na nezákonný stav, de facto umožnila kolaudaci staveb, jejichž povaha byla změněna v průběhu stavebních prací zápisy do stavebního deníku, na což byla obviněná upozorňována, stejně tak i na to, že u staveb došlo ke změnám v rozporu s Územním plánem Města Špindlerův Mlýn, a nedbala na to, že lhůty pro zjednání nápravy marně proběhly. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí podrobně vysvětluje, v čem její nedbalostní trestné jednání spočívalo, a z jakých důvodů jsou naplněny znaky přečinu maření úkolu veřejné osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

Usnesení ve věci sp. zn. 8 Tdo 771/2020 vyhlásil v úterý 27. října 2020 Nejvyšší soud na své elektronické úřední desce a úřední desce v budově soudu.

Zdroj: NS
Ilustrační foto: Pixabay