Lex covid justice 2: Mimořádné moratorium funguje jako záchranný člun

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR přijala v pátek 23. října 2020 tzv. Lex covid justice 2, který reaguje na současnou druhou vlnu pandemie onemocnění Covid-19 a má chránit podnikatele před insolvencí. O vyjádření k tomuto dokumentu, připravenému Ministerstvem spravedlnosti, požádala redakce Advokátního deníku JUDr. Michala Žižlavského, člena představenstva a předsedu insolvenční sekce České advokátní komory.

 

Michal Žižlavský

Pane doktore, jak tyto změny hodnotíte?

Předně musím říci, že vládní návrh zákona, přijatý Poslaneckou sněmovnou PČR, novelizuje dřívější zákon č. 191/2020 Sb., tedy “Lex covid justice 1”. Reaguje na druhou vlnu pandemie koronaviru a obnovuje některá dřívější mimořádná opatření nebo prodlužuje jejich platnost. Řeší problém hrozícího úpadku firem.

Když se podívám na to, co přijala Sněmovna, a pomohu si funkcemi semaforu, tak zelenou bych dal faceliftu mimořádného moratoria, což je nový nástroj ochrany firem před hrozícím úpadkem, vznikajícím v důsledku covidové pandemie. Řešení, které přijala Sněmovna, umožňuje aktivovat mimořádné moratorium i těm firmám, které to nestihly v původním termínu do 31. srpna 2020. Korporacím, které to stihly a nacházejí se již pod ochranou mimořádného moratoria, se zjednodušil proces jeho prodloužení o tři měsíce. U zelené barvy bych zůstal ještě v případě prodloužení doby, po kterou je možné přerušit plnění reorganizačního plánu. Palec nahoru dávám také tomu, že už vláda znovu nepřišla s obnovením zákazu věřitelských insolvenčních návrhů.

Ale musím říci, že Lex covid justice 2 obsahuje i věci, které se mi líbí podstatně méně. Červenou barvu bych dal zcela jistě prodloužení doby, po kterou je pozastavena povinnost podat dlužnický insolvenční návrh. Tato pseudoochrana korporátních dlužníků měla skončit podle Lex covid justice 1 v prosinci letošního roku, ale Lex covid justice 2 ji posouvá až do června příštího roku. Odklad této povinnosti v českém právním prostředí ve skutečnosti jen vytváří falešnou iluzi ochrany statutárních zástupců firem, která je nebezpečná z pohledu jejich ručení za dluhy firmy.

Co konkrétně přináší firmám mimořádné moratorium? 

Mimořádné moratorium funguje jako záchranný člun. V tom člunu se nedá zachránit všechno, ale může v něm přežít alespoň core byznys, to nejcennější, co dává smysl existenci firmy.

Záchranné čluny nejsou pro všechny. Jsou jen pro podniky, které se potýkají s platebními potížemi až v důsledku první nebo druhé vlny pandemie coronaviru. Pokud chce někdo využít ochrany mimořádného moratoria, musí si nejprve vyhodnotit, zda pro to splňuje zákonné podmínky. Jednatelé a členové představenstev osobně podepisují čestné prohlášení o stavu jejich podniku a odpovídají za jeho správnost. Když se později ukáže, že jejich prohlášení nebylo pravdivé, má to právní následky.

Firmám, které zákonné podmínky splňují, vytváří mimořádné moratorium časové okno tři až šesti měsíců, ve kterém mohou restartovat svůj byznys, odvrátit exekuce a prodej zastaveného majetku. Výhodou je pro ně hlavně to, že mohou přednostně platit závazky, nezbytné k zachování provozu podniku, a to bez hrozby sankcí za zvýhodňování anebo poškozování věřitelů. Nejde ale jen o to, dosáhnout vyhlášení mimořádného moratoria, což je z formálního pohledu poměrně snadné. Podnikatelé by měli mít “cílové vidění“, měli by využívat ochrany moratoria efektivně a  nejpozději v jeho průběhu by si měli ujasnit, k jakému řešení vlastně směřují.

Moratorium samo o sobě řešením není, je to jen nástroj, který může s řešením pomoci. Jednatelé, členové představenstev a dozorčích rad by měli také vnímat, že mimořádné moratorium je soudní proces, má svá pravidla a platí v něm ostré meze toho, co se smí a co ne. Manažeři si zkrátka musejí dávat velký pozor na to, jak se v moratoriu chovají. Neopatrné jednání a překročení zákonných hranic má za následek jejich osobní majetkovou odpovědnost. Ještě větší rizika ovšem hrozí statutárním zástupcům firem, kteří úpadkovou situaci neřeší, nepožádají o mimořádné moratorium, a prostě jen někomu platí a někomu ne.

To je ten důvod, proč jste proti dalšímu prodloužení odkladu povinnosti statutárních zástupců podávat dlužnické insolvenční návrhy?  

Přesně tak. Obávám se, že prodlužování tohoto stavu jen ukolébává jednatele a členy představenstev ve falešné představě, že jim nic nehrozí, když neřeší včas úpadek své firmy. Tak to ale není.  Lex covid justice 2 sice pozastavuje až do června příštího roku povinnost podat insolvenční návrh na vlastní firmu v úpadku, a je pravda, že statutárním zástupcům firem teď nehrozí sankce přímo za nepodání insolvenčního návrhu. Hrozí jim ale jiné nebezpečí. Ten, kdo se nachází materiálně v úpadku, což znamená, že objektivně v úpadku je, ačkoli neběží formální insolvenční řízení, zpravidla neplatí všem. Pokud někomu platí a někomu ne, jedny věřitele zvýhodňuje a druhé poškozuje. S takovým jednáním  spojuje zákon tvrdé sankce. Statutární zástupci korporací v takovém případě ručí za dluhy firmy svým osobním majetkem. Mohou se dopustit trestného činu a ocitnout se před soudem.

Insolvenční správce v pozdějším insolvenčním řízení také často napadá účinnost smluv a jiných jednání z doby před zahájením insolvenčního řízení, což ohrožuje i obchodní partnery dlužníka, jeho dodavatele a odběratele. Takže když se dnes někdo potýká s platební neschopností a nechce firmu rovnou poslat do insolvence, měl by v zájmu vlastního bezpečí využít mimořádné moratorium. Tím získá klid na to, aby zásadní rozhodnutí nemusel přijímat den ze dne, pod tlakem tíživé situace. Rozhodně by se neměl spoléhat na to, že se nic nestane, když nepodá insolvenční návrh, pokud je jeho firma v úpadku. Stále platí, že insolvence firmy se musí řešit v insolvenčním řízení.

Vraťme se ještě k nové úpravě prodloužení běžících mimořádných moratorií z doby Lex covid justice 1. Zazněly i argumenty proti jejich prodloužení bez souhlasu věřitelů. Vy s nimi nesouhlasíte? 

Těm argumentům rozumím. Zohledňují zájem bankovních věřitelů. Bohužel si dnes nevybíráme mezi dobrým a špatným řešením, ale mezi řešením špatným a ještě horším. Pokud by neudeřila druhá vlna pandemie silou, jakou udeřila, také bych byl proti prodlužování moratoria bez souhlasu věřitelů. Ale ona bohužel udeřila. A praxe ukazuje, že právě pro firmy, které zaměstnávají nejvíce zaměstnanců, není dosažitelné získat souhlasy věřitelů s prodloužením běžících moratorií. Aby vám dal někdo k něčemu souhlas, musíte ho nejprve přesvědčit. A jak to máte udělat, když se s ním nesmíte setkat?

V případě zahraničních věřitelů ze zemí mimo EU představuje problém již samotný požadavek úředně ověřeného podpisu. Tzv. superlegalizaci nelze v dnešní době celosvětové pandemie operativně realizovat. Ale ani věřitelé z EU běžně neužívají ekvivalent podpisu, uznávaného v České republice.

U právnických osob je udělení souhlasu s prodloužením mimořádného moratoria navíc spojeno s rozhodováním kolektivních orgánů, vícečlenných představenstev a dozorčích rad. Platí přitom omezení, která vylučují setkávání osob a běžná jednání orgánů korporací. Řada lidí je již postižena covidovým onemocněním, což vylučuje jejich způsobilost rozhodovat se zcela, další jsou v karanténě a nemohou se setkávat. Členové orgánů velkých korporací sídlí v různých zemích, a letecká doprava nefunguje. Podmínka souhlasu věřitelů s prodloužením mimořádného moratoria v současné době druhé vlny pandemie tak není fakticky splnitelná.

Takže jsou zde jen dvě možnosti. Buď si řekneme, že zákon upravuje právo na prodloužení mimořádného moratoria, které nelze vykonat, nebo změníme právní úpravu tak, aby to šlo. Já prostě považuji za lepší řešení to druhé. A hlavně si myslím, že současný stav již neumožňuje jednostranně akcentovat zájem věřitelů nebo dlužníků, ale že se prostě musíme pokusit udržet chod podniků podle předem daných pravidel všude tam, kde se to alespoň jeví možné. A to i za cenu toho, že to nevyjde vždy.

Když většina podniků zkrachuje, zbankrotují i věřitelé, stát přijde o daňové příjmy, zkolabuje zdravotní, důchodový i sociální systém. Takže jsem rád, že Poslanecká sněmovna přijala návrh vlády na prodloužení běžících moratorií bez souhlasu věřitelů. Teď jde ještě o to, aby opatření včas projednal Senát, podepsal prezident a stihlo vyjít ve Sbírce zákonů dříve, než běžící moratoria skončí. Končí totiž už v průběhu listopadu.

Za vhodné opatření považujete také prodloužení doby, po kterou je možné přerušit plnění reorganizačního plánu. Proč? 

Pokud byl reorganizační plán schválený před krizí, nutně vychází z jiné ekonomické situace. Jeho plnění v době druhé vlny pandemie může být obtížné nebo nemožné. Proto mi dává smysl dočasně pozastavit plnění plánu, alespoň pokud jde o uspokojování starých pohledávek věřitelů, a to za podmínky, že je dlužník schopen platit alespoň běžné platby v rámci provozu podniku. Právě takové řešení prošlo Sněmovnou. S tím souhlasím, ale současně musím říci, že to podle mne pomůže jen tam, kde lze v budoucnu očekávat změnu situace k lepšímu. Když k ní nedojde, reorganizace se stejně překlopí do konkursu.

Měl by zde tedy existovat nějaký výhled, podložený byznys plánem, ze kterého bude patrné nějaké světlo na konci tunelu. V některých případech nebude stačit samotné přerušení plnění reorganizačního plánu, ale bude třeba změnit jeho nastavení. To je poměrně složitá záležitost, ale vyplatí se na ní pracovat. Běžících reorganizací sice není mnoho, ale týkají se velkých podniků s mnoha zaměstnanci a obchodními vazbami na další podniky v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Když padne velký podnik, vyvolává to dominový efekt, druhotnou platební neschopnost a roste nezaměstnanost.

Očekáváte dramatický nárůst insolvencí, nebo firmám pomůže Lex covid justice 2?

To závisí na dalším vývoji pandemie a také na tom, jak kvalifikovaně budou manažeři firem na straně dlužníků i věřitelů řešit nelehké situace. Současná doba na ně klade zvýšené nároky. Mimořádné moratorium vytváří jen právní prostor pro řešení. Ten prostor musí každý podnikatel něčím vyplnit. Neobejde se to bez potřeby restrukturalizace podniků, jejíž podoba bude závislá na situaci konkrétních firem.

Tu situaci musí někdo nejprve vyhodnotit optikou dobré znalosti insolvenčního práva a jeho nástrojů a vymezit varianty zákonného postupu. Jinak to bude od samého počátku špatně. Až na základě toho by měli jednatelé a členové představenstev přijímat zásadní a často nevratná rozhodnutí a naplňovat je v praxi. Čeká na ně při tom řada nástrah, protože se nebudou pohybovat ve volném světě solventního byznysu, na který jsou zvyklí, ale v právním rámci insolvence, kde platí přísná pravidla. A neznalost zákona neomlouvá. Řada jednatelů a členů představenstev tvrdě narazí, když nedokážou včas přepnout na jiné paradigma uvažování. Teď se ukáže, jak se v lepších dobách připravili na krizi a kolik z nich obstojí.

Ale zpět k otázce. K nárůstu počtu firemních insolvencí nepochybně dojde. Přesněji řečeno už k němu skrytě dochází a je jen otázkou času, kdy se to promítne do veřejného insolvenčního rejstříku.

 

JUDr. Michal Žižlavský
autor působí jako advokát, člen představenstva a předseda
insolvenční sekce České advokátní komory
Foto: Pixabay a archiv JUDr. M. Žižlavského

 

 

 

Go to TOP