Zaslání e-mailu s uznávaným elektronickým podpisem bylo i v daňových věcech (při podání daňového přiznání) kvalifikovaným podáním, které nebyl odesílatel povinen potvrdit nebo opakovat zasláním originálu zprávy ve lhůtě pěti dnů. Takový je rozsudek soudců Nejvyššího správního soudu, kteří rozhodovali ve sporu mezi žalobkyní a odvolacím finančním ředitelstvím.

Spor byl o výklad ustanovení § 71 odst. 1 a 3 daňového řádu účinného do 18. 9. 2016, podle nichž platilo, že

„[p]odání lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo datovou zprávou

a) podepsanou uznávaným elektronickým podpisem,

b) odeslanou prostřednictvím datové schránky, nebo

c) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.“

Přičemž „účinky podání má rovněž úkon učiněný vůči správci daně za použití datové zprávy bez uznávaného elektronického podpisu nebo za použití jiných přenosových technik, které je správce daně způsobilý přijmout, pokud je toto podání do 5 dnů ode dne, kdy došlo správci daně, potvrzeno nebo opakováno způsobem uvedeným v odstavci 1; tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav.“

Žalobkyně v této věci zaslala dne 29. 6. 2015 daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí podepsané uznávaným elektronickým podpisem Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9 do e-mailové schránky podatelna2009@fs.mfcr.cz. Podle názoru správce daně však žalobkyně neučinila podání v souladu s § 71 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v tehdy účinném znění, tj. ve znění do 18. 9. 2016, a správce daně proto jeho doručení neakceptoval. Podle něj nešlo o kvalifikovanou formu podání, takže žalobkyně musela svá podání potvrdit do pěti dní některou z kvalifikovaných forem.

S ohledem na to, že lhůta pro podání daňového přiznání uplynula dne 31. 7. 2015, správce daně platebním výměrem uložil žalobkyni pokutu ve výši 500 Kč za opožděné tvrzení daně podle § 250 daňového řádu. Žalobkyně neuspěla se svým odvoláním u odvolacího finančního ředitelství a následně ani s žalobou u Městského soudu v Praze.

NSS konstatoval, že právní úpravu obsaženou v daňovém řádu je třeba vykládat v souladu s obecnou úpravou podatelen, jíž v předmětné době byly zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění do 18. 9. 2016, a prováděcí vyhláška č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění do 31. 3. 2019. Podle nich má veřejnoprávní původce povinnost přijímat dokumenty v podatelně a je povinen vybavit podatelnu „zařízením umožňujícím příjem datových zpráv doručovaných na elektronické adresy podatelny“. Přitom adresou elektronické podatelny § 2 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 259/2012 Sb. výslovně označil adresu elektronické pošty. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) daňového řádu, na které orgány finanční správy odkazovaly jako na zákonný základ pro omezení přijímání e-mailových podání, však podle NSS umožňuje správci daně určit toliko technické aspekty přijímání datových zpráv, nikoliv znemožnit kvalifikovaná podání prostřednictvím e-mailové adresy.

Podání datovou zprávou bylo v dané době (do 18. 9. 2016) považováno za kvalifikované, naplňovala-li její forma jednu z možností stanovených § 71 odst. 1 daňového řádu. Zaslání daňového přiznání v podobě e-mailové zprávy podepsané uznávaným elektronickým podpisem přitom splňovalo definici formy datové zprávy s uznávaným elektronickým podpisem [§ 71 odst. 1 písm. a) daňového řádu]. Pojem „datové zprávy“ byl v předmětné době definován v § 2 písm. d) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, jako „elektronická data, která lze přenášet prostředky pro elektronickou komunikaci a uchovávat na technických nosičích dat, používaných při zpracování a přenosu dat elektronickou formou, jakož i data uložená na technických nosičích ve formě datového souboru“.

„E-mailová zpráva se pod tuto širokou definici podřazuje. Je-li pak taková zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem, jedná se o kvalifikovanou formu podání,“ uvedl k rozsudku soudce Nejvyššího správního soudu Ivo Pospíšil.

Soudci Nejvyššího správního soudu uvedeným rozsudkem zrušili jak napadený rozsudek Městského soudu v Praze, tak i rozhodnutí žalovaného a platební výměr správce daně.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že uvedený výklad se týká právní úpravy obsažené v daňovém řádu s účinností do 18. 9. 2016, která po tomto datu prošla dalšími novelizacemi.

Rozhodnutí NSS ze dne 20. října 2020 ve věci sp. zn. 1 Afs 428/2019. Celý rozsudek zde.

Zdroj: Nejvyšší správní soud
Foto: Pixabay