Jak vyplývá mj. z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2736/19, ze dne 19. října 2020, dokazování je významnou součástí občanského civilního řízení včetně řízení vykonávacího – konkrétní pravidla dokazování se nacházejí v podústavních procesních předpisech, avšak mantinely dokazování, vyznačující ústavní souladnost procesu dokazování, jsou obsaženy v judikatuře Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Vady dokazování lze rozdělit do tří skupin – nepřípustné důkazy, opomenuté důkazy a svévolné hodnocení důkazů. Tzv. opomenuté důkazy představují pochybení soudu spočívající v neodůvodněném neprovedení účastníkem navrhovaných důkazů. Rozhodující soud není sice povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.

V dané věci se stěžovatelka (v postavení povinné) v řízení před obecnými soudy domáhala zastavení exekuce vedené soudním exekutorem M. T. pro částku 98 950 Kč s příslušenstvím na základě pravomocného rozhodčího nálezu ze dne 7. 6. 2013 č. j. 103 Rozh 1695/2013-7, vydaného rozhodcem Mgr. J. F. Důvody pro zastavení předmětné exekuce stěžovatelka spatřovala v neplatnosti samotné úvěrové smlouvy č. 9100617601 ze dne 14. 11. 2012, způsobující též neplatnost rozhodčí doložky a rozhodčí smlouvy. Obdobně podle stěžovatelky nemohla být rozhodčí smlouva platná kvůli tomu, že osoby v ní uvedené jakožto možní rozhodci byly na vedlejším účastníkovi ekonomicky závislé. Rozhodci jsou uvedeni v rozhodčí smlouvě, která je adhezního charakteru, a stěžovatelka tak neměla možnost určit jinou osobu rozhodce. V tomto směru stěžovatelka zdůrazňovala, že dle jejích poznatků rozhodci pro vedlejšího účastníka rozhodují tisíce sporů – konkrétně rozhodce Mgr. J. F. rozhodl k 14. 8. 2017 minimálně 13 390 sporů.

Obvodní soud pro Prahu 7 svým usnesením ze dne 29. 6. 2018 č. j. 148 EXE 1980/201499 exekuci na návrh stěžovatelky zastavil (výrok I.), vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení (výrok II.) a soudnímu exekutorovi náklady exekuce (výrok III.). Takto realizovaný kontraktační proces soud prvního stupně ve svém usnesení zhodnotil jako učiněný v rozporu s dobrými mravy, resp. se zákonnými principy na ochranu spotřebitele (§ 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). Návrhy na rozsáhlé provedení dokazování týkající se prokázání tvrzení o ekonomické závislosti rozhodců uvedených v Rozhodčí smlouvě soud prvního stupně zamítl jako nadbytečné.

Městský soud v Praze („odvolací soud“) shora označeným usnesením změnil k odvolání vedlejšího účastníka usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce nezastavuje. Po zhodnocení konkrétních okolností daného případu, a to jak při sjednávání úvěrové smlouvy a rozhodčí doložky, tak i výše úroků a dalších smluvních ujednání, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ani kontraktační proces nejsou ve svém souhrnu v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatelka smlouvu o úvěru uzavřela zcela svobodně, souhlasila s jejím obsahem a nyní neplní své povinnosti. Dále zdůraznil, že se neztotožňuje s pochybnostmi (námitkami) o ekonomické nezávislosti rozhodce ve vztahu ke stěžovatelce a dodal, že tuto námitku neshledal důvodnou mj. i proto, že v posuzovaném případě byla uplatněna opožděně (rozhodce stěžovatelku výslovně upozornil ve výzvě k vyjádření ze dne 18. 4. 2013, že rozhoduje spory vedlejšího účastníka opakovaně a poučil ji i o možnosti ve lhůtě 30 dnů vznést námitku podjatosti vůči osobě rozhodce).

Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl. Konstatoval, že napadené usnesení není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž zároveň neshledal důvod se odchylovat. Podle závěrů Nejvyššího soudu Městský soud v Praze dostatečně zohlednil všechny podstatné aspekty případu, přičemž své úvahy přesvědčivě odůvodnil. Zejména se vypořádal s námitkou, že výše úroků a smluvních pokut ve zkoumaném případě představují ujednání, které se příčí dobrým mravům. Dospěl-li MS v Praze k závěru, že nikoli, nelze právní argumentaci z pozice dovolacího soudu ničeho vytknout, zvláště při posuzování mravnosti smluvního vztahu v jeho komplexu. K tomu Nejvyšší soud dodal, že odkaz stěžovatelky na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu není přiléhavý, neboť městský soud se vypořádal s výši úrokové sazby v souvislosti s možností povinné v dostatečném časovém období porovnat výhodnost či nevýhodnost navrhované úvěrové smlouvy nebankovního typu a specifického charakteru.

Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti posouzení věci obecnými soudy a nesouhlasí s názorem, že by sjednané úroky neměly být v rozporu s dobrými mravy. Předmětnou smlouvu přirovnává k lichevní smlouvě. Poukazuje na to, že MS v Praze neprovedl ze stěžovatelkou navrhovaných důkazů zejména výslech rozhodce. Nadále setrvává na názoru, že rozhodce byl ekonomicky závislý na vedlejším účastníkovi a dodává, že tento rozhodce (označený v rozhodčí smlouvě) v dané věci vůbec nerozhodoval, neboť věc byla fakticky posuzována soukromým rozhodčím soudem.

Po zvážení argumentace obsažené v ústavní stížnosti, obsahu napadených usnesení i vyžádaného exekučního spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Stěžejní námitky stěžovatelky směřují proti pochybení odvolacího soudu, jenž nedoplnil dokazování a neprovedl důkaz výslechem rozhodce. Uvedené pochybení následně aproboval Nejvyšší soud, v důsledku čehož je i jeho usnesení zatíženo protiústavností.

Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018 č. j. 35 Co 249/2018-128 i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2019 č. j. 20 Cdo 1037/2019-296 [§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Z připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že obecné soudy v mezidobí zhojily zde vytknutou podstatnou vadu řízení. Ústavní soud však musel meritorně rozhodnout, neboť pro to byly splněny zákonné předpoklady, jak se vyslovilo plénum Ústavního soudu ve stanovisku ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st.25/08 (ST 25/49 SbNU 673).

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2736/19 vyhlášený dne 19. října 2020 naleznete  ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: Ústavní soud