SD EU k online prodeji léčivých přípravků bez receptu lékaře

Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ve věci sp. zn. C-649/18 uvedl, že členský stát určený pro online prodej léčivých přípravků, které nepodléhají lékařskému předpisu, nesmí zakázat lékárnám usazeným v jiném členském státě a prodávajícím tyto výrobky používat placené odkazy ve vyhledávačích a na webových stránkách pro porovnávání cen. Země určení může za určitých podmínek pouze omezit reklamu, zakázat propagační nabídky týkající se léčivých přípravků a také požadovat, aby byl do procesu online objednávky léčivých přípravků zahrnut zdravotní dotazník.

Případ se týká sporu mezi společností A, založenou podle nizozemského práva, která provozuje výdejní lékárnu se sídlem v Nizozemsku a webem konkrétně zaměřeným na francouzské zákazníky na jedné straně, a Daniel B, UD, AFP, B a L (dále jen „Daniel B a další“), kteří jsou provozovateli výdejních lékáren a sdružení zastupujícími profesní zájmy farmaceutů usazených ve Francii.

Předmětem sporu je propagace webových stránek patřících společnosti A francouzským zákazníkům prostřednictvím rozsáhlé a mnohostranné reklamní kampaně. Léčivé přípravky uváděné na trh prostřednictvím této stránky získaly ve Francii registraci a nepodléhají povinnému lékařskému předpisu.

Reklamní kampaň byla založena na vložení reklamních letáků do balíčků zaslaných jinými obchodníky zabývajícími se prodejem na dálku (tzv. „Piggyback marketing“) a zasílání reklam poštou.

Společnost A rovněž na svých webových stránkách zveřejnila propagační nabídky spočívající ve slevě z celkové ceny objednávky léčivých přípravků po překročení určitého množství a zakoupení odkazu na placený vyhledávač. Daniel B a další podali žalobu k Tribunal de commerce de Paris (Obchodní soud v Paříži, Francie), kde se domáhali zejména náhrady škody, kterou považují za utrpěnou v důsledku nekalé soutěže, ve které společnost A údajně chtěla neoprávněně získat výhodu z nedodržení pravidel francouzského práva o online reklamě a prodeji léčivých přípravků. Uvedený soud rozhodl, že distribucí více než tří milionů reklamních letáků mimo svou lékárnu společnost A oslovila francouzské klienty metodami, které nejsou hodné profese farmaceuta, a dopustila se jednání, které se rovná nekalé soutěži.

Cour d’appel de Paris (Odvolací soud v Paříži), který projednával věc v řízení o kasačním opravném prostředku, položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku s cílem ověřit, zda směrnice o léčivých přípravcích[1]  a směrnice o elektronickém obchodu[2]. Tedy zda umožňují členskému státu uložit na svém území lékárníkům, kteří jsou státními příslušníky jiného členského státu EU, zvláštní pravidla týkající se zákazu získávání klientů prostřednictvím postupů a metod, které jsou považovány za odporující důstojnosti povolání, dále zákazu podněcování pacientů ke zneužívání konzumace léčivých přípravků a povinnosti dodržovat osvědčené postupy při distribuci léčivých přípravků požadováním zahrnutí zdravotního dotazníku do procesu objednávání léčivých přípravků online a zákazu používání placených referencí.

Ve svém rozsudku Soudní dvůr nejprve konstatuje, že online prodejní služba týkající se léčivých přípravků, kterou je služba dotčená v projednávané věci, může představovat službu informační společnosti ve smyslu směrnice o elektronickém obchodu.

Dále uvádí, že bez ohledu na to, zda je prováděna fyzickými nebo elektronickými prostředky, představuje reklamní činnost, jako je činnost prováděná společností A, jako doplňkový a neoddělitelný prvek od služby online prodeje. V důsledku toho v souladu se směrnicí o elektronickém obchodu nemůže členský stát určení služby online prodeje léčivých přípravků nepodléhajících lékařskému předpisu obecně omezit volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu, s výjimkou případů, kdy je takové omezení odůvodněno určitými cíli veřejného zájmu.

V tomto ohledu Soud konstatuje, že omezení vyplývající z použití vnitrostátních právních předpisů ukládajících obecný a absolutní zákaz jakékoli reklamy používané zdravotnickými pracovníky k podpoře jejich pečovatelských služeb jde nad rámec toho, co je nezbytné k ochraně veřejného zdraví a důstojnosti regulované profese.

Je tedy na předkládajícím soudu, aby určil, zda dotčený zákaz brání poskytovateli dotčenému v původním řízení v jakékoli reklamě mimo svou lékárnu bez ohledu na použité médium nebo jeho rozsah. Pokud by tomu tak bylo, Soud by uvedl, že by zákaz šel nad rámec toho, co je nezbytné k zajištění dosažení sledovaných cílů. Pokud jde o zákaz podávat propagační nabídky spočívající ve slevě z celkové ceny objednávky léčivých přípravků, jakmile dojde k překročení určitého množství, soud poznamenává, že směrnice o elektronickém obchodu v zásadě nevylučuje použití takového zákazu členskému státu určení, pokud je cílem tohoto zákazu zabránit nadměrnému nebo nevhodnému použití léčivých přípravků. Soudní dvůr však upřesňuje, že takový zákaz musí být dostatečně vymezen, a zvláště zaměřen pouze na léčivé přípravky, a nikoli na pouhé parafarmaceutické výrobky.

Pokud jde o předchozí vyplnění online dotazníku o zdraví k ověření první objednávky léčivých přípravků zadaných pacientem na web lékárny, SD EU poznamenává, že toto opatření může mít odrazující účinek na pacienty, kteří si chtějí koupit léčivé přípravky online. Soud nicméně připomíná, že již dříve rozhodl, že zvýšení počtu online interaktivních informací, které musí zákazník zadat, než bude moci pokračovat v nákupu léčivého přípravku, je přijatelným opatřením, které méně poškozuje bezplatný pohyb zboží než zákaz online prodeje léčivých přípravků. V důsledku toho má za to, že se zdá, že dotčená francouzská právní úprava nepřekračuje meze toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle. Pokud jde o zákaz lékáren prodávajících tyto léčivé přípravky používat placené odkazy ve vyhledávačích a na webových stránkách pro srovnání cen, soud má za to, že tento zákaz může omezit možnost, aby se lékárna přihlásila potenciálním zákazníkům s bydlištěm v jiném členském státě a propagovala online prodejní službu, kterou těmto zákazníkům nabízí.

Tento zákaz je tedy třeba považovat za omezení volného pohybu služeb informační společnosti. Soud konstatuje, že i když francouzská vláda tvrdila, že toto opatření bylo odůvodněno vůlí zajistit vyvážené rozložení lékáren po celém vnitrostátním území, tato vláda neplnila svou povinnost předložit důkazy o tom, že takové opatření je přiměřené a nezbytné pro dosažení tohoto cíle. Soudní dvůr tedy rozhodl, že členský stát určení pro online prodejní služby týkající se léčivých přípravků nepodléhajících lékařskému předpisu nemůže zakázat lékárnám, které prodávají tyto výrobky, používat placené odkazy ve vyhledávačích a na webových stránkách pro srovnání cen. Takový zákaz by byl přípustný pouze tehdy, pokud by bylo před předkládajícím soudem prokázáno, že uvedená právní úprava je vhodná k zajištění dosažení cíle ochrany veřejného zdraví a nepřekračuje rámec toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

Zdroj: SD EU
Foto: Pixabay


[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83 / ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. Věst. 2001 L 311, s. 67), ve znění směrnice 2011/62 / EU Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. června 2011 (Úř. věst.2011, L 174, s. 74).

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31 / ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. Věst. L 178, s. 1).

 

 

Go to TOP