Wolters Kluwer ČR, Praha 2020, 3. vydání, 544 stran, 825 Kč.

Úspěšný titul se objevuje již ve 3. vydání (kniha poprvé vyšla v roce 2015, podruhé v roce 2017). Od druhé recenze na reedici titulu nelze čekat, že bude originálnější než další vydání samotné. Proto také tato druhá recenze nemůže pominout ty kvality a charakteristiky knihy, které měla a má již od vydání prvního.

V současné době bylo prodáno již téměř 1 300 výtisků prvního a druhého vydání, což samo o sobě přesvědčivě vypovídá o „bestsellerovém ratingu“ knížky, ale především o užitečnosti a potřebnosti této příručky, jež vzbuzuje takový čtenářský zájem. Využívají ji totiž nejen právníci, ale i neprávníci a učí se z ní i uchazeči o složení advokátní zkoušky, o studentech dovednostních kurzů na právnických fakultách samozřejmě nemluvě. Díky formě a struktuře, v níž je napsána, je to nepřekvapivé. Kniha totiž může dobře posloužit i jako svého druhu učebnice především obchodního smluvního práva v praxi, i když nikoliv pro ty, kdo by chtěli mít poznatky shrnuté ve formě co nejkratších jasných skript.

Autorka zůstala věrna otevřenějšímu a funkčnímu přístupu mimo tradicionalistickou dřívější „obchodněprávní rezervaci“ a věnuje se i specifikům tzv. jednostranných obchodů: smlouvám uzavíraným se spotřebitelem. Adekvátně tím reaguje na skutečnost, že nové smluvní právo nedosáhlo deklarované jednotnosti a že obsahuje řadu specifik závislých na osobním statusu subjektů. Toto poznání přetváří v praktické rady a doporučení, jak formovat smlouvu právě s ohledem na různé postavení stran. Potřebnou pozornost přitom věnuje i vlivu obchodních podmínek na kontraktaci a jejich rozdílům u smlouvy obchodní či spotřebitelské. Dlouholetá učitelka na brněnské katedře obchodního práva a praktikující advokátka umně spojila teoretickou erudici a publikační zběhlost s citem pro konkrétní praktické problémy a nabídla promyšlené, a přitom jednoduché a co nejspolehlivější a nejuniverzálnější návody pro jejich řešení.

Kniha není jen dalším z řady komentářů, byť se samozřejmě nemůže nepřiklonit k té či oné možné interpretaci textu zákona; není v první řadě vůbec komentářem, ale je veskrze praktickou příručkou smluvního právníka. Vznikla původně (v roce 2015) jako reakce na novou situaci po rekodifikaci základního předpisu a po zrušení obchodního zákoníku. Tehdy především praktikům pomohla v orientaci v konkrétních situacích „dožívání“ staré úpravy v podobě vztahů založených podle obchodního zákoníku, resp. podle obchodního i občanského zákoníku, nebo i jen podle zákoníku občanského. Velkou pozornost a praktické problémy tehdy vyvolávala především přechodná ustanovení, od nichž by ostatně měl kvalifikovaný čtenář každý právní předpis začít číst. I ve třetím vydání jsou obsaženy komparace s předchozí právní úpravou, u jednotlivostí v kombinaci s velmi instruktivním výkladem o přechodných ustanoveních, neboť obojí může být zajímavé a přínosné i dnes, a to jak pro starší právníky, tak i pro mladší kolegy zabývající se staršími případy. Naléhavost přechodných ustanovení přirozeně postupně vyhasíná, ale zejména v odpovědnostních vztazích bude přežívat ještě dlouho.

Základní struktura publikace se os­vědčila již v prvním vydání, takže nebyl důvod ji měnit. Ve srovnání s prvním vydáním i jako vylepšení vydání druhého však obsahuje text celou řadu úprav. Knížka je výrazně přepracována a rozšířena především o nejaktuálnější judikaturu (celý text se vztahuje k právnímu stavu k 1. 7. 2020); ta není jen mechanicky vkládána do textu, ale autorka ji do něj organicky přímo včleňuje a reaguje na ni, a to včetně konfrontace s odbornou diskusí a s autorčinými vlastními odbornými stanovisky. Zaujme i chuť nabízet vlastní stanoviska a komentáře nejen v případě, že neexistuje relevantní judikatura, resp. liší-li se doktrinální a judikované názory, ale i tehdy, když judikatura existuje. Autorka se vesměs nevytáčí alibismem, že „je třeba vyčkat, jak se k otázce postaví judikatura“. Nezaujetí stanoviska či doporučení je spíše výjimečné, což praktik zpravidla ocení jakožto vítanou orientační pomůcku.

Zpětnou vazbu z několikaletého „otloukání“ příručky v praxi autorka zhodnotila a odstranila některé nepřesnosti a chyby z dřívějších vydání. Připojila navíc úplně novou kapitolu o různých dodatcích smlouvy. Výklad rozšířila i o téma Incoterms 2020 a čtenářům nabídne i radu, jak postupovat v některých až palčivých otázkách vznikajících s přijetím tzv. Lex Covid č. 191/2020 Sb. (zejm. s jeho dopady na prodlení a tzv. sankce) a obecnějších otázkách z oblasti závazkového práva (např. aktuální problémy smluvní pokuty u nájmu domu nebo bytu). Autorka zde zúročila svoji kvalifikaci a praktickou zběhlost osvědčenou i v rámci spoluautorského kolektivu komentáře k Lex Covid (Wolters Kluver 2020, distribuce prostřednictvím ASPI).

Cíl knihy není ambiciózně a akademicky objevitelský a diskusní, ale především a veskrze praktický: sloužit jako průvodce procesem právně relevantního smlouvání, počínaje nadpisem smlouvy (tedy té písemné), přes její obsah až po závěrečná ujednání a podpis, resp. v rozpětí ještě širším – počínaje předsmluvními vztahy a konče posmluvními závazky a povinnostmi a dodatky ke smlouvě. Snad by stálo za úvahu věnovat v příštím vydání více pozornosti a možná i zvláštní metodickou pasáž specifikům smluv uzavíraných neformálně, nejlépe v celém rozsahu jejich existence a realizace.

Považuji za dobrý krok, že autorka opustila ambiciózní a poněkud matoucí koncept tzv. „univerzální vzorové smlouvy“, v jejímž rámci původně nabízela soubor detailních a zdůvodněných návodů a rad z oboru kontraktačních dovedností. Text je naopak obohacen o modulové vzory základních konkrétních smluvních typů, které jsou praktickými, tedy „de­univerzalizovanými“ variantami. Vhodné a až učebnicově ukázkové je uvádění příkladů z praxe k jednotlivým obecnějším okruhům i dílčím jednotlivostem, včetně opory v judikatuře v případech, na které již judikatura zareagovala. Autorka znovu osvědčila časově náročnou schopnost „vydestilovat“ z řady právních vět judikátů konkrétní doporučení pro smluvní formulace. Předpokládalo to ovšem mít výborný přehled i o starší a nejnovější judikatuře a schopnost odhadnout její použitelnost na případy podléhající nové úpravě.

Na řadě míst se text obohacuje návodovými formuláři či formulacemi (většinou, ale nejen pod rubrikou „vhodná úprava ve smlouvě“), které ušetří uživatelům čas na jejich vymýšlení a ochrání je před řadou skrytých formulačních úskalí. S přímo ukázkovou návodností se to podařilo např. u výkladu vzniku práv a povinností ze smlouvy. Knížka je žánrově na pomezí mezi čítankou či repetitoriem a vcelku obsáhlým kompendiem obchodního smluvního práva (s nezbytným základem v popisných pasážích) a návodovou až instruktážní rukovětí či praktickým průvodcem kontrahenta. Ukázkou příkladné vyváženosti mezi popisem právní úpravy a jejího vývoje, aktuální judikatury a praktických návodů a doporučení jsou třeba pasáže o smluvní pokutě a o úrocích z prodlení.

Kniha nabízí poučené a poučné čtení přínosné pro rutinního praktika i pro praxí dosud nedotčeného adepta smluvní agendy či studenta. I veskrze pochvalnou recenzi koření nějaká kritika, tak budiž s jistou akademickou pedanterií řečeno, že motto knihy je sice pěkné jako bonmot, ale nepravdivé. Autorka píše, že „smlouva je listina, kterou si strany zpravidla přečtou, až ji některá poruší“. Je sice jasné, co tím chtěl „básník“ především zdůraznit, ale v zájmu suchopárné pravdy by bylo vhodné mu tu eleganci zkazit a vysvětlit to aspoň v komentáři laikům, které by ten dílčí postřeh jinak mohl svou nepřesností zmást. Smlouva samozřejmě vůbec není listina, ale abstraktní průnik právně relevantních vůlí, v zásadě projevitelných i neformálně.

Autorka vytvořila informačně velmi hutný a kondenzovaný text, který je stavebnicově uspořádán, takže jej lze používat jako pohotovou příručku či komentář jen k úzkému vybranému účelu a bez souvislého a systematického prostudování, jež ostatně není u běžného praktika (čest výjimkám!) ani pravděpodobné. Tomuto v dobrém slova smyslu příručkovému použití slouží dobře zpracovaný věcný rejstřík a řada přehledných a důvtipných srovnávacích tabulek.

Dana Ondrejová se ubránila démonu protežování témat a okruhů, které má ve zvláštní oblibě akademické či praktické, a udržela srovnatelnou míru podrobnosti a zejména pragmatickou účelnost informací, které čtenářům předává. „Neprodává“ tedy své myšlenky opakovaně jen proto, že je už má seřazeny, aby nezahlcovala čtenáře-praktika něčím, co od textu nečeká. To podporuje i úsporný a pečlivě účelově redukovaný seznam základních pramenů, o něž se autorka opírá. Nezapřela v sobě praktikující expeditivní advokátku a ubránila se rozvleklému a minucióznímu, prakticky neplodnému akademizování a nezávaznému poučování zákonodárce úvahami de lege ferenda, kterého je samozřejmě také mocna, ale na místech k tomu vhodnějších. Platí tedy jako u dřívějších vydání, že dominantním kladem knížky je její disciplinované zaměření na veskrze praktické dopady té či oné otázky. Autorce evidentně nečiní potíže sebezapření a odolnost přestát pravděpodobná „akademická muka nedostatečnosti“ ve prospěch praktické užitečnosti.

Kniha je tudíž ve svém třetím vydání ještě praktičtější a užitečnější než v předchozích verzích a určitě po ní se zájmem sáhnou nejen praktici, ale i dobří učitelé smluvního práva, kteří usilují o výcvik smluvních dovedností.

prof. JUDr. JOSEF BEJČEK, CSc., Katedra obchodního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně