Právo občana obce vyjádřit na zasedání zastupitelstva obce svá stanoviska k projednávaným věcem – ke dvěma praktickým problémům

V následujícím článku se budeme věnovat dvěma otázkám z oblasti územní samosprávy a obecního zřízení, a to konkrétně z oblasti participace občanů obce na chodu obce (města) – a to k tématice oprávnění občana obce vyjádřit na zasedání zastupitelstva obce svá stanoviska k projednávaným záležitostem.

 

Podle zákona o obcích je občanem obce každá fyzická osoba, která je státním občanem České republiky, a je v obci hlášena k trvalému pobytu. Občan obce, jenž dovršil věku 18 let, má právo ze zákona nezadatelné právo volit a být volen do zastupitelstva obce[1], dále pak hlasovat v místním referendu, vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem, dále pak vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a k závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok, a to buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstva obce.

Občan obce má dále zákonné oprávnění nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy, dále pak  požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce; je-li žádost podepsána nejméně půl procentem občanů obce, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do šedesáti dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů. Občan obce je taktéž oprávněn podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty. Orgány obce mají za povinnost vyřizovat bezodkladně, nejdéle však do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 (kalendářních, nikoliv pracovních) dnů.

Jak jsme uvedli výše, dle zákona o obcích, má občan obce v České republice, který dosáhl věku osmnácti roků, právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným (nikoliv již projednaným) věcem. Při aplikaci je přitom nutné respektovat ústavněprávní rozměr těchto práv ukotvených v ustanovení § 16 odst. 2 zákona o obcích. Svou prapodstatou reprezentují zákonné provedení ústavního práva plynoucí z článku 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (LZPS) – podílet se na správě věcí veřejných. V souladu s doktrínou a judikaturou musíme tedy konstatovat, že práva občana obce podle § 16 odst. 2 z. o. b. musí být principiálně vykládána „ve prospěch“[2] nikoliv neprospěch konkrétního občana obce. Tedy v to počítaje i právo občana vystupovat na zasedáních zastupitelstva obce.

Dodejme, že výše citovaná oprávnění uvedená v ustanovení § 16 má relativně nově  i fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, je cizím státním občanem a je v obci hlášena k trvalému pobytu, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.[3][4] Takže kupříkladu občan Rakouska nebo Slovenska s trvalým pobytem ve Vyškově, může nejen kandidovat a volit do tamního zastupitelstva, ale i mj. má zákonné právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem, a to i když není členem zastupitelstva obce. Nicméně ze zákona neplyne povinnost zastupitelstva obce zajistit vystoupivšímu cizinci s trvalým pobytem v obci tlumočníka, pokud by neovládal český jazyk.[5]

 

První problém

V praxi se můžeme občas setkat s nesprávným postupem, který dává občanům obce (města, městyse) právo se vyjádřit, až když je předmětný bod odhlasován a uzavřen. I selským rozumem musíme dojít k závěru, že toto není správné naplnění, jak citovaného článku 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tak ani ustanovení § 16 odst. 2 zákona o obcích. A že takové vyjádření občana je pak z povahy věci skoro k ničemu, tudíž se jedná i o ztrátu času a energie všech zúčastněných.

Zpátky do pozitivně-právní roviny – z ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích jasně vyplývá, že občanovi obce musí být dána možnost vyjádřit se k věci aktuálně projednávané (nikoliv již projednané), tzn., musí mít možnost mluvit dříve, než je schváleno příslušné usnesení zastupitelstva.[6]

Legitimním nárokem zákona o obcích kladeným na zastupitelstva, dle mého odborného názoru je, že občan obce má mít možnost vyjádřit své stanovisko při projednávání každého (!) bodu, a nikoliv, že je do programu zasedání nesprávně zařazen jeden (sběrný) souhrnný bod, ve kterém se mohou občané vyjádřit ke všem projednávaným věcem naráz.

Shrnuto – právu proto nebude odpovídat postup, při kterém je do programu zasedání zařazen jeden bod určený k vyjadřování občanů souhrnně ke všem navrženým bodům programu před jejich samotným projednáváním.[7]

 

Druhý praktický problém

Může obec kontrolovat totožnost občanů, kteří chtějí vystoupit na zasedání zastupitelstva? Jak vlastně obec (město) může zkontrolovat, zda dosáhla předmětná osoba již 18 let a zda je občanem obce?

Zákon tuto věc přímo neupravuje, a co je mi známo z praxe, tak většina obcí totožnost reálně nekontroluje.[8] Tím se ovšem zákon o obcích, alespoň v této části, stává do jisté míry obsoletním.[9]

Na jednu stranu je pravda, že zákon expressis verbis neukládá vystupujícím aktivním občanům obce povinnost prokazovat totožnost, nicméně pakliže zákon jasně vymezuje, že vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným[10] věcem mohou jen občané obce (popř. osoby, které dosáhly věku 18 let a vlastní na území obce nemovitost), a nikoliv tedy každý, tak by obec měla mít logicky právo zkontrolovat, zda se skutečně jedná o občana obce. Jinak řečeno, máme za to, že když občan odmítne prokázat svou totožnost, tak mu zastupitelstvo nemusí umožnit vystoupit na zasedání k projednávaným bodům.

Dodejme, že musí být k věci přistupováno anti-diskriminačně, tedy že není možné například ověřování totožnosti uplatňovat jen u občanů, u kterých je jasné, že budou vystupovat ve prospěch či neprospěch např. radniční opozice. Taktéž je právně vyloučeno, aby tato kontrola byla selektivně uplatněna jen vůči příslušníkům některé národnostní menšiny. Prokázání totožnosti nemusí být realizováno jen za pomoci kontroly občanského průkazu.[11]

Shrnuto – občan žádající o vystoupení na zasedání skutečně nemusí sice zastupitelům či zaměstnancům obce povinně prokázat svoji totožnost[12], nicméně pak musí počítat s tím, že zastupitelstvo obce nemusí takové „neznámé osobě“ umožnit vystoupení na jeho zasedání. Zrcadlově mám za to, že pokud by zastupitelé obce neumožnili člověku, který odmítl prokázat svou totožnost, a tedy svou příslušnost k obci, tak by nijak v budoucnu za tento postup nemohli být penalizováni. I zde platí stará římská zásada, že nikdo nemůže profitovat na tom, když poruší svou právní povinnost.


JUDr. Petr Kolman Ph.D., VŠ pedagog v oblasti správního práva

 


[1] Aktivní a pasivní volební právo.

[2] Cui prodest

[3] Realizace článku 19 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy a Směrnice 94/80/ES stanovící podrobné uspořádání výkonu práva volit a kandidovat v komunálních volbách pro občany EU.

[4] Nemusí se vždy jednat o občany EU, ale v drtivé většině dopadá právě na ně.

[5] Zastupitelstvo obce by tak mohlo učinit pouze dobrovolně, rozhodně zde není jeho povinností nést finanční náklady na tlumočníka.

[6] Srov. Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 3/2008 z 2. ledna 2008 (aktualizace 1. ledna 2014).

[7] K obdobnému závěru dochází i ODK MVČR

[8] Což je dáno mj. i faktem, že v menších obcích se „všichni většinou znají“. A tak se totožnost občanů neověřuje, a „přespolní“ naopak nemají ambici místním „nakukat“, že jsou občany jejich obce.

[9] Advokátka J. Zwyrtek Hamplová v Moderní obci č. 8/2020 (s.41) mj. popisuje událost několik desítek aktivistů a aktivistek na zastupitelstvu hlavního města Prahy žádalo v dubnu 2019 vyhlášení stavu klimatické nouze. Část z nich vystupovala verbálně, část z nich se na protest položila na zem před radní. Pro naši tématiku je zásadní, že nikdo nekontroloval u vystupujících, zda jsou či nejsou občané hlavního města Prahy. Autor dodávám, že něco podobného se v roce 2019 odehrálo na zasedání zastupitelstva statutárního města Brna, a taktéž zdejší územní samospráva resignovala na kontrolu totožnosti „klimatických aktivistů a aktivistek“.

[10] Opakuji, nikoliv již projednaným.

[11] Dalšími použitelnými doklady zde mohou být např. cestovní pas, diplomatický pas, řidičský průkaz, zbrojní průkaz. Mám za to, že totožnost občana, který by chtěl vystoupit na zasedání, by v krajním šlo prokázat i prohlášením třetí osoby/třetích osob, které by relevantně  dosvědčily osobě, že je skutečně občanem obce/města.

[12] K tomu ho z právního hlediska opravdu nemůže nikdo nutit, ani strážník městské policie.

Go to TOP