Není to tak dávno, co jsme si připomněli velkou událost – nové instalace Mariánského sloupu. Při pohledu na zástupy odpůrců a přívrženců znovu instalace, nelze nemyslet na dobro a zlo, které bývá spojené s každou církví, ale i jiným systémem, který pracuje s dětmi.

V katolické církvi je řada dobrovolníků, kteří pracují s mládeží. Tomuto entuziasmu říkáme dar Všeobecného kněžství. Tento dar formoval staletí naší evropské civilizace. Všeobecné kněžství je teologicko-právní pojem, který znamená účast všech pokřtěných na kněžství Ježíše Krista. Každý věřící je podle církevní nauky povolaný k tomu, aby prostřednictvím svého vlastního specifického povolání zpřítomňoval Krista ve světě. Proto vznikaly církevní školy, chudobince, hospice, univerzity atd.., když státy opakovaně selhávaly.

Tento dar je často vidět v drobných skutcích milosrdenství a lásky. Nejen pokřtěných, ale všech lidí. Projevuje se často v rodinách a ve školách. Slovy § 858 občanského zákoníku jsou to především drobné činy lásky rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj…

Na rodinu musíme stále hledět, jako na ideál společnosti. A to i ve chvíli, kdy dle statistik MPSV právě v rodinách dochází k téměř k největšímu zneužívání dětí. Nejde jen o sexuální úchylky, ale také o týrání. Nedávno mi kamarád, trestní soudce, vyprávěl, jak řešil případ, kdy otčím každý den poléval roční dítě 60stupňovou vodou, protože moc řvalo – tak ho trestal.

K tomu, aby lidé mohli žít v demokratické společnosti, je třeba důvěry v jedince. Totiž jedinec je nositel osobního dobra, zákonodárce kodifikuje dobro v zákonech. Z mé praxe advokáta je zřejmé, že tato důvěra přestává pomalu existovat. Je nahlodávána urputností zničit neziskové dobro. Proto se nevěří politikům. Rodina, jako svazek muže a ženy, se snaží být dekonstruována.  Přijímá se stále více právních norem, protože se nevěří, že by jedinec mohl konat dobro sám od sebe, resp. se věří, že programově chce konat zlo.

Jako skaut si vzpomínám na desítky nocí pod stanem s různými chlapci, při koupání, při různých dotykových hrách. Vzpomínám na výuku karate po mnoho let a masáže trenéra, když jsem si namohl sval. Vzpomínám na výuku plavání, kde mě učitel držel na břiše.

Skaut, trenér karate, učitel plavání. To vše je všeobecné kněžství, kdy každý dle svých schopností nabízel malým, potřebným a slabým své dary. Konal dobro.

Byť se může zdát, že především církev je oslabována sexuálními skandály, není tomu tak. Je to celá naše společnost, především pak školství, aktivity, nás, dobrovolníků, ale i naše otcovství. Právě otcové jsou často při rozvodu či u soudu o výživné obviňováni matkami, které tvrdí, že otec zneužil jejich dítě. Sám jsem několik takových matek zastupoval, konzultoval jejich případ s předními českými psychiatry a věřil jsem jim. Několikrát byla nakonec matka odsouzena za křivé obvinění.

Z výše uvedené statistiky plyne, že z 346 nahlášených skutků je odsouzeno jen 46 pachatelů v daném roce. Oběti mohou tvrdit, že sexuální zneužívání se špatně prokazuje, což je pravda. Také je ale z mé vlastní zkušenosti advokáta pravdou, že oběti, zvláště 15+, si děje často upravují tak, aby vyzněly v neprospěch aktérů – mužů či dospělých osob obecně. Mohu být pranýřován v diskusi, ale statistika je neúprosná – 15 % odsouzených ze všech nahlášených je statisticky malé číslo, abych v každém otčímovi, či muži obecně, viděl sexuálního delikventa.

Nelze pak nevidět, že z celkového počtu všech je učitel, vychovatel a jiná osoba (kam spadá i kněz) obviněn „jen“ ve 4 případech. Jde o 0,6 % z celkového počtu. A přitom se dnes na vychovatele, učitele, otčíma, vedoucího kroužku a zvlášť kněze, díváme mnohem podezřeleji, než je zdrávo.

 Nesmíme zapomínat na to, že pokud budeme stranit jen osobám, které se za oběti prohlásí, jde o konec drobného dobra pro děti, které je tolik potřebné. Nyní se v mediích silně hovoří o sebepoškozování dětí. Odborníci to vysvětlují nezájmem nás, rodičů, ale i společnosti o duši dítěte. Snažíme se dnes dětem kupovat iPhony, tablety, organizovat 10 kroužků v 7 dnech.  Ale času se nám pro ně často nedostává. A právě zde se silně projevuje nadšení církví, učitelů, skautů, kteří pro bono dávají čas našim dětem.

Článek 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod je a musí být základním dogmatem při vedení jakéhokoliv procesu v oblasti trestního práva. Tento článek říká, že jen soud rozhoduje o vině, a dokud není rozsudek pravomocný, je každý, proti němuž je vzneseno obvinění, považován za nevinného.

Trestní zákoník nemá speciální definici, která je přitěžující okolností v případě, že pachatel je duchovní či učitel. Duchovního, stejně jako vedoucího skautu, jiného zařízení, či učitele, však můžeme subsumovat do kategorie přitěžujících okolností dle § 42 písm. a) TZ: „spáchal trestný čin využívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti.“

Je nepochybné, že pokud dospělá osoba zneužije osobu mladší 18 let (§ 126 TZ) jde o jednání, které je neodpustitelné a je nutné je potrestat. Kněz, ale i učitel, či táborový vedoucí, jsou často v postavení, kdy dítě je na pachateli závislé, či dokonce jemu podřízené.

Problém nastává v případě, kdy jde o čin, který se stal před mnoha lety. A to jak z pohledu promlčení, tak z pohledu důkazů; ale i z postavení stran. Je nutné zdůraznit, že medializované možné trestné činy kněžích v České republice jsou skutky, které se převážně měly stát v 90. letech, a obětmi byly osoby kolem 16-17 let, většinou starší. Tím není řečeno, že k tomuto jednání nedochází právě teď. Ale jako autor tohoto příspěvku jsem řešil právě tyto kauzy a není mi známa žádná jiná, kde by šlo o osoby mladší 15 let, zvláště pak právě dnes.

Je zajímavé se zamyslet nad rozdílností, pokud dojde k trestnému činu v sexuální oblasti a) ve škole; b) ve skautu; c) v rodině d) v římsko-katolické církvi.

Pokud se podíváme na procesy např. s učiteli, oznamovatelem většinou nebývá školské zařízení, ale někdo z rodičů oběti a škola k tomu nevydává tisková prohlášení. Pokud nejde o čin spáchaný přímo proti žáku, kterého učitel aktuálně učil, s tím, že jsou zřetelné důkazy takového chování, pak ani není učitel postaven mimo své zaměstnání, natož vykázán ze svého bydliště či zbaven všech funkcí.  Učí dál, škola většinou mlčí, Policie ČR šetří. Nikdo nic nekomentuje. Zde odkazuji např. na postoj České rady dětí a mládeže. [1]

Pokud jde skauty, pak je známa kauza svou skautských vedoucích. Rozsudek zněl 10 let nepodmíněného odnětí svobody pro každého. Dovoluji si odkázat na oficiální stanovisko Junáka[2], z něhož plyne, že Junák neřeší heterosexualitu či homosexualitu u svých vedoucích. Nechává všemu volný průběh. Pokud jde o prevenci v této oblasti, nejméně textově je nulová.[3]

V rodinách je situace nejsložitější. Obecně, byť nepřesně, si dovoluji pokorně říct, že matky nerady podávají trestné oznámení na své partnery, protože jsou zamilované a nechtějí uvěřit, že by se toto mohlo stát i „jejich vinou“. Mnohem častěji dávají trestní oznámení ženy na muže z tohoto deliktu, když jde o určení výchovy a výživy.

Česká biskupská konference v roce 2019[4] přijala Instrukci o postupu biskupů a vyšších představených při předběžném šetření některých trestných činů proti 6. přikázání Desatera na území ČR. Šesté přikázání se týká lidského jednání v oblasti sexuality. Dle této instrukce existuje oznamovací povinnost pro všechny duchovní, kteří mají důvěryhodnou informaci, že se jiný duchovní dopustil jednání proti šestému přikázání. Tato oznamovací povinnost platí ve vztahu kněz – biskup, nikoliv kněz/biskup – orgán činný v trestním řízení.

Pokud jde o podání trestního oznámení, pak platí dle čl. 7 § 2: Zároveň ověří, zda má v daném případě oznamovací povinnost vůči státním orgánům činným v trestním řízení, a pokud ano, splní ji. Trestní oznámení může podat i v případě, kdy oznamovací povinnost nemá, ale s ohledem na okolnosti případu to považuje za vhodné. Jestliže je dotčená osoba mladší 15 let, diecézní biskup podá trestní oznámení státním orgánům činným v trestním řízení vždy.

Biskup tak nemá povinnost věc oznámit, je na jeho úvaze či zákonných povinnostech, zda tak učiní. Musí si však být vědom trestně právních, ale i civilně právních, důsledků, pokud jeho oznámení bude odloženo.  Zvláště pak za situace, kdy se medializuje a vydává k němu různá tisková prohlášení. Náhrada škody a trestní odpovědnost pak může směřovat vůči biskupovi – oznamovateli, ale i vůči diecézi. Lze si představit, že biskup a biskupství bude obžalováno z křivého obvinění, žalováno za poškození dobré pověsti, majetkovou či nemajetkovou újmu, pokud se vina neprokáže.

To nic nemění na tom, že podle platné církevní legislativy patří delikty proti šestému přikázání spáchané duchovním s nezletilou osobou samy o sobě mezi nejvážnější delikty, poněvadž takto jsou klasifikovány Nejvyšším Zákonodárcem /sv. Otcem/. I pokud existuje souhlas se sexuálním deliktem vyjádřený obětí, pak souhlas nepředstavuje polehčující okolnost (can. 1234 CIC). Dnes je nutnou a postačující podmínkou pro deliktní povahu jednání skutečnost, že jeho obětí je nezletilá osoba mladší 18 let (art. 6 §1,2° mp SST). Trestné činy proti šestému přikázání jsou považovány za zvlášť závažné. Proto Svatý otec v roce 2010 vydal dokumenty týkající se závažnějších trestných činů. Od okamžiku, kdy v roce 2010 vstoupily v platnost normy obsažené v Motu proprio Sacramentorum sanctitatis tutela (mp SST), jsou skutky patřící mezi delicta graviora řešeny podle těchto norem.

Pokud se opravdu jedná o kauzu starou například 25 let, pak z pohledu českého trestního práva jde o kauzu promlčenou.  Nikoliv však z pohledu kanonického práva. Kongregace pro nauku víry má právo promlčení derogovat (srv. art. 7 §1 mp SST) a promlčecí dobu prolomit. Strictu sensa neexistuje u těchto činů promlčecí doba.  Proto je třeba být velice obezřetný, jak s informacemi „obětí“ nakládat.

Jak ukazuje statistika, je nutné být ke každému tvrzení o sexuálním obtěžování obezřetný, ale i vnímavý. Pokud budeme primárně jen věřit oběti, a tvrzení učitele/kněze/dobrovolníka/muže pomineme a rovnou se vůči němu zatvrdíme, pak si musíme klást otázku, zdali činíme dobře.  Všimněme si, kolik existuje dnes příměstských táborů. A jak ubývají klasické tábory. Je to mimo jiné z důvodu, že vedoucí mají strach z nařčení ze sexuálního obtěžování v budoucnosti. U příměstských táborů se nepřespává, nemyje, nedochází k utužování přátelství. Vždyť jak je jednoduché dnes o muži /vedoucím/učiteli říct, že před 10 lety zneužil dítě na táboře, když mu podal ručník po vylezení z bazénu.

Sv. Jan Pavel II. často chodil s mládeží ven pod širák. Dnes tak nemůže učinit bez rizika nikdo. Ani učitel, ani vedoucí skautu či kněz.

Závěr

Z výše uvedeného je zřejmé, že existují rozdílné přístupy k této problematice z pohledu státu, škol, skautu či právě Římsko-katolické církve. Ta se dnes snaží nejvíce a maximálně chránit nezletilé, ale i zletilé, pokud jde o trestné činy v sexuální oblasti. Přesto je nejvíce pronásledována a obviňována ze zatajování. Je otázka, zdali je to dobře. Případů ve školách je mnohem více, a přesto není na školy, kraje, obce a MŠMT vytvářen tak veliký tlak, jako právě na církve. Klaďme si otázku qui bono tak media činí? A také proč se sexuální násilí v rodinách v mediích neřeší tak silně, jako v církvích? Kdo kdy interpeloval své poslance za jejich činnost v této oblasti?

Ve své eseji jsem poukazoval na nutnost důvěry ve vztazích k autoritám. Položme si otázku, co přinese postoj médií, kdy v každém knězi, ale potažmo i učiteli hudby, malířství, tance uvidíme pedofila či homosexuála.  Po církvích žádáme, aby stavěla hospice, kam každý z nás při umírání chce. Aby provozovala nemocnice, kam mnozí jdou raději, protože zde pacient je osoba, nikoliv jednotka zdravotního pojištění. Po učitelích žádáme, aby byli především přáteli našich dětí. Po školách žádáme, aby byla prostředím, kam děti chodí rády, protože učitelé jsou přátelé. Školy jsou dnes vysoce feminizované, pokud jde o učitelský sbor. A odborníci tvrdí, že jde o vysoce negativní jev.

Položme si ale i otázku, co s námi činí tvrzení žen, mužů a chlapců, že byli zneužiti a důvěra v ně, aniž tu máme pravomocný rozsudek „obviněných“. Nepřestává stále více neexistovat presumpce neviny? A nezačíná být zřejmý lidový lynč?  Nejznámější soudce lynč je dnes v Austrálii, kde bal kardinál 405 dní vězněn na samotce z důvodu obvinění dvou chlapců. Byl propuštěn až po osvobozujícím rozsudku Nejvyššího soudu Austrálie (High Court of Australia), a to jednomyslně (poměrem hlasů 7:0) nevinen.[5]

Mysleme na všechny dobrovolníky, kteří dávají svůj čas lidem nemocným, bezbranným, dětem chudým a opuštěným svými rodiči kvůli nedostatku času. Bude jim stát za to pro bono nadále pomáhat?

Domnívám se, že nebudeme-li mít důvěru v dobro jedince, pak ani žádná právní norma nedokáže jedince ochránit v těchto trestných deliktech.

JUDr. ICLic. Ronald Němec Ph.D., advokát

---

[1] http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=1940

[2] http://homosexualita.eu/articles/junak-svaz-skautu-a-skautek-vytvari-podminky-pro-zneuzivani-deti-homosexualy/2/

[3] Srov. https://krizovatka.skaut.cz/oddil/vzdelavani/bezpecnost-deti/4315-bezpeci-a-ochrana-deti-ve-strategii-zadani-a-realizace-strategickeho-tematu-ochrana-a-bezpeci-deti

či https://krizovatka.skaut.cz/oddil/vzdelavani/bezpecnost-deti/4517-komentovany-kodex-jednani-dospelych

[4] https://www.cirkev.cz/cs/zneuzivani-v-cirkvi

[5] https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200416kardinal-george-pell-konec-dobry-vsechno-dobre