Volební senát NSS zrušil pokuty uložené dvěma politickým subjektům

Nejvyšší správní soud ve středu 12. srpna 2020 vyhověl dvěma kasačním stížnostem, a to stížnosti Spolku pro zachování demokracie v ČR a dále stížnosti Strany státu přímé demokracie – Strana práce, a zrušil pokuty, které jim byly uloženy.

První kasační stížnost podal Spolek pro zachování demokracie v ČR. Ten od května do poloviny června 2017 zadal v tištěných médiích, na internetu, na plakátovacích plochách a jako spoty v rádiích inzerci pod heslem „Vidíte žlutě“. Podle Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí šlo o volební kampaň v neprospěch Ing. Andreje Babiše, o němž bylo již v době zveřejnění inzerce známo, že bude kandidátem politického hnutí ANO 2011. Šlo tedy o volební kampaň a spolek byl před vstupem do ní povinen požádat o zápis do zvláštního registru tzv. registrovaných třetích osob vedeného tímto úřadem podle § 16e odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu. Za její nedodržení mu úřad uložil pokutu 26 000 Kč.

Krajský soud v Brně žalobu spolku zamítl. Podle něj bylo rozhodující, že v době kampaně již bylo jisté a veřejnosti známé, že Ing. Andrej Babiš bude kandidátem, přestože kandidátní listina ještě nebyla v době inzerce formálně podána, natož registrována.

Volební senát Nejvyššího správního soudu však vyšel z toho, že jde o zásah do svobody projevu a každé omezení politického projevu je třeba vykládat co nejrestriktivněji. I požadavek registrace třetích osob podle § 16e zákona o volbách do Parlamentu se má proto aktivovat až v případě pozitivní či negativní kampaně vůči tomu, kdo už je kandidátem i formálně, tedy je uveden na kandidátní listině nebo přihlášce k registraci, která již byla příslušným orgánem registrována. To v době posuzované kampaně Ing. Andrej Babiš ještě nebyl, a ustanovení o registraci (jejichž zrušení předtím Nejvyšší správní soud navrhl Ústavnímu soudu v řízení pod sp. zn. Ars 4/2019, bližší informace viz zde) tudíž ještě neměla být na spolek vůbec aplikována.

Důsledkem této předčasné aplikace podle NSS bylo, že „byl stěžovatel potrestán pokutou ve výši 26 000 Kč za to, že veřejně kritizoval tehdejšího ministra financí, aniž se předtím nechal zaregistrovat u žalovaného, přičemž důvodem povinnosti registrace měl být předpoklad, že politické hnutí ANO 2011 určitě podá kandidátní listinu pro Středočeský kraj k volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a uvede jej na ní jako svého kandidáta. Tento předpoklad se sice následně naplnil, to však nemění nic na tom, že se naplnit nemusel (…).“

Celý rozsudek sp. zn. Ars 6/2019 ze dne 12. srpna 2020 ZDE.


Volební senát Nejvyššího správného soudu také rozhodl ve věci pokuty ve výši 5 500 Kč, kterou Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „úřad“) uložil Straně státu přímé demokracie – Strana práce. Strana se měla dopustit přestupku podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích tím, že v době od 1. ledna do 31. července 2017 neoznámila úřadu adresu internetové stránky, na které je zpřístupněn přehled platebních transakcí na zvláštním účtu zřizovaném na základě § 17a odst. 3 uvedeného zákona. Povinnost zřídit si zvláštní účet má politická strana pouze tehdy, dostává-li příspěvky ze státního rozpočtu nebo má-li příjmy z darů a jiných bezúplatných plnění ve smyslu § 17a odst. 2 písm. a) zákona o politických stranách.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.

Volební senát připomněl, že při výkladu ustanovení právního předpisu nelze vycházet pouze z jeho textu a je třeba zohlednit i smysl a účel sledovaný interpretovaným ustanovením. Cílem novelizace zákona o politických stranách zákonem č. 302/2016 Sb. bylo zprůhlednění nakládání s finančními prostředky politických stran, a to především s prostředky pocházejícími ze státního rozpočtu či s bezúplatnými plněními. S těmito prostředky nemůže politická strana nakládat jinak než právě na zvláštním účtu. Pro usnadnění kontroly nakládání s těmito prostředky je politická strana povinna oznámit internetové stránky, z nichž je zvláštní účet přístupný, úřadu, který je zároveň zveřejní na svých internetových stránkách. Takto má ke zvláštnímu účtu politické strany snazší přístup úřad i veřejnost, která nemusí pátrat po transparentním účtu každé politické strany zvlášť, stačí jí navštívit internetové stránky úřadu.

Podle soudců, pokud politická strana nedisponuje s příspěvky ze státního rozpočtu ani s bezúplatnými plněními, nemá povinnost zřídit si zvláštní účet a poté nemá ani povinnost oznámit stěžovateli adresu internetové stránky, na níž lze stav zvláštního účtu kontrolovat.

„Zájem na kontrole hospodaření politických stran je podle všeho nejsilnější v případě prostředků ze státního rozpočtu a darů či jiných bezúplatných plnění, u nichž je podezření, že nebudou tak úplně bezúplatná a dárce bude za svůj příspěvek politické straně očekávat nějaké protiplnění, tedy příjmů uvedených v § 17a odst. 2 písm. a) zákona o politických stranách. Právě proto zákon o politických stranách v § 17a odst. 3 stanoví povinnost vést tyto finanční prostředky na zvláštním (transparentním) účtu,“ uvedl předseda sedmičlenného volebního senátu JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.

Pokud se tedy ve správním řízení neprokáže, že strana dostávala příspěvky ze státního rozpočtu, dary či jiná bezúplatná plnění, nebude ji možné sankcionovat za neoznámení internetových stránek, z nichž je přístupný její zvláštní účet, neboť neměla povinnost si zvláštní účet vůbec zřizovat.

Celý rozsudek sp. zn. Ars 2/2020 ze dne 12. srpna 2020 ZDE.

Zdroj: Nejvyšší správní soud
Foto: Pixabay

Go to TOP