Soudní dvůr Evropské unie vydal ve čtvrtek 16. července 2020 stanovisko svého generálního advokáta Mgr. et Mgr. Michala Bobka, Diploma, M. Jur., MRes., Ph.D., ve věci Region Brusel-hlavní město vs. Evropská komise (C-352/19 P). Uvádí se v něm, že se Tribunál SD EU dopustil nesprávného právního posouzení, když neuznal aktivní legitimaci Regionu Brusel-hlavní město ohledně schválení účinné látky glyfosátu.

Region Brusel-hlavní město podal dne 8. března 2018 u Tribunálu Soudního dvora žalobu na neplatnost prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/23241, kterým se obnovuje schválení účinné látky glyfosátu. Usnesením, které bylo napadeno kasačním opravným prostředkem, Tribunál prohlásil žalobu za nepřípustnou z důvodu nedostatku aktivní legitimace, a rozhodl, že Region Brusel-hlavní město není sporným nařízením bezprostředně dotčen. Svým kasačním opravným prostředkem se Region Brusel-hlavní město domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil napadené usnesení, určil, že žaloba na neplatnost podaná žalobcem je přípustná, a vrátil věc Tribunálu k dalšímu řízení.

Generální advokát Michal Bobek ve svém stanovisku z 16. července 2020 dospěl k závěru, že odmítnutím aktivní legitimace Regionu Brusel-hlavní město se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nesprávně vyložil čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU, jakož i řadu ustanovení použitelného sekundárního práva.

Generální advokát Bobek připomíná, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může být žaloba podaná fyzickou nebo právnickou osobou proti aktu, který jí není určen, přípustná ve dvou případech. Zaprvé takováto žaloba může být podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé tato osoba může podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká.

V obecné poznámce k pojmu ‚bezprostřední dotčení‘ generální advokát Bobek připomíná, že podmínka bezprostředního dotčení je splněna, pokud může být prokázána existence přímé příčinné souvislosti mezi napadeným unijním aktem a změnou právního postavení žalobce. Podmínka bezprostředního dotčení není splněna v případě dodatečného zásahu unijních orgánů nebo vnitrostátních orgánů, který je způsobilý tuto souvislost přerušit.

Generální advokát Bobek podtrhuje logiku, kterou je vedena judikatura k bezprostřednímu dotčení: „V případě, kdy je akt Společenství orgánem adresován členskému státu, jestliže je jednání členského státu k výkonu tohoto aktu automatické povahy nebo jestliže jsou následky dotčeného aktu jednoznačné, tento akt se bezprostředně dotýká jakékoli osoby dotčené tímto jednáním. Jestliže naopak akt ponechává členskému státu možnost jednat, či nejednat, nebo mu neukládá jednat v určitém směru, dotčené osoby se bezprostředně nedotýká samotný akt, ale konání, či nečinnost členského státu. Jinými slovy, účinky dotčeného aktu nesmí záviset na výkonu diskreční pravomoci třetí osobou, ledaže je zřejmé, že taková pravomoc musí být vykonávána určitým způsobem.“

Poté, co generální advokát Bobek poukázal na skutečnost, že územní samosprávné celky členských států ze své povahy jednoduše nejsou, jde-li o jejich postavení neprivilegovaných žalobců, jen tak nějakými (soukromými) fyzickými nebo právnickými osobami, zkoumá, jakým způsobem unijní soudy tyto zásady uplatňovaly v minulosti na regiony nebo jiné územní samosprávné celky.

V tomto ohledu generální advokát Bobek poukazuje na to, že judikatura týkající se územních samosprávných celků nasvědčuje tomu, že regionální nebo jiný územní samosprávný celek je unijním aktem dotčen, pokud je nadán pravomocemi, které jsou vykonávány autonomně v mezích vnitrostátního ústavního systému dotčeného členského státu, a daný unijní akt tomuto celku brání ve výkonu těchto pravomocí tak, jak tento uznává za vhodné.

Generální advokát Bobek dodává, že pouhá skutečnost, že má určitý region nějakou pravomoc – coby orgán příslušný pro hospodářské, sociální a environmentální záležitosti na svém území – ve vztahu k záležitosti upravené unijním aktem s obecnou působností, nemůže sama o sobě postačovat k tomu, aby byl uvedený region považován za „dotčený“ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Jinými slovy, regiony nemohou podávat žaloby proti unijním aktům, které se jejich zájmů dotýkají obecně. Je potřeba více než to, a sice přímé omezení při výkonu zvláštní pravomoci svěřené tomuto regionu na ústavní úrovni členského státu.

Generální advokát v této souvislosti shledává, že kritika vznesená Regionem Brusel-hlavní město, která se týká skutečnosti, že některé jeho argumenty ohledně přípustnosti žaloby byly nesprávně pochopeny, je opodstatněná. Poukazuje na to, že Tribunál svoji analýzu spíše než na to, zda nařízení nebrání Regionu Brusel-hlavní město ve výkonu určitých zvláštních pravomocí, zaměřil na posouzení toho, zda lze účast regionu na povolovacím řízení považovat za dostatečnou ke konstatování existence bezprostředního dotčení.

Generální advokát Bobek tak má za to, že se Tribunál nevypořádal s argumentací Regionu Brusel-hlavní město týkající se skutečnosti, že napadené nařízení mu samo o sobě zabránilo v tom, aby své autonomní pravomoci vykonával dle vlastního uvážení.

Úplné znění stanoviska je zveřejněno na curia.europa.eu.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: Pixabay