Členské státy EU musejí odškodnit každou oběť násilného trestného činu

V rozsudku C-129/19 ve věci Presidenza del Consiglio dei Ministri, vydaném dne 16. července 2020, Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že členské státy Unie musí přiznat odškodnění každé oběti úmyslného násilného trestného činu, a to včetně obětí, které mají bydliště na jejich vlastním území. Odškodnění nemusí pokrývat úplnou náhradu újmy, ale jeho výše nemůže být čistě symbolická.

V projednávané věci byla v říjnu 2005 BV, italská občanka s bydlištěm v Itálii, obětí sexuálního napadení, k němuž došlo na území tohoto členského státu. Částka 50 000 eur, k jejímuž uhrazení paní BV byli pachatelé tohoto napadení odsouzeni z titulu náhrady újmy, jí však nebyla uhrazena, jelikož uvedení pachatelé byli na útěku.

V únoru 2009 podala BV žalobu proti Presidenza del Consiglio dei Ministri (kancelář předsedy Rady ministrů, Itálie) za účelem náhrady újmy, kterou údajně utrpěla z důvodu, že Itálie neprovedla včas směrnici 2004/802. V průběhu tohoto řízení bylo Presidenza del Consiglio dei Ministri v prvním stupni uloženo zaplatit BV částku 90 000 eur, přičemž částka byla v odvolacím řízení snížena na 50 000 eur.

Předkládající soud, k němuž kancelář předsedy Rady ministrů podala kasační opravný prostředek, se tázala na možnost použít systém mimosmluvní odpovědnosti členského státu z důvodu opožděného provedení směrnice 2004/80 vůči obětem úmyslných násilných trestných činů, které se nenacházejí v přeshraniční situaci. Dále měla pochybnosti o „spravedlivé a přiměřené“ povaze paušální částky ve smyslu čl. 12 odst. 2 směrnice 2004/80 ve výši 4 800 eur stanovené italskou právní úpravou na odškodnění obětí sexuálního napadení.

Soudní dvůr EU uvedl, že směrnice 2004/80 ukládá každému členskému státu povinnost zavést systém odškodnění pro všechny oběti úmyslných násilných trestných činů spáchaných na jeho území, a nikoliv pouze pro oběti, které se nacházejí v přeshraniční situaci. Soudní dvůr z výše uvedeného vyvodil, že směrnice 2004/80 přiznává právo na spravedlivé a přiměřené odškodnění nejen obětem těchto trestných činů, které se nacházejí v takové situaci, ale rovněž obětem, které mají obvyklé bydliště na území členského státu, na němž byl trestný čin spáchán.

Dále Soudní dvůr konstatoval, že vzhledem k tomu, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2004/80 neobsahuje žádnou informaci o výši odškodnění, která má odpovídat „spravedlivému a přiměřenému“ odškodnění ve smyslu tohoto ustanovení, toto ustanovení přiznává členským státům prostor pro uvážení za tímto účelem. Toto odškodnění sice nemusí nutně zajistit úplnou náhradu majetkové a nemajetkové újmy utrpěné oběťmi úmyslných násilných trestných činů, avšak nemůže být čistě symbolické nebo zjevně nedostatečné s ohledem na závažnost následků spáchaného trestného činu pro tyto oběti.

Úplné znění rozsudku je zveřejněno na curia.europa.eu.

 

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: Pixabay

Go to TOP