Lidé v evidenci úřadu práce mohou žádat o příspěvek na dojížďku, pokud si najdou práci jinde než v místě bydliště. Stát tím podporuje nezaměstnané, aby se lépe uplatnili na trhu práce. Na poskytnutí příspěvku sice obecně není právní nárok, ale pokud žadatel splní stanovené podmínky, měl by úřad práce jeho žádosti vyhovět. Podle zástupkyně ombudsmana však Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně nerespektují účel příspěvku, nejednají vstřícně, jak by veřejná správa měla, a žádosti o příspěvek aktivní politiky zaměstnanosti posuzují formalisticky.

Příspěvek na dojížďku je jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Jeho cílem je motivovat nezaměstnané, aby se nebáli hledat si práci i mimo místo bydliště. Příspěvek má kompenzovat zvýšené náklady na dopravu, které jim v souvislosti s dojížděním na vzdálenější pracoviště vzniknou. „Příspěvek na dojížďku může znamenat významnou pomoc lidem, kteří nemohou najít práci v místě bydliště. Může být tím, co rozhodne, jestli člověk nastoupí do nového zaměstnání, nebo zůstane dál nezaměstnaný. Nemělo by docházet k případům, kdy lidé v evidenci úřadu práce nerezignují, najdou si zaměstnání ve větší vzdálenosti od bydliště, jsou ochotni dojíždět, a úřad práce jim pak formalisticky žádost o příspěvek zamítne,“ kritizuje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková přístup úřadů. Odkazuje přitom konkrétní případ, jehož šetření ukončila. Zpráva z šetření; Závěrečné stanovisko

„Veřejná správa je především službou veřejnosti. Úřady by proto měly k lidem přistupovat vstřícně a objektivně. Způsob, jakým úřad práce zamítl žádost o příspěvek na dojížďku, však rozhodně za projev vstřícného přístupu nelze považovat,“ vytýká zástupkyně ombudsmana úřadu práce. Nesouhlasí ani s přístupem ministerstva: „Chápu, že se stát snaží podporovat lidi v získání stabilního zaměstnání. Jestliže ale stanoví jako jednoznačnou podmínku pro přiznání příspěvku minimální dobu trvání pracovního poměru 6 měsíců, nemůže odmítnout někoho, kdo ji splnil, byť s rozdílem několika dnů. Jiné hodnocení dělá z rozhodování úřadu práce i ministerstva značně netransparentní záležitost.“

Popisovaný přístup úřadu práce a ministerstva k poskytování příspěvků aktivní politiky zaměstnanosti není ojedinělý. Stejnou nevstřícnost a formalismus zaznamenala zástupkyně ombudsmana i v dalším ukončeném případu, v němž úřady zamítly žádost o příspěvek na přestěhování, který však už v současnosti není poskytován. Zpráva z šetření; Závěrečné stanovisko

Podle zástupkyně ombudsmana úřady opět postupovaly formalisticky a nerespektovaly účel poskytování příspěvku. Protože instituce odmítly v uvedených případech změnit názor na otázku splnění podmínek pro přiznání příspěvku na dojížďku i příspěvku na přestěhování, rozhodla se zástupkyně ombudsmana v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv informovat veřejnost o jednání úřadů.

„S ohledem na současnou situaci na trhu práce a na postupný nárůst počtu nezaměstnaných v důsledku pandemie koronaviru lze očekávat větší zatížení úřadů práce, zvýšení žádostí o rekvalifikace a požadavky na další příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti. Apeluji proto na úřady práce, aby i v této náročné situaci nezapomínaly na naplňování principů dobré „správy při své každodenní činnosti,“ uzavírá zástupkyně ombudsmana.

Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv
Foto: Pixabay