Za opožděné oznámení nemoci už možná úřad práce (ÚP) nebude uchazeče o zaměstnání automaticky sankčně vyřazovat z evidence. I ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová souhlasí, že je třeba u každého případu posuzovat míru závažnosti porušení zákonných povinností a zvažovat, zda je potrestání v podobě vyřazení z evidence přiměřené.

Podle zákona má uchazeč o zaměstnání povinnost oznámit pracovní neschopnost úřadu práce ještě ten samý den, kdy mu lékař vystavil neschopenku. Jakékoli opoždění považuje úřad práce za porušení povinnosti a uchazeče o zaměstnání sankčně vyřadí z evidence. „Potrestaný“ tím přichází o podporu v nezaměstnanosti, o zdravotní pojištění hrazené státem a nemá nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Znovu zařazen do evidence může být nejdřív za 3 měsíce.

Bývalá ombudsmanka opakovaně upozorňovala úřad práce, že by měl vždy zvažovat míru a závažnost porušení povinností a vždy porovnávat, zda je přísný trest vyřazení z evidence adekvátní. Takto by měl úřad práce postupovat nejen v případě včas neoznámené neschopenky, ale u porušení jakékoli povinnosti, včetně nedostavení se na úřad ve sjednaném termínu.

Také Nejvyšší správní soud v loňském roce zdůraznil nutnost proporcionality mezi závažností porušení povinností ze strany uchazeče o zaměstnání a důsledky vyřazení z evidence. Nyní se v jednom z případů včas neoznámené neschopenky k tomuto názoru přiklonila i ministryně práce a sociálních věcí a vyřazení z evidence úřadu práce zrušila. Podle zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové může jít o signál, že se přístup úřadů práce začne měnit.

„Úřad práce by měl v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu zvažovat všechny okolnosti případu, tedy důvody opožděného oznámení nemoci, zda jednání uchazeče nenese znaky účelového vyhýbání se zákonným povinnostem, dosavadním chováním uchazeče apod. Musí brát v úvahu i minimální míru porušení povinností a dbát na to, aby sankce byla přiměřená,“ shrnuje zástupkyně ombudsmana. Za modelový příklad lze podle ní označit případ, který nedávno uzavřela, v němž i ministryně práce a sociálních věcí uznala nepřiměřenost sankčního vyřazení z evidence úřadu práce: Stěžovatelka byla dne 9. 5. ošetřena u lékaře a podle zákona byla povinna ještě ten den oznámit úřadu práce, že z důvodu nemoci není dočasně schopna plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Oznámila to však úřadu práce až následující den, 10. 5. uvedla, že nemá doma ani telefon ani internet a její aktuální zdravotní stav jí neumožňoval splnit oznamovací povinnost ihned. Úřad práce to automaticky považoval za nesplnění zákonné povinnosti bez vážných důvodů a vyřadil ji z evidence.

„Není sporu o tom, že žena udělala chybu. Zároveň se ale aktivně snažila ji napravit. Její jednání neneslo žádné znaky účelového vyhýbání se zákonem stanoveným povinnostem, navíc po celou dobu vedení v evidenci své povinnosti řádně plnila. Sankce, která následovala ze strany úřadu práce, tak byla nepřiměřeně tvrdá. Toto všechno měl úřad práce promítnout do svého posuzování,“ konstatuje zástupkyně ombudsmana a dodává: „Věřím, že rozhodnutí ministryně, která vyřazení ženy z evidence zrušila, je první vlaštovkou a že se přístup úřadu práce k hodnocení podobných případů změní.“

Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv
Foto: Pixabay