Ústavní soud odmítl další čtyři stížnosti na koronavirová opatření

Ústavní soud odmítl další čtyři stížnosti na restriktivní koronavirová opatření vlády a ministerstva zdravotnictví vydaná v souvislosti s nouzovým stavem. Byl mezi nimi zákaz cestování přes hranice, zákaz osobní účasti žáků a studentů na výuce ve školách a také omezení zasedání zastupitelstev. Důvody odmítnutí jsou ve všech čtyřech případech procesní. V souvislosti s opatřeními proti šíření koronaviru obdržel Ústavní soud podle informací ČTK celkem 14 podnětů.

  • Sp. zn. Pl. ÚS 10/20 – zákaz vycestování z republiky

Plénum Ústavního soudu ve svém usnesení odmítlo ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení vlády ze dne 13. března 2020 č. 203, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 76/2020 Sb., a usnesení vlády ze dne 6. dubna 2020 č. 387, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 150/2020 Sb., jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Stěžovatel se domáhal zrušení napadených aktů z důvodu jejich tvrzeného nesouladu se svobodou pohybu a pobytu, včetně práva svobodně opustit území České republiky, podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod a z důvodu nerespektování zákonných mezí pro omezení základních práv a svobod, jehož následkem má být porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí vlády mají povahu právního předpisu. Stěžovatel by proto mohl podat návrh na zrušení napadených rozhodnutí vlády, respektive – s ohledem na to, že již jsou zrušena – na vyslovení jejich neústavnosti, jen společně s ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, jestliže jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Jen v případě podání takovéto ústavní stížnosti by bylo možné přezkoumat, zda stěžovatelem namítaný zákaz vycestování z území České republiky mohl být přijat na základě § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona, jenž umožňuje zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území (a to přestože je zjevné, že tento zákaz může být s ohledem na účel tohoto ustanovení, jímž je řešení krizové situace na území České republiky, stanoven jen ve vztahu k území České republiky, a nikoliv ve vztahu k zahraničí). Žádné takovéto rozhodnutí nebo jiný zásah ale stěžovatel nenapadá.

K výroku usnesení zaujala odlišné stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková. K odůvodnění usnesení zaujal odlišné stanovisko soudce Vladimír Sládeček.

Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/20 včetně disentů je dostupný zde.

  • Sp. zn. Pl. ÚS 12/20 – zákaz osobní účasti žáků a studentů na výuce; údajné porušení pozitivních závazků státu při předcházení epidemie onemocnění Covid-19

Plénum Ústavního soudu odmítlo ve svém usnesení odmítlo ústavní stížnost stěžovatelek proti mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 3. 2020 č. j. MZDR 10676/2020-1/MIN/KAN a zásahu Ministerstva zdravotnictví a vlády do jejich práv, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Stěžovatelky se podáním označeným jako „ústavní stížnost směřující proti zásahům do práva na ochranu soukromého a rodinného života a práva na zdraví“ domáhaly zrušení výše uvedeného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví pro jeho protiústavnost a spolu s tím brojily proti údajnému zásahu vlády a Ministerstva zdravotnictví do svých ústavně zaručených práv spočívajícím v „nesplnění pozitivních závazků při ochraně zdraví obyvatel a předcházení vzniku epidemií ze strany orgánů státu“.

K tomu Ústavní soud konstatuje, že napadené mimořádné opatření bylo ještě před doručením ústavní stížnosti zrušeno a pozbylo tak platnosti (stěžovatelky přitom na tuto skutečnost nijak nereagovaly a zůstaly procesně pasivní). Ústavní soud nemůže zrušit již zrušený právní akt, a proto v této části stížnost odmítl z důvodu své nepříslušnosti. Ke stejnému kroku pak Ústavní soud musel přikročit i v části směřující proti údajnému zásahu Ministerstva zdravotnictví a vlády do práv stěžovatelek. Ústavní soud není oprávněn posuzovat efektivnost koordinace a řízení veřejné správy v boji s epidemií nemoci Covid-19, ani to, zda vláda postupovala podle Pandemického plánu České republiky, zvláště pak v situaci, kdy tento akt není právním předpisem.

Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/20 je dostupný zde.

  • Sp. zn. Pl. ÚS 13/20 – zákaz vycestování z republiky; zpochybnění pravomoci Ministerstva zdravotnictví k vydání mimořádných opatření

Plénum Ústavního soudu odmítlo v usnesení ústavní stížnost stěžovatele proti 1) mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. března 2020 č. j. MZDR 12745/2020-1/MIN/KAN, 2) mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. března 2020 č. j. MZDR 12745/2020-3/MIN/KAN, 3) mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. března 2020 č. j. MZDR 12746/2020-1/MIN/KAN, 4) mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. března 2020 č. j. MZDR 12745/2020-4/MIN/KAN, 5) mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. března 2020 č. j. MZDR 12745/2020-5/MIN/KAN, 6) mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. března 2020 č. j. MZDR 13361/2020-2/MIN/KAN 7) usnesení vlády ze dne 13. března 2020 č. 203, o přijetí krizového opatření, zveřejněnému pod č. 76/2020 Sb., a 8) usnesení vlády ze dne 30. března 2020 č. 334, o přijetí krizového opatření, zveřejněnému pod č. 142/2020 Sb.

Stěžovatel namítal, že mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv na ochranu vlastnictví, soudní a jinou ochranu a rovněž svobody pohybu a pobytu. Konkrétní zásah do svých práv odůvodnil skutečností, že je členem představenstva akciové společnosti se sídlem v Polské republice a zákazem vycestovat mu vznikla škoda velkého rozsahu.

Stěžovatel podal kromě ústavní stížnosti proti napadeným opatřením Ministerstva zdravotnictví rovněž návrh na jejich zrušení k Městskému soudu v Praze.

V části, směřující proti napadeným aktům vlády, odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

V části, směřující proti napadeným aktům Ministerstva zdravotnictví, které nebyly zrušeny [2) a 5)], odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný. Jak bylo uvedeno, stěžovatel podal návrh na zrušení opatření k Městskému soudu v Praze a je nutné, aby vyčkal na jeho rozhodnutí.

V části, směřující proti napadeným aktům Ministerstva zdravotnictví, které byly zrušeny Městským soudem v Praze [1)] či pozdějšími mimořádnými opatřeními [4) a 6)], odmítl Ústavní soud ústavní stížnost pro svou nepříslušnost.

K výroku usnesení zaujala odlišné stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková.

K odůvodnění usnesení zaujal odlišné stanovisko soudce Vladimír Sládeček.

Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/20 včetně disentů je dostupný zde.

  • Pl. ÚS 15/20 – tvrzený zásah do práva na samosprávu kvůli omezení zasedání zastupitelstev

Plénum Ústavního soudu odmítlo v usnesení podání Městské části Praha 7 proti usnesení vlády ze dne 23. března 2020 č. 274, o přijetí krizových opatření, zveřejněnému pod č. 122/2020 Sb., jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Zásah do svého práva na samosprávu spatřuje navrhovatelka v tom, že zasedání zastupitelstva konané dne 6. 4. 2020 od 17:00, tedy ještě před nabytím účinnosti usnesení vlády č. 388 (kterým bylo napadené usnesení vlády zrušeno), mělo nuceně omezený program, navrhovatelka nemohla projednávat např. body týkající se nakládání s majetkem nebo významnější investice.

Míří-li ústavní stížnost přímo proti jinému právnímu předpisu (ve smyslu zákona o Ústavním soudu), je nutné ji hodnotit jako návrh na jeho zrušení, k jehož izolovanému podání není územní samosprávný celek oprávněn.

Ústavní soud nad rámec věci s ohledem na vážnost situace, jakou bezpochyby je nouzový stav a s ním spojená možnost vlády krizovými opatřeními významně zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod, považuje za potřebné uvést, že je zjevné, že napadený akt do práv navrhovatelky významným způsobem zasáhnout nemohl. Vláda usnesením ze dne 6. 4. 2020 č. 388, o přijetí krizového opatření, napadený akt zrušila. Uvedeným usnesením rovněž uložila členům zastupitelstev územních samosprávných celků a přítomné veřejnosti, aby při zasedáních (která nejsou jinak omezena) dodržovali alespoň dvoumetrové rozestupy a použili ochranné prostředky dýchacích cest, a to s účinností po dobu trvání nouzového stavu vyhlášeného dne 12. 3. 2020. Napadený akt tak byl účinný pouhých 14 dní, nahradilo jej opatření s jiným obsahem zcela zjevně k právům navrhovatelky šetrnější (a je mj. dán důvod pro zastavení řízení před Ústavním soudem podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

K výroku usnesení zaujala odlišné stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková.
K odůvodnění usnesení zaujal odlišné stanovisko soudce Vladimír Sládeček.

Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/20 včetně disentů je dostupný zde.


Zdroj: Ústavní soud
Foto: Pixabay

 

 

Go to TOP