Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, s. r. o., Bratislava 2019, 158 stran, 10,90 eur.

Opatrování historické paměti je bezesporu významným a záslužným počinem, za nějž budou v budoucnu historikové nepochybně vděčni. V současnosti je pak vřele vítají jak ti, kdo vzpomínanou dobu byť i alespoň částečně pamatují, tak ti, jimž je touto cestou předestřena možnost nahlédnout do nedávné minulosti, kterou sami neprožili. Je potěšitelné, že se rozšiřuje okruh memoárové literatury, a to i z pera autorů z řad advokátů, což je důkazem toho, že se společnost a advokacie vrátily po letech mlčení vyvolaného totalitními poměry do svobodných časů, v nichž zanechání pamětí patřilo k bontonu.

Paměti jsou svědectvím o autorově životě, jeho životní moudrosti, hodnotové orientaci a smyslu pro humor. Lze do značné míry v dobrém závidět těm, kteří mohou předložit v naznačených směrech bohaté vzpomínky, vypovídající o tom, že jejich život byl pestrý, zajímavý a za všech okolností skutečně prožitý. Takové paměti se, což je případ i anotované knihy, čtou se zájmem, pro radu a inspiraci, k zamyšlení.

Anton Blaha je osobností ve slovenské i české advokacii obecně známou. Přestože jsem po roce 1989 sledoval jeho působení ve Slovenské advokátní komoře a v právnické a spisovatelské obci, až nyní jsem se dočetl, že v roce mého narození „sa stal popredným organizátorom protestných vysokoškolských akcií proti vtedajšej moci pod známym menom Pyžamová revolúcia“. Uvědomil jsem si, jak je psaní pamětí důležité, poněvadž informaci tohoto druhu na sebe autor při běžném setkání neprozradí. Pro Antona Blahu se přitom následující rok, kdy po vyloučení z vysokých škol pracoval v Československé dunajské plavbě, mohl jevit jako konec jeho snů stát se advokátem. Do advokacie nakonec přišel v roce 1959 a s přerušeními, kdy působil ve státní správě, ji vykonával od roku 1986 do nedávné doby.

Jednotlivé kapitoly, které jsou vzpomínkovým „kauzováním“, psal autor v letech 2015-2019, výjimku tvoří hned první kapitola Trest smrti – áno či nie, která byla napsána v roce 1989 jako příspěvek do tehdejší, dnes již trochu pozapomenuté, diskuse abolicionistů a mortikalistů, jež vyústila ve zrušení trestu smrti. Četbou této pasáže se čtenář vrátí do dob, kdy stoupenci zrušení trestu smrti sbírali argumentaci z nejrůznějších východisek. Anton Blaha jako advokát přinesl zamyšlení, vycházející z jeho profesní zkušenosti, já jsem tehdy sáhl článkem Trest smrti v dějinách do historie, oba jsme přitom neopomněli zdůraznit Beccariův spis Dei delicti e delle pene, který tehdy zdaleka nebyl tak snadno dostupný jako dnes.

Kniha má poutavý název, z prvního pohledu v knihkupectví budí dojem, že jedna z kapitol bude přínosná zájemcům o dědické právo v americkém systému common law, v každém případě – aniž bych ji prozradil – má hned druhá kapitola knihy zajímavou a vtipnou pointu, obsahující i poučení, které se pro vztah advokáta a klienta může hodit.

Případy, které Anton Blaha přináší, se odehrály od padesátých let až po dobu restitucí. Špión, ktorého nepopravili, není Blahovou advokátskou kauzou, je to smutný příběh životního osudu autorova přítele z mládí, jehož život zničily komunistický režim a StB.

Blahovy vlastní případy nechávají čtenáře nejednou nahlédnout do jednacích síní, kde advokáti obhajovali klienty obžalované pro dávno zrušené trestné činy spekulace či příživnictví (Som prostitutka, pán sudca, Slzy kabaretu Tatra revue), případně zaujmou svojí kuriozitou (Teplá láska slovenská) či dnes již archaicky vyhlížejícím způsobem klientova myšlení (Prodaná nevesta). Restituční věc Tri ženy Ladislava Mednyánszkého je pak případem polistopadovým, který si nepochybně i ze slov průvodců vyslechnou návštěvníci zámku Strážky.

Autor kromě toho, že čtivým způsobem popisuje průběh kauzy, přináší celou řadu advokátských postřehů, vyslovuje staré známé pravdy i neotřelé myšlenky. Čtenář si na příkladech Môj najvätší honorár či Môj posledný prípad s úsměvem a pochopením řekne, že něco podobného se mu stalo také a že v tom tudíž není sám.

Lze uzavřít slovy Ladislava Ťažkého, že „Anton Blaha je v cítení a v písaní aj rodoľubom a kultúrnym lokálpatriotom. Kysuce a nielen ony, celé Slovensko môže byť hrdé, že v súčasnej dobe má národu žičiaceho právnika, kultúrneho vzdelanca, ktorý s kultúrou žije práve tak ako s právom“.

JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK, Ph.D., děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, advokát, právní historik a emeritní ústavní soudce