Následující článek se zabývá základními principy svěřenského fondu; respektuje svěřenský fond jako právo věcné, a částečně reaguje na článek profesora Tichého „Vlastnictví bez vlastníka v českém svěřenském fondu“, který vyšel v letošním březnovém Bulletinu advokacie.

Úprava svěřenského fondu

Svěřenský fond je v našem právním řádu novým institutem, upraveným v ust. § 1448 až 1474 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“). Je nutné si uvědomit, že je (a správně) zákonodárcem zařazen do části třetí – absolutní majetková práva, do hlavy II – věcná práva.

Toto zařazení je nutné respektovat při výkladu jednotlivých ustanovení. Výkladovými pravidly pro tento institut jsou obecná ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 a ust. § 976 a násl.). Pokud při aplikaci jednotlivých ustanovení svěřenského fondu nebudou respektována tato výkladová pravidla, může vzniknout mnoho zbytečných otázek nebo může být jednotlivé ustanovení použito v rozporu s úpravou v zákoně.

Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. jsou všechna ta ustanovení, u nichž to zákon nezakazuje výslovně, dispozitivní, a v tom případě si mohou osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona.

Všeobecná ustanovení z části třetí (§ 976 až 978 o. z.) jsou aplikována na všechna absolutní majetková práva. Podle nich působí absolutní majetková práva erga omnes, nestanoví-li zákon něco jiného. Absolutní práva k majetku jsou katalogizována, to znamená – jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní. Není možné rozšiřovat absolutní práva k majetku o jiná, než která jsou upravena v zákoně. Na druhou stranu to ale také znamená, že takovou úpravu institutu v rámci absolutních práv k majetku v konkrétní podobě je třeba respektovat.

Podle ust. § 978 o. z. je možné se odchýlit od ustanovení z části třetí ujednáními s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon. Jen tam, kde to zákon připouští (nikoliv zakazuje), je možné s účinky erga omnes provést jiné úpravy např. ve statutu, případně v jiných listinách, které zachycují právní jednání s věcněprávními následky, upravenými i v hlavě I části třetí občanského zákoníku. Jednání, která toto ustanovení nerespektují, působí pouze inter partes, to je mezi osobami, které se tohoto jednání zúčastnily.

Pojem a principy svěřenského fondu

Vychází-li úprava v českém právním řádu (§ 1448 a násl. o. z.) z úpravy občanského zákoníku Quebecu, je samotný pojem vyjádřen již ve výrazu trust, což je výraz důvěry mezi osobami, které jsou ve svěřenském fondu zúčastněné. Název použitý v českém zákonodárství je přiléhavý do té míry, že se jedná o svěření majetku vyčleněného z vlastnictví zakladatele do svěřenského fondu správci tak, aby při respektování principu plné správy podle § 1409 o. z. dbal s péči řádného hospodáře o jeho rozmnožení a uplatnění v zájmu beneficienta.

Podle ust. § 1448 o. z. majetek vyčleněný do svěřenského fondu nepatří nikomu, tedy ani zakladateli, ani správci, ani obmyšlenému, ale tento majetek je „přivlastněn“ k určitému účelu, tedy prospěchu obmyšleného. Bude-li se respektovat tento princip (oddělené a nezávislé vlastnictví), nemohou vznikat pochybnosti o tom, zda a komu je vůbec majetek přivlastněn.

Český právní řád si celkem dobře právě při respektování principu § 1448 o. z. poradil se svěřenským fondem tak, že aplikace tohoto institutu či právní úpravy jak v rámci soukromého práva, tak v rámci veřejného práva, nemůže činit žádné potíže.

Rozhodně se nejedná o právnickou osobu. Tento závěr je možné učinit i z obsahu i smyslu úpravy v § 1448 a násl. o. z. Jakož i z toho, že veřejné rejstříky a evidence svěřenských fondů jsou v zákoně formálně odlišeny (právnické osoby od svěřenských fondů). I podle ust. § 15 odst. 1 o. z. je patrné odlišení svěřenských fondů od právnických osob v tom smyslu, že vyčleněné věci nemají způsobilost v mezích právního řádu mít práva a povinnosti. Svěřenský fond není konstruován žádným zákonem jako právnická osoba, nemá žádné zakladatelské právní jednání. Vyčleněné věci nemají právní osobnost, nemohou se stát právnickou osobou, a to i pro aplikaci § 489 o. z. Některé zákony (např. daňové) pro účely konkrétního zákona na svěřenské fondy „pohlížejí“ jako na právnické osoby; to je pro účely toho zákona pouze fikce.

Se základním principem „oddělené a nezávislé vlastnictví“, který ovládá svěřenský fond, a „přivlastnění věcí k účelu“ souvisí i další principy svěřenského fondu. Těmi jsou držba a správa správcem (a nikým jiným), výkon plné správy cizího majetku (určující meze výkonu správy). Principem je i to, že minimálně jeden správce musí být osobou odlišnou od zakladatele i od obmyšleného (§ 1454 o. z.).

Neměnnost statutu

Neměnnost statutu je významným principem svěřenského fondu. Není to princip stanovený v zákoně, ale je to princip, kterým je institut svěřenského fondu ovládán pro níže uvedené.

Úprava institutu svěřenského fondu je úpravou práva věcného. Zákon sám počítá s možnými změnami svěřenského fondu, a to zvýšením majetku (§ 1468 o. z.), případně počítá i se změnou statutu (ale jen postupem upraveným v § 1469 o. z.). Jestliže zákon nepřipouští jiné způsoby změny svěřenského fondu, resp. u změny statutu připouští pouze intervenci soudem, potom podle § 978 o. z. jakékoliv jiné změny či jinak provedené změny (i statutu) nejsou účinné erga omnes (a contrario § 978 o. z.).

Účinky právního jednání (statut) působí vůči všem, a to jak vůči osobám zúčastněným na svěřenském fondu (včetně zakladatele, správce i obmyšleného), tak i vůči osobám nezúčastněným na tomto institutu. Všichni musí tuto úpravu respektovat. Bude-li někdo doplňovat statut nebo jej měnit např. pro momentální potřebu zakladatelů apod., může být překvapen výsledkem – takové jednání nebude účinné vůči třetím osobám (např. i vůči obmyšleným, případně vůči věřitelům, soudům).

Jedinou změnou, kterou zákon připouští, je buď zvýšení majetku svěřenského fondu, nebo intervence soudu jak do trvání svěřenského fondu, tak do statutu, při respektování původního účelu a jeho nahrazení podobným účelem.

Závěr o neměnnosti statutu po dobu trvání svěřenského fondu vyplývá nejen ze shora uvedeného, ale i z logického výkladu jednotlivých ustanovení. Pokud vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví, nemůže zakladatel, původní vlastník věcí vyčleněných do svěřenského fondu, zasahovat do statutu. Statut zakladatel sice vydává, ale v době, kdy má věci ve svém vlastnictví a jako vlastník určuje, že tyto věci budou vyčleněny, a dále určuje, jakým režimem se bude nadále realizovat vlastnictví k těmto věcem, jaké užitky a kdy a komu z těchto věcí budou plynout a kdo má jaké povinnosti v rámci správy (nebo např. při jmenování správce apod.).

Zakladatel vznikem svěřenského fondu vlastnictví pozbude, a proto nemůže již nic měnit na tom, jak bude vykonáváno vlastnické právo k věcem vyčleněným do svěřenského fondu; i zakladatel (původní vlastník) musí sám respektovat, jak vše vymezil ve statutu. Ust. § 1452 o. z. změny statutu nepřipouští, ust. § 1468 o. z. připouští intervenci jenom zvýšením majetku, ust. § 1469 připouští úpravu statutu soudem.

Případné doplňování listiny – smlouvy mezi zakladatelem a správcem nepřichází také v úvahu. Touto listinou jsou vázáni její účastníci, to je zakladatel a správce. Ve smlouvě uzavírané podle § 1448 o. z. zakladatel svým právním jednáním vyčleňuje věci ze svého vlastnictví, správce právním jednáním se zavazuje majetek vyčleněný držet a spravovat. Dále do takové listiny není možné zasahovat, není možné v rámci takové listiny měnit náležitosti, které má upravovat statut. Obsahové náležitosti takové listiny jsou uvedeny v § 1448 odst. 1, taková listina je právní skutečností pro první fázi vedoucí ke vzniku svěřenského fondu, to je k vyčlenění majetku.

Ani správce není oprávněn statut měnit. Je povinen ujmout se vyčleněného majetku a jeho správy, vykonává vlastním jménem vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu, ale věci nejsou jeho vlastnictvím. Správce je povinen vykonávat správu podle statutu a podle zákona. Není tedy ani logicky možné, aby si sám určoval změnu pravidel pro výkon správy (nad věcmi, které mu nepatří).

Obmyšlený také nemá vlastnická práva nad věcmi. Má očekávat plnění, má nároky, pokud budou naplněny podmínky pro plnění buď výnosů z majetku, nebo plnění majetku ze svěřenského fondu. Do podmínek však zasahovat nemůže.

Nebude-li se respektovat tento závěr (a jeden ze základních principů svěřenského fondu), mohou vznikat pochybnosti o tom, jaká ustanovení statutu svěřenského fondu lze měnit, kdo statut může měnit, za jakých okolností atd.

Při závěru o neměnnosti statutu nejsou žádné pochybnosti o tom, „co působí erga omnes“.

Kdo by vlastně mohl upravovat statut svěřenského fondu? Zakladatel? Např. u svěřenského fondu vzniklého smrtí zakladatele pořízením pro případ smrti? Anebo i u svěřenského fondu zřízeného přijetím pověření ke správě správcem poté, kdy např. zakladatel nebude, případně nebude svéprávný apod.? Mohl by si to snad vymínit zakladatel ve statutu, že on sám, anebo jím určená osoba může zasáhnout do statutu a statut změnit? Zákon nic takového nepřipouští. A při respektování výkladového pravidla věcných práv by takové ujednání bylo možná účinné inter partes, tedy mezi těmi, kteří je realizují. Změna statutu by možná byla účinná mezi např. zakladatelem a osobou, které by dal zakladatel takové oprávnění, ale rozhodně by nebyla účinná erga omnes (např. ne vůči obmyšleným, soudům, věřitelům apod.).

Připustila-li by se možnost změny statutu (i když zákon sám ji nepřipouští), došlo by k mimořádné nejistotě při výkladu právního jednání, kterým je statut svěřenského fondu. (Odkdy a vůči komu by taková změna mohla vůbec působit apod.).

Závěr o neměnnosti statutu je však výhodou tohoto věcněprávního institutu. Všichni, a to nejen zakladatel a správce a obmyšlený, ale kdokoliv třetí podle § 976 o. z. (absolutní majetková práva působí vůči každému, nestanoví-li něco jiného zákon) musí respektovat způsob výkonu vlastnického práva tak, jak je upraven ve statutu.

Všichni, kteří se při jakémkoliv právním jednání, v jakýchkoliv právních vztazích budou setkávat se svěřenským fondem, musí respektovat nejen ustanovení zákona, ale zejména i statutu (jaký majetek je vyčleněn, jak jsou stanoveny podmínky pro plnění obmyšleným, kdo může jmenovat správce, komu připadá majetek v případě zániku svěřenského fondu atd.). Takovouto přednost institutu svěřenského fondu je možné využít např. i ve vztahu při úvěrování či půjčkách do majetku ve svěřenském fondu při ujištění, že na rozdíl od společenské smlouvy nikdo do statutu zasáhnout nemůže.

Ze všech těchto důvodů i z logického výkladu je nutné uzavřít, že statut svěřenského fondu je neměnný.

Následky úpravy v § 1448 až 1474 o. z.

Svěřenský fond není korporací a správce není jednatelem, jakož i statut není společenskou smlouvou či zakládací listinou. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku. Nad tímto majetkem tím okamžikem ztrácí vládu zakladatel, který do té doby je vlastníkem se všemi z vlastnického práva vyplývajícími oprávněními. Proto může jakkoliv, jak mu to umožňuje zákon, např. sestavit statut (při respektování podstatných náležitostí statutu).

Správce je vázán zákonem a statutem při správě majetku. Je nadán plnou správou a výkon plné správy realizuje v rámci statutu (do něhož nemůže jakkoliv zasahovat). Má případně oprávnění vymezená mu ve statutu zakladatelem, např. může určovat obmyšleného (toto oprávnění je při splnění podmínek dáno i ust. § 1457 odst. 2 o. z.).

Důvody skončení správy svěřenského fondu zákon vyjmenovává taxativně. Žádným jiným způsobem správa svěřenského fondu skončit nemůže. Je-li skončení správy podle statutu vázáno např. na uplynutí doby, na kterou je svěřenský fond zřízen, pak bude ve statutu třeba uvést fixní datum nebo událost, která bude určovat tuto dobu. Touto událostí však nemůže být jednání zakladatele, tedy jeho následné rozhodnutí, že „správa svěřenského fondu končí“. Zakladatel událost ke skončení správy uplynutím doby musí formulovat ve statutu tak, aby pro všechny (obmyšlené, správce, jakékoliv další osoby a orgány) bylo toto ujednání závazné, predikovatelné a srozumitelné i určité, to znamená platné.

Zákon umožňuje upravit ve statutu formou vyvratitelné domněnky i postup, komu připadne majetek při skončení správy (a upravit tak odlišně od zákona jak posloupnost osob, tak vůbec osoby samotné, které se mohou stát vlastníky majetku po skončení správy). Tato změna je možná jen statutem – jiná listina nepřipadá v úvahu, s jinou listinou zákon nespojuje následky ve svěřenském fondu, a jen zakladatel při vyčleňování věcí ze svého majetku může (ve statutu) určovat, kdo má nastoupit při vyvratitelné právní domněnce, kdo se stane vlastníkem takových věcí.

Při respektování principů svěřenského fondu, při respektování výkladových pravidel občanského zákoníku, při respektování textu a smyslu úpravy je třeba při sepisu statutu svěřenského fondu tento sestavit tak, aby odpovídal požadavkům zakladatele, který při využití institutu svěřenského fondu hodlá jiným způsobem upravit výkon vlastnického práva, resp. upravit jej ve statutu tak, aby všichni (včetně zakladatele) respektovali takový způsob výkonu vlastnického práva.

Výkladové problémy?

V Bulletinu advokacie č. 3/2020 jsou zmíněny v článku profesora JUDr. Luboše Tichého, CSc., „Vlastnictví bez vlastníka v českém svěřenském fondu“ některé výkladové problémy (podle autora zmíněného článku). Při respektování principů svěřenského fondu a textu i obsahu zákona není pochybné, co znamená ust. § 1448 o. z., že vlastníkem není ani zakladatel, ani správce, ani obmyšlený. Věc vyčleněná do svěřenského fondu (resp. jakkoliv do fondu převedená i např. formou zvýšení majetku) je „přivlastněná“ účelu – tím je prospěch beneficienta (jak ostatně je pokyn správci při výkonu plné správy podle § 1409 o. z. a násl.).

Problematika subjektivity svěřenského fondu neexistuje. Svěřenský fond není osobou, nemá žádnou subjektivitu. Odděluje-li občanský zákoník osoby od věcí, a to i v rámci evidence (nezahrnutím svěřenských fondů do veřejného rejstříku), je naprosto jasné, že svěřenský fond je právní institut, nikoliv právnická osoba.

Srovnání s quebeckou fiducií je provedeno v publikaci J. Svejkovský, R. Marek a kol.: Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku, komentář § 1400-1474, C. H. Beck, Praha 2015, kde je srovnání jak ve výkladu, tak i přímo překladem anglického i francouzského textu občanského zákoníku Quebecu. Také profesor Tichý přisvědčuje závěru, že předměty v účelovém majetku nepatří žádné osobě, nejsou přičítány žádnému subjektu, nýbrž jsou určeny svým účelem.

Autor tohoto článku, nejen jako vedoucí autorského kolektivu výše uvedené knihy, ale také publikace J. Svejkovský, I. Kovář a kol.: Svěřenské fondy, příležitosti a rizika, C. H. Beck, Praha 2018, a zejména jako advokát aplikující institut svěřenského fondu pro své klienty, nezaznamenal naštěstí zatím žádné teoretické ani praktické problémy. Naopak, i např. odpovědnost správce či možné uspokojení z majetku ve svěřenském fondu nebo z majetku správce je v zákoně upraveno. Rozhodně je třeba odmítnout navrhovaná řešení, jako např. konstruovat svěřenský fond jako právnickou osobu. Tomu slouží jiné právní instituty (např. korporátní právo, právo fundací atd.). Úpravou jednání správce jako zmocněnce beneficienta by se vybočilo z věcněprávního institutu do závazkového práva.

Respektuje-li se to, že správce jedná vlastním jménem na účet svěřenského fondu, tak to neznamená jen přijímání majetku do svěřenského fondu, ale i odpovědnost za takové jednání a možnost uspokojování se (v rámci exekuce, konkursu) z majetku, na jehož účet bylo jednáno.

Evidence svěřenských fondů

Podle novely občanského zákoníku účinné od 1. 1. 2018, provedené zákonem č. 460/2016 Sb., vzniká svěřenský fond zápisem do Evidence svěřenských fondů. Tato úprava znamená pro institut svěřenského fondu právní jistotu. Nejedná se o zásah do vlastnických práv, ale je výrazem právní jistoty to, že od určitého okamžiku, zjistitelného přístupem do evidence svěřenských fondů, vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví věcí vyčleněných do svěřenského fondu, které musí všichni respektovat.

Právní jistota je dána i tím, že při zápisu do Evidence svěřenských fondů podléhají listiny o vyčlenění majetku i o zřízení svěřenského fondu přezkumu při zápisu do evidence. Statut samotný je veřejnou listinou, vyžaduje se forma notářského zápisu.

Evidence je proces upravený v zákoně o veřejných rejstřících a evidenci svěřenských fondů.

Jak je uvedeno v úvodu tohoto článku, v některých předpisech je vytvářena fikce – pro účely některých zákonů se svěřenský fond považuje za právnickou osobu. Rozhodně to však neznamená vznik právnické osoby. V jiných zákonech, např. v zák. č. 253/20089 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML), je pro účely tohoto zákona (AML) považován např. zakladatel, správce, obmyšlený či orgán dohledu za ovládající osobu. Jedná se však opět o fikci tohoto zákona (AML), která v rámci obecného výkladu není aplikovatelná na vztahy ve svěřenském fondu, a ani ze svěřenského fondu nečiní právnickou osobu.

Závěr

S ohledem na úpravu v občanském zákoníku, v zákoně o veřejných rejstřících a evidenci svěřenských fondů, je při aplikaci svěřenského fondu patrné, že není potřeba provádět žádnou novelizaci či jiné řešení institutu svěřenského fondu.

Tento institut je aplikovatelný pro situace, ve kterých chce zakladatel při vyčleňování věcí ze svého majetku určit takový způsob nakládání s těmito věcmi tak, aby bylo plněno ve prospěch beneficienta. Na druhou stranu použitím institutu svěřenského fondu není možné obcházet např. zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Při vyčlenění majetku a tvorbě statutu je třeba respektovat základní ustanovení pro právní jednání (nejen, ale zejména úpravu platných právních jednání, úpravu omezující možnost zkracování uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele apod.).

Budou-li se respektovat principy svěřenského fondu a tento institut bude používán tam, kde je pojmově použitelný, nemůže a nemělo by to v praxi činit žádné potíže. Svěřenský fond je při tvorbě statutu velmi flexibilní co do možnosti úpravy nakládání s majetkem ve prospěch obmyšleného po dobu do vzniku svěřenského fondu. Vznikem svěřenského fondu jsou v rámci tohoto věcněprávního institutu vztahy upraveny neměnným statutem. Při respektování výkladových pravidel, textu a smyslu úpravy při aplikace nemůže vzniknout žádný problém.

 

JUDr. Jaroslav Svejkovský působí jako advokát a člen Legislativní rady vlády.