Co mě naučila povodeň, se může hodit i v době pokoronavirové

Může se zdát, že shora uvedený název příspěvku odkazuje na sice krizovou, leč zcela jinou situaci, ale myslím, že věrně reflektuje naučení, které by se mělo nám, advokátům vrýt do paměti pro budoucí dobu po koronaviru.

Nejdříve si dovolím vrátit se trošku do minulosti. Naše kancelář se nachází na Sokolovské ulici, hned na kraji Karlína. Sídlíme zde od roku 1998. V roce 2002, pamatuji si to jako dnes, jsem 12. srpna vyrazil na dovolenou, odcházeje z kanceláře, kde na ulici bylo akorát horko a vedle otevřená prodejna zmrzliny. Další den bylo možno z okna naší kanceláře volně skákat šipku do vody. V kanceláři nešel elektrický proud, byla úplně odříznutá od světa, nedalo se do ní nijak dostat. Zůstali jsme tak bez spojení s našimi spisy, o nějaké elektronizaci jsme si mohli nechat zdát, a to nemluvím o tom, že povodeň odnesla veškerá spojení po telefonních linkách. O dalších 150 m dál směrem do centra však po vodě nebylo ani památky, tedy suchá, čistá ulice, pod magistrálou mohl každý volně projít, jako by se nic nedělo.

V této situaci jsme samozřejmě nevěděli, ani kdy máme jaký soud, spisy byly úplně nepřístupné a o tom, že nějaký soud bude, jsme se dozvídali v podstatě náhodou. O nějakých 15 dnů později jsem ráno v 8 hodin zjistil ze zavolání klienta, že máme odvolací jednání v důležité věci – podařilo se mi totiž zanechat v kanceláři i diář – a jestli se tam nějak potkáme, protože ze strany Prahy, kde sídlil klient a ostatně kde jsem bydlel v této době i já, byla Praha nepřístupná. S hrůzou jsem tak zjistil, že mám ten den jednání od 11 hodin u Městského soudu v Praze ve Spálené ulici. Vyvinul jsem veškeré úsilí, abych se k soudu dostal, opatřiv si alespoň oblek a kravatu, ovšem v ruce maje pouze tužku a papír a nic dalšího. A vstoupil jsem do jednací síně, kde, ač ve věci původně úspěšný žalovaný, jsem byl důrazně pokárán předsedkyní senátu, že jdu asi o 3 minuty později a jestli jsem s sebou vzal to, k čemu mě vyzvali.

V první chvíli jsem vytřeštil oči, alespoň vnitřně, a poté jsem argumentoval současnou situací řka, že o jednání jsem se dozvěděl až čirou náhodou dnes ráno z telefonu od klienta, do kanceláře nemám přístup a už vůbec ne do spisu, a tudíž jsem to nemohl splnit. Ke svému absolutnímu úžasu jsem se dozvěděl, že jsou to pouhé výmluvy a že jsem na to měl dostatek času a že od 12. srpna, kdy začaly povodně, jsem se přeci mohl připravit a všechno si zajistit. V ten okamžik jsem měl poněkud emotivní projev, ve kterém jsem vylíčil, jak naše kancelář vypadá, kam jsme se mohli nebo nemohli dostat, a co jsme mohli nebo nemohli zjistit. Paní předsedkyni ani tak nezarazil obsah projevu, jako způsob, jakým jsem jej přednesl, když z mého vystoupení muselo být více než zřejmé, že mám pochyby o duševním zdraví a dostatku informací na její straně.

Přesto se chystala mi odpovědět způsobem, který by jistě vedl k neúspěchu mě jako procesní strany ve sporu, v ten okamžik mě však zachránila přísedící, poněkud starší, než rozhodná paní předsedkyně, která vstoupila do jednání, zarazila jednání, které bylo přerušeno, respektive bylo shledáno, že může pokračovat i bez příslušných listin, a nakonec jsem byl ve věci úspěšný. Tento zážitek však pro mě znamenal jasné osvědčení toho, že co se může jevit jako naprosto jasná záležitost, není jasná záležitost, a obstaral jsem si úřední potvrzení o tom, od kdy do kdy byla v Karlíně voda a že zasahovala přímo až k nám do ulice, kde máme kancelář, do jaké výšky zasahovala a kdy byl oficiálně Karlín zpřístupněn. Jak se mi toto potvrzení poté mnohokráte hodilo!

Měl jsem kupříkladu situaci, kdy jsem podal odvolání do rozhodnutí a čekal na nařízení jednání, několikrát to poté urgoval, soud mi nato přislíbil, že se po tom podívá, a nic. Jaké pro mě bylo pak překvapení, když v této věci byla nařízena proti klientovi exekuce. Teprve z exekučního spisu jsem totiž zjistil, že byla na věc vyznačena doložka právní moci, neboť paní doručovatelka v té době asi zřejmě doručila do několika advokátních kanceláří v sousedství, ale do několika ne, neboť byla vyhnána jako všichni ostatní z minuty na minutu z Karlína. Ovšem doručovací listiny byly předpřipravené a bylo vykázáno jako doručeno. Následky si dokážete jistě představit, tudíž i moje odvolání a všechno bylo po lhůtě, což ovšem soud zcela nereflektoval. Následující pětiletý spor jsem nakonec vyhrál, a právě díky tomu, že jsem si obstaral potvrzení, že v Karlíně nic nefungovalo.

Mohli bychom si říci, že co ten Vlk straší, takovéto potvrzení a takováto skutečnost je všem známa a všichni to přeci vědí. Ne, všichni mají tendenci zapomínat a ti, pro které to byla jenom otrava, že seděli doma a nebyli nijak postiženi, nic takového vnímat nebudou. Věřte tomu, že to budou i úředníci, kteří budou rozhodovat věci vašich klientů, že to budou státní zástupci, policisté a soudci, kteří budou o věci jednat. Co je však pro mě poučením největším z doby povodní? Rozhodující bylo, že jsem měl listinu, kterou shora zmiňuji, s datem nikoli aktuálním, ale s datem jejího skutečného vystavení, tedy ještě v srpnu roku 2002, a to konkrétně 30. 8. 2002.

Kolikrát jsem v průběhu řízení totiž viděl nebo slyšel námitky, že listina byla vystavena dodatečně, nebo že neodpovídala pravdě a skutečnosti. Získání uvedené listiny bylo totiž tehdy vlastně jednoduché, neboť v té době si ještě každý pamatoval a věděl, včetně příslušného úředníka Obvodního úřadu Městské části Praha 8, co se ve skutečnosti opravdu dělo a jak se dělo a kde bylo. Hlavně měla datum z roku 2002 ze srpna, kdy k povodním došlo. Její pravdivost, pokud se ji někdo pokusil zpochybnit, okamžitě umlkl právě proto, že kdy byla.

Stručně řečeno, i v době koronaviru je nezbytně nutné, abychom si pro případné budoucno a jakékoliv spory obstarali listiny a důkazy o tom, jaká byla skutečně situace, kolik lidí chodilo do práce, kde se nacházel váš klient, co se v jeho okolí dělo, co bylo nebo nebylo přístupné, a vše bylo zdokumentováno v písemné či jiné obrazové nebo zvukové podobě. Povaha takového důkazu, který má svým vznikem časovou souvislost s událostí, kterou zobrazuje, je natolik nedocenitelná a nenahraditelná, že rozhodně v tomto směru není třeba váhat. Poučte sebe a poučte své klienty a nic horšího, než že chystáte nepotřebný důkaz, se nestane. Rozhodně se však nahradit a zpětně vzkřísit nedá.

JUDr. Václav Vlk, advokát, předseda Výboru pro vnější vztahy České advokátní komory a člen prezídia Unie obhájců ČR

Převzato z blogu autora s jeho svolením.

Go to TOP