Velikonoční svátky, události současných dní a nejrůznější aktivity advokátů inspirovaly některé kolegy k zamyšlení, a to i rýmovanému.

Advokáti v době koronavirové

Medituju v postní den,

co se u nás stalo jen,

když záhadný virus z Číny

cestovat k nám nebyl líný?

Je to těžko k uvěření,

jak se život rychle mění:

jistoty den ze dne mizí,

cizí přestává být cizí,

všichni jsme na jedné lodi,

s kterou bouře občas hodí.

Někdo v tomhle čase zkoušky

pro ostatní šije roušky,

jiný krmí zdravotníky,

kterým patří velké díky,

ten dezinfikuje dům,

onen venčí psy sousedům.

Bez přestávky jedná vláda,

kdekdo „na hubu“ tam padá,

i parlament se méně hádá.

 

Teď je dobrý čas se ptáti:

A co dělají advokáti?

Jeden radí nájemníkům,

píše žádosti dlužníkům,

druhý pomáhá úřednici,

třetí dá auto k dispozici,

čtvrtý opatří respirátor

známému – byť je prokurátor.

Vedou občanské poradny

a tráví při nich dny a dny,

tak zařizují to či ono,

většinou ovšem jen „pro bono“.

 

Je tu ale i jiný případ,

nad kterým musím zuby skřípat:

jeden náš kolega z Brna,

zřejmě rychlý jako srna,

hned žalobu sepsal správní,

celou vládu napadá v ní.

Ani na tom dosti není –

pak psal trestní oznámení,

nešetří vládu ani trochu,

krizový štáb má sedět v lochu!

Aby kolega získal slávu,

nestačí mu dát průchod právu:

tak všechno hodil do medií,

ta z toho pár dní vděčně žijí.

A kdekdo říká – to mě bolí:

„Ti advokáti, to jsou voli!“

A tady souzním s Vladimírem,

když nad tím v zlosti práská knírem.

JUDr. Jan Luhan, advokát