Povinné zastavování exekucí z pohledu exekutora

Vláda v úterý projednala a schválila návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu. Cílem návrhu je prosazení řady prosociálních opatření přijímaných v souvislosti s koronavirovou krizí. V tomto příspěvku se chci vyjádřit k problematice povinného zastavování exekucí, které má být předmětným návrhem uzákoněno.

Novelizovaná ustanovení § 55 exekučního řádu na první pohled působí jako nedotažený recyklát části textu komplexního vládního návrhu projednávaného v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 545.[1] Již ten byl kritizován pro jeho povrchnost, nepropracovanost a nedomyšlenost dopadů, zejména v otázce absence výjimek, kdy k zastavení exekuce není důvod[2] nebo k otázce hrazení nákladů exekuce. Ostatně dosud k němu bylo podáno sedm pozměňovacích návrhů.

Má-li zákon efektivně pomáhat povinnému, pak by se předkladatel měl vypořádat s otázkou, kdo zaplatí náklady exekuce. Podle judikatury Ústavního soudu totiž povinnost k náhradě nákladů exekuce zastavené pro bezvýslednost stíhá povinného.[3] Tento následek nelze ponechat otevřený nebo jej ignorovat. Vyloučení práva exekutora na náhradu nákladů exekuce nebo přenos povinnosti na oprávněného před Ústavním soudem neobstojí. Zde by měl vstoupit stát a převzít povinnost k náhradě nákladů exekuce na sebe.

Stejně tak zůstává nevyřešena otázka osudu exekucí přerušených podle zákona č. 119/2001 Sb., zejména pokud jde o souběh exekuce srážkami ze mzdy nebo exekuci prodejem nemovité věci. S nemožností provádět všechny exekuce najednou a přerušením exekucí náš právní řád již dvě desetiletí počítá a stanoví pro takový souběh jasná pravidla. Samo nařízení exekuce srážkami ze mzdy, která bude přerušena, vzhledem k tomu, že srážky ze mzdy jsou realizovány ve prospěch jiné exekuce, nebude stačit k tomu, aby taková exekuce nebyla zastavena. Na tuto problematiku jsem již dříve upozorňoval.[4] Přesto ani vládní návrh, ani nynější koronavirový zákon s výjimkou pro přerušené exekuce nepočítá.

Návrh je však nedomyšlený i v dalších ohledech. Zavádí povinnost exekutora zastavit exekuci, nestanoví se však lhůta, do kdy má být taková exekuce zastavena. Zavádí se nová agenda, ale s náhradou v exekučním tarifu předkladatel nepočítá. Nejde do nekonečna házet špinavou práci na exekutora a spoléhat, že ji bez dalšího udělá a nic za to nedostane.

Zavádí se liberace z povinného zastavení exekuce v případě, že oprávněný složí další zálohu na náklady exekuce, avšak pomíjí se, že v exekučním řízení není předepsána ani první záloha. S podáním exekučního návrhu není spojena povinnost ke složení zálohy na náklady exekuce a ani tento návrh žádnou povinnou zálohu nezavádí. Splnění povinnosti složit další zálohu na náklady exekuce tak bude pro oprávněného matoucí.

Nejednoznačný výklad ohledně aplikace normy najdeme v otázce, kdy exekutor nemá povinnost zastavit exekuci a vyzvat oprávněného ke složení zálohy. Musí být vymoženy všechny náklady exekuce, nebo postačí jen část?

Neprovázanost najdeme ve vztahu odstavců 7 a 8. Zatímco ustanovení § 55 odst. 7 exekučního řádu ukládá exekutorovi povinnost vyzvat ke složení zálohy všechny oprávněné bez výjimky, pak ustanovení odstavce 8 sice oprávněného výslovně nezprošťuje povinnosti složit zálohu, ale namísto toho mu ukládá zvláštní povinnost vyjádřit nesouhlas se zastavením exekuce, pokud chce, aby exekuce zastavena nebyla. Vzhledem k značnému okruhu dotčených případů se lhůta 15 dnů jeví pro většinu institucionálních oprávněných jako nesplnitelná. Není konstrukce, kdy se po všech oprávněných vyžaduje aktivní projev vůle, nepřiměřenou zátěží? Co když je oprávněný zastoupen advokátem a nebude svému právnímu zástupci dostupný? Co když oprávněný je sice osobou vymáhající výživné nebo osobou poškozenou z trestného činu, nepřebírá si zásilky nebo nemůže včas reagovat? Zmeškání lhůty nelze v exekučním řízení prominout. Je v takovém případě morálně obhajitelné, že bude exekuce zastavena?

Opravdu má být exekuce zastavena tam, kde vymožení pohledávky po celou dobu bránil neprojednaný návrh na zastavení exekuce, absence vyznačení doložky provedení exekuce, odklad exekuce, obstrukce povinného nebo běžící insolvenční řízení?

Okruh oprávněných a jimi vymáhaných pohledávek v odstavci 8 vyvolává nejednu pochybnost. Proč jsou ve výčtu zvláštních případů uvedeny pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, zatímco pohledávky veřejné vysoké školy podle zákona o vysokých školách uvedeny nejsou? V žádném případě nelze s jistotou okruh dotčených pohledávek určit ani podle osoby oprávněného nebo jeho postavení, neboť zdravotní pojišťovna může stejně tak vymáhat pohledávku pojistného na zdravotním pojištění jako pohledávku z obchodněprávního vztahu. Okruh pohledávek z bezdůvodného obohacení nebo deliktu podle občanského zákoníku bude jen stěží možné určit bez toho, aby soudní exekutor provedl věcný přezkum exekučního titulu. V případě, že ve věci byl vydán platební rozkaz nebo usnesení o schválení smíru však exekutor skutkovou podstatu pro zastavení exekuce z exekučního titulu nevyčte. Má provést šetření u oprávněného nebo si snad vyžádat spis nalézacího soudu?

Co když oprávnění nebudou chtít složit zálohu na náklady exekuce a účinky zákona prostě obejdou? Podání nového exekučního návrhu po zastavení exekuce předložený návrh zákona nezakazuje a nový exekuční návrh není zpoplatněn. Nezatíží to exekuční soudy?

V důsledku zastavení exekuce, ať už je jeho důvod prodlení, pasivita oprávněného nebo třeba nemajetnost oprávněného, oprávněný ztratí pořadí nařízené exekuce podle zákona č. 119/2001 Sb., které si doslova vyčekal za jinými dřívějšími exekucemi, které v mezidobí mohly skončit, a on se v pomyslném žebříčku pro uspokojení posunul na vyšší příčky. Zde budou zvýhodněni ti oprávnění, kteří zálohy platit nemusí, třebaže exekuční návrh podali později.

Troufám si říci, že podle takto neurčitého a vnitřně nejednotného návrhu v dohledné době k žádnému významnému zastavení exekuce nedojde a pokud ano, pak až za několik let, tedy v době, kdy se ekonomický cyklus obrátí směrem ke konjunktuře a potřeba protikrizových opatření pomine.

Do té doby se však soudní exekutoři namísto vymáhání pohledávek jako jejich hlavní úlohy ve státě doslova utopí v administrativě spojené s posuzováním podmínek pro zastavení exekuce, budou od soudů vyžadovat spisy, budou svádět výkladové bitvy s oprávněnými, zda daná exekuce spadá pod povinnost složit zálohu nebo povinnost vyjádřit nesouhlas, zatímco exekuce budou trvat dál. Po tu dobu budou exekutoři vystaveni povinnosti pohledávku vymáhat a současně činit úkony směřující k zastavení exekuce, neboť nejednoznačný výklad v otázce zastavení exekuce vede k dvojsmyslnému výkladu kárné odpovědnosti za nečinnost, tu za nevymáhání, tu za nezastavení exekuce. Aplikační obtíže rovněž zakládají prostor pro budoucí judikatorní tvořivost vyšších soudů včetně Ústavního soudu.

Má-li navrhovatel v úmyslu dosáhnout účinného a rychlého zastavení nevýkonných exekucí, nechť se raději zaměří na užší okruh případů s jasně definovanými pravidly, kdy bude v silách a možnostech soudních exekutorů takové exekuce snadno identifikovat a zastavit v krátké době a velkém počtu bez toho, aby se oprávněný i exekutor dostali do kleští požadavků, jimž nemohou dostát.

 

Autor JUDr. Lukáš Jícha, působí jako soudní exekutor.

Foto: Pixabay


[1] https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&T=545

[2]https://www.ceska-justice.cz/blog/vladni-novela-exekucniho-radu-postrada-moderacni-vyjimky/

[3]https://www.info.cz/pravo/blazek-kdo-zaplati-naklady-exekuce-ktera-bude-povinne-zastavena-43128.html

[4]https://advokatnidenik.cz/2019/06/14/povinne-zalohy-a-zastaveni-exekuce-po-3-letech-v-pripade-soubehu-vice-exekuci/

Go to TOP