Jaroslav Zahradníček: Ochrana osobnosti v pracovněprávních vztazích

Leges, Praha 2019, 240 stran, 390 Kč.

Výchozí myšlenku monografie lze shrnout do konstatování, které autor zařadil do úvodu knihy, podle něhož „v dnešní době dostává ochrana soukromí a osobních údajů citelně zabrat“, k čemuž lze dodat, že úměrně tomu samozřejmě stoupá zájem na jejich ochraně ve vztazích horizontálních i vertikálních a ve všech sociálních oblastech a situacích. Potřeba jejich ochrany v oblasti pracovněprávní je přitom specifická a permanentně aktuální již jen proto, že zde většina lidí tráví podstatnou část svého života.

V úvodní části monografie je nastíněn přehled základního právního rámce ochrany těchto práv tak, jak je určen v předpisech vnitrostátních, unijních i mezinárodního práva, zejména aktů Rady Evropy, a obecně teoretická východiska garance osobnostních práv, práva na soukromí a osobních údajů. Vymezen je zde především pojem osobnost, resp. osobnostní sféra jednotlivce, a to negativně tak, že se jedná o absolutní právo, které není právem majetkovým, z čehož se implikuje povinnost zdržet se (nezákonného) zasahování do osobnostních práv jiného. Stručně je pak analyzována úprava ochrany osobnosti v soukromém právu a není vynechána ani její limitace, tedy podmínky, za nichž lze do komplexu těchto práv zasahovat.

Obdobně autor přistupuje rovněž k institutu soukromí, které chápe jako jednu z imanentních složek osobnostních práv, jehož součást tvoří také osobní údaje, jejichž ochrana je, podle jeho slov „teprve doslova v plenkách“, protože se nemůže chlubit delší historií své existence (o systematické ochraně osobních údajů lze hovořit zhruba od 80. let minulého století). V duchu dnes převažující doktríny se kloní k závěru, že soukromí a osobní údaje ovšem představují dvě specifické sféry, které se tedy nemusí za všech okolností překrývat.

Odsud přechází k vlastnímu tématu práce, tedy ochraně osobnosti v pracovním právu, resp. vztazích, které zde vznikají. Podtržena je skutečnost, že v těchto vztazích má ochrana osobnosti širší význam než v obecné úpravě, což je dáno samotnou podstatou těchto vztahů, protože je v nich vykonávána závislá práce a zaměstnanec se nutně dostává do závislosti na zaměstnavateli, který tak stojí v pozici silnější strany.

Významnou součástí ochrany osobnostních práv, akceptovanou i judikaturou, je zásada rozumného očekávání, že v pracovněprávních a stejně i služebních vztazích bude respektováno soukromí. Toto očekávání má ovšem své limity, které určují práva zaměstnavatele (např. na to, aby zaměstnanec řádně plnil své závazky), která jsou ovšem zásadně vykládána restriktivně.

Zajímavá je subkapitola, v níž autor analyzuje právní úpravu ochrany jednotlivých osobnostních práv zaměstnance v čase, který zahrnuje jak dobu před vznikem pracovního poměru, tak po jeho ukončení. Náleží sem i vymezení podmínek, za nichž může zaměstnavatel sledovat soukromí svých zaměstnanců i mimo pracovní dobu, pro které však nachází jen velmi omezený prostor.

Pokud jde o ochranu osobnosti v rámci vlastního výkonu práce, je pozornost věnována především možnostem kontroly toho, které věci si zaměstnanec přináší na pracoviště a jak využívá svěřené prostředky (stále více převažuje v tomto ohledu výpočetní technika), kde je třeba respektovat princip proporcionality a respektování práv obou stran vztahu.

Třetí kapitola se zabývá problematikou ochrany osobních údajů zaměstnanců v souvislosti s úpravou obsaženou v GDPR.

Zásadní význam zde nepochybně má posouzení, na jakém právním základě je zaměstnavatel oprávněn zpracovávat osobní údaje zaměstnanců. V této souvislosti autor upozorňuje, že je nezbytné, aby byl vždy řádně určen účel zpracování, který by měl být dostatečně konkrétní. Dále rozebírá jednotlivé předpoklady pro legální zpracování osobních údajů tak, jak jsou stanoveny v čl. 6 GDPR, a dovozuje, že pro oblast pracovněprávních vztahů jsou naplněny vesměs všechny. Pozornost je pak věnována těm ustanovením obecného nařízení, která se významněji týkají pracovního práva, jakými je např. zvláštní kategorie osobních údajů, doba, po kterou smějí být osobní údaje uloženy, podmínky předávání těchto údajů jiným správcům či povinnosti ustanovit pověřence.

Závěrečná část zahrnuje rozbor některých speciálních otázek ochrany soukromí a osobních údajů v pracovněprávních vztazích, které se častěji objevují v aplikační praxi, jakými je monitoring komunikace zaměstnanců, instalování kamerových systémů nebo sledování majetkových poměrů zaměstnanců, a upozorněno je na to, že nová úprava si může vyžádat i změny v dosavadních přístupech k ochraně osobnostních práv zaměstnanců jak v právní úpravě, tak aplikační praxi.

Kniha nepochybně poskytuje ucelený přehled důležitého segmentu ústavou garantovaných práv, jimiž je ochrana soukromí a osobních údajů v tak frekventované oblasti, jakou je pracovní právo, a určitě může být využita všemi, kteří se ve složitém labyrintu vztahů, které zde vznikají, musí pohybovat.

 

doc. JUDr. PAVEL MATES, pedagog na Vysoké škole finanční a správní Praha a Fakultě sociálně ekonomické UJEP Ústí nad Labem

Go to TOP