K polemice nad článkem „Život, zdraví, svoboda a čest“

Dne 25. 3. 2020 byl v Advokátním deníku publikován článek předsedy České advokátní komory JUDr. Vladimíra Jirouska „Život, zdraví, svoboda a čest“, ve kterém pan předseda vyslovil některé své myšlenky ve vztahu k aktivitě některých advokátů, kteří za současné situace podnikli kroky směřující k přezkumu aktů vydaných vládou ČR (blíže nechť se čtenář s obsahem článku seznámí ZDE.)

Na tento článek reagovali Mgr. David Zahumenský, advokát v Brně, a Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D., advokátní koncipientka, svojí polemikou v článku publikovaném dne 26. 3. 2020 nazvaném „Česká advokátní komora: vládu nekontrolujte, škody nežádejte“ na serveru Česká justice. Rovněž i zde odkazuji na úvahy tam uvedené.

Držím se zásady, že se debat na stránkách periodik zásadně nezúčastňuji, v této věci však cítím, že musím učinit výjimku. Předně chci uvést, že ačkoliv se s panem předsedou znám již drahnou řadu let, necítím se v této věci „podjatým“ a k celé polemice se vyjadřuji spíše z pohledu advokáta s více než 40letou praxí a dlouholetého člena představenstva ČAK.

Nebudu se zde blíže vyjadřovat k podstatě sporu, tj. k tomu, zdali jsou akty vydané vládou ČR vadné, či nikoliv nebo zda by měl advokát za současné situace tyto akty soudní cestou napadat (ač musím uvést, že se v tomto ohledu kloním spíše k tomu, že čas brojit proti domnělým vadám vydaných aktů ještě nenadešel). Těmto úvahám bude jistě věnována řádná odborná debata po opadnutí současné tíživé situace, která nás všechny tak silně zasáhla. Je zřejmé, že výsledky této odborné debaty budou podkladem pro další právní kroky, které lze bezesporu předpokládat. Chci se vyjádřit toliko k formě, kterou zvolili Mgr. Zahumenský a Mgr. Zahumenská, Ph.D.

Již v nadpisu článku „Česká advokátní komora: vládu nekontrolujte, škody nežádejte“ se skrývá implikace toho, že Česká advokátní komora postupuje nesprávně a že její názory jsou takové, že vláda nemá být kontrolována a náhrada škod (způsobených přijatými opatřeními vlády) nemá být uplatňována. Takové tvrzení je však nesprávné, neboť takový názor ČAK nezastává a nezastává jej ani její předseda (alespoň podle toho, jak já čtu jeho článek).

Je-li pak vznášena v článku řečnická otázka, zda jednomu z ústavních soudů přišla „občanská prosba“ Mgr. Zahumenského a Mgr. Zahumenské, Ph.D., cit. „natolik nechutná, že se musel s neskonalou hrůzou obrátit až k ministryni spravedlnosti“, pak je zřejmé, že pisateli nebylo pochopeno gros věci. Nejde o to, zda se ten který ústavní soudce s prezentovanými názory ztotožňuje, či nikoliv, ale je nemístné a dovolím si říci neakceptovatelné, aby potenciální účastník či zástupce účastníka před Ústavním soudem kontaktoval ústavní soudce se svojí „občanskou prosbou“ ve věci, ve které může časem Ústavní soud rozhodovat. O to více je neakceptovatelné, aby tak učinil potenciální účastník řízení mající právní vzdělání, který si musí být této skutečnosti vědom.

Vyjadřuji své přesvědčení, že žádný člen představenstva ČAK (včetně jejího předsedy) si nemyslí, že dodržování Ústavy je formalita, jak to implicitně z článku vyplývá. Ze strany autorů jde opět jen o překrucování vyjádření pana předsedy. To přece nespočívá v tom, aby advokáti mlčeli, ale aby se svojí aktivitou posečkali do příhodné doby (ostatně, s ohledem na délku trvání řízení nelze předpokládat, že by o žalobě sepsané Mgr. Zahumenským mělo být rozhodnuto dříve, než skončí nouzový stav, a proto tato žaloba nutně nebude mít ten efekt, že by měla ukončit trvání „protiprávního stavu“).

Předpokládám, že je-li zmiňován projekt ČAK Advokáti proti totalitě, pak toto přirovnání, stejně jako přirovnání „odvahy“ autorů k odvaze prezidenta Masaryka, příp. JUDr. Zdenka Auředníčka, obhájce Leopolda Hilsnera, jsou pouhou hyperbolou k podtržení názoru autorů. Doufám, že je-li autory článku tento projekt zmiňován, měli možnost se s osudy deseti kolegů, o nichž projekt pojednává, detailně seznámit a zjistit, v čem může spočívat onen strach z postihu, který je v článku rovněž zmiňován. Kolegové, o nichž pojednává zmiňovaný projekt, se totiž nemuseli obávat toho, že budou předsedou advokátní komory neformálně upozorněni, že jejich postup nepovažuje za šťastný, ale byli vystaveni nebezpečí trestního stíhání a uložení vysokých trestů odnětí svobody či dokonce trestu smrti.

Konečně za naprosto nepřiléhavé chápu „povzdechnutí“ Mgr. Zahumenské, Ph.D., na konci článku, že si ji pan předseda dovolil označit (z jejího pohledu snad hanlivým termínem) jako „manželku“. Možná mi dá paní doktorka za pravdu v tom, že pokud se o ní v médiích hovořilo právě takto (nebylo uváděno jméno ani akademický titul), pak bylo přirozené, že pan předseda toto označení jen převzal.


JUDr. Petr Poledník, člen představenstva ČAK

Go to TOP