Advokacie byla během několik dní hlavním tématem příspěvku opět zveřejněného v Lidových novinách. Tentokrát byla reakce na něj doručena k rukám šéfredaktora LN dne 12. 3. 2020. Do dnešního dne nebyla otištěna a Česká advokátní komora neobdržela žádné jiné vyrozumění, jak s ní bude naloženo. Proto ji Advokátní deník přetiskuje v plném znění:

Článek paní Šustrové „U soudu“ (LN, 6. 3. 2020, Poslední slovo) mě jednak neskutečně nadzvedl, byť na poznámky „za všechno můžou advokáti“, jsem si za léta své praxe jakž takž zvyknul, jednak mi ale připomněl rozhodnutí představenstva České advokátní komory z května 2018, jež s věcí svým způsobem souvisí. Komora totiž dva měsíce po zjištění, že advokát – bývalý příslušník StB (na advokacii nedopadají lustrační předpisy, za což advokáti vážně nemohou!), je na základě usnesení Policie ČR z 15. ledna 2018 (!) trestně stíhán právě za účast na akci „Asanace“, rozhodla tak, že dotyčnému s okamžitou platností pozastavila výkon advokátní činnosti. Doufám, že by i P. Šustrová vyhodnotila uvedený postup advokacie jako příkladně operativní.

Nyní však k onomu několikahodinovému čekání svědkyně Šustrové na chodbě soudu způsobeného údajně tím, že „páni advokáti si přáli, aby jim soud přečetl protokol z předchozího jednání, který si prý nepamatovali“. Vyjdu-li z rozumného předpokladu, že soudce zvládal svou zákonnou pravomoc řídit průběh hlavního líčení, je uváděný důvod prodlevy absolutní nesmysl. A pokud je na něm postaven závěr: „Není vina soudu, že se procesy tak nekonečně vlečou: advokáti obžalovaných si dávají záležet, aby se vlekly.“, měla by autorka článku čtenářům LN zároveň vysvětlit, jak a čím se advokáti podíleli na té nezanedbatelné skutečnosti, že daná trestní stíhání jsou zahajována 28 let (sic!) po sametové revoluci.

O akci „Asanace“ toho vím z vlastní zkušenosti docela dost, můj bratr (chartista) byl v rámci její realizace i s rodinou vyštván z republiky v roce 1980. Stejně tak vím, jakou úlohu hráli mnozí obhájci v inscenovaných politických procesech v minulém režimu. Chce se mi stále věřit, že paní Šustrová netouží po tom, aby role obhájce byla pouhou stafáží v trestním řízení.

I tak mi je však z právního obzoru paní bývalé disidentky docela smutno.

JUDr. Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory