Právní věty rozhodnutí schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 11. března 2020.

Insolvenční řízení, Incidenční spory, Odporovatelnost, § 3 IZ., § 241 IZ.

Úvěrová instituce, která za trvání úvěrového vztahu s dlužníkem zjistí informace, z nichž plyne naplnění předpokladů formulovaných v § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona a které současně zakládají některou z vyvratitelných domněnek platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, se ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b/ insolvenčního zákona nezprostí odpovědnosti za přijetí plnění z právního úkonu dlužníka (splátky úvěru) uskutečněného v rámci běžného obchodního styku, jestliže neprokáže, že šlo o právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy nebyl v úpadku, nebo o právní úkon, který nevedl k dlužníkovu úpadku (srov. § 241 odst. 2 insolvenčního zákona).

Porušení požadavku náležité pečlivosti ve vztahu k plnění přijatému od dlužníka na základě právního úkonu (splátky úvěru) učiněného v rámci běžného obchodního styku (vymezeného trváním úvěrového vztahu) nelze dovozovat jen z práva banky (jiné úvěrové instituce) žádat od úvěrového dlužníka podklady ke zjištění jeho aktuálních příjmových a majetkových poměrů i v průběhu úvěrového vztahu. Požadavku náležité pečlivosti odpovídá, přikročí-li banka k uplatnění tohoto práva bez zbytečného odkladu poté, co při pravidelném (běžném) průběhu úvěrového vztahu vyjde najevo, že zde jsou skutečnosti nasvědčující zhoršujícímu se ekonomickému stavu úvěrového dlužníka.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 08. 2019, sen. zn. 29 ICdo 149/2017)

Dohlédací činnost soudu, Insolvenční řízení, § 54 IZ., § 55 IZ., § 10 písm. b) IZ., § 11 odst. 1 IZ., § 91 IZ.

Usnesení schůze věřitelů o volbě nebo odvolání členů a náhradníků věřitelského výboru nelze zrušit postupem podle § 54 a § 55 insolvenčního zákona.

Usnesení, jímž insolvenční soud potvrzuje volbu členů věřitelského výboru a jejich náhradníků, je ve smyslu ustanovení § 10 písm. b/ insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 insolvenčního zákona, rozhodnutím (opatřením), které insolvenční soud vydává při výkonu dohlédací činnosti a proti kterému není přípustné odvolání (§ 91 insolvenčního zákona).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 08. 2019, sen. zn. 29 NSČR 9/2018)

Doručování, Insolvenční rejstřík, o. s. ř., § 71 IZ., § 75 odst. 1 IZ.

V poměrech upravených pravidly doručování podle insolvenčního zákona lze podle ustanovení § 50d o. s. ř. vyslovit pouze neúčinnost zvláštního způsobu doručení písemnosti ve smyslu § 75 odst. 1 insolvenčního zákona. Rozhodnout podle § 50d o. s. ř. o neúčinnosti doručení soudní písemnosti v insolvenčním řízení vyhláškou (ve smyslu § 71 insolvenčního zákona) je pojmově vyloučeno; předmětné ustanovení není na tento způsob doručení aplikovatelné ani přiměřeně.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 08. 2019, sen. zn. 29 ICdo 154/2017)

Společnost s ručením omezeným, Společník, Ručení, Vklad společníka, Obchodní rejstřík, § 132 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb., § 134 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb., § 48 odst. 1 písm. b) předpisu č. 304/2013 Sb., § 154 odst. 1 o. s. ř.

I. Z ustanovení § 132 odst. 1 z. o. k. plyne, že pro určení výše, v jaké společník společnosti s ručením omezeným nesplnil vkladovou povinnost podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku, je rozhodný stav tohoto zápisu v době, kdy věřitel vyzval společníka k plnění.

II. Pro určení rozsahu, ve kterém společník ručí za dluhy společnosti s ručením omezeným, je rozhodující zásadně jen údaj o rozsahu splnění vkladové povinnosti [ve smyslu § 48 odst. 1 písm. b) z. v. r.], jak je zapsán v obchodním rejstříku.

III. Je-li věřiteli v okamžiku výzvy k plnění známo, že některý ze společníků společnosti s ručením omezeným poskytl (jemu či jinému věřiteli) plnění z titulu ručení podle § 132 odst. 1 z. o. k., snižuje se vůči němu o toto plnění ručení takového společníka za dluhy společnosti bez zřetele ke stavu zápisu údaje o rozsahu splnění vkladové povinnosti v obchodním rejstříku.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 08. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5507/2017)

Exekuce, Návrh na zahájení řízení, § 43 odst. 2 předpisu č. 120/2001 Sb.

Listinou uvedenou v § 43 odst. 2 exekučního řádu nemusí být vždy listina podepsaná povinným. Má-li být vzájemná povinnost oprávněného plněna vůči třetí osobě, může naplnění podmínky uvedené v citovaném ustanovení stvrdit i tato třetí osoba.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 05. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3028/2019)

Vlastnictví, § 1022 o. z.

Vlastník pozemku nemůže požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby v těsné blízkosti společné hranice pozemků (§ 1020 o. z.), jestliže stavebník má platný veřejnoprávní titul (např. stavební povolení), a důvody, pro které by stavba neměla být zřizována, mohl vlastník pozemku uplatnit ve veřejnoprávním (stavebním) řízení, avšak neučinil tak.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 08. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4348/2018)

Bezdůvodné obohacení, Daň z přidané hodnoty, Splatnost pohledávky, Poučovací povinnost soudu, § 451 obč. zák., § 563 obč. zák., § 564 obč. zák., § 72 předpisu č. 235/2004 Sb., § 105 předpisu č. 235/2004 Sb., § 118a o. s. ř.

Při vyčíslování bezdůvodného obohacení, jež vzniklo užíváním cizí věci, zjišťováním obvyklého nájemného porovnávací metodou je zásadně relevantní nájemné sjednané v porovnávaných smlouvách, ať již v sobě zahrnuje daň z přidané hodnoty, či nikoli. Pakliže však věc užíval plátce daně z přidané hodnoty za okolností umožňujících uplatnění odpočtu daně na vstupu ve smyslu § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, je namístě vycházet z nájemného placeného za srovnatelné objekty bez navýšení o daň z přidané hodnoty; je-li tedy v tomto případě v porovnávaných nájemných smlouvách sjednáno nájemné s daní z přidané hodnoty, je zapotřebí je od této daně očistit.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 03. 09. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2169/2018)

Přerušení řízení, Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, Insolvenční řízení, Reorganizace, § 140 odst. 1 o. s. ř., § 142  o. s. ř., § 146 o. s. ř., § 140a IZ., § 356 odst. 1 IZ., § 96 o. s. ř.

Účinností reorganizačního plánu zaniká v souladu s ustanovením § 356 odst. 1 insolvenčního zákona i příslušenství pohledávky, kterou by věřitel (žalobce) musel uplatnit v insolvenčním řízení vůči dlužníku (žalovanému) přihláškou, tvořené náklady řízení, které si věřitel v souvislosti se soudním uplatněním pohledávky předtím platil (ve shodě s § 140 odst. 1 o. s. ř.) ze svého; právo na náhradu těchto nákladů proto již věřiteli (žalobci) nelze v příslušném soudním řízení přiznat. Skutečnost, že před právní mocí rozhodnutí soudu o náhradě těchto nákladů (podle § 142 o. s. ř. nebo podle § 146 o. s. ř.) nemohl věřitel (žalobce) toto příslušenství přihlásit do insolvenčního řízení, nemá na uvedený závěr žádného vlivu.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 07. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017)

Poplatky soudní, Poučovací povinnost soudu, § 4 předpisu č. 549/1991 Sb., § 7 předpisu č. 549/1991 Sb., § 9 předpisu č. 549/1991 Sb.

Neuhradí-li poplatník soudní poplatek za řízení splatný podáním žaloby ani dodatečně ve lhůtě určené ve výzvě soudu dle § 9 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích, soud zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku bez zřetele k tomu, že poplatník v mezidobí soudní poplatek již (opožděně) uhradil.

Na základě výzvy soudu k dodatečné úhradě poplatku za řízení splatného podáním žaloby dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, která neobsahuje poučení, že soud řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (§ 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), nelze zastavit řízení; k úhradě soudního poplatku uskutečněné po marném uplynutí lhůty stanovené takovou výzvou, avšak ještě předtím, než se poplatníku dostane řádného poučení o následcích zmeškání lhůty, je soud povinen přihlédnout.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 07. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018)

Odporovatelnost, Insolvenční řízení, Smír, Rozsudek pro uznání, § 99 o. s. ř., § 114b o. s. ř., § 153a o. s. ř., § 159 IZ.

Povaha řízení o odpůrčí žalobě podle insolvenčního zákona nevylučuje skončení řízení soudním smírem.

Požaduje-li žalobce, aby soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, ačkoliv pro takové rozhodnutí nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady, soud prvního stupně takový návrh zamítne usnesením, proti němuž je odvolání přípustné. Dospěje-li odvolací soud na základě takového odvolání k závěru, že požadavek žalobce na vydání rozsudku pro uznání byl opodstatněný, může změnit usnesení soudu prvního stupně a sám rozhodnout rozsudkem pro uznání.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 07. 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017)

Insolvence, Insolvenční návrh, Úpadek, § 3 odst. 3 IZ. ve znění do 30. 06. 2017, § 143 IZ. ve znění do 30. 06. 2017

Předpokladem pro zjištění úpadku dlužníka ve formě předlužení k návrhu věřitele není osvědčení existence další osoby se splatnou pohledávkou vůči dlužníku.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 07. 2019, sen. zn. 29 NSČR 206/2017)

Insolvenční řízení, Úroky, § 171 odst. 2 IZ., § 171 odst. 1 IZ., § 290 odst. 1 IZ., § 292 IZ.

Tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ustanovení § 292 insolvenčního zákona. Zajištěnému věřiteli již proto nevzniká právo na úročení pohledávky podle ustanovení § 171 odst. 2 insolvenčního zákona.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 07. 2019, sen. zn. 29 NSČR 124/2018)

Účastníci řízení, Doručování, § 18 o. s. ř.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech Evropské unie, se vztahuje i na doručování soudních písemností účastníku se sídlem ve Slovenské republice. Účastník musí být poučen ve smyslu čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení o možnosti odmítnutí zásilky.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 06. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1327/2019)

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: Pixabay