K semináři o manželství očima (čerstvě) usazeného evropského advokáta

„Právní souvislosti manželství“ byl můj vůbec první navštívený seminář organizovaný Českou advokátní komorou. V Praze působím od 10. února 2020 v advokátní kanceláři PLICKA & PARTNERS a ve snaze vpravit se co nejrychleji do českého právního prostředí jsem neváhala s účastí.

Očekávala bych, že seminář bude součástí toho, čemu se ve Velké Británii říká Continual Professional Development (“CPD“), tedy nutnosti neustále se profesně vzdělávat a povinnosti vykazovat komoře splnění tohoto požadavku v podobě nabytých „odstudovaných bodů“. K mému překvapení jsem ale zjistila, že obdobná povinnost pro české advokáty neexistuje a že přislíbených šest kreditů je pro ty, kteří se zcela dobrovolně programu dalšího vzdělávání zúčastní – velkorysé!

Seminář probíhal ve svižném tempu, moderátorka JUDr. Daniela Kolářová nesmlouvavě hlídala čas, a díky tomu měl každý z řečníků přesně vymezený prostor pohovořit stručně o celé řadě zajímavých témat. Ocenila jsem tento princip ptačí perspektivy; pro někoho, kdo se na českou právní scénu dívá zatím zvenčí, byl toto neocenitelný orientační vhled.

Sympozium otevřel soudce Ústavního soudu JUDr. David Uhlíř obsažným příspěvkem, ve kterém pohovořil o zdrojích, ve kterých hledat ústavní ochranu rodiny a také o současné judikatuře jak svého domovského soudu, tak Evropského soudu pro lidská práva. Ryze odborný ráz sympozia ale neměl dlouhého trvání.

Již v pořadí druhý příspěvek pootevřel dveře a do sálu paláce Dunaj vpustil ozvěny současné společenské debaty – a to svár Anywheres a Somewheres, vypůjčím-li si terminologii britského spisovatele Davida Goodharta.[1] Mám na mysli příspěvek poslance Marka Bendy, který ve svém příspěvku „Manželství pro všechny a kulturní válka“ varoval přítomné před snahou hnutí Jsme fér.[2] Semináři tak započalo vévodit téma samotné právní definice manželství. Marek Benda varoval před malým procentem lidí, kteří chtějí většinovou společnost přinutit k popření přirozeného řádu věcí – v tomto případě manželství, jak je známe a jak mu, podle pana Bendy, všichni rozumíme.

Někteří řečníci nabádali k opatrnosti při užívání slov jako „normální“ či „klasická“ rodina. Advokát Mgr. Lubor Tichý připomněl, že koncept nukleární rodiny tak, jak jej známe dnes, zdaleka není tzv. „klasickou“ rodinou, jakou si neměnnou v historii západní civilizace.

Jak JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu, tak člen představenstva ČAK JUDr. Petr Toman. LL.M., vyvažovali debatu ve prospěch rovnoprávnosti rodin manželů a párů nesezdaných. Zazněly neformální návrhy toho, co se ve Velké Británii označuje jako „common law wife/husband“. Tedy možnost stát se de iure manželi, pokud spolu muž a žena žijí nesezdáni po zákonem vymezenou dobu. Nicméně po čas celého dne byl, jak Britové s oblibou říkají, přítomen „elephant in the room“. Znamená to, že ve vzduchu je něco, co nikdo nevysloví, ale všichni víme, že to tak je. V tomto případě to bylo srozumění, že všichni chápeme manželství stejně: ustanovení § 655 o. z. je nad slunce jasné, a tudíž se jedná pouze o to, jak ošetřit volání hnutí Jsme fér a jim podobných. Tím přítomným slonem bylo také srozumění, že LGBT[3],kteří v současné době mohou uzavírat registrované partnerství, ale nikoli manželství, jsou „ti jiní“.

Jakožto mediátorka se často a se zájmem zamýšlím nad potřebami a zájmy lidí kolem sebe. Neznám hnutí Jsme fér, ale dovolím si tvrdit, že by se mnou souhlasili, když řeknu, že jejich potřebou není vést kulturní válku proti hodnotám heterosexuálů. Domnívám se, že potřebou těch, kteří se chtějí zasadit o redefinici manželství, je potřeba být uznán a respektován. Možná nejde o kulturní válku, ale o boj proti marginalizaci a odmítnutí.

Na sympoziu se mluvilo také o tom, že život někdy předběhne právo. Dovolím si ocitovat profesorku Oxfordské univerzity Marinu Kurkchiyan: „law is made by the society around it and (…) and it necessarily reflects the complexity ofsocial relationships.“[4] Profesorka Kurkchiyan se ve svém výzkumu dlouhodobě zabývá tzv. collective legal consciousness[5] a ilustruje, jak je právo chápáno v různých společnostech velice odlišně. Jinými slovy, a vrátím-li se k manželství a ustanovení § 655 o. z., právo nepopisuje jakousi neměnnou, všeobecně chápanou, objektivní skutečnost, ale naopak je výsledkem a odrazem toho, jak my jako společnost chápeme skutečnost, kterou právem upravujeme. Je-li z důvodu změny společenského chápání nutné předefinovat manželství, pak nejde o předefinování jazyka, ale o nové pojetí tohoto právního pojmu tak, aby nadále odráželo věrohodně společenské vztahy.

Za příjemný úvod do českého právního prostředí děkuji a už teď se těším na další velice pestrou nabídku akcí příštích!

Michaela Evans, Barrister, autorka působí v advokátní kanceláři PLICKA & PARTNERS jako Evropský usazený advokát a mediátor.


[1] Ten označil Anywheres jako ty, co odvozují svou identitu od svého vzdělání a kariérních úspěchů, a Somewheres jako ty, kteří odvozují svou identitu od místa, ke kterému náležejí a lidí kolem sebe a kteří pociťují ztrátu svých hodnot v důsledku masového přistěhovalectví a překotných společenských změn.

[2] Jen podotýkám, že toto je oblíbený populární mýtus a nic takového, přes jeho širokou rozšířenost, v jurisdikci Anglie a Walesu neexistuje.

[3] Lesbian, gay, bisexual and transgender

[4] Překlad: Právo je vytvářeno společností a jako takové nutně odráží komplexnost společenských vztahů.

[5] Překlad: společné právní vědomí

Go to TOP