Jaká je dnešní právní úprava manželství? Měla by se měnit, anebo je dobrá a všestranně vyhovující? Má být manželství pro všechny, nebo jen pro dvojici muž a žena? A co nesezdané soužití? Na tyto otázky i mnoho dalších se snažilo najít odpověď sympozium, které v průběhu Národního týdne manželství uspořádala dne 13. února 2020 Česká advokátní komora v Paláci Dunaj v Praze.

Sympozium jsem moderovala a sama žiji v mnohaletém manželství. Navíc jsem rodinnou advokátkou, a tak je pochopitelné, že na manželství mám vlastní názor. Proto jsem se tentokrát rozhodla ho sama veřejnosti nesdělovat, a naopak vyzvat jiné, aby se k němu vyjádřili. Téma se ukázalo jako výživné a nosné, což potvrdilo i sedm desítek advokátů, kteří se akce zúčastnili, a takřka nepřetržitá přítomnost několika novinářů a televize Legal Tv.

Jakou rodinu chráníme

Úvodní příspěvek přednesl ústavní soudce JUDr. David Uhlíř, který se zaměřil na to, jakou rodinu vlastně chráníme, zda rodiče a děti, nebo rodinu nukleární, tvořenou osobou osamělou. Podotkl, že v profesích býváme úspěšní a paradoxně selháváme právě v rodinných vztazích. Nicméně úkolem státu, soudů a zejména Ústavního soudu, není chránit jedince před členy jejich rodin, ale chránit rodiny před protiústavními zásahy státu. Někdo soudí, že pravidla mají vliv na to, jak lidé žijí. Jenomže výzkumy potvrdily, že člověk si tvoří pravidla podle toho, jak sám žije.

Po něm se slova ujal poslanec a předseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda. Dotkl se iniciativy Jsme fér a kladl si otázku, zda skutečně chceme redefinovat manželství jako instituci pro jednoho muže a pro jednu ženu. Pak ovšem jde o to, zda stát jednu formu soužití preferuje, jak je tomu v současnosti, anebo zda si každá podoba lásky žádá ochranu právní normou. Účelem manželství je stále plození a výchova dětí a společnost by si nejprve měla ujasnit, zda chce rozbít celou teorii, která je s touto myšlenkou spojena.

Na poslance Marka Bendu navázal místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala. Dotkl se problematiky společného jmění manželů a vysvětlil, že mu nepřipadá spravedlivý jeho automatický vznik hned po svatbě. Líbila by se mu koncepce dobrovolnosti, tedy, že by si snoubenci mohli vybrat, zda s manželstvím SJM vznikne, či zda manželé budou nabývat majetek do výlučného vlastnictví nebo podílového. V návaznosti na vystoupení poslance Bendy se tázal, zda platí ještě společenská smlouva, podle níž se občané dobrovolně zříkají části svých práv, aby je za ně vykonával stát.

Dalším problémem je také svátost, za kterou se manželství do nedávné doby považovalo. Dnes se o něm pochybuje, což má značné společenské důsledky. Někdy se totiž zdá, že manželství je jen soukromoprávní smlouvou bez společenského prvku, jenže pak je třeba se nějak postavit k rodičovství a ke vztahům v rodině. To obojí totiž trvá, i když manželství zaniká. Dalším příkladem aktuálních paradoxů je nesoulad důsledků manželství a nesezdaného partnerství. Příkladem může být dědění. Nejvyšší soud se vyslovil v nedávné judikatuře, že otec, který kdysi opustil svoje děti a mnoho let se o ně nestaral, se tímto krokem sám zbavil svých rodičovských práv, a pak se nemůže dovolávat práva děti vydědit. A je otázkou, zda nenazrál čas na změnu koncepce dědění, například v podobě dědění rodinného.

Advokát, náhradník představenstva ČAK, JUDr. Jiří Všetečka, se zabýval podmínkami vzniku manželství, jež si stanovuje stát, ale sám institut manželství považuje za ryze soukromoprávní. Paradoxy vidí v tom, že snoubenci při sňatečném obřadu cosi tvrdí, ale zjevně tomu často nerozumí. V nadsázce uvedl, že leckdy jsou ovlivněni alkoholem, leč oddávající nemá právo hodnotit ani zkoumat podrobnější podmínky, jen jako orgán veřejné moci trpně přijímá prohlášení a manželství navzdory pochybnostem stejně platně vznikne.

Manželství v síti a v době digitálních technologií

Poté pohovořil člen představenstva ČAK JUDr. Martin Maisner, podle něhož se manželství ani v digitálním prostředí nijak nemění. Manželé ovšem mají právo na informace, proto se současně těžko mohou domáhat práva na informační soukromí. Kdo má zájem šmírovat v manželově mobilu nebo počítači, ten se nejspíš dozví řadu věcí, jejichž povědomí mu nejspíš není ku prospěchu. Na druhé straně zákon po manželích požaduje vzájemný respekt a úctu, což moudrý manžel demonstruje právě zdrženlivostí a zejména slušností. Čte-li vnější pozorovatel digitální komunikaci, chybí mu navíc kontext, tedy znalost souvislostí, což vede k různým dohadům, žárlivosti a nepochopení. Příspěvek JUDr. Maisnera byl aktuální mj. také proto, že podtitul Národního týdně manželství zněl Manželství v síti a v době digitálních technologií.

Manželství a majetek

Další advokát a člen představenstva ČAK JUDr. Michal Žižlavský pohovořil o oddlužení manželů a vysvětlil, jak je důležité předem vyhodnotit, zda je vhodné podat návrh na oddlužení jednoho z manželů, na každého samostatně, na jejich společné oddlužení nebo raději žádný návrh vůbec nepodávat.

Po něm vystoupila advokátka JUDr. Alena Vlachová, která se zaměřila na rozvod manželství s dětmi. Zdůraznila, že rozvod, děti i majetek bývají spojené nádoby, proto není výhodné „salámovou“ metodou řešit jednotlivé sporné body odděleně, jak nyní přikazuje procesní norma. Manželé totiž používají všechny argumenty k handlování o jednotlivých položkách, a proto by věci prospělo, kdyby probíhal soud komplexně o všech sporných bodech, nikoli tři samostatná soudní jednání o děti, o rozvod a o majetek.

Důvěra v manželství

Advokát JUDr. IcLic. Ronald Němec připomněl, že podstatou manželství je důvěra. Rozvod před civilním soudem je jednodušší než církevní rozvod, v němž strany musejí prokázat jeho neplatnost, tedy, že při obřadu někdo z nich lhal. Koncepce společného jmění manželů podle něj zakládá větší míru zodpovědnosti za vztah. Fakultativní SJM, jak o něm hovořil JUDr. Fiala, se mu zdá nebezpečný právě proto, že z manželů snímá díl odpovědnosti. Na tento komentář však zareagoval JUDr. Žižlavský, podle něhož každý podnikatel vstupuje do rizika, které nemá ve svých rukou, proto by každému podnikateli žijícímu v manželství doporučil, aby pro jistotu zúžil společné jmění manželů.

Problematika náhradního mateřství

Odpolední část diskuse zahájil advokát a člen představenstva ČAK JUDr. Petr Toman, LL.M., který publiku představil zkušenosti advokáta s tématem náhradního mateřství. Jedinou zmínkou o náhradním mateřství v českém právním řádu je letmý dotyk v § 804 o. z. Ani zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, žádnou zmínku neobsahuje. Náhradní mateřství je pojmenování pro situaci, kdy je embryo biologických rodičů implantováno do dělohy náhradní matky. Současně ovšem může existovat i náhradní otec v případě, kdy je náhradní matka vdaná. Tento institut by neměl být zaměňován s léčbou plodnosti. Problémy přináší zejména § 775, § 776 a § 794 o. z. Podle prvního ustanovení se za matku považuje žena, která dítě porodila, ve druhém případě je třeba se poprat s první domněnkou otcovství. Přijetí dítěte je pak třeba řešit osvojením.

JUDr. Petr Toman, LL.M., dále rozebral komplikaci, kterou způsobuje vdaná náhradní matka. Lze ji řešit popřením otcovství, ale praktičtějším a rychlejším je osvojení. Je-li náhradní matka svobodná, pak následuje souhlasné prohlášení otcovství a osvojení novou matkou. Neposledním problémem je smlouva, jež je možná v rozporu s právem nebo s dobrými mravy a takřka jistě soudně nevymahatelná. Případné finanční plnění se doporučuje skládat postupně nebo do úschovy. Vhodné je nezapomenout na smluvní pokutu. Konečně diskutabilní zůstává právo dítěte na vyjádření a vůbec jeho „baterie“ práv a následné komplikace, například, kdo má dát souhlas s případným umělým přerušením těhotenství, je-li plod poškozen, či zda se má celý postup hlásit OSPOD. Závěrečné doporučení zní: počítejte s riziky, stát se totiž může během celé realizace cokoliv.

Následovala advokátka a mediátorka JUDr. Eva Vaňková, která se věnovala tématu manželských povinností. Vytkla zákonu chybějící ustanovení o povinnosti vytvořit společenství muže a ženy, neboť často do vztahu manželů zasahují tchýně a děti. Zdůraznila úlohu advokáta, který má klientům vysvětlovat roli manželství a případně zastavit jejich spěch k rozvodu.

Mezinárodní manželství a jejich problémy

Poté vystoupila advokátka Mgr. Silvie Felix Koubíková, která se ve své praxi specializuje na mezinárodní manželství a jejich problémy. Mezinárodní rodinou je takový vztah, v němž má alespoň jeden člen obvyklé bydliště mimo Českou republiku. Takových rodin je v EU již 16 milionů, ročně dojde k 140 tisícům rozvodů a k 1800 mezinárodních únosů. Ty se řeší podle Haagské úmluvy o únosech dětí, kteroužto jako základní pramen práva doplňuje Nařízení Brusel 2a a zákon č. 292/013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Podle těchto pramenů se posuzuje protiprávní přemístění dítěte a případný návratový režim. Je třeba si přitom uvědomit, že stát obvyklého bydliště dítěte má místní příslušnost pro opatrovnické řízení. Advokátní doporučení by mělo směřovat k rychlému navrácení a brzkému opatrovnickému rozhodnutí.

Mediace v manželských sporech

Poslední diskutující byla advokátka a mediátorka Mgr. Kateřina Švajcrová, která hovořila o manželství a mediaci. Povzdychla si, že soudy příliš nevyužívají ustanovení § 67 odst. 2 o. s. ř., podle něhož lze schválit mediační dohodu, a učinit ji tak vykonatelnou.

Následovala hodinová diskuse, do níž se zapojila řada přítomných advokátů. Jedna z diskutujících zdůraznila ochrannou roli státu, která sebezáchovně chrání manželství a plození dětí. Z diskusních příspěvků vyplynulo, že se řada našich kolegů vážně zamýšlí nad rolí rodiny i nad otázkou, proč český právní řád obsahuje podrobnou právní úpravu vztahů manželských, ale nulovou podporu vztahů nesezdaných, ačkoliv i ty mohou být dlouhodobé, velmi kvalitní a zdárně se zhostit své úlohy zplodit potoky a dobře je vychovat. Jak také padlo v diskusi, samotné dlouhodobé manželství není bez dalších kritérií žádnou vysoce ceněnou hodnotou. Bylo by třeba zkoumat, jak vypadá kvalitní dlouhodobý vztah, bez ohledu na to, zda byl založen jako vztah manželský, nebo nesezdaný.

Manželství bylo a nejspíš i v budoucnu bude institutem velmi diskutovaným. Z reakcí přítomných plyne srovnatelný závěr obdobný jako z diskusí obecné veřejnosti. Je špatné „kopat příkopy“ a rozdělovat diskutující na příznivce či odpůrce institutů či návrhů na jeho redefinování. Pojďme spolu hovořit, vysvětlujme si vzájemné postoje a stanoviska. Pojďme se zamyslet nad argumenty, v každém případě dříve, než unáhleně přikročíme k jakýmkoliv legislativním změnám. Navrhovatelé to mohou myslet dobře, ale důležitá je zdrženlivost, rezervovanost a přiměřenost použití práva, tím spíš v tak subtilní a důležité oblasti, jakou je rodina.

JUDr. Daniela Kovářová, rodinná advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů.