Co je úspěch s velkým Ú? Pro Právníka roku PRO BONO každý spokojený klient.

Titul Právník roku 2019 v kategorii PRO BONO, s ním i plastiku sv. Yva a poprvé také finanční příspěvek 50 000 Kč z nadace donátora této kategorie JUDr. Gerhardta Bubníka získal Mgr. Vítězslav Dohnal, advokát, společník Advokátní kanceláře Dohnal & Bernard, s. r. o., z Tábora a zakladatel Pro bono aliance.

Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a od roku 2008 působí jako společník Advokátní kanceláře Dohnal & Bernard, s. r. o., v Táboře. Ve své praxi se věnuje všem odvětvím práva. Specializuje se na správní a stavební právo, občanskoprávní spory a trestní právo. Věnuje se také právu rodinnému. Od roku 2003 byl deset let ředitelem Pro bono aliance, neziskové organizace, která se zabývá právním vzděláváním a zvyšováním dostupnosti právní pomoci. Nyní je předsedou správní rady této organizace. Od roku 2013 je předsedou její správní rady.

Byl spoluzakladatelem Ekologického právního servisu (EPS), ve kterém působil až do roku 2008, a poskytoval právní poradenství v oblasti ochrany životního prostředí a lidských práv.

Externě spolupracuje s právnickými fakultami v Brně, Olomouci a Praze na projektech právního vzdělávání v oblasti profesní etiky a ochrany lidských práv. Jako externí vyučující působí také na Vysoké škole regionálního rozvoje. Je spoluautorem komentáře ke správnímu řádu a k zákonům o přístupu k informacím. Podílel se na vydání publikace Globální problémy profesní etiky právníků.

Chtěl jste být od dětství právníkem?

Moje rozhodnutí pro právo nebylo dílem vznešené úvahy, ale velmi přízemního pragmatismu. Jsem absolventem střední průmyslové školy elektrotechnické, kde jsem již v prvním ročníku zjistil, že vlastně nejsem technický typ. A že hlavně počítání nad rámec toho, co zvládnu na prstech rukou a nohou, mě zcela vysiluje. Přestože se mi podařilo střední školu (s místy více než odřenýma ušima) dokončit, věděl jsem, že pokud budu dále studovat, matematice se musím vyhnout více než širokým obloukem. Právo se mi v tu dobu zdálo jako univerzální obor, který mi umožní rozhodnout se, čemu konkrétně se budu věnovat, až už nebude jiná možnost. A to se mi i potvrdilo.


Co Vás nakonec přivedlo k advokacii a neziskovému sektoru?

Zcela neplánovaně jsem se ještě během studií zapojil do činnosti ekologických organizací, což mi vyneslo první významnější profesní funkci, konkrétně právní ekoterorista. Popularita této činnosti v očích široké laické i odborné veřejnosti a rovněž mezi politiky mě spolu s dalšími kolegy vedla k založení spolku Ekologický právní servis. Teprve po dvanácti letech práce v neziskovém sektoru jsem se rozhodl zkusit štěstí v advokacii, protože mě zajímalo, jestli si dokážu vydělat na živobytí i tradičnějším způsobem. Díky pochopení postupně se rozrůstající klientely se to kupodivu i podařilo. Ale měl jsem v plánu i nadále vedle advokacie působit i v oblasti nekomerční, což se mi mimo jiné i díky aktivitám Pro bono advokacie podařilo také.

 

Co považujete za svůj vůbec největší dosavadní profesní úspěch?

Jsem z větší části advokátem polním a lučním, kde poměřuji úspěch hlavně tím, zda se podařilo pomoci v řešení tíživého problému konkrétním lidem. V této části mé praxe se těžko hovoří o nějakých úspěších s velkým „Ú“. Úspěch rovná se spokojený klient.

 

S jedním „ú“ jsou ale spojeny Vaše počiny v oblasti tvorby judikatury, a to jsou územní plány.

Díky své předchozí bohaté zkušenosti v oblasti správního, a zvláště stavebního práva jsem ale byl jedním z advokátů, kteří jako první začali úspěšně využívat možnosti napadat u Nejvyššího správního soudu územní plány. Naše kancelář byla, myslím, důstojným oponentem například hlavnímu městu Praze a jeho právním zástupcům ve sporech o územní plán a zásady územního rozvoje. Díky těmto kauzám jsme snad alespoň trochu přispěli i k vytváření judikatury v této tehdy nové oblasti.

 

Již 16 let se věnujete Pro bono alianci, neziskové organizaci, která se zabývá právním vzděláváním a zvyšováním dostupnosti právní pomoci. Kde se zrodil tenhle nápad?

Mě osobně vždy zajímalo, jak by mohlo právo a právní systém více pomáhat v řešení problémů ve společnosti. Pokud jde o fungování pro bono centra, inspirace pro zahájení této aktivity přišla ze zahraničí, v našem případě konkrétně z Polska a Maďarska, kde podobná centra začala fungovat asi o dva roky dříve. Vypravili jsme se tenkrát za našimi kolegy do Varšavy a zjistili, že o problému dostupnosti právní pomoci přemýšlíme podobným způsobem. Proto bylo přirozené jejich zkušeností využít pro rozjezd našeho projektu.

 

To byly začátky, jak se projekt rozvíjel dál?

Postupně jsem zjistil, že sice existuje nemálo právníků, kteří jsou ochotni sami pomoci řešit konkrétní případ pro konkrétní lidi, jen málo z nich však chce věnovat čas tomu, jak systematicky počet takových právníků zvyšovat a jejich dostupnost pro lidi zlepšovat. Já naopak považuji takto směřované aktivity za mimořádně prospěšné.


Daří se Vám počet stejně nadšených právníků zvyšovat?

Zvláště mě baví inspirovat pro obecně prospěšnou činnost, charitu, neziskovky či pro bono studenty právnických fakult. Proto mám rád další z projektů Pro bono aliance, který se jmenuje Škola lidských práv a kterému se poslední dva roky intenzivně osobně věnuji. Projektu jsme dali krycí název „Pátá právnická fakulta“ a protože jiní zájemci nebyli, stal jsem se rovnou i jejím děkanem.

 

Kolika klientům už Pro bono aliance za dobu své existence pomohla?

Považuji nejprve za důležité zdůraznit, že Pro bono aliance právní pomoc neposkytuje, ale zprostředkovává. Naše pomoc spočívá v tom, že pro neziskové organizace a jejich klienty hledáme advokáty, kteří jsou ochotni se konkrétní věci ujmout. Hlavní dík tedy patří našim partnerům z řad advokátů. Od počátku své existence do konce roku 2019 přijalo pro bono centrum 405 žádostí o zprostředkování. V cca 350 případech se nám podařilo ochotného advokáta najít.


Jakých problémů se kauzy klientů, kteří se na alianci obracejí, týkají nejčastěji?

Jde o pestrou směsici, někdy jen dotazů pro rychlou konzultaci, jindy zpracování právního rozboru k možnostem dalšího postupu a v dalších situacích „plnokrevného“ zastupování. Případy se týkají rozmanitých právních oblastí, k frekventovaným tématům patří rodinné právo, zadlužení, nájmy a jiné bytové problémy apod. Pro samotné neziskové organizace pak naši partneři pomáhají například s pracovněprávními vztahy, se zakládáním právnických osob či úpravou jejich statutárních dokumentů nebo rozličnými smlouvami.

 

Do jakých dalších obecně prospěšných aktivit se Vy a Vaše kancelář zapojujete, nebo koho podporujete?

Já osobně v rámci své advokátní praxe zpravidla mám v běhu dva až tři pro bono případy, které se ke mně dostávají mimo fungování pro bono centra. Za samozřejmé považuji finanční podporu několika neziskových organizací či konkrétních projektů jak v Táboře, tak na celostátní úrovni.

 

Jste autorem projektu Právníci v ulici, můžete jej krátce představit?

Právníci v ulici vznikli ve snaze alespoň trochu přispět k posílení důvěry veřejnosti ve fungování práva, institucí právního státu a lidí v těchto institucích. Podle mého názoru důvěra je zčásti podmíněná znalostí a nejlépe osobní zkušeností. Proto jsem se rozhodl využít svých předchozích kontaktů s „VIP“ právníky a pokusit se umožnit lidem v našem okresním městě se s nimi setkat, slyšet nezprostředkovaně jejich názory, zeptat se na jejich osobní zkušenosti, polemizovat s nimi… A musím upřímně poděkovat všem hostům, kteří doposud do Tábora na besedu s veřejností zavítali. Patřili k nim například Pavel Rychetský, Josef Baxa, Kateřina Šimáčková, Lenka Bradáčová, Daniela Zemanová nebo Jan Kuklík. Snad i pro ně je zpětná vazba od lidí z regionu zajímavá.


Jak se tato aktivita osvědčila, jakou má návštěvnost?

Právníci v ulici se postupně zabydleli mezi dalšími táborskými akcemi a získali si skalní i občasné příznivce. Průměrně se akce účastní kolem 30 lidí, na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana jich ale bylo více než 70. Takže budeme rozhodně pokračovat.


Máte v plánu do budoucna nějakou další cíleně směřovanou Pro bono aktivitu?

Rád bych (a když už o tom takto veřejně promluvím, tak to budu muset udělat) spolu s dalšími táborskými advokáty připravil, a ještě v první polovině letošního roku realizoval tři pilotní semináře pro veřejnost nazvané zatím pracovně Kurzy právní sebeobrany. Budeme se věnovat otázce exekucí a insolvencí, bytovým problémům a zřejmě rodinnému právu.


Pro koho speciálně tyto semináře připravujete, máte vytipovanou konkrétní cílovou skupinou?

S těmito bezplatnými semináři vyrazíme na jedno z táborských sídlišť a naší cílovou skupinou by měli být primárně senioři, samoživitelé, lidé v obtížné sociální či finanční situaci apod. Sice tomu říkáme zatím semináře, ale moje představa je taková, že by první část programu tvořil úvod do problematiky spolu s pokud možno srozumitelným výkladem tématu a na tuto výkladovou část by navazovalo zodpovídání konkrétních dotazů účastníků akce. Uvidíme, nakolik se moje představa v praxi osvědčí. Zeptejte se za rok, rád se podělím o aktuální zkušenosti.


Už jste přemýšlel o tom, kam umístíte sošku sv. Yva?

Máme od loňského roku novou kancelář a stále se ještě zabydlujeme. Takže nebude problém pro něj důstojné místo najít. Zřejmě to bude v jednací místnosti, kde se mu pod klenbou historického domu v centru starého města v Táboře jistě bude líbit.

PhDr. Dagmar Koutská
Foto: Mia Gebauer + archiv Mgr. Dohnala

 

Go to TOP