Leges, Praha 2019, 360 stran, 450 Kč.

V letošním roce byla vydána monografie Odklony v trestním řízení, jejíž autorkou je JUDr. Alena Tibitanzlová, Ph.D., absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy, která v současné době působí nejen v akademické sféře jako akademický pracovník na katedře trestního práva Policejní akademie České republiky v Praze, ale rovněž v aplikační praxi jako advokátka se specializací na trestní právo. Domnívám se, že právě spojení teoretických znalostí s praktickými zkušenostmi autorce umožnilo nahlédnout na řešenou problematiku skutečně komplexně.

Předně, než se budu věnovat vybrané publikaci, považuji za vhodné k autorkou řešené problematice připomenout, že odklony v trestním řízení jsou pojmem vlastním právní nauce, zákonodárce s ním nepracuje, a jedná se tedy o pojem právnímu řádu neznámý. Právní nauka však není jednotná, pokud jde o otázku výkladu. Jednotliví autoři pojem vymezují různě a vždy je třeba přihlédnout k tomu, v jakém kontextu je o něm uvažováno. Autorka v předmětné publikaci na odklony nazírá jako na alternativu standardního trestního řízení, které obvykle probíhá od přípravného řízení přes podání obžaloby až k hlavnímu líčení, ve kterém je nad pachatelem vynesen rozsudek a v případě odsouzení mu je uložen trest. Poukazuje na to, že jde mj. o projev restorativní justice, jelikož při odklonu není tento běžný průběh dodržen a otázka odpovědnosti pachatele za spáchaný trestný čin je vyřešena právě cestou odklonu, v jehož důsledku dochází buď k okamžitému, anebo vedením řádného života ve zkušební době podmíněnému, zastavení trestního stíhání. Konkrétně pak autorka pod odklony v trestním řízení zahrnuje: (i) podmíněné zastavení trestního stíhání, (ii) narovnání, (iii) podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, (iv) odložení věci při schválení narovnání a (v) odstoupení od trestního stíhání v trestních věcech mladistvých.

Rozsáhle zpracovaná monografie čítá 360 stran a je členěna na tři části – 1. obecnou, 2. zvláštní, 3. praktickou, komparativní a úvahovou část, které v souhrnu tvoří jedenáct kapitol.

Obecná část je tvořena čtyřmi kapitolami. První z nich se zabývá alternativními způsoby řešení trestních věcí v obecné rovině a autorka se v ní věnuje důvodům zavádění těchto způsobů do českého právního řádu a jejich systematice. Druhá kapitola se zabývá klíčovým pojmem odklony v trestním řízení; autorka se zde zaměřuje zejména na jeho vývoj, pojmové a charakteristické znaky, jakož i na instituty tradičně řazené pod tento pojem. Třetí kapitola je věnována mezinárodním, historickým a ústavněprávním aspektům vybrané problematiky. Čtvrtá kapitola se následně zabývá podstatou a účelem odklonů v trestním řízení, autorka v této části přináší řadu zajímavých a inspirativních pohledů na vybranou problematiku z různých úhlů.

Z obecné části autorka přechází k části zvláštní, která je rovněž tvořena čtyřmi kapitolami, a podrobně se zde věnuje a rozebírá charakter, podmínky aplikace a postup v řízení, pokud jde o konkrétní typy odklonu, in concreto podmíněné zastavení trestního stíhání (kapitola pátá), narovnání (kapitola šestá), odklony ve zkráceném přípravném řízení (kapitola sedmá) a odklony v trestním řízení v trestních věcech mladistvých (kapitola osmá).

Následně autorka přechází k třetí části monografie, kterou označila jako praktickou, komparativní a úvahovou část. Dovolím si konstatovat, že především tato část činí publikaci výjimečnou. V deváté kapitole se autorka věnuje odklonům v trestním řízení v aplikační praxi, podrobně a pečlivě se zabývá dospělými obviněnými, mladistvými obviněnými, obviněnými právnickými osobami a následně analyzuje současný stav aplikace odklonů v trestním řízení. Tato část obsahuje řadu přehledně zpracovaných statistických dat, což je žádoucí obohacení vybrané problematiky. V kapitole desáté se autorka zabývá komparací odklonů ve vybraných zahraničních právních úpravách s právní úpravou českou, kdy pro tyto účely si vybrala slovenskou a rakouskou právní úpravu. V kapitole jedenácté, poslední a úvahové, se autorka zabývá odklony v trestním řízení z pohledu recentních úvah zákonodárce a návrhů de lege ferenda, kdy se odklonům věnuje nejen v obecné rovině, ale i na úrovni jednotlivých institutů, které pod odklony podřazuje.

Publikace má přehlednou strukturu a jednotlivé kapitoly i podkapitoly jsou logicky provázané. Autorka pracuje s bohatým poznámkovým aparátem, a to jak z hlediska české a zahraniční odborné literatury, tak i z pohledu judikatury.

Autorka v úvodu předesílá, že monografie je určena zejména čtenářům z řad akademiků, mohou ji však ocenit též soudci, státní zástupci, policisté, úředníci Probační a mediační služby nebo obhájci; monografie může být zdrojem inspirace i pro legislativce, neboť kromě kritického pohledu na stávající právní úpravu odklonů v trestním řízení nabízí i systémově nový přístup k nim. K posledně uvedenému okruhu čtenářů považuji za vhodné zdůraznit, že z pohledu legislativy jde o mimořádně přínosný a zajímavý zdroj inspirací a úvah. Osobně se domnívám, že koncept restorativní justice by se měl výrazným způsobem promítnout do rekodifikace trestního práva procesního. V této souvislosti lze rovněž velmi pozitivně hodnotit autorčin kritický pohled na nedostatky současné právní úpravy, k nimž současně nabízí alternativu v podobě zajímavých úvah de lege ferenda.

Monografii hodnotím jako mimořádně zdařile zpracovanou, umožňující čtenáři nahlédnout na vybranou problematiku skutečně komplexně v mnoha souvislostech. Publikace představuje z mého pohledu žádoucí příspěvek do aktuální odborné diskuse.

JUDr. Ing. MARTIN ADAMEC, asistent na Katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy a advokát v Praze